Otázky k MS: Chystá se Jalonenova revoluce? Bude Vejmelka čarovat? Pokloníme se Švýcarům?

1. Co mohou Češi na tomto MS považovat za úspěch?

Tomáš Macák: Ruku na srdce, laťka symbolizující úspěch v posledních letech klesá a klesá. Po nedávném fiasku na olympiádě v Pekingu – první absenci v samostatné historii mezi nejlepší osmičkou velkého turnaje – by mělo být poměrně snadné potěšit čím dál tím méně náročného českého hokejového fanouška. Šampionátem v Rusku v roce 2016 počínaje se reprezentaci jen jednou jedinkrát povedlo proniknout do semifinále. Takže se nabízí podotknout, že dosáhnutí této fáze by mělo být tím kýženým úspěchem. Ale zvlášť při absenci vyloučeného Ruska, desetiletému čekání na medaili navzdory, stále musí být cílem „placka“. Je jedno jaká. Možná i bronz by zaplnil Staromák. Ale proč ne rovnou nejcennější kov? Vždyť nový trenér bez obav říká: „Jsem realista a vím, že můžeme vyhrát zlato.“

Lukáš Hron: Oddělil bych, co mi udělá radost a co budu považovat za úspěch. Radost mi za současné situace udělá už i jen samotný postup ze čtvrtfinále, což je vzhledem k relativně nedávné minulosti dost vypovídající. Skutečným úspěchem je ale až medaile. Nic menšího to být ani nemůže – vzhledem k absenci Ruska na šampionátu, vzhledem k nabité české soupisce, vzhledem ke slibné přípravě, vzhledem k tomu, na co jsme byli od reprezentace roky zvyklí. Jen na rozdíl od Tomáše nevěřím, že by i bronz zaplnil jakékoli české náměstí. To je možné u Slováků. Ne u nás, kteří jsme pořád ještě zhýčkaní vzpomínkami na zlatou éru.

Jiří Lizec: Jedině medaili. Česko už na ni čeká opravdu dlouho a ani hezký hokej, který se  bude fanouškům líbit, nás zpět mezi elitu nevrátí. S nářkem „hráli jsme fakt dobře, ale zase to nestačilo“, se o úspěchu hovořit nedá.

2. Co vnese finský trenér Kari Jalonen do hry české reprezentace?

Tomáš Macák: Generálky na mistrovství světa vyšly nároďáku znamenitě. České hokejové hry i následné švédské pokračování Euro Hockey Tour Jalonenovi muži ovládli. A do šampionátu jdou s vizitkou pěti vítězných zápasů v řadě. Velmi zjednodušeně se tedy zdá, že všechno šlape. A proč? I podle toho, co říkají samotní hráči, Jalonen na tým postupně přenáší to, co už nějakou dobu funguje Finům.

Nová – respektive převzatá – identita v sobě obnáší především zodpovědnější a propracovanější bránění ve všech pěti hráčích. Těžko může být náhoda, že za posledních šest utkání inkasovala reprezentace pouze devět gólů. Také už je patrná daleko větší disciplinovanost. Přesilovek darovaných soupeři bylo před příchodem Jalonena mnoho. Ale zdá se, že nyní úspěšně probíhá léčba této bolístky. Na šampionátu by také měla být vidět obrovská chuť hrát, odjezdit to slušněji řečeno po zadku. Když to nepůjde herně, tak aspoň bojovat do posledních sil.

Lukáš Hron: Hodně z toho bych podepsal. Jalonen před převzetím nároďáku tvrdil, že hodlá zachovat českou hokejovou DNA, jen k ní přidá něco málo navíc. Zatím se zdá, že mužstvu vštípil defenzivní zodpovědnost, disciplínu a řád. Systém. Tedy položky, které jsem u týmu vedeného Filipem Pešánem velmi často postrádal. Osobně jsem zvědavý, jak moc se Jalonenův rukopis povede udržet i na šampionátu; proti soupeřům se silnějšími soupiskami, ve vypjatějších chvílích, jakmile se přestane dařit. A taky by mě zajímalo, jak se jeho dirigentskými notami budou řídit nespoutaní ofenzivní kouzelníci z NHL Jakub Vrána a (po případném vypadnutí ze zámořského play-off) David Pastrňák. Jinak brilantní kanonýr Vrána to měl kvůli nedůslednému bránění špatné u Miloše Říhy i u Filipa Pešána. A také Pastrňák sem tam umí být neřízenou střelou – jednou jeho občasná rozevlátá herní řešení končí geniálním gólem, ale jindy lacinou ztrátou. Snad převládne to první.

