Stovky vypitých půllitrů, převážně agresivně naladění pivaři a nebezpečně moc osob na metr čtvereční v uzavřeném prostoru. Zda je to od minstra vnitra Víta Rakušana (STAN) dobrý nápad uspořádat Debatu bez cenzury zrovna v hornické pivnici na sídlišti v Karviné, to jeho tým asi ještě vyhodnotí. Z pohledu laika je to riziková situace. Hlava na hlavě, raději si nepředstavovat, kdyby se slovní vulgarita v těsném prostoru proměnila ve fyzickou. „Proč tak vehementně podporujete kyjevský fašistický režim?“ Přesně tak zní jeden z prvních dotazů Debaty bez cenzury. Diskusního pořadu, s nimiž se ministr vnitra rozhodl objíždět republiku, hlavně okrajové části země.
Počítal Vít Rakušan s možností, že hned od počátku besedy budou padat i dotazy, které možná naplňují paragrafy číslo 355 a 356 trestního zákoníku? Tedy hanobení národa či podněcování k nenávisti. „Proč tak vehementně podporujete kyjevský fašistický režim?“ Otázka vyřčená v karvinském výčepu anonymním tazatelem je minimálně na hraně, tento večer nebude zdaleka jediná. Je něco po 17. hodině, pondělí 22. ledna 2024. Hospoda napjatě čeká na odpověď.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Visingr o útoku dronů v Rusku. Stroje vůbec nemusely být z Ukrajiny, míní
Proruská nálada v sídlištním výčepu
Rakušan sice slibuje Debatu bez cenzury, tohle je ovšem provokativní dotaz z dezinformační scény. Ministr vnitra je ve složité situaci, má vůbec reagovat? „Tím agresivním režimem není Ukrajina, ale Rusko,“ nakonec prohlásí. Sál zabučí, tedy jeho velká část. Ministr se snaží apelovat na československou zkušenost z roku 1968 a tehdejší okupaci sovětskou armádou. „Neměli bychom vytěsňovat vlastní zkušenosti s Ruskem,“ dodá Rakušan. Ze sálu přiletí na pivní pěně další konspirační teorie, která míchá hrušky s jabkama: „V roce 1968 nás napadl Sovětský svaz včetně Ukrajinců.“ Výčep křičí něco o účelové lži a ohýbání historie.
„Nefoť mě, nebo ti to rozbiju,“ okřikuje mě jeden z hostů. Asi 200 účastníků debaty přitom sleduje nejméně dvacítka novinářů a spouště mobilů a fotoaparátů permanentně cvakají. „On to tak nemyslí,“ omlouvá kamaráda nad půllitrem jiný štamgast. „Je celostátně hledaný, tak se toho Ropušana prostě bojí.“ Černý humor je rozhodně lepší než následující dotazy.
Když je ministr vnitra označen za fašistu
Publikum v hospodě pořád pálí stejnou ráží. Invazi ruských vojsk na nezávislou Ukrajinu, která je spojena s genocidou (v Buči, Irpini a jinde) i s každodenním vražděním civilistů včetně žen, dětí a starců, prostě mnoho přítomných odmítá přijmout jako realitu. Padá dotaz, jak si Rakušan mohl dovolit vyvěsit na ministerstvo vnitra instalaci s tváří Vladimira Putina v pytli na mrtvoly.
„Fašista, fašista, fašista,“ hřímá sídlištní krčma, až jde z davu strach. Hospody brání Putina, z toho jde docela hrůza. A je to velmi nestandardní situace, když tolik hlasů křičí na ministra vnitra, že je fašistou. Encyklopedie o fašismu mimo jiné říká, že jde o politickou ideologii, jejímiž typickými rysy jsou zejména autoritářský a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus či militarismus. Rakušan opět zabrousí do historie a připomene, že jeho dědeček byl za nacistů vězněn čtyři roky v koncentračním táboře. „A pokud budete popírat, že Putin není vrah dětí, žen a civilistů na Ukrajině, tak se neshodneme,“ dodá.
Politik s pivem a tykání místopředsedovi vlády
Ministr vnitra se napije z půllitru. Rázného piva z rázovitého kraje, s těmito hesly rády pracují právě místní pivovary. Sál půllitr v jeho ruce oceňuje, Rakušan se posiluje chmelovým mokem v hornické hospodě, to jsou body navíc. Uběhne půlhodina a ze sálu opět zazní obhajoba válečného zločince Putina: „Proč lžete? Proč vyvěšujete pytle s mrtvolami?“ Rakušan se snaží usmívat, tuhle Debatu bez cenzury musí dohrát do konce. Vždyť slíbil, že dialog s Karviňáky povede celé dvě hodiny, a hodlá to dodržet.
Padají samozřejmě i dotazy jiného druhu než ty spojené s válkou na Ukrajině. Někdy je to i drsná tykačka: „Já se chcu zeptat, kdy podáš demisi? Už jsi zkazil, na co jsi sáhnul.“ Pivnice v ten okamžik zaskanduje: „Demisi, demisi, demisi...“
Jistý bachař si stěžuje, že musí z Karviné dojíždět až do Valdic, protože ve věznicích v Moravskoslezském kraji pro něho není místo. „Kluk se mě ptá, proč zase odjíždím na dva měsíce pryč. A to všechno za 34 tisíc čistého,“ stýská si člen vězeňské služby. Od jiných stolů se nesou další dotazy spojené se sociální situací v regionu. Chlapi se na místopředsedu vlády obrací s dotazy na vývoj v huti Liberty Ostravy a matka postiženého dítěte emotivně líčí, že státní příspěvek na péči ve výši 4 600 korun je jedním slovem směšný.
Výhrůžky lidovým soudem
„Lid vás potrestá,“ zazní také od stolů s pivními čepicemi. „Usilujeme o zřízení lidových soudů,“ nechá se slyšet jiný představitel dezinformační scény. Lidové soudy znal například nacistický režim anebo ten komunistický po převratu 1948. Spravedlnost tam podstatná nebyla, jen ideologie.
Trpělivost Víta Rakušana je svým způsobem obdivuhodná. Obrazně řečeno, Rakušan si v Karviné sedl na pivní sud plný nenávisti. V hornickém městě, u kterého stojí poslední dvě černouhelné hlubinné šachty v České republice (Doly ČSM 1 a ČSM 2), se protestuje i proti korespondenční volbě krajanů v zahraničí. „Když někdo žije 15 let v cizině, h*vno ví o našich politicích, volit by neměl,“ s vážnou tváří mi říká 64letý muž. Někdejší hornický předák, který velel partě 25 havířů. Emigranti jsou zlo, tak ho to učili v komunistické škole...
Ukrajinská karta stále znova
A opět Ukrajina. Jeden z přítomných vypráví ministrovi, jak ho údajně zmlátili a zranili Ukrajinci. Policisté prý do protokolu napsali, že o šlo neznámé pachatele romské národnosti. Ministr vnitra marně vysvětluje, že Ukrajinci se na kriminalitě v Karviné podílejí minimálně, mají na svědomí jen 1,4 procenta trestných činů spáchaných ve městě.
Někteří hosté jsou po dvou hodinách viditelně opilí, ale s počtem piv napětí v sále kupodivu vyprchává. Mnoho štamgastů už Rakušana vůbec neposlouchá a věnují se kamarádům, další odcházejí, pivnice Centrum se pomalu vylidňuje. Poslední dotaz: „Jsme ještě vůbec stát, anebo už je to korporace?“ Rakušan: „Stát není firma, stát je stát. A o politicích rozhodují občané ve svobodných volbách. I proto jsem dneska tady.“
