Konec podle svých slov v daný moment „nepobral“. Myslel si, že se Jiří Procházka zvednul, aby si s Gloverem Teixeirou ještě zabojoval v postoji. Tak viděl triumf zpoza klece trenér Martin Karaivanov. Český fighter už přitom byl novopečeným šampionem polotěžké váhy v nejslavnější organizaci UFC. „Až po chvíli jsem si musel říct, že se to skutečně stalo,“ říká kouč v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Je tomu už 13 let, co Martin Karaivanov poprvé potkal ve svém brněnském Jetsaam Gymu tehdejšího teenagera Jiřího Procházku. Nikoho by tehdy nenapadlo, že společně – i s dalším koučem Jaroslavem Hovězákem – vystoupají na nejvyšší horu v říši MMA. Titulový zápas v UFC proti veteránovi Gloveru Teixeirovi byl strhující. A dost se vymykající tomu, co tým kolem českého bojovníka, nebo kdokoliv jiný, čekal. Takřka kompletních pět kol a porážku brazilského fightera na submisi po škrcení předpokládaný scénář neobnášel.
Singapur, 12. června 2022. Jaká první konkrétní vzpomínka z tohoto jedinečné titulového dne vám vyvstane na mysli?
Celý den byl jízda. Nelze to konkretizovat, protože těch vjemů, které se k vám dostaly, bylo opravdu hodně. Už večer před zápasem byl výjimečný – míříte do postele s vědomím, že druhý den se jde do boje. Velký momentem pak byl náš nástup, až mě překvapilo, jaká byla v singapurské hale atmosféra. Když se spustila nástupovka Glovera Teixeiry, byla to ještě větší síla. Samotný souboj byl jako na houpačce. A musím říct, že jsem ani pořádně neviděl konec. V první chvíli jsem nechápal, jestli je hotovo, nebo ne. Když lidi bouřili, docházelo mi, co se stalo. Celé to mám v mlze, těžko se tomu dalo uvěřit. Nicméně i v tom vzduchoprázdnu byl prostor na úlevu a radost. Dost intenzivní pocit a v dobrém smyslu slova zvláštní.
Zápas s Teixeirou byl panna, nebo orel. Takhle jsem zvítězit nechtěl, přiznal Procházka
Zápasník Jiří Procházka se po vítězství titulu UFC v polotěžké váze dává dohromady v České republice. I přesto, že nakonec těsně před závěrečným hvizdem brazilského veterána Glovera Teixeiru v drsném fightu „uškrtil“, v rozhovoru pro CNN Prima NEWS neskrýval svá zklamání z toho, jak se souboj vyvíjel. „Nedařilo se mi mít zápas pod kontrolou,“ přiznal.
Co jste tedy v té mlze dokázal postřehnout?
Jiří začal Glovera škrtit, zničehonic jsem viděl, jak odchází. Já si říkal: „Proč? Vždyť měl tak dobře nasazenou techniku. Možná chce závěr strávit v postoji.“ Moc jsem to nepobral. Ani ve snu by mě nenapadlo, že Glover by odklepal Jiřímu. Až po chvíli jsem si musel říct, že se to skutečně stalo.
Jak vysoko byste zařadil Jiřího úspěch v kontextu dějin českého sportu?
Nechce se mi to hodnotit. Nerad bych to vyzdvihoval nad jiné české sportovní úspěchy, protože nemám takový přehled a byl bych zaujatý. Takže se budu držet tuzemského MMA – a pro něj je to něco neskutečného. Mnoho lidí říká, že je to druhé Nagano, že takový úspěch tady ještě nebyl. Opravdu to nedokážu porovnávat. Vím, jaké jsou v Česku názory na náš sport. Vezměte si, kolik lidí má na adresu MMA prapodivné komentáře. Vím, že není tak populární jako třeba hokej nebo fotbal. Každopádně Česká republika tímto zanechala ve světovém sportu hlubokou stopu. UFC má obrovský zásah.
Kritikům uniká podstata
V čem je podle vás největší problém? Proč více lidí nedokáže přijít MMA na chuť?
