Jedna vyplavená restaurace vedle druhé. Bahnem obalené sudy s pivním mokem stojí ve vytopeném pivním baru Mexicana v Opavě i tři týdny po záplavách. „Voda sahala po strop, prostě bazén. V pivovaru slíbili, že bečky odkoupí zpět, ale ještě si pro ně nepřijeli,“ říká provozní Patrik Andrejka. Ve stejné ulici proud řeky Opavy prorazil skleněné výlohy restaurace U Draka a metr vody natekl i do pivnice Na Rožku, ve které se chmelovina čepuje více než 130 let.
Majitel pivnice Vítězslav Binar si posteskne, že ho život za pípou pomalu zmáhá: „Špatný rok. Od ledna je daň za pivo vyšší o 11 procent, a teď záplavy. Někdy mám chuť s tím vším praštit.“ Karel Vlna, nájemce hospody Kašpárkova Hasičárna, je na tom podobně: „Zatím netuším, jestli znova otevřu.“
Zákaz hracích automatů, zákaz kouření, EET, pandemie covidu, radikální navýšení daně za čepované pivo o 11 procent a teď stoletá povodeň. Jedna „ťafka“ za druhou pro tuzemskou pivní kulturu, kterou chce Český svaz pivovarů a sladoven dostat na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Zdivočelý vodní živel ovšem na nějaké kulturní dědictví neslyší. A bez skrupulí zatopil desítky hospod ve Slezsku.
Až téměř po strop vytopená pivnice Kašpárkova Hasičárna v Opavě Zdroj: Ivan Motýl
„Jedna šupa za druhou
Voda vypláchla i opavskou hospodu Na Rožku v Pekařské ulici, ve které se pivo nepřetržitě čepuje od konce 19. století. „V zadním sále metr vody, ve výčepu o něco méně,“ líčí Vítězslav Binar. „Jedna šupa za druhou. Hodně špatné bylo už koronavirové období, no a další velkou šupou bylo zvýšení daně za čepované pivo letos od 1. ledna, to každou pivnici bolí. Vyšší daň hned o 11 procent, na malou restauraci je to hodně. Musel jsem zdražit a pivařů ubylo.“
A letos v polovině září zažil další velkou šupu, když do výčepu vtrhla velká voda. Na přímou otázku, zda těch překážek není v posledních letech přespříliš, spontánně odpoví: „Jo, to jo, někdy už mám chuť s tím vším praštit.“ Naštěstí je to pouze okamžitý splín a vzápětí mluví o obnově pivnice. „Už se na tom dělá. Oklepat omítky, pak všechno vysušit, ošetřit Savem, omítnout, vymalovat a pojede se dál. A možná tak od poloviny listopadu bych mohl zase otevřít,“ odhaduje Binar.
Osiřelí štamgasti
Václav Elbl je z termínu trochu smutný. „Chápu, že to dřív nepůjde, ale Na Rožek jsem chodil každý den, tedy aspoň na chvilku. Máme tu dobrou partičku a pečou tu nejlepší vepřová kolena v Opavě,“ říká před nárožním vchodem do putyky. Sám byl vytopen, doma ještě pořád uklízí a vysušuje. „A musím sedět na balkóně s lahváčem. Vytopené jsou i všechny další hospody v okolí,“ posteskne si náhle osiřelý štamgast k nedaleké restauraci U Draka, kterému řeka vysklila okna, a pak interiérem prošla jako dračice. Co mohla, to zničila.
Na rozdíl od některých kolegů majitel pivnice Na Rožku nezlehčoval varování hydrologů. Běžně asi metr vysoká hladina řeky Opavy měla 15. září povyskočit na pět metrů. „Brali jsme to vážně. A co šlo, to jsme o den dříve odmontovali a schovali do bezpečí,“ vypráví hostinský Binar. Voda proto způsobila především škody na samotné budově, výčepní zařízení i nábytek zachránil. „Proti povodním to ani nemám pojištěné,“ prozradí. U řeky je taková pojistka hodně drahá, zvláště po stoleté povodni v roce 1997, kdy tu řeka Opava narostla do veletoku vysokého 460 centimetrů. Před třemi týdny to bylo 512 centimetrů.
Když je výčep srdeční záležitostí
K hospodám do roku 2017 patřil i cigaretový dým a po zákazu kouření výčepy ztratily řadu štamgastů. „To si úplně nemyslím, hostům už dneska nevadí, že na cigáro musí ven. S EET jsem také neměl problém, nepatřím mezi hospodské, kteří na daních šidí stát. Horší než EET jsou záplavy,“ porovnává Vítězslav Binar. Účet mu teď ale řádně vysaje obnova interiéru, tržby za pivo a kolena budou scházet. Pauzu musí Na Rožku pokrýt z vlastních rezerv, žádné reparace od státu jako za covidu nepřijdou. „Co se dá dělat. Víte, tahle hospoda je pro mě srdeční záležitost, takže do toho půjdu znova a znova,“ slibuje štamgastům. Jak se říká, i kdyby trakaře padaly.
