Garand: Na scéně si přijdu jako OG, komerční produkt jsem ale nikdy nebyl. Představil nový projekt

Jak to děláš, že jsi tak úspěšný?
Myslím, že spíš tvořím dlouho, dělám to, co miluju, a nějak to lidi chytlo. Takže vlastně pílí. I když je to trošku klišé, tak si myslím, že jsem čekal docela dlouho na to, až prorazím.

Jak vypadá standardní den Paulieho Garanda? Ten dnešní s představením nového EP a nespočtem rozhovorů asi úplně standardní není.
Rozhodně není standardní, ale užívám si ho. Poslední dobou vstávačky celkem brzy, půl osmá, většinou si dám snídani, trošku úklid bytu, studio a pak vyrazím někam s kámoši do města. V Liberci máme super podniky, tak odpolední čas trávím buď tam, nebo v kanceláři prací. Večer už nechodím tolik do barů a dávám si leháro a filmy, to miluju. Snažím se mít zkrátka nějaký režim, ne jako před lety, kdy jsem začal pracovat v poledne a končil v pět ráno.

Dostali jsme se tedy plynule k tomu nejdůležitějšímu – nově vycházejícímu EP Nahoru na dno. Popiš ho.
Celé to vznikalo s Matějem Soukupem v jakémsi přenosném studiu, kdy jsme cestovali a tvořili tracky vždycky na jiném místě. V Liberci, v Praze, v New Yorku, v Chorvatsku. (...) Já vůbec nevěděl, že z toho vznikne šestitrackový projekt. Původně jsme si řekli, že když už někde jsme, tak jdeme tvořit, ale najednou z toho začalo vylézat víc skladeb a každá ta skladba má trochu jinou náladu, energii. Tak jsem tomu chtěl dát jakýsi jin-jang název. Vzal jsem to největší rapové klišé – ze dna nahoru – a díky tomu, že jsme ten cover fotili v libereckém vypuštěném bazénu, tak jsem spojil nostalgii a rap a udělal slovní hříčku, kterou je právě název Nahoru na dno.

Jak se cítíš po těch letech na scéně? Přece jen většina předmileniálů, co tě poslouchala, si pamatuje mladého kluka z BPM. Je ti 36 let, neberou tě dnes jako veterána?
Před covidem jsem se cítil, že ještě patřím do mladé krve scény, ale teď už si občas přijdu jako OG. (smích) Dělám 18 let věci konstantně, jsem od nějakého roku 2006 na scéně, takže nejsem nejmladší, a samozřejmě už hledám mladé talenty. Baví mě vzít si pod křídla nějaké šikovné lidi, kterým pomáhám přenést své zkušenosti, vydávat je pod svojí značkou, zaštiťovat je.

Přišel sis někdy napříč svojí kariérou jako komerční produkt?
Nikdy, vždycky jsem věci dělal tak, jak je cítím. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že se deskou chci dostat někam do rádia a mohu zas získat slávu. Vždycky mi šlo hlavně o to, že s tou věcí potřebuji být naprosto spokojený, protože muziku miluju. (...) Komerční produkt většinou z člověka udělá nějaké médium. Já si za svojí tvorbou stojím a myslím si, že to dělám stále vkusně.

Pojďme k budoucím plánům. Zmiňoval jsi, že na podzim se odehraje jedna z nejzásadnějších událostí, a to nová deska s Kenny Roughem. Co bude v létě? Fesťáky, koncerty...
V létě máme koncerty, budeme tam hrát věci právě z nového EP. A do toho budu trávit i dost času ve studiu, protože chystáme právě desku, co jsi zmínila jako pokračování našeho nejúspěšnějšího alba Molo, co jsme vydali před 10 lety. A léto? Chci si na začátku června dát nějaký týden na pláži a tam budu možná psát texty a pak se postupně zavřu do studia.

Na co by ses zeptal Paulieho Garanda, kdybys seděl na mém místě jako Pavel Harant?
Dobrá otázka. Zeptal bych se ho, kdy si už konečně sedne ke stolu a začne psát scénář, aby mohl natočit film.

Paulie, kdy si už konečně sedneš ke stolu a začneš psát scénář na tu gangsterku?
Já doufám, že brzy! (smích)

Jak Paulie Garand nejraději odpočívá? Má problémy s důvěrou vůči lidem? A co cítil známý rapper v den smrti svého největšího vzoru – Maca Millera? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte v celém rozhovoru s umělcem, který si můžete poslechnout ve výše přiloženém videu vzniklém v prostředí obchodu Never Enough.