Výstavbě ostravského letiště v Mošnově padla v roce 1956 za oběť vesnice Harty. Jenže v roce 2023 hrozí další vyvlastňování. „Děda měl na Hartech statek a kovárnu. Kvůli letišti o všechno přišel a rodině zůstalo jen několik polí u zbourané vesnice. Teď nám chtějí vyvlastnit i ta pole,“ stěžuje si soukromý zemědělec Vladan Veřmiřovský. Na místě má stát Logistické centrum Armády České republiky Mošnov.
Obcí Petřvald u mošnovského letiště se romanticky klikatí potok Lubina. Na polnosti za říčkou se právě dívá soukromý zemědělec Vladan Veřmiřovský. Orá se tady nepřetržitě již od 13. nebo 14. století, tak staré jsou první zmínky o obcích Petřvald, Mošnov či Albrechtičky, nacházejících se u dnešního aeroportu. Obilí tu roste nejméně 600 let, ale teď se to radikálně změní. „Stát v těchto místech naplánoval výstavbu armádního logistického centra, pro které už Moravskoslezský kraj vykupuje naše pozemky,“ ukazuje hospodář do krajiny. A přesvědčivě říká: „Pole jim neprodám!“
Kraj: Neprodáš, vyvlastníme tě
Veřmiřovský je stejně odhodlaný jako hrdinové znamenitého českého filmu Všichni dobří rodáci, který vypráví o hrůzách kolektivizace. „Děda oral, synek oral, já také orám,“ hrdě říká farmář z Petřvaldu. A bere do ruky prsť úrodné země. „Je to nejhodnotnější orná půda, zařazená do I. a II. třídy ochrany zemědělského půdního fondu. Stavět na takové půdě průmyslové stavby, to nedává smysl,“ kritizuje záměr státu také Martina Dušková, spolupředsedkyně Strany zelených v Moravskoslezském kraji. I ona stojí na břehu Lubiny, dívá se k obzoru a dost nerada si představuje, jak tu někdy v roce 2028 místo pšenice vyrostou vojenské objekty. Původně na 50 hektarech úrodné půdy, nyní už prý jde o 70 hektarů.
Hospodář Vladan Veřmiřovský pole neprodá. Obrazně řečeno bude je bránit do posledního dechu. Jenže stát jeho pozemky může vyvlastnit. Ve vyšším zájmu, k těm patří i obranné důvody. „Bohužel s takzvaným institutem vyvlastnění už kraj počítá,“ říká Pavla Veřmiřovská z petičního výboru v obci Petřvald. Dokazují to i dokumenty Moravskoslezského kraje připravené pro červnové zasedání zastupitelstva. „Kraj má za povinnost vykoupit, případně vyvlastnit jménem Ministerstva obrany ČR veškeré pozemky potřebné pro vybudování Logistického centra Armády České republiky Mošnov,“ uvádí se v materiálu.
Se státem nelze bojovat
Veřmiřovský si společně se sousedy stěžuje na vedení obce. Prý dostatečně nehájí občany. „Nejsem pro tu základnu, ale nejsem ani proti ní,“ říká mi starosta Petřvaldu Václav Kološ. Ani ryba, ani rak, praví jedno české úsloví. Starosta chce být zadobře se sousedy i s vedením Moravskoslezského kraje. Na mé další otázky výmluvně odpoví stručnou protiotázkou: „Myslíte si, že se dá bojovat se státem?“
Vzdává to snad a pustí do obce průmyslovou zónu i s kasárnami? „Nic nevzdávám. Pro obec i občany se pokouším vyjednat co nejlepší kompenzace,“ míní starosta. A připomíná stavbu automobilky Hyundai v nedalekých Nošovicích, kde se pro každou nošovickou rodinu podařilo vyjednat odškodné 100 tisíc korun. Na pracovním stole ale Kološovi zároveň přistála petice občanů, která rozšíření průmyslové zóny Velký Mošnov na katastr obce, kde mají vyrůst vojenské objekty, zásadně odmítá.
