Může se zdát, že české školství se na úkor moderních dějin příliš věnuje pravěku, antice či středověku. Podobné závěry podporuje i zpráva České školní inspekce. Podle Jaroslava Pinkase z Národního pedagogického institutu jsou častou příčinou podobných problémů „staré mentální vzorce“ mnohých učitelů. Petr Svoboda, který vyučuje dějepis na pražském gymnáziu, spatřuje ale kámen úrazu v systémovém nastavení.
Více než polovina žáků dosáhla v testu z oblasti moderních dějin České republiky minimální či nedostačující úrovně, vyplývá ze závěrů České školní inspekce (ČŠI) zveřejněných loni v říjnu. Dvě třetiny dotazovaných studentů zhodnotily dobu věnovanou výuce moderních dějin jako nedostatečnou.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Největší mýty o Izraeli a Palestině. 75 let okupace, Gaza jako velké vězení i činy osadníků
V testu nejhůře dopadla úloha ohledně Charty 77, kterou správně vyřešilo pouze 11 procent studentů. Žáci v ní měli za úkol vyznačit tři správná tvrzení ze sedmi. Nejčastější chybnou odpovědí bylo, že „Charta 77 byla politická strana v ilegalitě, která bojovala za propuštění nespravedlivě stíhaných politiků“. Správný rok invaze vojsk Varšavské smlouvy dokázalo vybrat jen lehce přes polovinu dotazovaných. Další otázky zahrnovaly vědomosti o podstatných událostech, historických souvislostech, ale i osobnostech z oblasti kultury či sportu.
Podle didaktika dějepisu Jaroslava Pinkase však zpráva ČŠI vyznívá až příliš negativně. „Závěry jsou vypovídající do značné míry, ale veřejná prezentace zprávy je oproti skutečnému obsahu horší. Mám výhrady k alarmistickému způsobu prezentace vědomostí žáků a vytváření morální paniky,“ uvedl pro CNN Prima NEWS. Samotný test, z něhož vznikly tyto závěry, je podle něj problematický a řada jeho otázek neodpovídá rámcovému vzdělávacímu programu (RVP) ani požadavkům, které program klade na žáky devátých tříd.
Skutečnou situaci je podle něj třeba vyhodnotit podstatně rozsáhlejším šetřením. „Chybí nějaká velká a dobře založená sonda, která by hodnotila znalosti a vědomosti žáků. Poslední velký průzkum se konal v roce 1997, od té doby ho nikdo nezopakoval. Je třeba udělat relevantní šetření, a pak můžeme hovořit o tom, že výsledky jsou takové, nebo makové,“ shrnul.
Staré mentální vzorce učitelů
Podle rámcových vzdělávacích programů by měli studenti základních škol probrat studenou válku, vývoj Československa do roku 1989, vznik České republiky, rozpad koloniálního systému a mimoevropský svět i problémy současnosti. V plánu pro gymnázia jsou výslovně jmenovány i konflikty na Blízkém východě, modernizační procesy třetího světa či globální problémy moderní společnosti. Někteří bývalí gymnaziální studenti oslovení redakcí však na konci svých studií došli sotva ke druhé světové válce.
K TÉMATU: VŠE ruší bakalářky. Chce studentům zabránit, aby jim při psaní pomáhala umělá inteligence
V takových případech podle Pinkase často padá vina na učitele. „Nerad generalizuji, jsou skvělí učitelé, kteří dělají svou práci výborně, ale bohužel je velmi mnoho těch, kteří stále nepřijali ani první kurikulární reformu ze začátku 21. století. Výmluva, že není čas na soudobé dějiny, je opravdu jenom výmluva. Každý učitel nebo škola si na základě rámcových vzdělávacích programů dělá vlastní programy. Pokud si je někdo nebyl za deset let schopen přepracovat, je to jeho problém,“ vysvětlil.
