Identifikace obětí po útoku Hamásu
Tři týdny po masakru izraelských civilistů teroristy z islamistického hnutí Hamás pokračují práce na identifikaci obětí. Ta je však často téměř nemožná kvůli znetvořenému stavu některých těl. Na jednom z dočasných pohřebišť natáčel i štáb americké CNN a reportérka Sara Sidnerová. Hovořila i s dcerou již identifikovaných obětí: milované matky a otce.
Bojovníci Hamásu 7. října přijeli do kibucu Beeri a terorizovali jeho obyvatele. „Prosím, my tady umřeme,“ říká na záznamu muž. „Snažíme se poslat vojáky. Máme vás rádi,“ odpovídá žena během hovoru. „Prosím, hrozně krvácí, umře. Prosím,“ pokračuje žena. „Mami, drž ho, ano? Drž ho,“ pobízí ji muž. „Jsou tady všude vojáci, hází granáty. Hází na nás granáty,“ dodala žena.
Jednalo se o poslední hovor mezi matkou a synem v kibucu Beeri, nahrávku redakci CNN předala dcera ženy – Michal Pinyonová. Je to její poslední vzpomínka na matku, než Hamás vtrhl do domu jejích rodičů. „Za půl hodiny napsala: ‚Pomoc, pomoc.‘ Pak už bylo ticho,“ líčila dcera. Když viděla své rodiče příště, byli v rakvích.
ČTĚTE TAKÉ: Rodiny unesených dětí z Izraele prožívají čirou agonii. Snad se nevrátí v rakvi, doufá matka
Některé rodiny poslední rozloučení teprve čeká. Uvnitř kontejnerů na vojenské základně Šura u Tel Avivu jsou stovky neidentifikovaných těl. Mnohá zohavená a rozřezaná. „Toto místo je skutečně čisté, je svaté, je to ráj. Ale je to také peklo,“ sdělil štábu CNN jeden z dobrovolníků, kteří na základně pracují.
Zápach nemírní ani chlazení
Forenzní experti, zubaři a rabíni pracují dnem i nocí na identifikaci obětí ze 7. října. „Zápach je příšerný. Opravdu, příšerný, i když mám roušku a kontejnery jsou chlazené. Některá těla jsou na kusy. Pohled na tuto hrůzu vás snadno přemůže,“ popisovala moment u vchodu do jednoho z kontejnerů reportérka Sidnerová.
Dokonce i ti, co na základně pracují, mají co dělat. „Vidíte tu nelidskost a neuvěřitelnou krutost. Při identifikaci jsme slyšeli výkřiky a pláč rodiny, která se přišla rozloučit,“ popsala kapitánka Mayaanová, forenzní zubařka. Brutalita útoku Hamásu si vynucuje změnu pohřebních zvyklostí, které jsou v judaismu většinou velmi přísné.
Podle židovských zvyků se mrtví pohřbívají přímo do země. V tomto případě jsou pohřbíváni v rakvích, protože jim chtějí druzí prokázat úctu a z jejich těl často mnoho nezůstalo. Michal Levin Eladová – vedoucí národního oddělení forenzního vyšetřování – s kolegy říkají, že kvůli známkám mučení je to to nejhorší, co kdy viděli.
„Začala jsem plakat a objímali jsme se. Takové chvíle tady míváme, protože tohle jsou neskutečně kruté zločiny, zločiny proti lidskosti. Tohle není jako obyčejná vražda, teroristický útok nebo výbuch autobusu – to vše jsme v Izraeli zažili, ale nikdy nic takového jako teď,“ vzkázala. Eladová ví, že více smrti a mučení za svou kariéru nikdy neviděla.
Oběti se musí vrátit domů
Po celé zemi se objevují provizorní hřbitovy. Na hrobech mohou lidé vidět zbytky věcí, které měli zemřelí za života rádi. Existují i hroby, v nichž jsou uložena dvě těla z jedné rodiny. Pozůstalí trvají na tom, aby tato poslední místa odpočinku byla opravdu jen dočasná. „Nechceme, aby byli pohřbeni na jiném místě. Pocházeli z Beeri, je to jejich domov, jejich komunita. Nemohou být pohřbeni někde jinde,“ sdělila o svých rodičích Pinyonová.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Jako nacisté za druhé světové války. V Paříži někdo označuje domy Židů, místní mají strach
Zatím je kibuc Beeru pod kontrolou izraelské armády. Je příliš nebezpečné se tam vracet a Pinyonová si uvědomuje, že její rodina je jen jednou z až 1 400, které toto těžké rozhodnutí čeká. Po třech týdnech říká, že netuší, kdy se budou moci vrátit domů. A kdy budou moci konečně uložit její rodiče – Amira a Maty – na místo jejich posledního odpočinku.