Je to jednoduché – jde o bojový sport, ve kterém se lidi perou, což leckdo nedokáže vstřebat.
Dají se odpůrci přesvědčit? Možná budu trochu generalizovat, ale problém se zřejmě týká především starší generace. Ta mladší dokáže i díky bohatému obsahu na sociálních sítích lépe vnímat, že nejde jen o mlácení. Ví, že souboji předchází dlouhá cesta, dokáže pochopit kouzlo sportu.
Není to podle mě o starších lidech. Mám ve svém okolí spoustu starších lidí, kteří MMA sledují. Vidí dlouhou cestu a hodnoty sportu. Slyšel jsem pochybné názory i od mladých. Je to dáno spíše tím, že bojové sporty u nás nemají moc velkou tradici. Někteří lidé to pořád vnímají takto: „Jak můžete obhajovat sport, ve kterém je cílem druhého zranit a vypnout ho.“ Nechápou celkovou podstatu toho všeho. Boj je tady odpradávna, vždy se bojovalo. Pokročilejší vnímání ve světě je takové, že nejde o násilí páchané na lidech. Že to obnáší důležité hodnoty a za samotným zápasem stojí hodně a hodně dřiny. Kdyby to lidé u nás vnímali podobně – více do hloubky, odpůrců MMA by bylo daleko méně.
Já si říkal: „Proč? Vždyť měl tak dobře nasazenou techniku. Možná chce závěr strávit v postoji.“ Moc jsem to nepobral. Ani ve snu by mě nenapadlo, že Glover by odklepal Jiřímu.
Nicméně lidé ve vašem okolí sledují MMA zřejmě především díky vám, vašemu vysvětlování. Ti bez kohokoliv s vazbami na smíšená bojová umění se přesvědčují asi daleko hůře…
To máte pravdu. Naše cesta byla také delší. Nebylo to z nuly na sto. Tím, že jsme se s Jirkou vyhýbali trash-talkům (vyhrocené špičkování mezi zápasníky před souboji, pozn. red.) a různým vyhraněným názorům, šli jsme si stabilní a dlouhou cestou, lidé to asi berou lépe.
Právě. Jiří je asi ideální osobou na to představit sport v trochu jiném světle, souhlasíte? Oplývá respektem k soupeřům, vyzařuje z něj klid a do toho je tu samurajský kodex.
Ano. A řekl bych, že je to dané i tím, jak UFC hezky představuje každého bojovníka. Mapuje jeho cestu velmi detailně. Je vidět veškerá dřina, rozpoložení, emoce před zápasem i po zápase. Nádherné sestřihy. Na lidi to zapůsobí. Hezky vidíte, že to není jen o tom přijít do klece a někoho zbít. Je ukázaný i vzájemný respekt mezi fightery. Žádná nenávist. Vezměte si začátek pátého kola Jirkova zápasu. To byla krásná ukázka úcty z obou stran. Nikdo nemohl pochybovat o tom, že oba k sobě mají maximální respekt.
Opičáren bylo moc
Do třetího kola a dál se Jiří dostal teprve potřetí v kariéře. Bylo to i pro vás s Jaroslavem Hovězákem něco nezvyklého? Nedocházela trochu slova, když obvykle vaše zápasy končí před limitem, většinou knockoutem?
Nezvyklé to bylo, ale vlastně jsem si ani nijak pořádně neuvědomoval, že se zápasí tak dlouho. Rozhodně pokyny nedocházely. Předchozí zápasy končily dřív, teď bylo potřeba dávat rady takřka po 25 minut, protože některé chyby tam byly a snažili jsme se o to, aby je Jirka napravil. Kdyby k něčemu přistoupil jinak, mohlo to skončit dřív, ale to už je jen rovina teorie.