V současnosti zároveň probíhají revize RVP. Důraz na soudobé dějiny je podle Pinkase v kurikulu již zhruba 15 let a prostor na zužování starší látky už moc není. Nyní je podle něj důležité nastavení struktury výuky a výběru témat.
Přijímací zkoušky 2024 PŘEHLEDNĚ: Víc přihlášek, snadné podání. Jaké budou po novele zákona?
Navýšení počtu škol na přihlášce, snazší přístup k informacím o výsledcích přijímaček nebo takzvaná prioritizace škol. I tyto změny přinese novela školského zákona, kterou schválil Parlament. V platnost vejde k prvnímu dni roku 2024. Podívejte se, jak budou s novelou vypadat v příštím roce přijímací zkoušky.
Spíše než systémová změna je nicméně podle historika potřeba posun v mentalitě některých pedagogů. „Je to mentální problém. Je třeba vystoupit ze starých vzorců, kdy se musí odučit úplně všechno. Je to problém pedagogických fakult, mentálního světa a příprav učitelů, ne legislativy. Když podle nich nejde nic škrtnout, výsledkem je, že se s výukou končí někdy po druhé světové válce. Samozřejmě to není problém u všech. Situace se za posledních deset, patnáct let hodně změnila k lepšímu,“ popsal.
Zlepšení situace potvrzuje i Lenka Haviarová, která učí dějepis na základní škole v Chomutově. „Zpráva inspekce mě velmi nemile překvapila. Vídám se s učiteli, kteří se snaží neustále vzdělávat a zlepšovat své hodiny. Často diskutujeme o metodách, formách, možnostech testování i hodnocení. Frontální výuka je pro mou učitelskou bublinu již zcela okrajovou záležitostí. Usilujeme o to, aby v hodině byl aktivní žák a učitel jen nabízel cestu,“ vylíčila pro CNN Prima NEWS.
Sama se studenty v posledních ročnících začíná první světovou válkou a končí rokem jejich narození. „Nevnímám žádná omezení ze strany žáků, zákonných zástupců, vedení školy ani MŠMT. Současný RVP mi umožňuje svobodně sestavovat mé hodiny. Nekladu důraz na vybavování zápisu ze sešitu a psaní testů, ale na skupinové práce s různými zdroji a hledání dobrých otázek a odpovědí,“ doplnila.
Zájem studentů o dějiny
Haviarová vnímá zájem o dějiny i ze strany studentů základní školy. „Vídám zvědavé a aktivní žáky, kteří jsou mnohem více propojeni se světem. Moderní dějiny je zajímají. Chtějí se orientovat v současných světových konfliktech i historických souvislostech. Dost je zajímají i manipulace nebo události v jejich městě jako romské dějiny nebo odsun Němců,“ popsala.
Zkušenost Petra Svobody, který na pražském Gymnáziu Na Vítězné pláni učí vedle dějepisu a zeměpisu i samostatný seminář soudobých dějin, je však odlišná. „Dnešní generace studentů je vskutku jiná, je to jiný svět. Ptají se, proč se dějinám mají věnovat. Jsou pragmatičtější, chtějí v životě uspět a tuší, že tento obor nepatří mezi nejlukrativnější. Dříve, když jsem pozval pamětníka do školy na přednášku, která byla dobrovolná a konala se po vyučování, byl problém se tam dostat, učebna byla zcela zaplněná. Dnes si musím s výrazným předstihem zajistit, aby účast studentů byla dostatečná,“ vylíčil pro CNN Prima NEWS.
Motivovat současné studenty je podle pedagoga obtížnější než dříve. Za pravdu mu s úpadkem zájmu studentů dle jeho slov dávají i mnozí kolegové, kteří vyučují na středních školách. Zároveň se podle nich čím dál méně žáků hlásí k maturitní zkoušce z dějepisu.
