Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová (Piráti) Zdroj: profimedia/ČTK
Recept na důchodovou reformu mají vládní strany společně najít do května. Podle Pirátů je ale stěžejní to, aby i senioři mohli přechodně pracovat na poloviční úvazek a k tomu brát nižší důchod, pokud budou chtít. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekla místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová. Ta dlouhodobě koncept zkrácených úvazků prosazuje pro maminky na mateřské i pro penzisty. Dále prozradila, jak bude vypadat princip sousedského hlídání, jaké budou změny v rodičáku nebo jak by se mohlo změnit spoření na stáří.
Sociální politika s důrazem na seniory a rodiny s dětmi je a bude jedním z hlavních témat nejen této ale i dalších vlád. Má tato vláda nějakou koncepci rodinné politiky?
To je pro mě jeden z hlavních cílů, které v politice mám, aby stát přistupoval k podpoře mladých lidí a rodin komplexně cíleně a měl tomu odpovídající strategii, kterou dokáže postupně naplňovat. Jde o to, aby mladí lidé u nás měli dobré podmínky pro život, rozvoj, práci i založení rodiny, což se dnes v dostatečné míře neděje. Pro mladé rodiny je důležitá nejen předvídatelnost ohledně mateřské a rodičovské, tedy aby věděly, že si mohou finančně dovolit dítě pořídit, případně realizovat své přání mít druhé či třetí. Ale také aby jim stát nabízel dostatečnou podporu ve slaďování rodinného a pracovního života, tedy byly zajištěné kapacity předškolní péče, částečné úvazky a podobně. O to za Piráty dlouhodobě usiluji.
Výdaje státu na rodinu nejsou malé, ale špatně cílené
Co jsou tedy klíčové věci, které se podaří za vás prosadit nebo by se se jim měla věnovat výraznější pozornost?
Klíčová shoda je na podpoře slaďování profesního a rodinného života. Školky, dětské skupiny, dostupné služby péče o malé děti nám roky chybí a nyní se s tím snažíme pohnout. Jeden z doplňků systému má nově být sousedské hlídání, k tomu se určitě dostaneme. Už jsme zavedli podporu částečných úvazků.
Ministerstvo práce koncem března představilo Strategii rodinné politiky do roku 2030, která navazuje na předchozí koncepce a rozšiřuje je. Zároveň však nepanuje celospolečenská, ale především politická shoda na tom, kam by rodinná politika měla směřovat a na co se zaměřovat. Obecně je u nás problém, že sice celkové výdaje na podporu rodin nejsou malé, ale jsou zaměřené především na slevy na dani. Systém je navíc nastavený tak, že výrazně znevýhodňuje rodiny s nižšími příjmy. Přitom je především potřeba zajistit dostupné a kvalitní služby péče o děti a více podpořit zkrácené úvazky. Tam naopak dáváme velmi málo, což se negativně projevuje na zaměstnanosti rodičů, ale bohužel i na porodnosti. Stejně tak na státních příjmech. Pokud bychom dokázali odbourat bariéry, které rodičům brání v návratu na trh práce, přineslo by to ročně navíc v čistém 15 miliard korun. A to i po odečtení investic do kapacit předškolní péče.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nerudová: Hasíme požár. Čas na zásadní důchodovou reformu jsme už dávno prošustrovali
Takže peníze jsou, ale stát je vynakládá neefektivně?
Jako země neumíme nabídnout lidem služby. Dáváme peníze, ale často služby chybí víc. Uvedu příklad. Roky jsme měli doma babičku s alzheimerem a nebylo snadné získat odlehčovací službu. Byla finanční podpora ve formě příspěvku na péči, ale už nebyla možnost, abyste mohli odjet na víkend nebo na týden na dovolenou. To je extrémní třeba pro lidi, kteří jsou na péči sami, ale psychicky i fyzicky hrozně náročné to je i pro pečující rodiny, vždyť často péče trvá roky. Chci na tom ukázat, že k dlouhodobému zvládání různých náročných situací, vždy potřebujete nejen finanční jistotu, ale i to, aby služby vůbec byly. S tím se často potýkají třeba i vozíčkáři.
Pojďme konkrétně k podpoře rodin. Dlouhodobě prosazujete valorizaci i navýšení rodičovského příspěvku. Podaří se vám to v koalici prosadit?
