Bagr se měsíc po ničivé záplavě stále zakusuje do baráků označených písmeny XX, což je ve vyplaveném Jeseníku znamení smrti. I pro usedlosti, které v Šumperské ulici stály třeba 150 let a přežily stoleté povodně v roce 1903 a 1997. „Ty letošní byly nejsilnější v novodobé historii,“ srovnává Tomáš Svoboda, učitel dějepisu na jesenickém gymnáziu. „Z těch se budeme ještě dlouho vzpamatovávat,“ posteskne si nad korytem řeky Bělá, která bořila domy a s automobily si hrála jako s dětskými lodičkami ve vaně.
Před povodní to bývala auta, teď jsou z nich různě pomačkané plechovky. A některé pořád zůstávají odhozeny podél silnice číslo 44 v jesenické části Bukovice, kterou horská říčka vyplavila v neděli 15. září. Učitel jesenického gymnázia Tomáš Svoboda projíždí Bukovicemi každý den cestou do práce i z práce, v osudnou neděli měl ale pochopitelně volno. „Povodeň tu vlastně jen proletěla. Řeka Bělá tady ničivě řádila dvě nebo tři hodiny, ale v celém Jeseníku za sebou nechala šílenou spoušť,“ rozhlíží se kantor čtyři týdny po velké vodě z mostu mezi Bukovicemi a Adolfovicemi.
Auta jako pramice, z kontejnerů ledoborce
„Už v neděli odpoledne jsem se šel podívat, jak zkázu přežila naše škola, a to už byla řeka víceméně zpátky v korytě,“ popisuje povodeň pod horami místní pedagog a historik. Obrazně řečeno, voda se do města valila přímo z Pradědu, nejvyššího vrcholu Hrubého Jeseníku, který se pne k nebi do výše 1 491 metrů.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vyprahlou Saharu zaplavila voda. To jsme neviděli desítky let, říká meteorolog
Vlastně se tu v polovině září neodehrály záplavy, spíše horská povodeň. Nezvykle silný útok přívalové vlny. „Proud nesl auta jako nějaké pramičky, a třískal s nimi o domy. Když pak v Jeseníku nabral železné kontejnery na velkoobjemový odpad, udělal z nich v sousední České Vsi ledoborce, které bořily, co mohly,“ pokračuje Svoboda.
Věru silné vzpomínka na měsíc starou událost, ale co každodenní realita? Rozhlížíme se spolu z adolfovického mostu, silnice ke kapličce Panny Marie a dále po zelené turistické značce do hor se na mnoha místech propadla do řeky Bělé. Asfalt je občas vykotlaný v celé šíři cesty. Jako by to byl jen papír, který někdo naštvaně roztrhal.
Jeseník měsíc po povodních. Některé z poničených domů ještě čeká demolice. Atmosféra stále připomíná válečnou zónu. Zdroj: Ivan Motýl
Jeseník měsíc po povodních. Některé z poničených domů ještě čeká demolice. Atmosféra stále připomíná válečnou zónu. Zdroj: Ivan Motýl
Bagr na frontové linii
Na rozhraní Adolfovic a Bukovic začíná doslova frontová linie. Bagr firmy Šmotek Building se právě zakusuje do domu číslo 44 v Šumperské ulici. Barák je označen písmeny XX, to je v Jeseníku rozsudek smrti. A další baráky ještě čekají na vykonání ortelu.
Hned vedle se rozkládají dva vytopené bytové domy, čísla 288 a 384. Ten první už zde v těchto dnech nemusel stát, ale nyní je roh bytovky podepřen mohutnou trámovou konstrukcí. „Začalo to praskat, hrozila samovolná demolice, ale naši specialisté dům nakonec zachránili,“ říká Filip Večeřa, jeden z hasičských velitelů v Jeseníku, který skoro měsíc řídil záchranné i demoliční akce.
Gymnaziální učitel Svoboda vypráví, že škola je stále odtržena od plynového vedení, tedy i od tepla. Ve třídách se topí pouze přímotopy nebo s pomocí vysoušečů, mnozí studenti sedí ve třídách i v bundách. Někteří z nich se do školy nedostali třeba tři týdny a zůstávali odříznuti od světa. Veřejná hromadná doprava se obnovovala velmi zvolna. Vlaky zatím nejezdí.
Traumata a ukazováček boží
A psychický stav studentů částečně vytopeného gymnázia? „Nemám pocit, že by to nějak těžce nesli, ale samozřejmě nevím, jestli jsou úplně v pohodě,“ přemítá učitel Svoboda. Do duše svěřencům nevidí, nějaké trauma ale v sobě zřejmě skrývá každý, kdo ničivou povodeň zažil na vlastní kůži. „Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne,“ prohlásil podle bible starozákonní Bůh. V Jeseníku jako by teď znova zahrozil ukazováčkem.