ČTĚTE TAKÉ: Místo učebnic hromada granátů či AK-47. Izrael ukázal, co Hamás ukrýval ve školách v Gaze
Není tak zle
Svoboda přitom také nesouhlasí s vyzněním zpráv o nedostatečné výuce moderních dějin na českých školách a situace podle něj není tak zlá. „Od devadesátých let se vždy po určité době objeví teze o tom, jak se dějiny po druhé světové válce neučí, studenti je neznají a jaká je to tragédie. Sám se s tímto alarmismem příliš neztotožňuji. Myslím, že problém je trochu složitější. Opakovaně se též objevují názory ohledně posílení výuky dějin 20. století na úkor předchozích období, s čímž nesouhlasím. Čím učím déle, tím více si uvědomuji potřebu kontinuity historického příběhu. Ostatně na antických dějinách lze studentům objasnit a přiblížit mnohé modelové situace, které se opakují dodnes,“ shrnul.
Ve svých hodinách Svoboda končí studenou válkou, následující období podle něj představuje „žité politikum“. Přestože vyzdvihuje a uplatňuje kritický přístup k výuce dějepisu s četnými diskusemi a kladením problémových otázek, taková forma hodin podle něj vyžaduje často chybějící časový prostor: „Jsem si vědom, že si hodně věcí nemohu dovolit. Když připravím vyučovací jednotku, která jde výrazně nad rámec běžného, vím, že někde to budu muset dohnat a budu mít problém. Ostatně inspekci se nejlépe hodnotí třídní kniha. Ani ne tak kvalita výuky, ale zdali se probralo to, co je v učebním plánu.“
Učitel není solitér
Odsun Němců po válce se nekonal, píše v nové knize Leoš Kyša. Jeho román přepsal dějiny
Jak by žili Češi a Němci ve společném státě, kdyby po druhé světové válce nedošlo k vyhnání téměř tří milionů českých Němců? Spisovatel Leoš Kyša nad otázkou přemítá v románu Sudetenland, který se záhy po vydání vyhoupl do čela žebříčku bestsellerů. „Dlouho jsem se zajímal o všechny ty diskuse, jestli by spolu oba národy dokázaly žít i po válce. To byl impuls k dalším úvahám, a nakonec i ke knize,“ říká Kyša v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Po sametové revoluci v roce 1989 by to podle autora nebylo lehké soužití. Obdobně jako Slováci zatoužili po autonomii a záhy i po samostatné republice, také Němci z pohraničí by prý žádali nějakou formu suverenity.
Případná kritika kvůli nedostatkům v odučené látce by podle něj měla jít hlavně za systémovým nastavením. Přizpůsobování vzdělávacích programů prý navíc není reálně tak snadné. „Velice si vážím práce kolegy Pinkase na poli didaktiky soudobých dějin, ale myslím, že to nemusí jít vždy na vrub pedagoga. Učitel není ve vzduchoprázdnu. Škola je dynamický celek, řada hodin odpadá a s látkou se musíte vejít do určitého rámce. Je tu pensum učiva, které navíc stále narůstá co do množství informací a stavu poznání, přibývají další podněty a hodinová dotace je taková, jaká je. Zároveň je s výukou potřeba konsensu ve škole, učitel není solitér,“ popsal.
Studenti by podle něj měli z výuky pochopit zejména to, že dějiny nejsou objektivní rekonstrukcí minulosti, nýbrž její neustálou konstrukcí: „Nikoli popis, ale živé vytváření. Že vždy záleží na tom, jaké otázky dějinám klademe a jak interpretujeme smysl minulých dějů, které se navíc odehrávaly v konkrétním čase a prostoru, a nelze je proto posuzovat náhledem člověka 21. století.“
V tomto ohledu však zpochybnil, zda je ve společnosti skutečný zájem o mnohdy vyzdvihovaný „kritický pohled“ na soudobé dějiny. „Mám tím na mysli předně zúženou interpretaci některých historických témat našich poválečných dějin v mainstreamových médiích či obecně vstupy neziskového sektoru do vzdělávacího procesu,“ doplnil.
K TÉMATU: Navýšení rozpočtu pro školství