V debatě jsou dvě věci. Jedna je dorovnání výchozí částky, která je dnes 300 tisíc korun. Jde o příspěvek na dva lidi, nejčastěji ženu a dítě. Velká část rodičů měsíčně pobírá 7 500 až 9 500 korun. Takový příspěvek není nijak vysoký, a ještě reálně ztrácí na hodnotě inflací. Proto navrhujeme navýšení na 350 až 370 tisíc korun, kdy jde pouze o dorovnání zdražování, kdy celková částka 300 tisíc ztratila na hodnotě už 97 tisíc korun od poslední změny. Již při předchozím zvyšování jsem upozorňovala, že nepříjemné handrkování o navýšení přijde znovu, pokud nebude přijat valorizační mechanismus, který jsem předkládala.
A je to tady.
Opět jsme tady. Je dobré si připomenout, že tehdy to zamítlo hnutí ANO. Současné návrhy z opozice mi nepřijdou realistické. My jsme předložili takový návrh na valorizaci, která reflektuje reálné možnosti ČR, a to v podobě navázání na nějaký násobek průměrné mzdy, za niž je rodičovský příspěvek reálně náhradou či tvoří doplňkový příjem například při částečném úvazku.
Jak by to tedy konkrétně vypadalo?
K datu narození dítěte by se vypočetl násobek průměrné mzdy za určené předcházející období. Je otázkou, jestli by to byl třeba devítinásobek nebo desetinásobek. V návrhu máme, že pokud by byl rodičovský příspěvek v roce 2023 třeba 340 551 korun celkem, tak navýšení o devítinásobek průměrné mzdy by vycházelo na 13,5 procenta a tedy při běžném čerpání o 1 267 korun víc měsíčně. Toto zvýšení odpovídá růstu platů ústavních činitelů. Pokud by byl valorizační mechanismus navázán třeba na důchody, bylo by to víc než jednou tolik.
Už je jasné, zda se vyplácení rodičáku zkrátí na tři roky ze čtyř současných?
To je debata, která stále probíhá. Je třeba si uvědomit, že dnes máme takzvanou rodičovskou, kdy vám zaměstnavatel musí držet vaše pracovní místo tři roky, ale rodičák můžete pobírat až do čtyř. Zároveň dnes stát umožňuje i to, že u jednoho dítěte do sedmi a u dvou do čtrnácti let, se o ně může maminka nebo tatínek starat, nemít svůj příjem a mít státem hrazené zdravotní pojištění. Můžete tak být rodič na celý úvazek, tahle svoboda u nás je. K tomu všemu ale chybí už zmíněné služby. Nemáme skutečně garantované místo ve školce ani do věku třetích narozenin. Máme to v zákoně, ale nemáme to v realitě.
Zkrácení rodičáku ze čtyř na tři roky je riziko
To ale vůbec nefunguje. Jsou často školky, kde vám nevezmou ani čtyřleté dítě.
Ano. A právě proto bych si přála, abychom řešili tyhle věci. Třeba to, že mezi 1,5 rokem až třemi lety věku dítěte by na částečný úvazek chtělo pracovat hodně rodičů, ale dneska často nemají reálně možnost místo získat.
Ještě se vrátím zpět. Bude tedy rodičák jen na tři roky?
Za mě k tomu potřebujeme realistický plán, jak se dostaneme na garantované místo ve školce a rozšíříme zkrácené úvazky, které jsme už podpořili snížením pojistného, ale například i stát je tolik nenabízí. Přála bych si dospět k tomu přes evidenci dětí v daných územích. Dnes až do doby povinné předškolní docházky v praxi nevíme, kolik dětí podle věku na daném území je. To, že si přehledy obce mnohdy dělají samy, je jedna věc, ale nemáme celostátní úřední proces a data.
Dokud taková statistika nebude a nebudou garantovaná místa, tak není možné rodičák zkrátit?
Za mě je to velmi rizikové, pokud rodiče nebudou mít jistotu, kam dítě dát.
Jaká je dohoda v koalici?
Zatím se bavíme o tom, jak co nejrychleji dobudovat kapacity. To je roky zanedbávaná oblast.
Jednou z věcí, jak to chcete doplnit, je takzvané sousedské hlídání nebo sousedské dětské skupiny. Uvedu příklad: Jsou čtyři kamarádky, mají čtyři děti a chtějí si je během týdne navzájem hlídat, pokaždé u některé z nich. Půjde to?
Nepůjde. Pokud jde někam státní příspěvek, má tam jít i nějaká kontrola kvality a k tomu je třeba, aby činnost probíhala na jednom místě.
Co vše tedy maminka, která bude chtít sousedskou skupinu založit a děti hlídat, bude muset udělat?
