Prů*er, EU se začne rozpadat, varuje v rozhovoru Vondra před plány Německa

Zástupci průmyslu i mnozí ekonomové tvrdí, že pokud velké firmy nedostanou výraznou finanční pomoc, už začátkem příštího roku mohou kvůli vysokým cenám energií začít krachovat a propouštět zaměstnance. Obáváte se toho?
Komplexní evropské řešení pro velké firmy zatím ještě není na světě. Česko na něj tlačí, tady musím říct, že vláda se nefláká. Ale problém je, že to vlastně můžete dělat dvojí cestou: můžete tlačit na to, aby ceny plynu klesly – ony už významně klesly, ale aby klesly ještě víc – a hlavně aby byla nějaká jistota, že zase dramaticky neporostou nahoru.

A tady máme jeden problém. Menšina států vedená Německem – žábou na prameni – nechce oddělit cenu plynu od ceny elektřiny. Protože ceny nahoru hnaly plynové elektrárny, které jim tam drží a vyrovnávají síť, když nefoukají větrníky. A Němci se tomu brání, protože by pak nesli buď většinu nákladů, anebo kdyby se zavedly stropy na ceny plynu, tak by mohli čelit nedostatku plynu, protože by ho exportéři přesunuli jinam, do Asie nebo tak.

Čili tvrdě hájí své zájmy, ale málo připouštějí, že sami problém taky trochu zavinili tím, že vybudovali velkou závislost Evropy na plynu, zejména na tom ruském levném. A když něco zaviním, tak musím i přispět k nápravě. Ale oni nechtějí souhlasit s oddělením cenotvorby elektřiny a plynu. A zároveň se brání sjednávání dlouhodobých kontraktů na nákup plynu. Teď nemyslím z Ruska, ale od ostatních dodavatelů – Katarem počínaje a Spojenými státy a Norskem konče.

Proč?
To jsou zase ti zelení. Německý kancléř byl nedávno v Kataru a chtěl plyn a oni mu řekli, že na 20 let, ale on žádal jen na pět, protože „za dvacet let už žádný uhlík nechceme“. Tak mu odpověděli: tak mladý pane, tady to prodáme Japoncům, Číňanům a dalším, kteří nám dají záruku na 20 let. Čili tam je ta zelená zabedněnost. Prostě nemůžeme bojovat dvě války najednou – proti Putinovi a proti uhlíku. Na to Evropa bohužel nemá sílu, tak si musíme vybrat, kde topíme pod kotlem. Ano, Putina musíme zadržet a Ukrajině máme pomoct, to je fakt. Ale pak by to chtělo trošku povolit nohu na plynu dekarbonizace. Vždyť je to totiž stejně jedno.

V čem dalším spočívá spor s Německem?
Naléháme – a Němci se brání – abychom buď na dva roky přerušili obchodování s povolenkami, nebo aspoň do systému dodali víc povolenek, aby klesla cena. Ale zelení mají rozhodující slovo v německé koalici. Čili tohle jsou různá řešení, která preferujeme, aby ceny spadly. Ony asi nespadnou úplně na počáteční úroveň, ale aby významně spadly dolů tak, že to firmy nebude pokládat. Tohle je řešení příčin. A pak je samozřejmě druhá možnost – řešení následků. Tedy, že ceny zůstanou vysoké, a my do ekonomiky nalijeme peníze ze státního rozpočtu. A tady je podle mého soudu jediné řešení, že bude konformní s Evropskou unií, tedy s pravidly na trhu. Není možné, aby si Německo nalilo 200 miliard euro do ekonomiky, protože se najednou probudilo, že má taky problém. Oni si to můžou dovolit, ale Italové, Španělé ani Francouzi ne.

Pokud to Němci udělají, společný trh můžeme zabalit. Evropská unie se začne rozpadat.

Ani my si to nemůžeme dovolit…
Přesně tak, ani my. Aby naše velké firmy byly konkurenceschopné, tak když oni dají do ekonomiky 200 miliard euro, my bychom museli dát odhadem 20 miliard euro, což je 500 miliard korun. To je ročně třetina rozpočtu, a už teď je deficit historicky nejvyšší – dvakrát po sobě víc než 350 miliard korun. K tomu přidat ještě dalších 500, to je cesta do bankrotu velmi rychle, čili tohle není možné. Takže teď je nutné opravdu tlačit na to, ať dohodneme nějaká společná pravidla hry, protože pokud tohle Němci udělají na záchranu velkých podniků, tak mají konkurenční výhodu a společný trh můžeme zabalit. Evropská unie se začne rozpadat.

Zmíněných 200 miliard eur na regulaci cen energií němečtí poslanci schválili v pátek, čeká se ještě na posvěcení od vlády. Co to tedy pro nás bude znamenat?

