Situace na letištích
Letecká doprava zažívá možná nejhorší období ve své historii. Zpoždění či dokonce rušení letů se stává kvůli nedostatku personálu a enormnímu zájmu normou současnosti. Můj nepříjemný zážitek je z největšího německého letiště ve Frankfurtu. Ani tomu se totiž kolaps nevyhnul, a tak jsem – stejně jako tisícovky dalších cestujících – musel řešit, kde strávím noc, když jsem se nedostal, kam jsem potřeboval. Co v takové situaci dělat?
Že nebudou zprávy o problematických cestách letadly výmyslem, jsem zjistil už v Praze. Let do Frankfurtu bude asi o hodinu opožděn, ohlásili. A protože největší německé letiště slouží zejména jako brána za oceán, zavládla mezi cestujícími do USA, Kanady nebo Mexika panika. Mně se prozatím problémy vyhnuly a díky dlouhému času na přestup jsem koncem června do Edinburghu odcestoval bez větších obtíží.
Dramatičtější to bylo v druhém červencovém týdnu s návratem. Už po absolvování bezpečností kontroly ve Skotsku začínalo být jasné, že cesta zřejmě neproběhne podle plánu. I letadlo ze skotské metropole do Frankfurtu hlásilo více než hodinové zpoždění.
Rychle jsem si spočítal, že pokud navazující spoj do Prahy poletí podle plánu, zbyde mi na přestup a pasovou kontrolu na obřím letišti přibližně 20 minut. To není moc. Přesto jsem si stále nejhorší variantu nepřipouštěl. Věřil jsem, že i navazující spoj se opozdí.
Najděte si příjemný hotel, radí posádka
Chování německé posádky letadla bylo jedno z mála pozitiv nepříjemného zážitku. Kapitán letadla se v průběhu celého letu cestujícím omlouval, situaci vysvětloval a snažil se poradit, jak řešit, pokud lidé nestihnou ve Frankfurtu svůj přestup.
„Poblíž letiště i nádraží je spousta hezkých hotelů, pronajměte si příjemný klimatizovaný pokoj a Lufhansa vám vše proplatí a přebookuje vás na nejbližší možný let,“ hlásil. Zároveň se opakovaně omlouval, že nemůže podat bližší informace o jednotlivých letech z Německa, protože kvůli nedostatku personálu nefungují stoprocentně některé systémy. „Je to nejhorší období v dějinách letecké dopravy,“ snažil se omlouvat komplikace.
Na jednotlivé dotazy se snažily odpovídat také letušky. Z jedné konverzace jsem pochopil, že letadlo kvůli šílené situaci na německém letišti málem vůbec neodletělo ani do Edinburghu. Po příletu nám měly přijít e-maily s podrobnějšími informacemi.
Noc ve Frankfurtu
Právě po otevření e-mailu se naplnily mé nejčernější obavy – letadlo do Prahy jako naschvál žádné zpoždění nemá a právě odlétá. Takže jen mávám. Nastalou situaci jsem řešil s kamarády, kteří mají s létáním největší zkušenosti. Po výstupu z letadla jsme zoufale neběželi jako ostatní na gate svého přestupu s marnou nadějí, ale šli rovnou na přepážku Lufthansy.
Znavené pracovnice evidentně neřešily stejný problém ten den (ve čtvrtek) poprvé. Stačilo pár kliků na počítači a obdrželi jsme dva vouchery na taxi, voucher na hotel a přebookované letenky na páteční poledne. V tu chvíli jsem byl rád, že se nacházíme v civilizovaném západním světě, kde nepříjemnou situaci rychle a profesionálně vyřeší.
Jenže cesta na hotel už tak jednoduchá nebyla. Kvůli brexitu, a tedy příletu ze země mimo EU, jsme museli projít pasovou kontrolou. Tu pro občany Schengenu zajišťují futuristické přístroje, které načtou údaje z pasu, naskenují obličej a pustí vás dál. Jenže kvůli šílené situaci na letišti vedla i k této poměrně rychlé kontrole nekonečná fronta zoufalých a vyčerpaných cestujících.