Na zemědělských pozemcích v Petřvaldu u ostravského letiště Mošnov má vyrůst vojenská základna, pozemky už se vykupují. Areál se stane součástí průmyslové zóny Velký Mošnov, která už částečně stojí. Zdroj: Ivan Motýl
Na zemědělských pozemcích v Petřvaldu u ostravského letiště Mošnov má vyrůst vojenská základna, pozemky už se vykupují. Areál se stane součástí průmyslové zóny Velký Mošnov, která už částečně stojí. Zdroj: Ivan Motýl
Nesouhlasí, je to strach
Starosta signatářům nedává skoro žádnou naději, obec prý plány státu nemůže zastavit. „Nechali jsme si udělat rozbor právních důsledků, když půjdeme v této věci se státem do nějakého zásadního sporu. Nemáme šanci,“ říká. A nevadí mu, že názor většiny sousedů je odlišný? Nechtějí tu žádný zábor zemědělské půdy. „Prosím vás, je to trochu jinak. Mnozí občané už ve skutečnosti ty pozemky kraji prodali. A rádi, dostali dost peněz, kdo by to nevyužil,“ rozbíjí starosta jednotu signatářů.
Pavla Veřmiřovská oponuje, lidé mají spíše obavy ze „znárodnění“, kterým kraj vyhrožuje: „A že při vyvlastnění dostanou od státu méně peněz, než když pozemky prodají dobrovolně. Že prodávají, to není žádný důkaz souhlasu se záměry kraje, to je důkaz jejich strachu ze všemocných úřadů.“
Rozumná diskuse je nemožná
Obrana republiky je nutnost. Stejně nezpochybnitelné je v demokracii i soukromé vlastnictví. Ve svobodné zemi by měly být závazné také územní plány obcí, a ten aktuálně platný v Petřvaldu považuje pozemky pod budoucí vojenskou základnou výhradně za zemědělskou plochu. Stavební činnost tam není povolena, jenže stát může územní plán obce ignorovat. Podle ministerstva pro místní rozvoj musejí obce v některých případech územní plány přizpůsobit takzvané nadřazené územně plánovací dokumentaci, kterou připravují kraje. Třeba právě z obranných důvodů.
Martina Dušková ze Strany zelených si posteskne, že rozumná debata o kauze Mošnov je nyní nemožná. „Kdo se kriticky ozve proti armádnímu projektu, hned je označen za prorusky smýšlejícího. Tak tomu není, sama ruskou invazi ostře odsuzuji. Zároveň nemohu souhlasit s vyvlastňováním a bezhlavým ničením kvalitní zemědělské půdy a celé zdejší přírody na doteku s chráněnou krajinnou oblastí Poodří.“
Na zemědělských pozemcích v Petřvaldu má vyrůst vojenská základna, pozemky už se vykupují. Místní nesouhlasí, chrání zemědělskou půdu i přírodu. Na snímku soukromý zemědělec Vladan Veřmiřovský. Zdroj: Ivan Motýl
Na zemědělských pozemcích v Petřvaldu má vyrůst vojenská základna, pozemky už se vykupují. Místní nesouhlasí, chrání zemědělskou půdu i přírodu. Na snímku soukromý zemědělec Vladan Veřmiřovský. Zdroj: Ivan Motýl
Logistické centrum, nebo vojenská základna?
