Diana Isakovová – dcera ruského politika Eduarda Isakova, který navrhl poslat odpůrce války proti Ukrajině do Donbasu k odklízení trosek, vystoupila proti válce a diktatuře. V pátek přistála v zahraničí, píše stanice BBC na svém ruskojazyčném webu.
„Jsem proti této válce! No War! Dá se říci, že jsem nevolila tuto vládu, ale přitakávala jsem jí svým mlčením, nečinností a strachem o svůj život, i když jsem věděla o její krutosti a nemorálnosti. Teď kvůli naší vládě trpí nejen náš národ, ale i sousední,“ napsala na sociální síti pětadvacetiletá Isakovová, senátorova dcera z prvního manželství.
Příslib, že bude vyprávět o uplynulých pěti měsících, dala ještě na letišti. „Ve vlasti jsem nemohla říkat, co si myslím,“ uvedla Isakovová, která v pátek ráno přistála v blíže neupřesněné „nové zemi“.
Otec odpůrce posílá na Donbas
„Je velmi těžké hovořit o emocích, které jsem prožívala, když 24. února začala válka. Pocítila jsem hrozný odpor a silný příliv empatií,“ řekla BBC. „Člověk zabíjí člověka – a dělá to Rusko, ve kterém žiji. V prvních dnech jsem hodně plakala, propadala smutku, jako kdyby umíral někdo blízký z rodiny,“ dodala.
Otcem dívky je Eduard Isakov, senátor za Chantymansijský autonomní okruh. Isakov figuruje v sankčních seznamech Británie, Evropské unie a Kanady. Na jednání Rady federace, horní komory ruského parlamentu, nyní přichází s velkým písmenem Z, symbolem invaze, na saku. Minulý měsíc navštívil rodinu zabitého ruského rozvědčíka. „Jsem hrdý, že tak mladí kluci brání naši zemi a bojují proti nacistům,“ řekl.
V dubnu navrhl poslat odpůrce války proti Ukrajině obnovovat Donbas. „Neměli by platit pokuty, ale vlastníma rukama, jimiž píšou hnusné příspěvky na sociálních sítích, by měli něco udělat pro vlast. Ať jdou čistit ulice od odpadu, natírat ploty. Měli by je odeslat do Doněcké a Luhanské lidové republiky obnovovat města a obce,“ prohlásil.
Tichý protest, hlasitý odpor
Diana je učitelkou jógy, zpěvu a meditace. BBC řekla, že dávno byla na straně uvězněného opozičního politika Alexeje Navalného a zakázaného serveru Meduza, ale raději zůstávala zticha. Předloni potají – aby se to otec nedozvěděl – šla v Soči na demonstraci po otrávení Navalného. S bývalým manželem na toto téma často vedla „kuchyňské řeči“ – ruský ekvivalent českých „hospodských řečí“.
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku
Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024.
Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady.
Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024.
Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024.
Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024.
Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024.
Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku.
Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky.
Zdroj: AP
Hasiči v Charkově bojují s mohutným požárem po ruském útoku
Zdroj: AP
Ukrajinský důstojník z 56. samostatné motorizované pěší brigády pálí z raketometu na nákladním vozidle směrem k ruským pozicím na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v úterý 5. března 2024.
Zdroj: AP
Nadia se svými třemi dětmi se v Kyjevě loučí s manželem Volodymyrem Golubnyčem. Ukrajinský nadporučík 72. mechanizované brigádybyl zabit během bojů s ruskými silami v obci Vodjane nedaleko Avdijivky 19. února.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou prohledávají záchranáři trosky po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 71. brigády Jaeger pálí z houfnice M101 na ruské pozice na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ruka oběti leží v kaluži krve po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024, při kterém zahynulo nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno. První raketa zasáhla domy, a když na místo dorazily záchranné týmy, dopadla druhá raketa, uvedly úřady.
Zdroj: AP
Dým a oheň stoupají nad vodní elektrárnou Dnipro po ruských útocích, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Na snímku pořízeném ukrajinskou záchrannou službou sedí šokovaný záchranář po ruském útoku v Oděse na Ukrajině v pátek 15. března 2024. Zemřelo při něm nejméně 14 lidí a 46 dalších bylo zraněno, uvedli místní představitelé.
Zdroj: AP
Zdravotník utěšuje ženu na místě ruského leteckého útoku v Záporoží na Ukrajině v pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 28. samostatné mechanizované brigády pálí ze 122mm minometu na ruské pozice na frontové linii u Bachmutu v Doněcké oblasti na Ukrajině v neděli 3. března 2024.
Zdroj: AP
Členové rodiny Vitalije Alimova truchlí nad jeho tělem během pohřbu v ukrajinském Bilhorodu-Dnistrovském v pondělí 18. března 2024. Alimov. Hasič, byl zabit při ruském útoku na Oděsu v pátek 15. března.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojenští experti sbírají zbytky rakety u zničené budovy v Kyjevě, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Muž projíždí na kole kolem elektrárny po ruském útoku v Charkově na Ukrajině, pátek 22. března 2024.
Zdroj: AP
Poškozené auto na místě ruského útoku v ukrajinském Charkově, středa 20. března 2024.
Zdroj: AP
Hasiči pracují poblíž kráteru vzniklém po ruském útoku v Kyjevě, Ukrajina, čtvrtek 21. března 2024.
Zdroj: AP
Tank ukrajinské 17. tankové brigády pálí na ruské pozice v Časiv Jaru, dějišti prudkých bojů mezi ukrajinskými a ruskými jednotkami v Doněcké oblasti, čtvrtek 29. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinský voják kontroluje škody na budově v Kyjevě po ruském leteckém útoku, Ukrajina, pondělí 25. března 2024.
