Předělem v poválečné historii Československého červeného kříže (ČSČK), stejně jako celé naší republiky, byly únorové události v roce 1948, kdy se moci ve státě chopila KSČ. Ty přinesly pro ČSČK velké změny, především co se týče rozsahu jeho činností.
Alice Masaryková v prosinci 1948 odcestovala do Švýcarska, odkud pokračovala do USA, kde až do své smrti (1966) žila a odkud promlouvala na rádiových vlnách. Do vlasti se vrátila v roce 1994 – za účasti Českého červeného kříže spočinula urna s jejím popelem v rodinném hrobu Masarykových na hřbitově v Lánech. ČČK se k odkazu „předsedkyně-zakladatelky“ stále hlásí. Symbolické propojení těch nejlepších z ČČK se zakladatelkou představuje medaile Alice Masarykové, nejvyšší ocenění práce v ČČK.
ČTĚTE TAKÉ: Jako bych vyšetřoval vraždu. Bývalý policista našel v příběhu hrdiny Morávka nová fakta
Období po únoru 1948 znamenalo pro ČSČK podstatnou změnu – řada jeho tradičních činností mu byla odebrána (například Zdravotní záchranná služba včetně všech sanitek a sítě základen pokrývajících celou ČSR, sanatoria a další zdravotnická zařízení i zdravotnické školství) a přišel o svou ekonomickou samostatnost. Na druhou stranu se jeho zbývající činnosti (např. výuka první pomoci) masově rozvinuly a profiloval se i v činnostech zcela nových (např. dárcovství krve nebo připravenost na katastrofy).
ČSČK byl začleněn mezi společenské organizace Národní fronty, jako tehdy jediného možného rámce nejen pro politické, ale i pro společenské činnosti. Tím bylo posíleno zasahování politických orgánů do jeho činnosti a personálních otázek. Deklarováno bylo, že se ČSČK má stát masovou organizací. Odtud se datovala snaha o neustálé zvyšování počtu členů. Teprve v roce 1965 sjezd ČSČK usoudil, že již není třeba dalšího zvyšování počtu členů, kterých bylo již 1 550 tisíc.
Novou podobu ČSČK kodifikovaly jeho Stanovy, definující ČSČK jako „dobrovolnou lidovou zdravotnickou organizaci“, přijaté roku 1953 v návaznosti na jednání I. sjezdu ČSČK a na zákon č. 60/1952 Sb., o Československém Červeném kříži a o užívání znaku, odznaku a názvu Červeného kříže.
Je třeba ovšem zdůraznit, že sám uvedený zákon vymezil úkoly a postavení ČSČK v zásadě v souladu s mezinárodními závazky ČSR a zvyklostmi Mezinárodního červeného kříže, a formálně tak naplňoval mezinárodněprávní závazky ČSR jako smluvní strany Ženevských úmluv.
Snahou o posílení tradičních prvků postavení národní společnosti Červeného kříže bylo období Pražského jara. ČSČK se měl stát z pouhé „servisní organizace“ podřízené státu opět jeho spolupracovníkem a partnerem. To se promítlo i do nových Stanov ČSČK.
Dalším předělem v postavení ČSČK byly listopadové události roku 1989, byť již před nimi docházelo k určitému mírnému uvolnění politického dohledu nad Červeným křížem a formální akcentaci jeho humanitární úlohy.
Další příběhy z historie Červeného kříže si můžete přečíst na webu www.cervenykriz.eu či v těchto článcích:
- Světová válka znamenala převrat ve zdravotnictví. Jaký byl zrod Československého červeného kříže?
- Československý červený kříž zaznamenal v meziválečném období rozmach. Získal vlak i letadla
- Červený kříž za 2. světové války: Členové spolupracovali s odbojem i pomáhali z exilu
- Československý červený kříž po válce opět zahájil svou činnost. Zatížena byla Pátrací služba
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Francie, Itálie i Československo. Atentátníci útočili na evropské politiky noži i pistolemi