Vstup je navržený poměrně snadno. Uděláte si zhruba dvoutýdenní kurz podobný na chůvu v dětské skupině. V rámci toho je i zdravotnický kurz zaměřený na malé děti a absolvujete k tomu zkoušku. Dále by se k vám domů přišel někdo podívat z hlediska běžného fungování, jestli teče teplá voda a funguje záchod. Ve skupině budou moct být čtyři děti a na každé podle věku dostane zřizovatel příspěvek.
Bude to tedy muset být jeden byt?
Budeme mít na Vysočině pilotní projekt tak, aby se třeba tyto detaily co nejvíc vyladily. Nejosvědčenější je ale model, že je jedno místo a jedna pečující osoba, která ručí za děti a za to, že péče je adekvátní. Je to systém, který klade větší odpovědnost na bedra rodičů.
Příspěvek může být až 10 955 korun za dítě do tří let a 6 444 korun za starší dítě na celý den. Nebude natolik motivační, že povede ke zneužívání nebo tomu, že učitelky v mateřských školkách raději založí skupinu a ze školky odejdou?
Vypadá to tak jen na první pohled. Musíte si uvědomit, že příspěvek je maximální strop. Realita složení skupin zřejmě nebude taková, že budou čtyři dvouleté děti, protože péče o ně je velmi náročná, takže spíš budou věkově smíšenější a leckde budou třeba tři nebo dvě děti. Zadruhé si z toho daný člověk bude hradit zdravotní a sociální, dále pojištění a zvýšené náklady na provoz domácnosti. Jde zároveň o člověka, který nebude mít ani nemocenskou ani dovolenou jako mají zaměstnankyně ve školkách. V okamžiku, kdy si dáte na váhy všechny tyto okolnosti, tak to vyjde zhruba nastejno. Potvrzují mi to i rozhovory s konkrétními lidmi z mateřských škol.
Je možné, aby každá babička čerpala peníze na hlídání svých vnoučat?
Ne. Záměr je, aby to nebylo čerpáno v rámci příbuzenských vztahů. Jedno dítě ze skupiny klidně může být vnouče, ale na něj nebude moct čerpat příspěvek.
Pojďme ještě k důchodové reformě. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) postupně začal zveřejňovat jednotlivé změny parametrů, které společně dají celkovou koncepci něčeho jako důchodové reformy. Nikde v materiálech, které mám k dispozici, se zatím nehovoří o zvýšení odvodů pro zaměstnance, tedy vyšším zdanění práce. Dojde k tomu, že budeme platit vyšší daně, aby byl systém udržitelný?
Chcete po mně konkrétní odpovědi dřív, než jsem se na všem dohodli. Chci, abychom se dohodli co nejlépe pro tuto zemi a při vědomí této odpovědnosti rozhodně nebudu předčasně zveřejňovat nedojednané detaily. Obecně chci říct, že v současné době máme tři pracující na jednoho seniora a v budoucnu budou dva. To je výzva jak blázen. Tuto věc všechny vlády před námi odložily. Vzpomeňme si na to, že Andrej Babiš mluvil o tom, že je důchodová reforma potřeba, mluvil i o jasném věku odchodu do důchodu 67 let a pak zjistil, že raději couvne.
Celkově si potřebujeme přiznat, že tak, jak to šlo teď, už to dál jít nemůže. Růst důchodů ve výši 31 procent za poslední rok a půl je mimo ekonomické možnosti naší země. Dostali jsme se v průměru až k poměru 60 procent k čisté mzdě. Na to nemá skoro žádné země světa. Za Piráty jsme chtěli, aby až bude tato vláda končit, byly důchody přes 20 tisíc korun. Budou to průměrně přesahovat už teď v červnu.
Můžete tedy říct, kolik by za vás za Piráty ten poměr měl být?
To jsou přesně ta čísla, o které nejde tolik jako o celkový princip. Tak jako jsme se bavili o částečných úvazcích u rodičů malých dětí a o tom, že je normální přecházet z jednoho životního období do druhého postupně, tak to samé považujeme za cíl u přechodu z aktivního života do důchodu. Třeba v Německu částečné úvazky tvoří cca 28 procent úvazků, u nás je to necelých šest procent.
Naše vize je skloubit třeba poloviční důchod a částečný úvazek
Jak byste chtěli docílit toho, aby lidé v pokročilejším věku zkrácené úvazky využívali?