Logistické centrum, které má částečně ležet na katastru Petřvaldu, bude sloužit praporu podpory nasaditelných sil. Zhruba pro tři stovky vojáků. Spory občanů žijících u letiště, jestli půjde o vojenskou základnu, či logistické centrum, nedávno z pozice bývalého armádního experta vysvětlil prezident Petr Pavel: „Já se usmívám, protože když je někde armádní logistické centrum, tak je to samozřejmě i vojenská základna.“
Pavel vznik základny na severovýchodě Moravy podporuje a v souvislosti s Mošnovem zmínil již existující vojenskou základnu v polském Rzeszówě. „Přes Rzeszów jde v tuto chvílí 80 procent veškerého materiálu pro Ukrajinu, především vojenského,“ řekl prezident.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Štědrá odměna za pomoc Ukrajině. Česko dostane od USA miliardy korun na modernizaci armády
„O nás bez nás. O vzniku armádního logistického centra jsme se my občané dozvěděli až jako úplně poslední. Teprve začátkem letošního roku, když už to ti nahoře měli všechno připravené,“ nelíbí se jednání státu Pavle Veřmiřovské, člence petičního výboru z Petřvaldu. „Snad to bylo tajné, netušíme. Ale nikdo se nám neobtěžoval říct, co se chystá. A nelíbí se nám, že se už od počátku projektu počítalo s hrozbami vyvlastněním.“
Mlhavé řeči náměstka hejtmana
Moravskoslezský kraj považuje vybudování základny za hotovou věc. Na dotaz, zda občané Petřvaldu ještě mohou výstavbě areálu nějak zabránit, náměstek moravskoslezského hejtmana pro investice Jaroslav Kania odpovídá mlhavě. A zahrne mě informacemi o drobných ústupcích a kompenzacích pro postižený Petřvald.
„S obcí Petřvald aktuálně jednáme o posunutí hranice areálu ještě dále od zástavby a vysázení další zeleně. Připravují se nové komunikace a cyklostezky,“ informuje Kania. Nic z toho domorodci z Petřvaldu nepotřebují slyšet. „Na zemědělské půdě prostě nechceme žádný průmyslový areál,“ opakuje za signatáře Veřmiřovská.
Nejsme žádní proruští chcimíři
K pozemkům, které už kraj vykupuje pro armádu, ukazuje i 68letý Tomáš Moravec. I on sbíral podpisy proti výstavbě základny. „Proč se logistické centrum raději nepostaví v nedalekém vojenském prostoru Libavá? Tam by to žádné zemědělce nebolelo,“ uvažuje. Není tam letiště. „Ale ještě jsme to neprohráli,“ věří Moravec. Veřmiřovská přidává bližší údaje k petiční akci: „V Petřvaldu přišlo k posledním komunálním volbám 773 voličů. „To jsou lidé, které zajímá, co se děje v obci. Tři čtvrtiny z nich teď podepsaly nesouhlas se zabráním zemědělských pozemků pro vojenské objekty.“
„Nejsme žádní ruští agenti ani příznivci Kremlu, jak jsme teď často očerňováni politiky, úřady i některými médii,“ ujišťuje veřejnost Pavla Veřmiřovská. „Nefandím Rusku, Putin je pro mě zločinec, jen v obci nesouhlasíme s novým vyvlastňováním. O to více, že ho tady zažili naši předkové už v roce 1956, když byla kvůli stavbě letiště srovnána se zemí obec Harty.“
Také další člen petičního výboru Pavel Drastich se dušuje, že signatáři nemají nic společného se zastánci spikleneckých teorií. S takzvanými chcimíři a dalšími fanoušky Kremlu, kteří teď straší, že v Mošnově vyroste americká jaderná základna. „Pro politiky je nyní snadné hodit nás do jednoho pytle s proruskými živly. A také to rádi dělají,“ stěžuje si Drastich.
Velký Mošnov rovná se Velká Montovna
Petiční výbor upozorňuje na letitý problém ostravského letiště. Odlétá z něho minimum turistů, protože 100 kilometrů odtud v polských Katovicích prosperuje velký mezinárodní letecký uzel. Aeroport patří kraji a ten chce ekonomické výsledky, takže do letištní průmyslové zóny Velký Mošnov nahání velké ryby, armáda je samozřejmě skvělým úlovkem. Kraj už také rozhodl, že u Mošnova vyroste Panattoni Park Ostrava Airport, který zaměstná až dva tisíce lidí.
„Je ale docela možné, že vojáci od základny ještě uhnou. A kraj sem nacpe úplně něco jiného, nějakou další montovnu, i tak to může dopadnout,“ varuje Ivan Bartoš, bývalý ředitel chráněné krajinné oblasti Poodří (CHKO). Velký Mošnov dává zabrat i této rezervaci, stát naplánoval a již schválil vybudování železniční trati přímo skrz CHKO, dokonce přímo hnízdištěm chráněného dravce motáka pochopa.
