Pandemie a domácí násilí
V době karantény vzrostl počet případů domácího násilí. To se bohužel nevyhnulo ani dětem, které v době pandemie zůstaly doma se svými trýzniteli. Na situaci zareagovaly některé neziskové organizace, které dětem poskytují péči. Například Dětské krizové centrum v Praze od července posílilo kapacitu linky důvěry. Ta přijímá až deset telefonátů denně se žádostí o péči.
„V dysfunkčních rodinách se zvýšený stres velmi často překlápí právě do různých forem násilí, i do fyzického týrání dětí. Víme, že velmi eskalovalo domácí násilí mezi partnery a že výrazně stoupla konzumace alkoholu. V takovém prostředí mezi čtyřmi stěnami byly děti zavřené mnoho týdnů,“ popsala CNN Prima NEWS ředitelka Dětského krizového centra Zora Dušková.
Děti v době koronavirových opatření trávily také více času na internetu a sociálních sítích, kde též hrozí nebezpečí, a proto funguje už tři roky právě pod Linkou bezpečí anonymní pomoc nazvaná Rizika kyberprostoru.
Rizik v kyberprostoru je několik
Rizik na internetu je hned několik druhů. Například kyberšikana je situace, kdy proti dítěti někdo záměrně zneužívá informační technologie. Může jít o opakované a zesilující útoky. Dalším druhem je kybergrooming, tedy situace, kdy dítě někdo prostřednictvím internetu nutí dělat něco nepříjemného. Kontakt začíná normální komunikací a může končit žádostí o odhalené fotky, setkání nebo vyhrožováním.
Při sextingu dochází k situaci, kdy dítěti někdo posílá zprávy se sexuální tematikou a chce to samé po osobě na druhém konci. A kyberstalking je neustálé obtěžující kontaktování končící až pronásledováním na internetu, a to především na sociálních sítích.
Zodpovědní jsou hlavně rodiče
Krizová centra a psychologové doporučují rodičům sledovat na sítích, s kým dítě komunikuje. Ptát se na jeho nové přátele, sledovat jeho aktivity na internetu, a když se dítě bude chtít na něco zeptat, poradit mu a být mu ochotným průvodcem. Nevhodný obsah má rodič zablokovat nebo i kontaktovat policii. Odborníci radí chránit soukromí svých dětí a rodiny třeba i tím, že obsah neuvidí všichni, ale jen přátelé, které osobně znají.
„Nejčastěji se setkáváme s případy sextingu, ale nejsou to vždy jen příběhy dětí, často i dospělých, kteří kvůli pandemii koronaviru zůstali izolováni a nějakým způsobem hledají kontakt se svým okolím,“ upozornil Petr Šmíd ze spolku Portus Prachatice, který dělá řadu projektů mimo jiné v boji proti kyberšikaně.
Podle něj často rodiče nerozumí světu svých dětí. „Mnohdy tím, že byly zavřené školy, se učitelé pokoušeli různými cestami spojovat s dětmi. Rodiče najednou našli různé aplikace v telefonech svých dětí, a tak pátrali po informacích, jak je používat bezpečně. Jakým způsobem se přiblížit jejich světu, protože se díky pandemii ukázala veliká propast mezi světem dětí a světem rodičů,“ zdůraznil.
Z učitelů youtubeři
Podle Šmída chtěli rodiče často překlenout propast, která se otevřela. Zároveň jeho spolek dostával ale i dotazy ze škol od učitelů, kteří také bojovali s technologiemi. „Naše školství je celkem připraveno na boom technologií, ale když se z učitelů měli stát youtubeři, naráželi na věci, které se zkrátka komplikovaly, a potřebovali některé věci dovysvětlit,“ popsal Šmíd.
Kolika dětí se problém kyberšikany týká, je podle něj různé. Často se čísla pohybují kolem třiceti procent, ale záleží na metodice, jak se to počítá. „Poslední průzkum byl udělaný v létě a od té doby žádný celostátní sčítací průzkum neproběhl, takže těžko se v tuto chvíli ohánět nějakými čísly. Každopádně to, že jevy eskalovaly a zvýšila se míra nebezpečí, je zjevné už jen podle počtu případů, které se na nás obrací,“ dodal Petr Šmíd.