Je mi do breku, když to vidím. Byl jsem zoufalý, prohlásil o bitvě s Procházkou Teixiera
Pouhopouhých 28 sekund ho dělilo od vytoužené obhajoby. Glover Teixeira dostával v singapurské bitvě Jiřího Procházku pod velký tlak, párkrát byl blízko tomu, aby zápas skončil předčasně ve svůj prospěch. Jenže jedno zaváhání ho připravilo o mistrovský pás polotěžké váhy UFC. „Něco takového se mi stalo poprvé v kariéře,“ konstatoval poražený veterán.
A co hlasivky, nevypovídaly už službu?
Jaroslavovi už trochu ano, mně ne. Jsem trochu víc zvyklý řvát (úsměv). Ale není to jen o řvaní, je potřeba zvolit správnou formu komunikace. Rady musíte předávat smysluplně.
Předpokládám, že vy jste si stejně jako Jiří dopředu vizualizoval zápas. Byla ve scénářích ve vaší hlavě prohra Teixeiry na submisi po technice rear naked choke v pátém kole? Tedy varianta, na kterou byl sázkovými kancelářemi vypsán vůbec nejvyšší kurz.
Ne. Takhle, počítali jsme s tím, že boj na zemi rozhodně nebudeme odmítat. Počítali jsme s bojem v postoji. Počítali jsme se všemi možnými variantami. Ale určitě jsme cíleně nešli po uškrcení. Pro nás bylo cílem vítězství. Kalkulovali jsme s tím, že se může zápas protáhnout na 25 minut, že skončí dřív. Takovýto konec byl překvapením. Zvlášť pro to, že to byla první submise Glovera v jeho hodně dlouhé kariéře. A nečekali byste, že ji zařídí zrovna Jiří – postojář a ranař. Souboj nám ukázal, že Jirka může velmi dobře bojovat na zemi, protože Glover by uškrtil kdekoho.
Vím, jaké jsou v Česku názory na náš sport. Vezměte si, kolik lidí má na adresu MMA prapodivné komentáře. Vím, že není tak populární jako třeba hokej nebo fotbal. Každopádně Česká republika tímto zanechala ve světovém sportu hlubokou stopu.
Čemu jste věnovali největší pozornost? Zápasník Michal Martínek, který Jiřímu pomáhal se sparingem, zdůrazňoval, že se nevynechalo opravdu nic.
Načítali jsme Gloverův pohyb, jeho reakce, určité nebezpečné kombinace a finty. Když jsme toto nastudovali, učili jsme se tyto věci eliminovat našimi zbraněmi. Snažili jsme se, aby Jirka přebíral dominanci, vedl zápas aktivně.
„Bez těch opičáren,“ bylo od vás slyšet během jedné z pauz směrem k Jiřímu. Předváděl tedy hodně odlišný výkon od toho, na čem jste se domluvili?
Určitě tam bylo pár drobností, které bylo potřeba vytknout. Jde o soubor věcí. Některými si udržujete zodpovědnost, pak jsou tam ale takové, kterými odvádíte pozornost soupeře. To jsou právě ty opičárny (úsměv). Takže jsem říkal, ať tam nedává tolik kudrlinek kolem, aby se více soustředil přímo na souboj. Aby se nedostával do průšvihů.
Řekl jste si v nějaké fázi, že už je po nadějích? Z reakcí fanoušků bylo patrné, že v některých kritičtějších chvílích přestávali věřit.
Ne, opravdu jsem si neřekl, že to je konec. Ano, byly tam nějaké slabší chvilky, ale pořád jsem věřil. Věděl jsem, co Jirka vydržel na zemi v předchozích zápasech. Takže jsem si říkal, že vydrží i tohle. Nepřipouštěl jsem si, že by to odklepal.
Bál jsem se, aby Jirka na chvíli neusnul
Je pravda, že musíte být vycvičený. Jiří často vyjde jako vítěz ze zápasů, ve kterých je pod velkým tlakem.
Není čas pochybovat. Jako trenér si nikdy nemůžete říct: „Už je po všem.“ Je potřeba bojovat do poslední chvíle. Dokavaď časomíra nebo rozhodčí neřeknou, že je konec, konec opravdu není. Dá se obrátit totálně prohraný zápas během chvilky. Stále musíte hledat cesty, jak se z toho vyhrabat, jak dojít k vítězství.
