Hubený karatista, který zaujal i Jonáka. Jak se David Berdych stal bossem děsivého gangu?

Vydírání podnikatelů, které často končilo jejich smrtí. Navíc pod ochranou tehdejších policistů. Berdychův gang byl svého času doslova nezastavitelný. David Berdych přitom začínal skromně. Touha po penězích a úzké vazby na kriminalisty ho ale rychle dovedly až na vrchol potravního řetězce podsvětí devadesátých let.

Když se v devadesátých letech zajímal o práci vyhazovače v Discolandu Sylvie, nic nenasvědčovalo tomu, že právě tenhle mladý, hubený karatista se brzy vypracuje na bosse jednoho z nejděsivějších gangů Česka. Davida Berdycha ale hnala touha po rychlém zbohatnutí a také sympatie Ivana Jonáka, majitele tehdejší vyhlášené diskotéky. O svých kvalitách nadřízeného přesvědčil tím, že rozuměl zbraním, rychle se učil a byl loajální. To byly vlastnosti, které se v pražském podsvětí vždy vysoce cenily.

Od vstupních dveří k vydírání

V době největší slávy Discolandu se uvnitř scházely ty nejvyšší vrstvy pražského společenského života. Politici, celebrity, nejbohatší lidé nově vzniklého demokratického státu i ty nejtemnější postavy tehdejšího podsvětí. Těm všem otvíral dveře David Berdych a pozorně naslouchal. Byl mladý a rád vzhlížel ke vzorům. Přes den sledoval americké filmy na videokazetách a večer v práci zase tehdejší mocné, jak utrácí poctivě i nepoctivě vydělané peníze.

Podle pozdějších výslechů si dokázal poradit s každým problémem, který mu Ivan Jonák zadal. Rychle se tak od vítání hostů a vyhazování těch nežádoucích dostal k důležitějším zakázkám. Se svými společníky začal zastrašovat dlužníky svého zaměstnavatele a řešit nejrůznější úkoly. Většinou za hranou zákona.

K vymáhání dluhů brzy přibylo i vykrádání kamionů nebo vydírání konkurenčních podnikatelů. Často také plnil úlohu policejního informátora. To když se někoho potřeboval zbavit třeba „nečekaným“ policejním zatýkáním. To byla doba, kdy položil základy svého rozsáhlého gangu.

I přesto, že je skupina označována jako Berdychův gang, řídil ji někdo jiný. Ti, kdo brutální násilníky drželi na uzdě, byli sami vysocí policejní důstojníci Josef Opava, František Brázdil a Petr Koňařík. Úlohu prostředníka mezi nimi a samotným Berdychem měl plnit podnikatel Luděk Žalud. Policisté dávali gangsterům tipy a sami si od nich vždy brali nejméně 30 procent z jejich zisku. Navíc pak poskytovali perfektní krytí. Manipulací s důkazy dokázali vždy nasměrovat vyšetřování svých kolegů pryč od Davida Berdycha.

Vražda zlatníka

Gang navíc brzy pochopil, že ze spolupráce s policisty může vytěžit ještě víc. Při svých akcích se tak začali jeho členové sami převlékat do policejních uniforem. Přirozenou autoritu, které se jim v uniformách dostávalo, dokázali perfektně zneužít. Přepadávání bankovních vozů nebo kamionů nabralo v převlecích mnohem rychlejší obrátky. Překvapení řidiči neměli šanci proti lupičům včas zareagovat a než si uvědomili, že proti nim stojí jen falešní policisté, už jim do obličejů mířily odjištěné samopaly.

Jednou z nejbrutálnějších akcí byla smrt zlatníka Václava Tomana. Toho si násilníci vytipovali, protože předpokládali, že od něj získají větší množství peněz. Podle některých svědectví ho unesli a začali mučit, aby jim vydal peníze ze svých účtů a zlato. Na hruď mu měli dokonce položit těžkou traverzu a po ní přejíždět autem. Jenže tak surové zacházení zlatník nemohl přežít.

Celkem si podle některých odhadů členové skupiny přišli na více než 100 milionů korun.

Dva stateční

Dalšímu prorůstání chapadel gangu dokázali zabránit až dva policisté, kteří začali i přes nelibost některých svých kolegů zločince vyšetřovat. Helena Kahnová a Tomáš Gregor. Nakonec se jim podařilo usvědčit samotného Davida Berdycha, jeho komplice i své nadřízené z řad policie. Rozsah následného soudního procesu v Česku neměl obdoby. Celkem se soudy zabývaly osmdesáti obžalovanými a byly zapotřebí výpovědi více než dvou set svědků. Nakonec musel být proces rozdělen do dvou větví. Ta první se zabývala případy, kterých se skupina dopustila ještě před spojením s policií, a ta druhá těmi pozdějšími, už s policejním krytím.

David Berdych si nakonec vyslechl patnáctiletý trest vězení. Například smrt zlatníka Tomana mu nakonec jako vražda přičítána vůbec nebyla. Nepodařilo se totiž prokázat, že ho zločinci unesli s přímým úmyslem vraždit. Ve vězení skončili i bývalí policisté včetně Opavy nebo Koňaříka. V roce 2015 byl David Berdych podmínečně propuštěn a začal se živit jako řidič. Až o šest let později dokázali policisté vypátrat vůbec posledního člena obávaného gangu na útěku. Jaromír Prokop se dlouhá léta skrýval ve Spojených státech amerických.

Tagy:
policie devadesátá léta mafie krimi Berdychův gang David Berdych Discoland Sylvie Ivan Jonák Zvlášť závažné zločiny