Už jen kvůli staleté a zavazující tradici výčepu, která je ve městě výjimečná. K jeho předchůdcům patřil třeba Anton Jarosch a jeho syn Wilhelm Jarosch, kteří hospodu Na Rožku provozovali na konci 19. a počátkem 20. století. Restaurace tehdy nesla název podle blízkého mostu přes řeku Opavu ve směru na dnešní polskou obec Pilszcz: Restaurant zur Piltscher Brücke. Jenže tenhle most už potřetí za pouhých 121 let zažil stoletou vodu. Řeka se tudy valila do centra města v roce 1903, 1997 a 2024.
Vytopená hospoda Na Rožku v opavské Pekařské ulici, kde se pivo nepřetržitě čepuje nejméně 130 let. Štamgast Václav Elbl je smutný, že bude zavřeno nejméně do poloviny listopadu. Zdroj: Ivan Motýl
Vodou vybílená hospoda
Když se řekne, že někdo vybílil hospodu, tak ji kompletně vykradl. V polovině září opavské výčepy, restaurace, pivní bary a další podniky, kde se do půllitrů čepoval zlatavý nápoj, zalilo kalné bahno řeky. A následky nezvané návštěvy řeší majitelé a provozovatelé už třetí týden. Je to každodenní dřina, přitom světlo na konci tunelu pořád není vidět.
„Nevím, fakt nevím, jestli ještě vůbec otevřeme,“ kroutí hlavou nájemce hostince Kašpárkova Hasičárna na opavském sídlišti v Kateřinkách. Přímo na břehu toku, který při povodni nabyl pětinásobnou výšku oproti normálu. Na hospodě visí pamětní destička s ryskou, která ukazuje stav Opavy při povodni v roce 1997. „Teď byla ještě o 60 centimetrů výše,“ vypráví nájemce Karel Vlna. Nomen omen. Povodňová vlna mu v neděli 15. září kompletně vybílila hospodu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Odložení splátek může oběti povodní poškodit. Stát je nechal na holičkách, kritizuje Valeš
Příbory pro vodníky
Interiér restaurace už téměř vyklidil, uvnitř zůstaly dva převržené stoly. A také ohromná vlhkost či nepříjemný smrad říčního bláta. „Voda se tu opravdu vyřádila, vybavení je komplet zničené,“ popisuje škody hospodský. Před podnikem dosud stojí příborník i s příbory. Lžíce, vidličky a nože zabalené do nechutně mazlavého a páchnoucího bahna, tohle je servírování možná pro opavské vodníky. Kdy se ale do Hasičárny vrátí hosté na pivo a pizzu?
„Objekt patří městu a tam mi rovnou řekli, že během října hospodu vůbec řešit nebudou. Mají prý teď plno práce se zatopenými školami, s bytovým fondem a podobně, hospoda je na konci toho seznamu,“ zjistil na úřadech Karel Vlna. „Jednu pozitivní věc ale radnice udělala, prozatím mi odpustila nájem,“ dodá. „Uvidíme, s čím město přijde. Smlouvu mám do konce příštího roku, takže bude otázka, za jakých podmínek ji vůbec prodlužovat.“
Až téměř po strop vytopená pivnice Kašpárkova Hasičárna v Opavě. Zničený příborník. Zdroj: Ivan Motýl
Pohřeb slezských hospod
Nábřeží u hospody Kašpárkova Hasičárna je v troskách. Chodníky se propadly, na zemi leží sloupy pouličního osvětlení. Zadní přístavbu podniku voda odnesla. Zmizel i celý dětský koutek se všemi atrakcemi. Před restaurací stojí zabahněná sedačka pro dětské hosty. I secesní stůl, který je určitě starý tak 120 let. Lednice, část kuchyňského vybavení i mrazák na zmrzlinu. To vše jsou zatím neodklizené pozůstatky z povodňové vlny století. Hospodský Karel Vlna naštěstí o živobytí úplně nepřišel, v Opavě ještě provozuje restauraci Na Rybníčku: „Navzdory názvu se mé druhé restauraci povodeň vyhnula.“
Bohužel, z rozhovoru tak trochu vyplývá, že do obnovy Hasičárny nemá velkou chuť. Záplavy v historickém Slezsku, tedy od Jeseníku přes Krnov až po Svinov v Ostravě nebo Bohumín a Český Těšín, poničily řádově desítky až stovky podniků s čepovaným pivem. Někde jen pokropily podlahy, jinde řádily jak Neptun s ostře nabroušeným trojzubcem, takže pro mnohé hospody se staly záplavy i pohřbem. Další velkou ranou národní pivní kultuře.
Jako když přijdeš o domov
Názvy ulic v Opavě často souvisejí s vodou, stejnojmenná řeka tu zlobí domorodce celá staletí: Na Starém břehu, Vodní, Rybářská či Mlýnská... K pivnímu baru Mexicana na rohu Nákladní a Pekařské ulice se rozvodněná voda valila ulicemi Na Nivě a Na Nábřeží.
