Koho nejvíc bolí zavírání pošt? Jsou to celé sociální skupiny. „Nejvíce to odnesou naši důchodci, no a také Romové tam za tratí,“ ukazuje k vyloučené lokalitě vedoucí pošty v ostravských Kunčičkách Hana Byrtusová. „Kam teď budeme chodit pro příspěvky? Do centra? To je padesát korun za autobus,“ rozčilují se Romové. Na druhém konci města zase uzavření pošty poškodí vysokoškoláky. „Jsme služba asi pro pět tisíc vysokoškoláků z kolejí, všem to zkomplikuje život,“ nesouhlasí s uzavřením pobočky „pan poštmistr“ ve Studentské ulici v Ostravě-Porubě.
Bývala to dělnická čtvrť rozložená kolem černouhelného Dolu Alexander. Těžní věž stále stojí, černé zlato už se ale v Ostravě-Kunčičkách nerube od roku 1992. A hornické kolonie i bytovky teď obývá především početná komunita Romů. Před pěti lety ve vyloučené lokalitě žilo 700 lidí z minority, nyní jich je o něco méně. Realitka, která tady opravuje činžáky, už prý některé rodiny do kvartýrů nazpět nepouští.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pošta je dojnou krávou pro politiky. Zrušme tisíc poboček, máme jich nejvíc v Evropě, říká ekonom
Na poštu ve Škrobálkově ulici si právě přišla pro doporučený dopis 50letá Zdena Lahovský, příjmení používá s mužskou koncovkou. „Že ruší poštu, to mi hodně vadí. Mám to tady ráda, vždycky si koupím los pro štěstí,“ vypráví. Zrovna zkusila takzvanou Korunku. „Bohužel, nevyhrála jsem, tak snad příště.“ Jenže „příště“ je v tomto případě ohraničeno prvním červencem, pak se mříž na dveřích pošty uzamkne. Navždy. „Pro spoustu Romů to bude komplikované. Žijí tu i starší a nemocní lidé, někteří ujdou sotva pár kroků,“ vybavuje si žena sousedy.
Cesta na poštu za 50 korun
Pro sociální dávky, doporučenou poštu anebo s balíky pro příbuzné teď budou muset Romové z Kunčiček šest kilometrů daleko. Na hlavní poštu v centru. „Proč radši stát nezruší něco jiného? Proč zrovna poštu, to není normální,“ rozčiluje se Zdena Lahovský. Jenže stát už tady uzavřel důl, lékařské ordinace, střední školu a zanikla tu i spousta dalších služeb, pošta je poslední civilizační výspou státu. „Vždyť tu chodí hafo lidí, proti zavření by se mělo nějak protestovat,“ navrhuje žena.
Likvidace pošty se nelíbí ani 43leté Marii Kaločové. „Tady je dobrá pošta, jsou strašně příjemní i na nás Romy. Všechno tu vyřídím, dávky, dopisy, balíky,“ pochvaluje si služby. Od počátku července bude muset na hlavní poštu, kde očekává dlouhé fronty i nepříjemnou atmosféru. Hlavně mezi patnáctým a dvacátým dnem v měsíci, kdy sociálně slabým občanům přicházejí sociální dávky. „Autobus do centra a zpátky, to máte padesát korun, to mi bude chybět,“ počítá. Za ty peníze pořídí tři, čtyři kila brambor anebo půl kila točeného salámu či bochník chleba a nějaký levný margarín.
Rozhovor poslouchají i dcery Marie Kaločové, jich se problém netýká. „Na poštu nechodím, mně stačí Facebook,“ říká jedna z nezletilých. „Jak zachránit naši poštu, to fakt nevím. Starosta by se nás měl zastat,“ dodá její matka. Stížnost prý chystají některé neziskové organizace, které pracují s Romy. Starostu v Kunčičkách nemají, čtvrť patří pod radnici ve vzdálené Slezské Ostravě. A ta podle Romů prý spíše pracuje na tom, aby menšina Kunčičky postupně opustila.
Romové si pomohou, důchodci ne
Část Kunčiček tvoří předválečná vilová čtvrť. A vlastníci rodinných domů se netají, že jim vyloučená lokalita za železniční tratí dělá vrásky na čele. „A teď nám tady ještě zruší poštu. Když pojedu pro důchod do centra autobusem, který bývá pořád plný Romů, tak mě taky můžou okrást,“ uvažuje jeden z penzistů. Představit se odmítá, obává se nepříjemných reakcí.
Zdena Lahovský z Kunčiček na místní poště. Se zrušením pobočky zásadně nesouhlasí. Zdroj: Ivan Motýl
Další důchodci jména prozrazuji, nejsou tak názorově vyhranění. „Na poštu to mám necelých sto metrů, ten kousek vždycky dojdu. Do centra se mi chtít nebude, ale asi mi nic jiného nezbude. Internetové bankovnictví už se přece učit nebudu,“ vypráví 69letý Vítězslav Březina.
A jako to vidí 55letá Hana Byrtusová, vedoucí pošty ve Škrobálkově ulici v Kunčičkách? „Nejvíce to odnesou naši důchodci, no a také Romové tam za tratí. Penzisté ale více, Romové si vždycky nějakou tu poštu najdou,“ přemítá. Zatímco pro osmdesátníka o holi či s chodítkem může být cesta autobusem do centra úplně nemožná. „Vůbec netuším, jak to budou staří lidé řešit. Teď je to pro ně šok, stejně jako pro mě,“ svěřuje se.