Čekání na pasovou kontrolu na letišti ve Frankfurrtu. Zdroj: Vojtěch Šeliga
Když jsme po přibližně půlhodinovém čekání pasovou kontrolou prošli, čekalo nás další zdržení. Ukázalo se, že voucherem na taxi disponují desítky, možná i stovky cestujících. Před letištěm jsme si proto museli stoupnout do další fronty, která vedla ke stanovištím taxi. Tam se však vozy střídaly v neuvěřitelném tempu a řada tak poměrně rychle postupovala. Přesto jsme si asi v polovině čekání uvědomili, že touhle dobou bychom již pravděpodobně nasedali do taxi v Praze.
Čekání na taxi na frankfurtském letišti Zdroj: Vojtěch Šeliga
Přibližně hodinu a půl po příletu jsme konečně nasedli do vozu. Taxikář byl při pohledu na náš voucher zpočátku trochu mrzutý, protože se náš hotel nacházel až v městečku Bad Vilbel, tedy více než 20 kilometrů daleko. Ve frontě se tak snažil marně nalézt kohokoliv, kdo by jel stejným směrem. Postupně se totiž ukazovalo, že vouchery Lufthansy jsou pro taxikáře velmi lukrativním platidlem. Když si řidič uvědomil, že nikoho dalšího do vozu nezíská, doslova vystřelil z letiště a po autobahnu uháněl rychlostí i přes 160 kilometrů v hodině, aby mohl co nejdříve zase vyzvedávat chudáky, kterým uletělo ledadlo.
Po cestě jej však mrzení přešlo, a dokonce se nabídl, že nás ráno u hotelu vyzvedne. Domluvili jsme se na deváté hodině, vyměnili si pro jistotu čísla, přesto nás ubezpečil, že si nic potvrzovat nemusíme, protože je to Ind. A když se v Indii něco domluví, tak to platí. Druhý den stál skutečně před hotelem již o půl deváté ráno, což se mu vyplatilo, jelikož s námi svezl ještě jednu italskou cestující a získal tak další vytoužený voucher.
Někteří čekají i dny
Hotel nám Lufthansa vybrala útulný. Na recepci, kde ležely už desítky totožných vyskládaných poukázek, jsme potkali další cestující, kteří se potýkali i s horšími problémy než my. Například rumunský pár přiletěl před několika dny z USA a stále se nedočkal přebookování letu do Bukurešti. „Zítra jedeme zase na letiště, tak se třeba konečně dočkáme,“ říkali rezignovaně.
Do debaty o stávající situaci se zapojil také jeden z „místních“, který přiletěl z Velké Británie, kde se ucházel o práci, a potřeboval do Brém. Čerstvě vyhozený zaměstnanec Lufthansy. Svět je plný paradoxů.
„Dělal jsem v letecké administrativě, vyhodili mě před dvěma týdny jako mnoho dalších. Sami vidíte, jak to teď bez zaměstnanců na letištích vypadá,“ vysvětlil nám. Ptal jsem se ho proto, jak moc Lufthansa utrácí na všech voucherech, které vydává. Jenom se pousmál a řekl, že to společnost stojí opravdu hodně peněz. To samozřejmě koresponduje se zprávami, které se ve čtvrtek večer objevily, že se Lufthansa chystá zrušit až pětinu letů z Frankfurtu a Mnichova, aby stabilizovala letový řád.
Pro nás se však již žádná další větší dramata nekonala. Letadlo do Prahy mělo pouze stravitelné zpoždění 50 minut a také kufry bez problémů dorazily. Ocenit je třeba profesionalitu personálu Lufthansy, na druhé straně si možná v příštích měsících ještě rozmyslím, zda, případně kudy a s kým někam poletím. Návrat totiž mohl dopadnout i podstatně hůř.
Na co máte nárok
Pravidla, na co mají cestující v takových případech nárok, stanovuje v zemích EU nařízení (ES) č. 261/2004. Letecký dopravce má povinnost se postarat o cestující v případě značného zpoždění na letišti odletu, to platí pro dvě a více hodin zpoždění a je jedno, jaký je důvod.
Má–li vaše letadlo zpoždění a vy nestihnete přestoupit na navazující let, musí se o vás letecká společnost rovněž postarat. Zdarma vás přesadí na nejbližší možný následující let a v mezičase případně nabídne občerstvení či ubytování. Mimo to vám dopravce musí umožnit dva bezplatné hovory.
Pokud dorazíte do cílové destinace o více než tři hodiny později, máte rovněž nárok na finanční odškodnění, které může být až 250 eur při vzdálenosti do 1 500 kilometrů. Při vyšší vzdálenosti roste i možná výše odškodnění.