Traumata po velké vodě mají různé podoby. „Nemohu zapomenout, jak k nám přišel ještě ne tříletý vnuk a marně hledal na zahradě svoje pískoviště, kyblíčky a další hračky. Všechno odplavila voda,“ líčí vedoucí jesenické městské knihovny Eva Pavlíčková. Instituce přišla o téměř 11 tisíc knih, které povodeň proměnila v jakési nepoužitelné knižní bláto. Město Jeseník má 11 tisíc obyvatel, a právě tolik svazků se utopilo ve veřejné knihovně. Jedna kniha na občana, včetně nemluvňat.
Známý režisér vybral 110 tisíc korun
Čtenáře teď paní vedoucí častěji zklame, než potěší. „Před chvílí si jedna čtenářka přišla pro Hraběte Monte Crista od Alexandra Dumase. Bohužel, i tato kniha byla utopena,“ vypráví. Spontánně nás napadne, zda něco o velké vodě napsal i přímo Dumas ve svém slavném trojdílném románu. Otvíráme proto knihu na portálu Národní digitální knihovny. A kupodivu ano, i Monte Cristo čelil vodě: „A voda stoupala dál, ne moc, dva palce za hodinu, ale za dvanáct hodin to přece jen dělá celých čtyřiadvacet palců.“
V přednáškovém sále v patře knihovny, který voda ušetřila, právě s publikem diskutuje známý režisér, fotograf a spisovatel Ivan Fíla. Jeho film Král zlodějů získal v roce 2004 hned čtyři České lvy, předchozí snímek Lea zase cenu na Benátském filmovém festivalu. Hned po opadnutí záplavové vlny přijel do Jeseníku a začal dokumentovat zkázu. „Snímky doplněné krátkým příběhem teď zveřejňuji na Facebooku, často i s číslem účtu postižených. Fotografie zničeného obchodu Meduňka, který provozovala jesenická bylinkářka Miroslava Svozilová, vynesly ve sbírce 110 tisíc korun,“ vypráví pro CNN Prima NEWS.
Od nacistů ke Gogolovi a budoucnosti Jeseníku
Známý režisér a fotograf Ivan Fíla vyfotil apokalypsu v jesenické knihovně. Knihovna přišla téměř o 11 tisíc knih za 1,5 milionu korun. Zdroj: Ivan Motýl
Známý režisér a fotograf Ivan Fíla vyfotil apokalypsu v jesenické knihovně. Knihovna přišla téměř o 11 tisíc knih za 1,5 milionu korun. Zdroj: Ivan Motýl
Nově Ivan Fíla zveřejnil snímek hromady zničených svazků na dvoře jesenické knihovny. Horu z téměř 11 tisíc knih, kterou se probírá vedoucí knihovny Pavlíčková. „První, co mě napadlo u té hromady, byl nacismus. Pálení režimem zakázaných knih,“ srovnává Fíla. Obřadné spalování svazků, které byly považovány za nepřátelské nacistické ideologii, ale zorganizovali lidé. Povodeň je dílem přírody, a tu asi nelze obviňovat z nějakých temných myšlenek.
„Napřed mi padla do oka monografie o Bachovi, kterou jsem kdysi potřeboval ke studiu. Celkovou škodu na knihách jsme odhadli na 1,5 milionu korun,“ popisuje šok u hromady knih Pavel Haluza, ředitel Městských kulturních zařízení (MKZ) v Jeseníku. Kromě knihovny řídí třeba městské divadlo. „Tři zničené kotle a voda v hledišti, tam si teď dlouho nikdo divadlo nezahraje,“ lituje Haluza.
Ivan Fíla v hromadě knih napřed spatřil román od Gogola. Ruský prozaik ukrajinského původu Nikolaj Vasiljevič Gogol se ve vyhlášených Priessnitzových lázních v Jeseníku léčil v roce 1845 a pobyt zopakoval i následující rok. „Sotva jsem ve městě vyfotil povodní poničenou bustu Gogola, objevil jsem náhodou i tu horu zničených knih ve dvoře knihovny,“ vypráví režisér a fotograf. A na kupě našel i Gogolův román Mrtvé duše, v tomto kontextu se vybaví smutná fakta, že Jeseník s nejbližším okolím zaznamenal během zářijové povodně nejvíce obětí z celé republiky.
Už za Gogola se v jesenických lázních specializovali na takzvanou vodoléčbu, která se tu provozuje dodnes. Vodní živel, který se v neděli 15. září přivalil říčkou Bělá z hor, ale tentokrát lázeňské město vážně poranil. A kdy se Jeseník dostane do kondice, v jaké byl před 15. zářím 2024? „Netuším, ale bude to trvat hodně dlouho. Celé roky,“ odhaduje Tomáš Svoboda, učitel dějepisu na místním gymnáziu.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Manželé z Jesenicka 20 let zvelebovali dům, po povodni ho museli zbourat. Katastrofa, truchlí