Tento krok učinili, aniž by byla dohodnuta přesná pravidla na evropské úrovni. Oni to tlačí v rámci svého národního zájmu. Německá vláda sice na summitu v Bruselu projevila drobnou vstřícnost v plynové otázce, když v noci končila Evropská rada k plynu, ale zdaleka ne tolik, aby to představovalo řešení. Je to pomalé, krůček za krůčkem. Ale to, co chystají na národní úrovni, je skutečně může obrovským způsobem konkurenčně zvýhodnit. Tam postupují mírovými kroky kupředu. I když ano, máte pravdu, ještě k tomu musí říct poslední slovo vláda.

Jak jste říkal, ve čtvrtek a v pátek proběhl v Bruselu summit, kde lídři zemí EU mluvili právě o celoevropském řešení. Schyluje se k němu tedy?
Myslím, že ano. Počet států, které hledají společnou cestu, je víc než polovička. Na menšinu v čele s Německem, která se zatím brání, musíme přitlačit. Myslím, že se má s Němci mluvit víc na rovinu a otevřeně, to mi trochu chybí.

Mluvila jsem s vaší kolegyní z europarlamentu Ditou Charanzovou (ANO). Podle ní by tohle měl udělat náš premiér Petr Fiala (ODS) jako lídr předsednické země. Prý má „bouchnout do stolu“. Souhlasíte?
Ne, je moderátor, bouchání do stolu nepomůže, to jsou teatrální gesta. Ale je nutné to německému kancléři říkat do očí.

Takže by mu to měl premiér Fiala takto říct?
Myslím si, že on to dělá.

A je to účinné?
Každý stát jedná v souladu se svými zájmy a nikdo u toho nechce utratit příliš mnoho. Ale znovu říkám, s Němci je nutno komunikovat na rovinu. Já si to pamatuju z česko-německé deklarace, když Jiří Dienstbier (federální ministr zahraničí, pozn. red.) po revoluci chodil potichoučku okolo Hanse-Dietricha Genschera (západoněmeckého ministra zahraničí, pozn. red.), tak jsme nakonec ve smlouvě nic nedostali. Pak jsme to začali říkat s Havlem otevřeně a v Německu jsme otevřeli vnitropolitickou debatu o tom, že vlastně Čechy vůbec nijak neodškodnili. A to nakonec vedlo k deklaraci, která zklidnila vztahy. Trvalo to dva roky. Takže má zkušenost je, že Němcům je to skutečně třeba říct na rovinu a u jednání si moc nebrat servítky. Ne je někde veřejně pomlouvat, to nemá cenu.

Německo musíme přinutit. Kvůli němu Evropská unie vznikla, tak by bylo blbé, kdyby se i kvůli němu rozpadla.

Změnilo se tedy teď něco na summitu v Bruselu?
Na summitu Německo vlastně projevovalo ochotu a vstřícnost jenom u posledního jednání, kde to nezpochybnitelně bylo rovněž v jeho zájmu. Třeba souhlasilo se společnými nákupy plynu do zásobníků, nikoliv s dlouhodobými kontrakty. Solidaritu samozřejmě vítáme. Když jednomu bude plyn scházet, další nabídne pomoc. To je pro Česko dobré, protože my jsme až na konci cesty pro plyn potrubím do středu Evropy. Zase ale samozřejmě je to výhodné i pro Německo, které to bude organizovat.

Ze summitu vlastně vzešel pouze úkol. Pokud jde o oddělení cen plynu a elektřiny, Evropská komise má připravit cost-benefit analýzu (nákladů a přínosů, pozn. red.). Ale od „mělo by se to udělat“ k „udělá se to“ ještě zbývá dlouhá cesta. Čili zatím to není vítězství českého předsednictví, ale jenom drobný pokrok v mezích zákona.

Ale jak dlouho to může trvat? Například viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar ve vysílání CNN Prima NEWS upozornil, že už na začátku roku mohou mít velké firmy fatální problémy…
Velké podniky v Německu jsou zatím ve stejné situaci, ony nic nedostaly. Čili všichni jsou v té situaci plus minus stejně a nesmí to skončit tak, že tady bude mít někdo nějakou konkurenční výhodu. To by byl pak prů*er.

Když se nepodaří zatlačit na „žábu na prameni“, jak říkáte, tedy na Německo, co pak má dělat Česko?
Myslím, že doma nějaké řešení nakonec budeme muset najít. Pokud oni půjdou svojí cestou, tak my taky.

A zvládneme to? Před chvílí jste souhlasil, že Česko takové finanční prostředky jako Německo do ekonomiky nalít nemůže.
Určitě to zvládneme, akorát se začne rozpadat Evropská unie, protože se nebudou respektovat pravidla. Takže znovu říkám, daleko lepší je tlačit na snížení cen. Pak problém zmizí. Německo musíme přinutit.

Jakou k tomu máme sílu?
Je nás většina.

Bude to stačit?
Určitě to bude muset stačit. Kvůli Německu Evropská unie vznikla, tak myslím, že si uvědomí, že by bylo blbé, kdyby se i kvůli němu rozpadla.