Zdroj: AP
Zraněný ukrajinský voják Oleksandr leží na lůžku ve zdravotnickém autobusu dobrovolnického praporu „Hospitallers“ během evakuace do bezpečné oblasti v Doněcké oblasti na Ukrajině ve středu 28. února 2024.
Zdroj: AP
ukrajinští vojáci nesou národní vlajky a vlajky 3. útočné brigády během pohřebního obřadu 27letého Jehora Vološina, známého také pod volacím znakem „Kobzar“, v Pavlohradu v Dněpropetrovské oblasti. Seržant Vološin z 3. útočné brigády byl zabit v bojích u Avdijivky 21. února 2024.
Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci 3. útočné brigády se dívají přes brýle nočního vidění (NVG) během noční mise na frontové linii u Avdijivky v Doněcké oblasti na Ukrajině, středa 20. března 2024. Vojáci 3. útočné brigády pokračují v udržování obranných linií v Doněcké oblasti poté, co ukrajinská armáda v únoru 2024 opustila Avdijivku.
Zdroj: AP
Příbuzný v Kyjevě truchlí nad rakví s ostatky 28letého Nodara Nasirova, dobrovolníka gruzínské legie, který byl zabit v boji proti ruským jednotkám. Gruzínská legie je vojenská jednotka tvořená převážně etnickými gruzínskými dobrovolníky.
Zdroj: AP
Letos v březnu přišla v Soči na protiválečnou demonstraci, k jejímuž uspořádání vyzýval Navalnyj, ale přišlo jen málo lidí, a tak se rozhodla vymyslet vlastní akci. Sedmnáctého dubna v nenápadném oblečení, roušce přes obličej a v rukavicích šla rozdávat vlastnoručně zhotovené protiválečné letáky. Rychle ji zadrželi policisté v civilu. Šest hodin byla na strážnici, ale odmítla odpovídat na otázky především kvůli „dětinskému“ strachu z přísného otce, z jeho odsouzení a zavržení.
Když si policisté uvědomili, že zatkli senátorovu dceru, pokusili se s ní manipulovat slibem, že otci nic neřeknou, když s nimi bude spolupracovat. Protokol podepsala, aniž by si jej přečetla, až později se přes známé pokoušela zjistit, zda není trestně stíhána, ale nic takového nevypátrali. „Myslím, že kvůli otci to zametli pod koberec,“ předpokládá.
Už nejsi má dcera
Následující den si ji předvolala k výslechu tajná služba FSB a večer se o všem dozvěděl otec, kterému telefonovalo neskutečné množství hodnostářů a nakonec i předsedkyně horní komory Valentina Matvijenková. „Pociťovala jsem nerozumný strach,“ řekla dívka, které otec vynadal, že je „nepřítel rodiny, nepřítel lidu, zločinec“ a že už není jeho dcera. Když se odmítla kát a omlouvat, žádal, aby opustila dům v Soči, ve kterém žila posledních pět let.
Další neshoda s otcem se týkala práv sexuálních menšin (LGBT). „Když v Čečensku zabíjeli homosexuály, strašně mě to ranilo, snažila jsem se vyjádřit na toto téma. Ale mohl mi zavolat, aby řekl, ať to smažu. A bylo jasné, že jestli neposlechnu, tak sbohem,“ dodala. Sama Isakovová se cítí být bisexuální, což i potvrdila BBC.
Diana měla konflikty s přísným otcem již v dětství, trpěla kvůli tomu depresemi, šestkrát se pokusila o sebevraždu. „Byla jsem zlomená v důsledku přísné výchovy, vše se točilo kolem potřeb mých rodičů,“ uvedla. V Rusku se podle ní uplatňuje výchova zavrhující city a emoce. Když jí otec jednou zavolal, aby se vysmál jejím pocitům, poslala jej kamsi a dva roky spolu nemluvili.
Otcovy činy nejsou mé
Poté se ale usmířili: „Otec mě pozval na týden a zůstala jsem pět let.“ Žila v domě v Soči, kam Eduard Isakov jezdil s druhou manželkou a mladšími dětmi na prázdniny. Po protiválečné akci v dubnu 2022 se na ni otec snažil svalit vinu, udělat z ní zrádkyni. Dalo jí práci, aby si uvědomila, že postupovala správně, když se postavila proti vraždění, které pokládá za nemorální a nesprávné.
„Nepřijímám žádnou odpovědnost za otcova rozhodnutí. Vím, že se podepsal pod papír schvalující vpád armády na Ukrajinu. Nestydím se, necítím se vinna. Je dospělý, nese odpovědnost za své činy,“ řekla.
„Možná se trápím kvůli tomu, co s ním v budoucnu bude, protože jsem přesvědčena, že diktatura dříve či později padne. Bohužel tak vysoce postavení lidé, jako je můj otec a jako je naše vláda, podceňují druhé a myslí si o sobě příliš. Mají pocit, že to, co se teď děje, je navždy, že Putin je navždy. Ale z dějin lidstva mohu usuzovat, že lidé se probudí, vzpomenou si, že mají hlas a vůli. Stoprocentně věřím, že až se režim změní, bude více demokratický, slušnější a váleční zločinci stanou před soudem,“ dodala.
Isakovová se v létě rozhodla odjet z Ruska a co nejhlasitěji vyjádřit své postoje proti válce. Interview nabídla BBC a serveru Meduza. „Mám právo to udělat, mám právo promluvit,“ uvedla.