Dětský kočárek, kuchyňské hodiny, matrace, noční stolek i mrtví potkani. Milion kilogramů odpadu. Právě tolik věcí zatím skončilo na povodňové skládce ve Městě Albrechticích na Krnovsku, obec má přitom jen pár tisíc obyvatel. A vyklízí se tam dál, vnitřnosti domů, bytů, sklepů, garáží či hospodářských budov i měsíc po záplavách stále míří na smetiště. „Doma mě ještě čekají vodou prolité sklepy i zahradní domek, to všechno také skončí na skládce,“ vypráví starostka městečka Jana Murová.
Město Albrechtice obývá pouhých 3 500 obyvatel. „Na povodňovou skládku už ale lidé přivezli zhruba 1000 tun odpadu,“ říká starostka Jana Murová. To je milion kilogramů, konkrétně 285 kilogramů na občana včetně nemluvňat.
Na povodňové skládce se válí kancelářská křesla, dětské kočárky, boty, kýble, košíky... velká část odpadu je přitom těžko identifikovatelná. Jde o páchnoucí směs bahna, větví či hnijící trávy nebo kukuřice. Co smetla z polí řeka Opavice, to se v bytech spojilo s vybavením domácností v jakousi odpudivou směs, kterou lidé likvidovali lopatami, a pak ji lžíce bagrů nakládali na kontejnery.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vyprahlou Saharu zaplavila voda. To jsme neviděli desítky let, říká meteorolog
Konečná pro gauče i manželské postele
Návrat k normálu je v zaplavené obci u polských hranic dlouhý a bolestný. Na skládce v Městě Albrechticích leží i více než sto let starý nábytek. Předměty, které opatrovalo hned několik generací, ale vodní živel s tímto dědictvím neměl žádné slitování.
Na hromadách lze zahlédnout secesní čelo pohovky i trosky postele ze švédského řetězce Ikea. Na kupě se válejí gauče i matrace. Desítky matrací z manželských dvojlůžek, takže fantazie pracuje na plno. Ložnice jsou přece také místem pro lásku a vznikal na nich i nový život. Teď jsou postele na poslední cestě. Na skládce povodňového odpadu ve Městě Albrechticích se tak podvědomě vybavuje i báseň klasika české poezie Františka Gellnera: „Dnes buďme ještě veseli / na naší bílé posteli! / Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. / Zejtra si lehneme do rakví.“
Milion kilogramů povodňového odpadu na skládce ve Městě Albrechticích na Krnovsku. I téměř pět týdnů po záplavách sem míří další odpad z vyplavených nemovitostí. Vybavení bytů, které voda často proměnila v holobyty. Nyní se ale vyklízejí hlavně sklepy č... Zdroj: Ivan Motýl
Nelehké loučení na smeťáku
Starostka Jana Murová bydlí kousek od skládky. „Už celý měsíc mám před sebou jeden dlouhý a velmi emotivní příběh. A je i dost depresivní, když vidím ty ztrápené obličeje lidí, kteří tu vykládají z aut a vozíků další a další zničené věci. A třeba ještě chvíli váhají, než to hodí na hromadu odpadu,“ přemítá. Loučení je to nelehké, vyplavené rodiny žily s vyhozenými předměty celé roky, často spíše desetiletí.
Podobně jako kapitánka námořní lodi teď starostka ctí heslo, že z potápějícího se parníku odchází až jako poslední: „Určitě budu jedna z posledních ve městě, kdo si uklidí po velké vodě, to je ale úděl starostky. Doma nás pořád čekají vodou prolité sklepy i zahradní domek, to všechno také skončí na skládce.“
Když voda z bytu udělá holobyt
Skládka ve Městě Albrechticích se sice každý den zmenšuje, ale pořád přijíždějí další zatopení starousedlíci. „Tohle jsou zbytky ze zatopeného kotle, který už nepůjde opravit,“ říká 78letý Karel Gančarčík. Dlouho vyčkával v naději, že zaplavený kotel ještě bude vyrábět teplo. Nebude. „Přivezl jsem i povodní zbořený plot,“ vykládá dřevěné laťky z vozíku za autem.
Starostka vypráví o kvartýru své tchýně, který voda vyplavila až po strop. „Na skládku jsme museli vyvézt úplně všechno, teď se to musí znova zařídit,“ lituje. „Není sama, mnoha našim občanům se teď domy a byty proměnily v holobyty,“ dodává s tím, že pohroma je patrná v centru města i v rodinných domech kolem řeky Opavice v místních částech Hynčice, Linhartovy a Opavice.
Několik nových holobytů prošla i redakce CNN Prima NEWS. Smutná podívaná, proto se někteří místní upínají k přísloví: „Všechno zlé je k něčemu dobré.“ A plánují si, že nyní byt zařídí lépe, moderněji a účelněji, když se prý konečně zbavili starých žďorbů po rodičích nebo prarodičích. „Na skládce často vidím i suché věci. Spíše pocházejí z půd než ze zatopených sklepů, ale rozumím tomu. Povodeň mnohé rodiny donutila ke generálnímu úklidu, prostě to vzali z gruntu,“ zjistila starostka Murová.
