Přistěhovalci, kteří volí Trumpa: Kdo nechce pracovat, ať nežije v USA

Hispánci v Miami tvoří 71 procent obyvatel, většina z nich pochází z Kuby, odkud sem ve velkém množství míří už od začátku 60. let. V ulicích města tak slyšíte španělštinu výrazně častěji než angličtinu. A nejen v ulicích, Hispánci provozují i většinu obchodů a restaurací. A v jednom obchůdku v centru jsem narazil na Sebastiana.

Sympatický třicátník původem z Kolumbie je typickým příkladem přistěhovalce, který si splnil americký sen v zemi, do které přesídlil před deseti lety. Je majitelem obchodu s potravinami spojeného s minikavárničkou v centrální části Miami. O politice mluví Sebastian rád, takže se nemusím nijak složitě vyptávat. Nabízí mi kávu („Co bych byl za Kolumbijce, kdybych lidem nenabízel kávu?“) a z naší soukromé konverzace se postupně stává živý rozhovor nejen o politice, a to i s několika Sebastianovými zákazníky – kdyby nešlo o obchod, asi bych napsal „štamgasty“.

K Sebastianovi chodí nakupovat a poklábosit lidé pocházející z Venezuely, Brazílie, Kuby, Chile, Haiti a mnoha dalších latinskoamerických zemí. Většina z nich už v Miami žije víc než deset let a v prezidentských volbách mohou (a většinově i budou) volit.

Neházejte nás do jednoho pytle

A i když jsou různého věku a mají za sebou různé životní příběhy, shodují se, že všichni budou volit Donalda Trumpa. „Myslím, že kdo nemá práci a snahu si ji sehnat, nemá v téhle zemi co pohledávat. A Trump si to myslí taky, proto je pro mě jasnou volbou,“ formuluje svůj hlavní argument Sebastian. To mě zaskočí. Vždyť mluvíš také o svých krajanech z Kolumbie a o lidech z okolních států, oponuji s odkazem na komunální soudržnost. „Ne, já nemluvím také o nich, já mluvím O NICH,“ nenechá mě na pochybách Sebastian. A pokračuje: „Osm let jsem dělal prodavače v obchodě, pracoval jsem v restauraci, dřel jsem bez volna. A povedlo se mi otevřít vlastní obchod. Mnozí lidé tu jen spoléhají na sociální příspěvky. A kazí nám, kteří se snažíme, pověst.“

Podle Sebastiana a jeho zákazníků se vše ještě zhoršilo, když vláda začala rozdávat nezaměstnaným lidem týdenní šestisetdolarovou koronavirovou kompenzaci. „I ti, kteří do té doby chtěli pracovat, najednou ztratili zájem. Bez práce se jim žilo líp,“ říkají mi. Že to je Trumpova vláda? Na příspěvcích prý není nic špatného, zkažená je mentalita lidí. Následně jsem zavalen smrští argumentů, proč by se v Miami (a potažmo v celých USA) žilo bez ilegálních přistěhovalců a lidí odmítajících práci lépe. Prodávají drogy, kradou, dopouštějí se pojišťovacích podvodů, což zdražuje výši pojistek všech obyvatel. „A vrhají na Hispánce špatné světlo. Lidé nehispánského původu mě s nimi i automaticky házejí do jednoho pytle, i když nic špatného nedělám a pracuju,“ zlobí se Alejandro z Venezuely. Ten mě překvapil ze všech nejvíc. Doslova mi řekl, že jestli vyhraje Biden, obrečí to.

Macho versus ekolog

Když jsem se ptal Hispánců v ulicích Miami, koho budou volit a proč, občas zmínili, že je jim Trump sympatický tím, že „je to skutečný chlap“. K obdivu k lídrovi s macho sklony se doznává třeba Bolivijec Abelardo: „Donalda Trumpa jsem ještě před pěti lety neznal. Ale když jsem si ho googloval, zaujalo mě, že je bohatý. Vystupuje rázně, nebojí se říkat věci na plnou pusu. Je to chlap.“ Tohle přitom Sebastian a jeho hosté považují za jednu z Trumpových nevýhod. „Měl by někdy víc přemýšlet, než něco řekne. Občas dělá Americe trochu ostudu,“ shodnou se. No dobře, ale je to macho? „No jasně, je to takový typ, co ho mají rády ženské. Že jo?“ ptá se Sebastian své krásné brazilské přítelkyně. Ta se do hovoru o politice zapojovat nechce, ale směje se a chytá za hlavu. „Trump a macho? Spíš taková legrační komiksová postavička,“ odpovídá španělsky.