Jiří Lizec: Už z přípravných turnajů a vyjádření hráčů je vidět, že v mančaftu panuje zatím, alespoň podle diváckého oka, pohoda a dobrá nálada. Kromě taktických změn přímo ve hře tak u národního týmu očekávám na první pohled viditelnou chuť hrát a (z)vítězit. Podobné naladění mančaftu mi na posledních velkých akcích chybělo. A to zejména ve většině klíčových utkání. Krátkodobé turnaje jdou často „urvat srdcem“, jak se v Česku s oblibou říká. A změnit to může i víra v systém nastavený novým trenérem, který má na šampionátu v rodné zemi ještě o motivaci víc.

3. Na jakého českého hokejistu jste na letošním MS nejvíce zvědavý?

Tomáš Macák: Bude zajímavé sledovat, jak se s pozicí lídra popere „žralok“ ze San Jose Tomáš Hertl, nejvýraznější tvář v Jalonenově kádru, která nedávno v NHL podepsala pohádkovou smlouvu na dalších osm let. Ale nejvíce se těším na to, jestli bude v kritičtějších chvílích čarovat brankář Karel Vejmelka. Ještě relativně nedávno neměl jisté místo ani v české extralize, zničehonic se loni na podzim zjevil v brankovišti zámořské Arizony Coyotes. Jak se hezky česky říká, čapnul nečekanou šanci za pačesy. Byla z toho ve finále velmi schizofrenní sezona. Po osobní stránce výtečná, po týmové tragická. Arizona zakončila ročník coby druhý nejhorší tým celé NHL. Ale právě Vejmelka často zázračně dával týmu aspoň šanci, aby v herně marných zápasech existovala příležitost na zisk bodů. V bráně Coyotes je zvyklý na velkou permanenci, proto jsem zvědavý, jak se v reprezentaci popasuje se zápasy, ve kterých lze čekat jen málo těžkých zákroků.

Lukáš Hron: Nejvíc budu sledovat Jakuba Vránu a Davida Jiříčka. Vrána je úžasný kanonýr, kterému kvůli zraněnému ramenu začala sezona až v březnu, takže má po hokeji obrovský hlad. Letos to může být jeho mistrovství. Jiříček bude patřit k největším hvězdám nadcházejícího draftu NHL, předpovídá se mu umístění v elitní pětce. Český hokej dlouho neměl tak nadějného obránce. Jalonen se v přípravě nebál postavit 18letého Plzeňáka ani na přesilovku, dával mu spoustu prostoru. Šikovný mládenec hrál parádně. Mistrovství světa zřejmě začne na pozici sedmého beka, to se však může hodně rychle změnit.

Jiří Lizec: Byť výkony povolaných gólmanů v přípravě i v celé sezoně předjímají, že český tým bude mít v brance oporu, nelze vyloučit obavy, že realizační tým opravdu zariskoval. Ani jeden z trojice Karel Vejmelka, Marek Langhamer a Lukáš Dostál na dospělém mistrovství světa nikdy nebyl. „Trio Komety Brno“ navíc nemá valné zkušenosti ani s velkými a rozhodujícími zápasy. Například oba poslední tituly Brna v letech 2017 a 2018 vychytal v play-off zejména Marek Čiliak, Vejmelka i Langhamer byli náhradníky. Dostál, předpokládaná trojka na MS, byl pak u prohry na MS juniorů 2019 ve čtvrtfinále s USA. Když následně zářil ve finské nejvyšší soutěži, play-off bylo zrušeno kvůli pandemii koronaviru.

V každém zápase tak budu zvědavý zejména na muže v brankovišti, ať už bude chytat kdokoliv. Stejně vše nakonec závisí na jednom až dvou (snad třech) utkáních, ve kterých musí být brankáři stoprocentní. Každou jejich chybu, která v krajním případě povede k českému konci na turnaji (nebo odjezdu bez medaile), omlátí fanoušci o hlavu nejen mužům v masce, ale i odvážnému realizačnímu týmu.

4. Má cenu hrát MS v olympijském roce?

Tomáš Macák: Stoprocentně! Kdybychom letos viděli hokejový turnaj na olympiádě i s hráči z NHL, možná by se hodilo odpovědět ne. Ale hvězdy zpoza „velké louže“ se pod pěti kruhy představily naposledy v roce 2014 a světové šampionáty vždy nějaký ten materiál z kanadsko-americké ligy nabízí. Olympijské hry získávají skrze čtyřletý cyklus větší prestiž, nicméně šampionáty vedou v kvalitě přítomných hokejistů. A více mezinárodního hokeje pak nemůže vadit.