A nebál jste se ani toho, že by zápas musel být předčasně ukončen kvůli nezastavitelnému krvácení?
Je pravda, že takzvaný cut nad levým okem Jirky byl hluboký. Zdraví je na prvním místě. Zápasník může bojovat do roztrhání těla, ale rozhodčí s doktorem jsou tam od toho, aby fightera ochránili. Báli jsme se, jestli to nezastaví. Ale během pauz mezi koly se vždy podařilo zařídit, aby krev necrčela tolik. Na to, jaká to byla ďoura, to během zápasu nevypadlo vůbec zle. Pak jsem se také trochu bál, aby Jiří při škrcení na chviličku neusnul. Protože jakmile rozhodčí vidí, že ruka lehce ochabuje, hned souboj zastaví. I když se třeba hned probudí a mohl by pokračovat v boji.
Úspěchy v UFC udělaly z Procházky hvězdu. Kteří další Češi prorazili v MMA?
Zápasník Jiří Procházka se po vítězství titulu UFC v polotěžké váze vrátil do Česka, aby svůj triumf pořádně oslavil. Mezitím přijímá chválu od tuzemských i zahraničních osobností. Procházkovi popřála například legenda MMA Conor McGregor či šéf UFC Dana White. Výhra českého samuraje rovněž těší společnost XTB, které dělá Procházka ambasadora. Kteří další čeští fighteři se dostali do UFC?
Byl jste podle vás v bezprostřední blízkosti jednoho z nejlepších soubojů v historii UFC? Lidé na sociálních sítích o zápase takto mluví.
Takto jsem o tom nepřemýšlel. Protože – abych byl upřímný – zápas jsem ze záznamu doteď neviděl. Chci si to vychutnat s odstupem času. Jaký zápas má potenciál, to je na fanoušcích.
Sám Jiří byl ihned velmi sebekritický. Kdy jste na něj po opadnutí první euforie poprvé vytasil kritiku vy?
Žádné chyby jsme zatím s Jaroslavem nevyčítali. To totiž vlastně ani nejsou chyby, vyskytly se situace, ze kterých se může Jirka ponaučit. Nebylo tam nic, za co bychom ho museli peskovat jak prvňáčka. Sedneme si, zápas rozebereme. Jen si řekneme, co nebylo úplně v pořádku, proč k tomu došlo. Hledat nějaké velké chyby… Měli jsme třetí zápas v UFC – titulový. Šli jsme proti neskutečně připravené legendě. Dopadlo to tak, že ji Jirka uškrtil v posledním kole v 25. minutě. Není vhodné rozpitvávat chyby. Ano, výkon nebyl dokonalý, vím, na co jsme trénovali. Mohlo to být lepší, ale historie se neptá. Přehnanou kritikou bychom úspěch znehodnotili.
Ale jste svým způsobem pyšný, že váš svěřenec dosáhne na největší úspěch v dějinách českého MMA a první, co udělá, je to, že řekne, že „byl to z mé strany hrozný zápas“?
Je to přirozená reakce sportovce, který ví, jak má natrénováno. A zároveň si uvědomuje, jak se mu zápas povedl, nebo nepovedl. Jiří není salámista, že by trénoval a pak bral vítězství bez jakýchkoliv výhrad. Představuje to součást zdokonalování boje, sebe samotného. Našim primárním cílem je, aby se Jirka stal nejlepším bojovníkem. A k tomu vede dokonalý výkon.
Jen si řekneme, co nebylo úplně v pořádku, proč k tomu došlo. Hledat nějaké velké chyby… Měli jsme třetí zápas v UFC – titulový. Šli jsme proti neskutečně připravené legendě. Dopadlo to tak, že ji Jirka uškrtil v posledním kole v 25. minutě. Není vhodné rozpitvávat chyby. Ano, výkon nebyl dokonalý, vím, na co jsme trénovali. Mohlo to být lepší, ale historie se neptá. Přehnanou kritikou bychom úspěch znehodnotili
Jiná váhová kategorie? Krok po kroku
Odměnou nebyl jen mistrovský pás, ale také přivítání v Brně. Jak jste si i vy užil plné náměstí, kde jste se mohl naživo přesvědčit, jak velký ohlas způsobila úspěšná bitva s Teixeirou? A že MMA je v Česku přece jen pořádně rezonujícím tématem.