Pokud mají moji respondenti vyzdvihnout něco, co oceňují na Joeu Bidenovi, bývá to většinou ekologie. „Je pravda, že se tenhle svět řítí do pěkných sraček. A Trumpovi je to jedno. On jako byznysmen ekologii nechápe,“ dozvěděl jsem se například v kubánské čtvrti.

Volit socialisty? Nikdy

Little Havana je velká miamská čtvrť, ve které žijí především přistěhovalci a uprchlíci z Kuby. Má snaha získat názor tamních obyvatel se po čase začíná jevit jako zoufalá. Mluvit nechtějí. Pokud něco řeknou, jsou to spíš vyhýbavé odpovědi (evergreenem je „politika mě nezajímá, zajímá mě rodina/práce“). Ti, kteří mluvit chtějí, by volili spíš Bidena. Ten obrat „by volili“ je ovšem klíčový. Nežijí tu dost dlouho, případně tu žijí ilegálně, takže nemají právo volit.

„Bidena bych volila, protože se demokraté zastanou uprchlíků. Pro Trumpa jsme nižší sorta lidí,“ říká Kubánka, která se nechtěla představit. „Volit nemůžu, ale pokud bych mohla, asi bych volila Trumpa. Má strašně daleko k tomu, aby byl dobrou volbou. Biden je ale ještě horší, nepředvedl vůbec nic, je známý jen tím, že dělal viceprezidenta Obamovi. Vlastně jsem ráda, že volit nemůžu, byla by to opravdu těžká volba, nemám ráda ani jednoho z nich,“ prohlašuje zase usměvavá dvacátnice Francesca, původem z Dominikánské republiky.

A pak narazím na Luise. Je mu 66 let a před 20 lety utekl do USA před perzekucí kubánského režimu, na „ostrově svobody“ mu prý hrozil doživotní žalář. Obdivuje Pinocheta a nenávidí Fidela Castra, kterého přirovnává k Hitlerovi. „Volit budu bez váhání Trumpa. On sám je mi naprosto ukradený, je to občas dost pomatený člověk, ale je to republikán. Člověk, který žil v socialismu jako já a zažil, co socialismus opravdu znamená, nemůže volit Demokratickou stranu. Oni se k některým myšlenkám socialismu prostě hlásí, tak to vidím já. Socialismus, to je vraždění a mučení lidí, socialismus, to jsou vládou zabavené domy a rodiny bez střechy nad hlavou. Jednou mi to stačilo,“ shrnuje svůj postoj Luis.

Trump, přítel Ázerbájdžánců?

A malý dodatek na závěr: Při svých toulkách ulicemi Miami jsem narazil i na demonstraci Ázerbájdžánců, kteří se snažili kolemjdoucí letáky a projevy přesvědčit, že „Náhorní Karabach je Ázerbájdžánu a Arménie tam provádí cílené vyvražďování obyvatel a zabírá území, na které nemá podle mezinárodního práva nárok“. Když jednu z organizátorek poprosím o krátký rozhovor, je nejdříve viditelně trochu překvapená, že se nechci primárně bavit o aktuální situaci v Náhorním Karabachu, ale o amerických volbách. Ale pak se energická Esmira rozpovídá. „V posledních 30 letech měli američtí republikánští i demokratičtí politici, i tady na Floridě, různé postoje k situaci v Ázerbájdžánu, často mi byly sympatické. Ale nic nefungovalo, takže se už do jednání nepletou a téma opustili. Náhorní Karabach je ale podle mezinárodního práva ázerbájdžánským územím a USA to respektují,“ říká perfektní angličtinou Esmira.

„Takže mezinárodní otázky vaši volbu tady v USA neovlivní?“ ptám se. „Ovlivní. Volit budu Trumpa. V minulosti se totiž k ázerbájdžánským otázkám vyjadřoval podpůrně a věřím, že tenhle postoj nezmění. Věřím, že bude nadále respektovat mezinárodní právo, že má smysl pro spravedlnost,“ říká Esmira. „Biden navíc naznačil, že bude-li zvolen, uzná nezávislost Lačinského koridoru (území v Náhorním Karabachu pod vojenskou kontrolou Arménie, které zatím mezinárodně nikdo neuznal, pozn. autora),“ dodává její kolegyně.

- -

Tolik k tomu, co jsem si za tři dny vyslechl v Miami. Nakonec to vlastně jednostranná reportáž je, jen jinak, než jsem se původně obával. Ale s tím nic nenadělám, tohle mi ti lidé prostě řekli. Jak dopadnou volby, nevím. Ale můj stereotypní předpoklad, že přistěhovalci nemohou vystát Trumpa, je zmuchlán a odhozen do kouta.