Kde mě zaměstnají v pětapadesáti?
„Podle mě si tahle pošta na sebe vydělá, pořád tu mám zákazníky, naše služby tady mají obrovský smysl. Proto jsem ani nepočítala, že to zavřou i v Kunčičkách. Naopak, ještě ve čtvrtek jsem věřila, že to tady doklepu až do důchodu. V pátek mi řekli, že to zavřou,“ stýská si Hana Byrtusová.
V tu chvílí si pětapadesátiletá vedoucí vzpomene, že dostala befel nemluvit s novináři. „Ale co, vždyť já vám nelžu! Teď jsem v nejhorším věku, na předčasný důchod je brzo a novou práci jen tak neseženu. Ani mladá, ani pořádně stará, ach jo,“ trápí se. A chce věřit, že se poštu ještě pokusí zachránit lokální politici. Anebo že do hry úspěšně vstoupí odbory. „Vždyť tady pracuji sedmnáct let v kuse. Léta jsem byla v ulicích jako doručovatelka.“
Prezident neplní slib
Na poštu shodou okolností přichází i otec paní vedoucí, 85letý Jan Byrtus. „Něco by s tím měl udělat ten náš nový pan prezident. Slyšel jste jeho slib?“ Na odpověď nečeká a cituje z inaugurační přísahy: „Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu.“ Penzista si však myslí, že Petr Pavel jde proti lidu. „Možná to umí se škorpiony, ale ubral nám z důchodů, no a teď nám ještě zavírá pošty. Asi by potřeboval pořádně na prdel,“ nebere si servítky a neuvědomuje si, že prezident nerozhoduje o důchodech ani o rušení pošt. „Sem na poštu dojedu na kole, ale do centra už si na bicyklu netroufnu,“ líčí kmet z Kunčiček. A jízlivě dodá: „Ti naši superdemokraté pořád něco vymýšlejí, aby se nám žilo pořád hůř.“
V Kunčičkách si stěžují senioři a romská minorita, na druhém konci Ostravy ve Studentské ulici v Porubě trápí zavřená pobočka úplně jinou sociální skupinu. Podle navigace jsem z jedné pošty na druhou ujel 17 kilometrů, Ostrava je velkoměsto, minimálně rozlohou.
Tisíce studentů bez pošty
„Není to dobré, že nás ruší, vždyť jsme tady pro pět až šest tisíc studentů z vysokoškolských kolejí,“ vypráví pošťák na přepážce ve studentském kampusu. Jmenovku si odepnul, za přepážkou v areálu Vysoké školy báňské (VŠB) – Technické univerzity pracuje dvacet let.
Zrušit zrovna tuhle prestižní pobočku, to je podle „pana poštmistra“ docela ostuda. A velký problém především pro stovky cizinců, kteří mají na kolejích dočasný domov. „Na koleje se nevozí balíky, studenti pro ně musí na poštu a k nám to mají minutku. Patnácti- i dvacetikilogramové balíky jim chodí z celého světa,“ vysvětluje.
„Ještě, že už mi studia končí,“ říká slovenský student před promocemi. „Zahraniční studenti musí mít český účet, založil jsem si ho tady na poště, to pro mě bylo nejjednodušší.“ Právě drží v ruce 2 500 korun, které na něj chce vložit.
„Správa kolejí už chystá nějaký protest,“ uklidňuje studenty pošťák za přepážkou, v záchranu pobočky však věří málokdo. „Pošta je tady na kolejích vítanou službou, vždyť vlastně tvoříme malé městečko,“ kroutí hlavou nad zrušením pošty ředitel ubytovacích služeb Tomáš Otipka. Rozhodnutí eráru lze ovšem jen těžko zvrátit. „Nevylučuji, že nějaký protest vzneseme. Uvidíme, co udělá vedení školy, ale velkou šanci tomu nedávám, spíše musíme do areálu nalákat jiné soukromé doručovací služby.“
Pošta v areálu kolejí Vysoké školy báňské v Ostravě z roku 1967 byla také zrušena. Zdroj: Ivan Motýl
Mezinárodní blamáž a kulturní problém
Je to vlastně i mezinárodní blamáž, že stát ruší zrovna poštu v areálu univerzity. Neblahá zpráva o kondici české státní pokladny, která se zbavuje pošt, teď zamíří do Indie, Španělska, Izraele, Německa, Jižní Koreje či jinam do světa. Není to přitom tak dávno, co byly na této poště slyšet nejrůznější jazyky i v telefonních hovornách. Budky jsou nyní opuštěné a telefony odstraněné.
Rušení pošty ve studentském kampusu má i kulturní rozměr. „Vývoj nelze zastavit, ale zavírání některých poboček považuji za nezvratnou kulturní škodu. Zrovna pošta v areálu VŠB v Ostravě se zachovala takřka v původním stavu z roku 1967, kdy byla slavnostně otevřena. Včetně těch krásných telefonních hovoren,“ lituje historik Vladimír Kovář, toho času vedoucí muzea v Lošticích. „Kdyby pošta v areálu VŠB vydržela ještě půl století, mohla by se stát kulturní památkou. Ale kdyby byly v kapse ryby,“ povzdechne si. „Je to podobné, jako když České dráhy bourají četná nádraží. V obou případech ničíme kus vlastní moderní historie.“