Jsem ráda, že se nám minulý rok podařilo prosadit lepší motivaci pro firmy ohledně nabízení částečných úvazků. Nově mají pečující osoby, rodiče malých dětí ale i lidé nad 55 let při částečném úvazku slevu na sociálním pojištění odváděném zaměstnavatelem, tedy zaměstnavatelům zůstane více peněz například na náklady, které jsou stejné u částečného i plného úvazku. To může pozitivně motivovat seniory k dobrovolnému přilepšení, stejně tak zaměstnavatele k větší otevřenosti vůči lidem v seniorním věku, kteří tak budou moci své znalosti a zkušenosti předávat mladším generacím. Výhodné to je i pro stát, který na vytvořených hodnotách a dalších odvodech včetně daní získá dodatečný kapitál, který pak může využít třeba na dofinancování důchodového účtu.
Obecně by moderní důchodový systém měl být transparentní a flexibilní. Každý by se měl mít možnost rozhodnout, kdy chce pracovní tempo zvolnit, a kdy s prací zkoncovat zcela, a to při jasné informaci, co každé takové rozhodnutí pro něj bude znamenat finančně.
Není to málo? Neměla by úleva být větší?
Co se týká lidí vyššího věku, stát musí zabrat i v tom, aby šel příkladem, a na svých pracovních pozicích částečné úvazky sám umožňoval a podporoval. Co se týká rodičů s malými dětmi, tak za mě je podstatné nabídnout jednodušší možnost zřízení školek a sousedských dětských skupin takovým způsobem, aby slaďování opravdu bylo co nejjednodušší. Spousta zaměstnavatelů si přeje, aby se jim zaměstnanci vraceli, ale když ty služby nejsou dobře dostupné, tak je to nemožné. Druhá věc je, že v řadě věcí jsou zbytečné bariéry. Třeba to, že nemůžete mít ve školce dítě do dvou let déle než 92 hodin měsíčně, pokud pobíráte rodičovský příspěvek. Přála bych si, abychom tyto bariéry zrušily.
Chtěli bychom překopat systém penzijního připojištění tak, aby se investice lidem vyplatila
Klíčové je, aby byl systém pružný. Například u seniorů máme přímo nemožnost pracovat, pokud jste odešla do předčasného důchodu a to je za nás špatně. Naše vize je mít pozvolnější přechod mezi prací a odchodem do důchodu, kdy dnes dochází ke tvrdému zlomu, jeden den jedete na plný úvazek, druhý den jste najednou doma. Možností by bylo určité období, kdy by se skloubil třeba poloviční důchod a částečný úvazek. Jde o období, kdy si člověk může říkat, že už nemá tolik sil na plný úvazek a jen z toho polovičního by zase neměl tolik peněz na kvalitu života, o kterou stojí. Je to velmi důležitý princip. Netlačme nikoho, kdo pracovat chce a může do toho, aby musel z pracovního trhu odcházet.
Často se hovoří o tom, že si lidé mají na důchod víc spořit. Kolik byste jim doporučila si měsíčně odkládat?
To záleží na každého možnostech. Nechci lidem, kteří jsou v rozdílných životních situacích říkat nic jiného než to, že z minulosti bylo šest až sedm pracujících na jednoho seniora, nyní jsou to tři a v budoucnu to budou dva. Chtěli bychom překopat systém penzijního připojištění tak, aby se investice lidem vyplatila a aby peníze z penzijních fondů mohly být investovány třeba do nájemního bydlení nebo do obnovitelných zdrojů. Chtěli bychom, aby tam byla mnohem vyšší návratnost a lidé mohli investovat do projektů, které přispějí k rozvoji a blahobytu celé společnosti a směřovaly do budoucnosti.
Jak se vláda připravuje na to, ze za 20 až 30 let bude o polovinu víc seniorů. Chystá třeba nějaké dotace pro stavbu nových domovů pro seniory? Místa nejsou už teď.
Jde o komplexní problém, který samozřejmě neřešíme jen v České republice, ale zabývají se jím experti ve všech zemích, kde dochází ke stárnutí populace. Jednoduché řešení neexistuje. Obecně to rozhodně není problém, který jde vyřešit masivní výstavbou domovů pro seniory. Naopak musí být cílem, aby mohli lidé ve starším věku zůstávat co nejvíce v domácím prostředí, kde to znají a cítí se dobře. K tomu je potřeba vyřešit problém sociálně-zdravotního pomezí, rozvíjet terénní sociální i zdravotní služby, naučit se kombinovat formální a neformální (rodinnou) péči, vhodně a účelně využívat nové technologie jak v oblasti telemedicíny, tak v oblasti tísňové péče, prevence pádů, atp. Zároveň je potřeba řešit, jakým systémem se to bude financovat. Trochu v nadsázce se dá říct, že ten kdo přijde se smysluplným a funkčním řešením, nemůže se minout s Nobelovkou.