Na kupě bílé techniky
Hromadu automatických praček a ledniček na smetišti tvoří samé zánovní kousky, mnohé z nich jsou ještě v záruce. Bílá technika za miliony korun. Fungl nové mrazničky či sušičky prádla, které nepřežily záplavovou vlnu z poloviny září. Moderní ledničky s výrobníkem ledu na dveřích. Mikrovlnné trouby, sporáky a odsavače par. Paradoxně působí vyhozené myčky nádobí, které vodu využívaly jako pracovní sílu, pak je ale zničila voda z kalné Opavice. Vlastně o vodě platí totéž, co se říká o ohni. Dobrý sluha, ale zlý pán.
Bílou techniku či dřevo na skládce třídí bagr, tyto druhy odpadu odděluje od směsného odpadu, i když ne vždy je to možné. Směsného odpadu je nejvíce. Plastové židle, hračky, nádobí, koberce, oblečení, to vše se pne k nebi na hromadách, které bagry nakládají do kamionů a odvážejí k další recyklaci do speciálních firem v Horním Benešově, Holasovicích i jinde.
Na hromadě převažují plastové pytle, ovšem nikdo neví, co všechno v nich je. Některé jsou roztrhané, takže lze přece spatřit stavební odpad, například promočené a již otlučené omítky. Další pytel obsahuje zavařeniny ze sklepa, nicméně většinou je to nesourodá hmota z utopených věcí všeho druhu důkladně promíchaná s bahnem.
Milion kilogramů povodňového odpadu na skládce ve Městě Albrechticích na Krnovsku. I téměř pět týdnů po záplavách sem míří další odpad z vyplavených nemovitostí. Vybavení bytů, které voda často proměnila v holobyty. Nyní se ale vyklízejí hlavně sklepy č... Zdroj: Ivan Motýl
Rej potkanů a utracené miliony
„V noci tu mají rej potkani a další havěť, snažíme se proto hromady průběžně likvidovat, a do konce října se povodňového odpadu úplně zbavit,“ plánuje starostka. Naštěstí už není v situaci, jakou popisoval Jan Neruda ve slavném fejetonu Kam s ním? Spisovatel v textu z roku 1885 vyprávěl, jak se v Praze nemohl zbavit starého slamníku. Správce domu s odpadní jámou dokonce slamník nechtěl převzít ani za vysoký úplatek, stejně tak kočí obecního vozu, který odvážel drobné domovní smetí.
Dneska jde za peníze všechno. „Občané mají likvidaci povodňového odpadu zdarma, ale obecní rozpočet docela trpí. Likvidace odpadu nás zatím stála 3,2 milionu korun, to je účet bez dopravy, který přesáhne nejméně další dva miliony,“ počítá starostka. Něco stojí i deratizátor, který už je smeťáku jako doma. A v hromadách odpadu tak přibývají i mrtvoly otrávených hlodavců.
Jak záplavy dokončily vyhnání Němců
Z hromady vykukují hodiny i vyřezávaná noha stolu v secesním stylu. V kuchyni některé z místních usedlosti tento stůl možná stával už někdy od roku 1900. Voda totiž nyní ve Městě Albrechticích udělala i tlustou čáru za minulostí, ovšem opět hodně necitlivou. Zdejší pohraniční kraj byl totiž soužen lidskými a živelními katastrofami po celé 20. století. Velké povodně se tu prohnaly i v roce 1903 a 1997, letos však zůstaly pod vodou i desítky domů, které předchozí záplavy přežily bez úhony.
Po květnu 1945 zase musela většina obyvatel městečka do odsunu, neboť domorodci patřili k německé menšině v Československu. Do vyhnanství si mohli vzít pouze padesátikilogramový ranec s nejnutnějšími věcmi, zatímco veškerý nábytek musel zůstat v domech a později si ho přivlastnili čeští dosídlenci. Záplavy teď jako by dokončily vyhnání Němců, když zničily také skříně, stoly a další movitý majetek dávných vysídlenců. I to jsou asociace nad troskami starého nábytku, který leží na smetišti.
Thonetky, křesla i sáně
Na skladování a odvoz odpadu právě za obec dohlíží 36letá Věra Spáčilová. Vyhnání Němců anebo příchod početné řecké komunity do Města Albrechtic po roce 1948, to je pro ni příliš vzdálená historie. Každodenní vyvážení útrob z místních domácností ji ale nenechává chladnou: „Je to strašně smutné. Vidím tady, jak se lidé celý život snažili nějak se zařídit, aby se měli dobře. A najednou nemají nic, mnozí přitom ani nebyli pojištěni.“
Další zběžný pohled na hromady povodňového odpadu odhaluje židle z ohýbaného dřeva čili thonetky, kusy obývacích stěn, křesla, a dokonce i staré dřevěné saně. Blíží se zima, některé děti z Města Albrechtic teď zřejmě přijdou i o tuhle radovánku. O jízdu na saních po tátovi nebo dokonce po dědovi...