U pásů už nechce nikdo dělat
Ostravsko už není chudým krajem, ve kterém jsou lidé vděční za „robotu“ v koksovnách, ocelárnách, u pásů a ve skladech nadnárodních firem. „Dneska je tu úplně jiný problém. Místní lidé v těch montovnách pracovat nebudou, protože to nemají zapotřebí a v regionu mohou sehnat lepší zaměstnaní. Už nyní se proto musejí do Mošnova vozit dělníci z Polska, Ukrajiny, Bulharska a dalších zemí,“ přemítá 20letý student Josef Mišanik z Mošnova, aktivista klimatického hnutí Fridays for Future.
Rozšíření průmyslové zóny vnímá jako poslední kapku. „Průmyslová zóna nám přináší mizivý význam. Za nejcennější, co tu máme, považuji přírodu. Když ji budeme dále ničit, nebude to perspektivní bydlení ani pro moji budoucí rodinu a zřejmě se odstěhuji,“ zvažuje student Mišanik. „Předkové pocházejí z vesnice Harty, která byla kvůli letišti srovnána se zemí. Teď znova čelíme podobnému tlaku státu. Dějiny se opakují,“ porovnává.
V roce 1956 stát kvůli výstavbě letiště v Mošnově zbořil vesnici Harty. Některým starousedlíkům zůstala pole za obcí, na kterých má ale nyní vyrůst vojenská základna. Kdo pozemky neprodá, hrozí mu vyvlastnění. Zdroj: Ivan Motýl
V roce 1956 stát kvůli výstavbě letiště v Mošnově zbořil vesnici Harty. Některým starousedlíkům zůstala pole za obcí, na kterých má ale nyní vyrůst vojenská základna. Kdo pozemky neprodá, hrozí mu vyvlastnění. Zdroj: Ivan Motýl
Obec srovnaná se zemí
Harty jsou v Petřvaldu i sousedním Mošnově synonymem pro velké a stále živé trauma. „To jsem byl ještě kluk, měli jsme souseda násilně vystěhovaného z Hartů. Ten starý pán se vždycky krásně oblékl, vzal kolo a vracel se domů, jenže ta vesnice už nestála. Vždycky došel k ostnatým drátům letiště a ptal se vojáků, kudy má jít domů,“ vypráví 68letý Moravec. „Když jsem mnohem později viděl ve filmu Lidice scénu, jak tam jedna z postav, která nevěděla o zkáze, marně hledala zbořenou obec, hned mě napadlo, že ten příběh už odněkud znám.“
Harty dnes připomíná jen informační cedule u jedné ze zadních bran do areálu letiště. Zrovna je otevřená, tak postupuji asi padesát metrů do nitra. Bezpečáci už mě jistě zmerčili, kamery bzučí, zatímco já sleduji úplně jiný příběh. A promítám si v hlavě, co všechno mi o zbourané vesnici před chvílí vyprávěli v Petřvaldu.
Nezbude po vás žádné památky
Milované Harty muselo asi 190 starousedlíků opustit v roce 1956. Náhle, rozhodl o tom komunistický režim, pro všechny to byl šok. V tom roce vznikla i tklivá písnička: „Chaloupky na rovině / nastaly doby jiné, / byly jste dříve tak hezké, / naše chaloupky hartovské, / nezbude za čas krátký, / po vás žádné památky.“
Píseň nelhala, po vesnici Harty nezbyla ani památka. Nemám šanci najít jedinou stopu. Ani zídku, starou studnu, kříž u cesty. Nic! Na místě vesnice vidím jen travnaté plochy, které se střídají s betonem a asfaltem. Od zkázy dědiny uplynulo 67 let, jen kousek odtud ale stát kvůli letišti znova vykupuje pozemky. A kdo neprodá, bude asi opět vyvlastněn.