Lukáš Hron: Bývaly roky, kdy bych řekl „ne“. Pamatuju si, jak zbytečné mi přišly třeba šampionáty v roce 1998 (pár měsíců po Naganu) a 2002 (po Salt Lake City). Jenže to byla mistrovství po olympiádách, na nichž se blyštěly klenoty z NHL.

A upřímně – podobný pocit jsem mohl mít i v roce 2006 po olympiádě v Turíně, kde taky hrály největší hvězdy. A díky Irglově fantastické postupové kličkované ze čtvrtfinále MS proti Rusku jsem si na zbytečnost šampionátů v olympijských letech poopravil názor. Každý turnaj může přinést neopakovatelný příběh, úžasnou zápletku, nečekaného hrdinu. Věřím, že bude na co vzpomínat i po Finsku 2022. Tím spíš, že na pekingskou olympiádu bez hvězd NHL chceme my Češi kvůli bídným výsledkům naopak hodně rychle zapomenout.

Jiří Lizec: Nežít v České republice, stoprocentně řeknu, že nemá. Ale když vidím každoroční nadšení a očekávaní tuzemských fanoušků i kritiků, byla by škoda připravit společnost o pravidelný dvoutýdenní „státní svátek“. Ze sportovního hlediska podle mě nemá ani smysl hrát MS každý rok, bez ohledu na konání olympijských her. Stává se z toho trochu stereotyp s ospravedlněním neúspěchu „tak třeba za rok“. Navíc po dlouhé a náročné sezoně. Řada hráčů se vždy omluví a v kombinaci s play-off NHL nikdy nejde o turnaje těch nejlepších. Ale pokud přihlédneme k popularitě šampionátu v evropských zemích a z toho pramenícímu marketingovému zájmu, nemůžeme se současnému formátu konání šampionátu klidně i pár týdnů po OH divit.

5. Jak šampionát ovlivní neúčast Ruska?

Tomáš Macák: Fronta na zlaté medaile bude skrze vyloučení Rusů o něco kratší. A jestli to bude mít ještě nějaký vliv? Možná ze země Vladimira Putina budou během šampionátu přicházet rušivé signály v podobě stěžování si, jak je nevpuštění „sborné“ neférové a že toto mistrovství nelze při neúplné účasti brát vážně. Ale to by nikoho nemělo tížit.

Lukáš Hron: Budeme se muset obejít bez mužstva, které: a) vždycky patří k favoritům, b) pokaždé přiveze nějakou zajímavou hvězdu, c) Čechy spolehlivě dráždí i motivuje k nejlepším možným výkonům, d) má obrovskou spoustu věrných a hlučných fanoušků, e) dost často prokazuje, že neumí prohrávat, f) musí zůstat doma, protože jeho účast by byla za současných okolností neomluvitelným skandálem. Upřímně… Je mi úplně jedno, že v Rusku tohle mistrovství budou shazovat. Smát se mu. Nebudou jej počítat do historických tabulek. Řečeno s filmem Jáchyme, hoď ho do stroje: „Ať si pindaj, my jsme zvyklí…“

Jiří Lizec: Není pochyb, že odpadl jeden z favoritů na medaili a zároveň možný soupeř českého týmu pro čtvrtfinále. Ale doufám, že to je poslední věc, která šampionát ovlivní. Ať už sportovně, tak politicky.

6. Tip na nejlepšího hráče tohoto MS?

Tomáš Macák: Švéd Rasmus Dahlin. Fanoušci Buffala Sabres jsou už dlouhodobě smíření s tím, že mají od začátku května volno – organizace letos oslavila jubilejní desátý rok bez play-off. Příznivci „Tre Kronor“ ale mohou být rádi, protože díky tomu uvidí na světovém šampionátu jedničku draftu z roku 2018. Mladý obránce se v základní části NHL činil – nasbíral pěkných 53 bodů.

Lukáš Hron: Na celkový triumf letos tipuji překvapení ze Švýcarska, jen mě moc mrzí, že u toho nebude nejlepší bek světa Roman Josi, který před šampionátem upřednostnil rodinu. Pokud by býval přijel, viděl bych jako největší hvězdu turnaje jeho. Takhle? Ukážu na kanadského útočníka Mathewa Barzala, velmi šikovného hráče z New York Islanders.

Jiří Lizec: Opět to vypadá na více než vyrovnaný turnaj bez jednoho hlavního favorita. Věřím, že daleko dojdou Švýcaři, které kromě kvalitní obrany potáhnou přesilovky a obecně útočná formace složená z hráčů NHL. Nejlepším hráčem turnaje bude útočník patřící San Jose Sharks Timo Meier.