Další výpovědi obětí pedofila
Pedofil nemůže za to, že ho přitahují děti, ale musí se celý život kontrolovat. Pokud nespolupracuje, nedokážeme mu pomoci, říká sexuolog Vladislav Chvála z Liberce. Jen zlomek pedofilů podle něj ale skutečně ublíží dítěti. Aktuálně řeší policisté kauzu právě v Liberci, kde pedofil dvakrát odsouzený za znásilnění dítěte zaútočil i potřetí. Ke své oběti se přitom dostal prostřednictvím spolku na pořádání táborů, kroužků a hlídání dětí, který sám založil.
V souvislosti s pachateli sexuálních útoků na děti se často mluví o nařízeném léčení. Je pedofilie nemoc?
Pedofilie není nemoc, je to odchylka od normy, kdy člověk, ve většině případů muž, bere jako sexuální objekt dítě. Je to vrozené. Obdobně jako muže heterosexuála přitahují dospělé ženy nebo homosexuála dospělí muži. To puzení je obdobné. Pedofil ale svoje tužby nemůže realizovat, v tom to má těžší. Musí se neustále kontrolovat a musí se chtít kontrolovat. Musí chápat, co se s ním děje, rozumět své poruše a být ochoten s tím něco dělat. Bez jeho spolupráce to nejde. Naprostá většina z nich to nějak zvládá.
Řvala jsem a klepala se. Jan R. mě znásilnil, když mi bylo 11, líčí dívka hrůzný zážitek
Tři děti, kterým ještě nebylo ani patnáct let, brutálně znásilnil Jan R., kterého na začátku dubna zadrželi liberečtí kriminalisté. Jeho první obětí byla teprve jedenáctiletá dívka, žákyně čtvrté třídy základní školy. Svůj traumatizující zážitek popsala už před několik lety dokumentaristce, která shromažďuje příběhy obětí znásilnění.
Jak s nimi tedy pracujete?
My přicházíme do styku s těmi, kteří už něco provedli, nebo s těmi, kteří si sami se sebou nevědí rady. Určitě jsou i tací, kteří ani netuší, že by se mohli na někoho obrátit se žádostí o pomoc. Dokážeme jim nabídnout hlavně psychoterapii a být pro ně někým, komu člověk může bez obav svěřit, co se mu honí hlavou. Co se týká léků, jsou možnosti velmi omezené. Existují farmaka snižující sexuální puzení, ale používají se spíš výjimečně a bez spolupráce to nejde. Pokud někdo násilí na dětech páchá opakovaně, je nutná detence, tedy jeho oddělení od společnosti.
Co byste poradil rodičům? Ti jsou teď asi vyděšení, když vidí, jak jednoduché je pro člověka, který už dítě dokonce dvakrát znásilnil, založit si spolek a s dětmi pracovat.
Vidím jako jednoznačné selhání systému, že člověku odsouzenému pro delikt sexuální povahy na dětech nikdo nezabránil založit organizaci, ve které se stará o děti. Na druhou stranu asi není možné, abychom kontrolovali každého, kdo pracuje s dětmi, jestli není pedofil. Vyšetření pochopitelně existují, ale ti lidé by museli spolupracovat. Rodiče rozhodně nejsou v jednoduché situaci. Je skvělé, že jejich děti mohou jezdit na tábory a chodit do kroužků, že se obrovské množství lidí věnuje dětem ve svém volném čase, často bez nároku na odměnu. Rodičům nezbývá než prověřovat, zjišťovat si informace, ptát se jiných rodičů na zkušenosti.
Asi je důležité i to, aby se jim mohly svěřit jejich děti.
Ano, to je nejdůležitější. Mluvit se svými dětmi o tom, jaké chování je nepřijatelné, aby věděly, že se některé věci nesmí dělat, že se jich nesmí nikdo dotýkat, jak nechtějí. Bohužel komplikací poslední doby je masivní sledování zcela dostupné pornografie, která posouvá normy a narušuje řekněme obranyschopnost společnosti. V pornu často vystupují dívky, které vypadají velmi dětsky, velmi mladě, až se zdá, že sex s dětmi není nic tak špatného. Ale zapojovat děti do dospělé sexuality je opravdu traumatizující.