Byl jsem opravdu příjemně překvapený. Tolik lidí jsem nečekal, šílené. Super. Jsme za to vděční. A je vidět, že MMA se podařilo posunout mezi plnohodnotné sporty. Že už jsme dokázali hodně lidí přesvědčit, že to není o vymlácených hlavách a jsme normální lidi, že dáme dohromady smysluplnou větu. I když jsem předtím mluvil o tom, jak je tu stále mnoho kritiků, vnímání se posunulo pozitivním směrem.
Zařval a pobláznil plné náměstí. Šampion UFC Procházka se vrátil zpět do Česka
Zápasník Jiří Procházka píše historii českého MMA. V neděli se stal v Singapuru šampionem UFC v polotěžké váze, s mistrovským pásem už je ale doma v Česku. Oslavy si užil a pobláznil zaplněné brněnské náměstí.
Byl ve vašem brněnském Jetsaam Gymu po titulovém zápase větší nával?
Že by přijely dva nové turnusy, to úplně ne. Ale už delší dobu je vidět větší zájem lidí o bojové sporty. Dřív jsme měli pár tréninkových skupinek, to už se výrazným způsobem změnilo, už nám přestává stačit kapacita. Plánujeme dělat tréninky pro hobíky. Je vidět, že mnoho lidí začíná brát bojové sporty jako třeba běhání. Zajdou si na trénink, zvolí si intenzitu, vybouchají se, zacvičí si, pak si dají něco dobrého na baru a zamíří do práce. Aniž by museli mít obavy ze zranění. Podle mě je to ideální sport na to, abyste se vymlátili z každodenního stresu, udělali něco pro sebe, strávili čas v úžasném kolektivu a odcházeli s úsměvem na tváři.
Zpět k Jiřímu. Máte vizi, že by se jednou mohl pokusit získat titul v UFC i v jiné váhové kategorii?
Všechno postupně. Zatím o tom neuvažujeme. Nechci káru tolik roztláčet, aby nás nepředjela a my na ni nekoukali zezadu. Musíme jít krok po kroku. Už když jsme odlétali do Thajska na závěrečnou přípravu před soubojem, lidé nás nazývali šampiony. Já to brzdil. Vždyť jsme teprve mířili na zápas, který mohl skončit jakkoliv. Teď už je mistrovský pás z divize do 93 kilogramů doma a přichází na řadu obhajoba. Co bude dál? To budeme řešit, až přijde čas. Jednou se o jinou váhu třeba můžeme pokusit, ale není to aktuální. Nesmíte podceňovat malé kroky.
Tolik lidí jsem nečekal, šílené. Super. Jsme za to vděční. A je vidět, že MMA se podařilo posunout mezi plnohodnotné sporty. Že už jsme dokázali hodně lidí přesvědčit, že to není o vymlácených hlavách a jsme normální lidi, kteří dají dohromady smysluplnou větu.
Tak do současnosti. Přál byste si nejvíce odvetu s Teixeirou, duel s Janem Blachowiczem, nebo souboj s vítězem fightu mezi Anthony Smithem a Magomedem Ankalaevem?
V tuto chvíli to začínáme aktivněji řešit. Najdeme pocitově to nejlepší řešení. K čemu ale nedojde, je odveta s Gloverem Teixeirou. Nechal se slyšet, že mu bude dlouho trvat, aby se dal dohromady, což je pochopitelné. Ale chceme zápasit do konce roku – listopad nebo prosinec. Do té doby se dohromady nedá. V řadě stojí vlčáci, kteří na nás už teď nějakým způsobem štěkají. Budeme muset reagovat, určitě vybereme tu nejlepší variantu, která se bude nabízet.
