Stal se obětí zneužívání, pokusil se o sebevraždu. Dnes 41letý nemocniční kaplan Joon Park již osm let pomáhá umírajícím pacientům ve Všeobecné nemocnici v Tampě. Práce mu prý vyhovuje, zejména z toho důvodu, že sám rozumí zoufalství. V rozhovoru pro CNN se svěřil s tím, co ho profese kaplana naučila. Prozradil, že těsně před smrtí jsou lidé konečně volní, objevuje se lítost a jedno pojítko – strach.
Na pacienty Park myslí i dlouho poté, co zemřeli. Pamatuje si mladého muže, který žil na ulici a přál si stát se muzikantem – než podlehl rakovině. Těsně před smrtí litoval, že si svůj sen nikdy nesplnil. Jeho poslední slova patřila písni o domově, který nikdy neměl. Vzpomíná si i na ženu, která přišla o novorozená trojčata. „Mám pocit, jako bych prožíval různé životy,“ řekl pro CNN.
ČTĚTE TAKÉ: Zemřel „otec“ československého vlčáka. Uznávaný kynolog Karel Hartl se dožil 99 let
Během osmi let, co pracuje jako nemocniční kaplan v Tampě, byl oporou tisícovkám umírajících pacientů a jejich rodinám. Práce mu prý vyhovuje zejména proto, poněvadž osobně zoufalství rozumí. V dětství se stal obětí zneužívání – fyzického i psychického – pokusil se také o sebevraždu. Později hledal útěchu v duchovnu. „Byl jsem unavený, v depresi, měl jsem spoustu traumat,“ podotkl.
Pří tragickém požáru ve španělském nočním klubu zemřelo nejméně 13 lidí. Podívejte se na záběry ze zásahu:
K profesi kaplana ho nakonec přivedla touha být někomu vzorem. Někdy je tím posledním – či dokonce jediným – člověkem, kterého jeho pacienti vidí předtím, než zemřou. V takové chvíli má klíčovou roli, a to dát dotyčným pocit, že na nich záleží a jsou vyslyšeni. „Viděl jsem umírat tolik hlasů, které nikdo nevyslechl. Naučil jsem se, že každý z nás má svůj příběh, jenž musí získat svůj hlas. Ve vyprávění se skrývá léčení,“ sdělil Park.
Jsou přítomni u každé resuscitace
Sám sebe kaplan popisuje jako „lapače smutku“. Sleduje členy rodiny, kteří se propadají do hlubokého neštěstí a následně jim pomáhá zachovat si vzpomínky na jejich milované, jež je uklidní.
Kdy lidé nejčastěji umírají? Vědci odhalili nejsmrtelnější hodinu, den v týdnu i měsíc
Smrt patří u většiny lidí k tématům, o nichž nehovoří zrovna s radostí. Najdou se však tací, kteří jsou odchodem ze světa fascinovaní. Chtěli byste vědět, kdy nejčastěji lidé umírají? Vědci na základě řady studií vyčetli, v jakou hodinu, den v roce a v týdnu lidem nejčastěji přestává tlouct srdce jednou pro vždy.
V tampské nemocnici mají podle Parka kaplani hned několik rolí. „Vedle duchovní podpory a naslouchání umírajícím pacientům jsou přítomni u každé resuscitace,“ vylíčil. Kaplani také volají členům rodiny, aby je upozornili, že je jejich milovaný hospitalizován – a následně jsou přítomni u každého úmrtí.
„Pomáháme rodinám s tím, co dělat dál. Zda chtějí požehnání, modlitbu, nebo potřebují jen naši přítomnost. Sedět s lidmi na smrtelné posteli podtrhuje důležitost plné přítomnosti v daném okamžiku,“ vysvětlil Park. Častým tématem umírajících jsou také lítost a výčitky. „Říkají: ‚Udělal jsem jen to, co chtěli všichni ostatní. Ne to, co jsem chtěl udělat já,‘“ pokračoval kaplan.
„Mnoho z nás si ke konci uvědomí, že jsme v životě nebyli schopni být sami sebou – museli jsme se ‚skrývat‘, abychom přežili. A ne vždy to byla naše chyba. Někdy nám to nedovolily naše zdroje, systémy a kultura kolem nás. Mým přáním je vždy vidět a slyšet pouze tohoto pacienta, který je nyní konečně volný,“ svěřil se Park.
Umírající prožívají obavy o blízké
Umírající se také často obávají o ty, které opouštějí. „Budou moji blízcí beze mě v pořádku? Kdo pohlídá maminku? Kdo vezme mého otce k lékaři? Jak se můj syn a dcera beze mě obejdou? I pacienti, kteří jsou se svou smrtí smíření, se pořád znepokojují tím, jak jejich smrt ovlivní jejich rodiny,“ vysvětlil.
Sám sebe Park popisuje jako někoho mezi knězem a terapeutem, s nímž mohou pacienti mluvit o čemkoliv. „Nejsem tam od toho, abych je převedl na duchovní stranu, přesvědčoval je. Jsem tam pro jejich pohodlí. Když ale chtějí vést duchovní rozhovory, určitě mohou. Většina rozhovorů se však týká všemožných témat, od duševního zdraví přes krize až ke smutku. Jsme v prostoru mezi vírou a smrtelností,“ sdělil.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Ubodal ji nožem dlouhým jako meč. Británii šokovala vražda 15leté díky, zastala se kamarádky
I jeho však práce ovlivňuje. Trpí úzkostí ze smrti, strachem ze ztráty blízkého člověka. „Seděl jsem se svým kamarádem a napadlo mě: Mohlo by to být naposledy, co ho vidím. Jsme jako papírové lucerny, můžeme kdykoliv shořet,“ konstatoval. Když s někým tráví čas, je s ním proto úplně. „Telefon je vypnutý. Existuje jen on, protože to může být náš poslední rozhovor,“ doplnil Park.