„Není to o týdnech, ale o měsících, než znova otevřeme,“ odhaduje Patrik Andrejka z pivnice Mexicana. Bývala to mexická restaurace, teď je to výčep pro starousedlíky z okolí. Pro mnohé z nich prý skoro domov. „Ty tomu říkáš zastávka, my tomu říkáme domov,“ zní heslo místních štamgastů. „Napřed se voda přivalila tady na křižovatku. Z různých směrů, takže se točila v ohromném víru. A pak nás zaplavila až po strop, asi za 20 minut,“ vypráví Andrejka.
A znova od nuly
Voda se do hospody doslova nalila jako do velké vany. Bar Mexicana leží v rozsáhlých historických sklepeních pod úrovní dlažby. „Řeka na nás šla po schodech s takovou silou, že rozmlátila i vchodové dveře,“ ukazuje provozní. „Nejsem úplně provozní, dělám tu všechno, co potřebuje paní majitelka Katka,“ vysvětluje. Jde téměř o rodinný podnik, takže když v podzemním bazénu klesla voda, hosté usilovně pomáhali s vyklízením.
„Srdcovka, všichni jsme to tady milovali. Zkáza je obrovská, až na pár historických stolů z masivu jsme museli vyhodit úplně všechno, i výčepní zařízení. Škoda nejméně za dva miliony,“ odhaduje Patrik Andrejka. Zrovna posouvá vysoušeče a začíná s oklepáváním omítek. „Tohle byla dokonale vybavená kuchyně, tady se tančilo karaoke a tady byla pípa,“ ukazuje rozhlehlé podzemí. Voda útulné prostory proměnila v nevábnou a vlhkou jeskyni. „Teklo i stropem,“ mrkne na klenbu. „Začínáme od nuly, jako před patnácti lety,“ dodá.
Zabahněné bečky s pivem
Tři týdny po záplavách v baru Mexicana stále zůstávají bahnem obalené sudy. I s pivním mokem uvnitř. Stejně jako bomby na směs plynů pro výčep piva. „V pivovaru slíbili, že bečky odkoupí zpět, ale ještě si pro ně nepřijeli,“ poklekne u sudů Patrik Andrejka. „Nedalo by se to vypít? Narazíme to?“ navrhuji v nadsázce. „Taky si myslím, že by se to dalo vypít, ale hygiena tvrdí, že to může být kontaminované. Tak nebudeme riskovat,“ zasměje se.
Úsměv je to spíš ze slušnosti. „Radnice řeší jen školy, veřejné budovy nebo třeba zničené cyklostezky,“ říká. Rád by ve vyplaveném podniku přijal nějakého z opavských pánů radních, aby mu představil rozsah škod: „Nikdo se tu neukázal. Jak dopadly po povodních živnostníci v pohostinství, nikoho nezajímá.“
Na místě výčepu zůstala jediná police se zabahněnými půllitry. A zvlněné fotografie za sklem. „To jsem já s majitelkou Katkou,“ zadívá se na jeden pokrčený snímek. A pustí se znova do práce. Nezůstal tu kámen na kameni, vybavení přitom nebylo pojištěné. „Když to půjde dobře, tak do jara otevřeme,“ přece jen odhadne nějaký termín.
Až po strop vytopený pivní bar Mexicana v Opavě tři týdny po záplavách. Téměř vše zničila voda, škoda je odhadem dva miliony korun a Patrik Andrejka už podnik rekonstruuje. Zdroj: Ivan Motýl
Utopený pivovar i odběratel
Před nárožním domem přímo nad řekou Opavou leží promáčené dřevotřískové desky, sádrokarton i další stavební odpad. A za hromadou smetí se krčí reklamní poutač na Bar 66 i na pivo Nachmelená opice, které se vyrábí v Krnově. Stejnojmenný malý pivovar také vyplavila voda. Část produkce dravá řeka odnesla z Krnova po proudu až právě do 20 kilometrů zatopené Opavy. Obětí záplav se tak stal výrobce piva i jeho odběratelé.
„Vybavení jsme zčásti stačili odvézt den před povodní,“ vypráví majitelka baru Nikol Konvičná. „Otevřeli jsme teprve v dubnu, ale dařilo se, klientela byla pořád lepší, tak chceme pokračovat. Dělám na tom každý den,“ pokračuje manžel Michal, který Bar 66 rekonstruuje. „Majitel domu je pojištěn, takže náklady na opravy snad uhradí pojistka. Nejpozději v druhé polovině prosince chceme znova otevřít.“
Hosté do Baru 66 chodili za oblíbeným pivem a také na grilované makrely. Budou ale manželé Konviční nabízet ryby i po povodni? Nebude to spíš nepříjemná asociace na vodní živel, který restauraci naplnil až po strop, živnostníky připravil o tržby a zničil jim i část vybavení? „Ne, to ne, makrely přece v řece nežijí,“ smějí se manželé. Nežijí, ale řeka Opava teče do Odry a ta do Baltského moře, kde jsou makrely doma. A možná v těchto dnech až do Baltu doplul i nějaký ten sud z vytopeného krnovského pivovaru Nachmelená opice.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Mimořádná pomoc po povodních je danajský dar. Vzniknou sousedské spory, říká starosta Litovle
