Dodržujete všechna protiepidemická opatření, s nikým mimo rodinu se nestýkáte, povaha vašeho zaměstnání vám umožňuje pracovat z domova. Zkrátka pravděpodobnost, že byste se ocitli v karanténě, se blíží nule. Jedno slabé místo ale přece existuje. Vaše nejmladší dítě chodí do školky.
Už téměř rok se naše šestičlenná rodina úspěšně vyhýbá nákaze koronavirem. V situaci, kdy covid řádí všude v okolí včetně sousedů nebo příbuzných, se to dá považovat za malý zázrak. Tři ze čtyř našich dětí jsou školou povinné a učí se distančně. Přes internet. Občas sice dochází ke slovním bitkám o data, ale to už je jaksi součást sourozeneckého koloritu.
Covidový deník: Žádná chřipečka, ale nevyzpytatelná nemoc. Každý den vás překvapí
Mám dobrou imunitu, sportuji, nekouřím, nebyla jsem nemocná přes dva roky. Když budu mít covid, tak určitě bez příznaků, říkala jsem si někdy od března. Koronavirus mě dohnal až během vánočních svátků a dokázal mě potrápit. Od prvních příznaků jsem si psala deník o tom, jak nemoc probíhala. Překvapilo mě především to, že mě každý den bolelo něco jiného.
Do vzdělávacího zařízení denně dochází jen náš nejmladší, čerstvě čtyřletý potomek. Přestože podvědomě cítíte, že dříve nebo později dojde k tomu, že se ve školce objeví covid, doufáte, že tím největším problémem bude výskyt vší. V pondělí to ale přišlo. Náš „mladej“ se vrátil ze školky s informací, že bude na příštích deset dní zavřená. „Vážení rodiče…,“ začíná SMS zpráva, v níž ředitelka školky informuje o karanténě kvůli covidu.
Na test týden po kontaktu
Začíná menší panika. Manželka pokašlává, já pociťuji nástup mírné bolesti hlavy. „My jsme ale herečky,“ shodneme se. Kontakt našeho dítěte s nakaženým údajně proběhl minulý týden ve čtvrtek 18. února. Trochu nás uklidňuje, že po takové době už by se musely projevit nějaké příznaky. I když čert ví, tato nemoc je nevyzpytatelná.
Rychle si zrekapitulujeme, jaké všechny naplánované akce musíme zrušit. Aha, žádné, tak to je pohoda. Když se zklidníme, manželka bere do ruky telefon a hledá, kam máme syna objednat na test. Voláme naší pediatričce, ta poradí a sdělí, že dítě by mělo jít na odběr týden po možném nakažení. Takže ve čtvrtek. „To se nám ten Vítězný únor definitivně zoškliví,“ pomyslím si.
Zdravotnice malému Štěpánovi vysvětluje, co se bude dít. Zdroj: CNN Prima NEWS
Zdravotnice malému Štěpánovi vysvětluje, co se bude dít. Zdroj: CNN Prima NEWS
Objednání na test jde překvapivě hladce, navzdory všem zkazkám o tom, jak nic nefunguje. Odběrové místo je jen pár set metrů od našeho domu. Pokud přijdeme ráno, výsledek bychom měli znát ještě ten den večer. To už mi přijde jako neuvěřitelné, ale uvidíme.
Pošťourám ti špejličkou v nosíku
Dalším krokem je připravit našeho syna na to, že mu „paní doktorka pošťourá špejličkou v nosíku nebo pusince“. Štěpán to kupodivu bere jako bojovku, a dokonce nám oznámí, že se těší. Ne nadarmo se říká, že všechno je o hlavě.
K odevzdání vzorku se máme dostavit ráno v 7:45. Na místo dorazíme s asi pětiminutovým předstihem, venku je fronta. Zaostřím a všimnu si, že řada lidí stojí u dveří na poštu, která otevírá v osm. Nasazujeme respirátory a jdeme do útrob ODBĚROVÉHO MÍSTA COVID-19. Opovržlivých pohledů lidí z fronty před poštou si nevšímáme. „Však vás je mi taky líto,“ říkám si v duchu.
Libor Bouček je po koronaviru znovu v práci. Co vzkázal těm, kteří mluví o chřipečce?
Moderátor televize CNN Prima NEWS Libor Bouček prodělal koronavirus a po karanténě se objevil znovu v práci. Špatný průběh nemoci měl jen pár dní, i přes to jej rozčilují reakce lidí, kteří koronavirus nazývají chřipečkou. Upozornil, že nejde o mladé, kteří se z nemoci dostanou, ale bojí se o starší lidi a o plnící se kapacity v nemocnicích.
„Dobrý den, tady nám dejte kartičku pojištěnce a vydezinfikujte si ruce,“ vítá nás postava (podle hlasu zřejmě mužského pohlaví) zahalená od hlavy k patě v ochranném obleku, rukavicích, respirátoru a plastovém štítu. Čte jméno a číslo pojištěnce a jeho/její kolega/kolegyně u stolečku odškrtává v systému naši „objednávku“.
Otevřít školy je na hlavu
Postupujeme do další místnosti, kde na nás čeká další člověk. „Dobrý den, nejste vy Musilovi?“ ptá se nás. Po chvíli vyjde najevo, že je to sestřička, která dříve pracovala u naší pediatričky v Teplicích. Sestřička navazuje kontakt s naším synem a vysvětluje mu, co mu bude provádět. „Podívej se, tady tou špejličkou ti z nosíku vezmu všechny bacily. Taky ti někdy mamka šťourá do nosu nebo do uší?“ ptá se. Štěpán kýve a tváří se statečně. Tyčinka se přibližuje k jeho nosu a rysy v obličeji mu tuhnou. Než si ale stačí uvědomit, co se děje, vzorek je úspěšně odebrán. „Výsledek by měl být do 24 hodin a přijde vám smskou,“ říká sestřička. Loučíme se a z budovy mizíme zadním vchodem. Štěpán v autě machruje, že to nic nebylo a že ho svědí nos.
Odběr vzorků pro test na koronavirus jsou malé děti schopny zvládnout. Záleží na tom, jak je na věc připravíte. Zdroj: CNN Prima NEWS
Odběr vzorků pro test na koronavirus jsou malé děti schopny zvládnout. Záleží na tom, jak je na věc připravíte. Zdroj: CNN Prima NEWS
Jistě, trochu to zlehčuji. Jenže už teď je jisté, že náš syn bude v karanténě do konce příštího týdne bez ohledu na výsledek testu. Jak jsem zmínil na začátku, máme štěstí, že povaha našeho zaměstnání nám umožňuje práci z domova a tři ze čtyř dětí jsou víceméně samostatnými jednotkami. Pokud ale synův test vyjde pozitivní, budeme v karanténě všichni.
Nyní si představme, že se otevřou školy a riziko, že se přes děti nákaza bude šířit rychleji, značně vzroste. K tomu přimysleme situaci rodin, kde rodiče z domova pracovat nemohou. Mohou se tak v karanténě ocitnout několikrát do roka a jejich příjem může dramaticky klesnout. Nehledě na to, že než vyjde najevo, že jejich potomstvo přineslo ze školy koronavirus, mohou nakazit další členy příbuzenstva. Nechci samozřejmě nijak strašit, jen si myslím, že obhajovat otevření škol za každou cenu, je tak trochu na hlavu. Posuďte sami.
