Slovenské prezidentské volby 2024 (1)
Půjdete volit? V romské osadě v obci Nesluša na severozápadním Slovensku slyším v den prezidentských voleb téměř samé negativní odpovědi. „Není čas, musím hlídat řízky, abych je nespálila,“ vysvětluje neúčast u hlasování 44letá Pavla Strišková. Osadu tvoří roztodivný slepenec staveb, některé domy jsou omítnuté, jiné lze označit za chatrče. „Jediným dobrým prezidentem, kterého jsem zažila, byl Václav Havel. Ten alespoň vyhlásil amnestii,“ říká 64letá Darina Balážová.
Řízky jsou do zlatova vypečené a také bramborový salát působí lákavě. Oběd ovšem ostře kontrastuje s úrovní stolování. Servíruje se u rozhrkaného stolu pod širým nebem. Mezi domky či přístřešky všeho druhu vidím tu cihlové stavby i polorozpadlé boudy. Příbytky z dřevotřísky, plechu a jiných materiálů, které se někde podařilo sehnat.
„Prezident nás nezajímá, volby nejsou povinné,“ slyším od žen, které si pochutnávají na řízcích. „V jiných osadách by vás cigáni vyhnali, ale my jsme normální kulturní osada. S námi se můžete bavit, o čem chcete,“ dodají. O prezidentských kandidátech ale nikoli, neznají jméno ani jediného.
ON-LINE: Korčok i Pellegrini mají odvoleno. Policie zasahovala u opilého člena komise.
Na volby už je prý stará
Rozvětvenou rodinu, která právě servíruje československou klasiku, prostě volby slovenské hlavy státu nezajímají. Hlasovací místnost je daleko, na radnici vzdálené skoro dva kilometry odtud. A v osadě je prý pořád tolik práce. „Na volby už jsem strašně stará,“ tvrdí kuchařka Pavla Strišková z první romské osady na Slovensku ve směru od státních hranic v Mostech u Jablunkova. Právě ona smažila řízky. Letos jí ale bude teprve 44 let, takže stáří asi nebude důvodem k neúčasti, spíš rychlou výmluvou.
Hned u sousedů jsem ovšem jeden z důvodů odhalil. „Volby? Nemáme čas, pracujeme od rána do večera,“ tvrdí dvojice žen. „Dneska je sobota,“ upozorním je. „To přece víme, proto máme volno,“ odpoví téměř dotčeně. Postupně však vyjde najevo, že o prezidentských volbách nic neslyšely. Prostě netuší, že se konají zrovna v sobotu 23. března.
„Volit nejdu,“ odpovídá stroze matka několika dětí u sousedního domu. U částečně rozestavěné cihlové stavby, která oproti jiným chatrčím v osadě působí až luxusně. „Je mi 25 let, ale u žádných voleb jsem ještě nebyla,“ přiznává. „K čemu by to bylo.“
Totéž si myslí o generaci starší 64letá Darina Balážová. Dříve k volbám chodila, dokonce ještě v komunistickém Československu. „Na Slovensku jsou všichni prezidenti stejní, Romům žádný nepomohl a ani nepomůže,“ je přesvědčena žena narozená v komunistickém Československu za prezidenta Antonína Novotného.
Havlovi vděčíme za amnestii, byl prostě správný...
Nakonec Balážová přece jednu osobnost vyzdvihne: „Posledním dobrým prezidentem byl Havel, ještě za Československa. Ta jeho velká amnestie pomohla hodně Romům. Ráda na něho vzpomínám, on byl prostě, jak bych to řekla, no on byl prostě správný...“
Kdyby ale Romové dokázali postavit vlastního kandidáta na hlavu státu, tak by prý osada měla o prezidentské volby větší zájem. „Snad, jenže náš kandidát by stejně neprošel do druhého kola, tak jakou by to mělo vlastně cenu,“ stýská si Balážová. Rozumí spíše tomu, že když v nějaké slovenské osadě převládají Romové, mají šanci si zvolit starostu. Obec Nesluša má ovšem 3200 obyvatel, ale Romové tu tvoří maximálně pět procent. „Tady starostu nikdy mít nebudeme.“
Romský prezident?
Atlas romských komunit slovenského ministerstva vnitra z roku 2013 uvádí, že na Slovensku žije asi 440 tisíc Romů. Současné odhady mluví minimálně o půlmilionové komunitě. Porodnost je vyšší než u Slováků a hlavně na východě země přibývá obcí, kde se romská menšina stává majoritou. „Zatím máme padesátku starostů, po příštích komunálních volbách jich bude třikrát tolik,“ řekl CNN Prima NEWS po komunálních volbách v roce 2022 Slavomír Badžo. Starosta obce Stráne pod Tatrami, ve které žije necelých 200 Slováků a nejméně 2 100 Romů.
„Jo, máme více dětí než Slováci,“ souhlasí Balážová. „Tak třeba jednou budeme mít i svého prezidenta,“ směje se. „Ale já se toho asi nedožiju.“
Romové z osady ve slovenské obci Nesluša. V den prezidentských voleb. Je to první osada na cestě z Česka ve směru z Ostravy na Žilinu. Na snímku Emil Rác Zdroj: Ivan Motýl
Romové z osady ve slovenské obci Nesluša. V den prezidentských voleb. Je to první osada na cestě z Česka ve směru z Ostravy na Žilinu. Na snímku Emil Rác Zdroj: Ivan Motýl
Vybere si až před urnou
„Nemám představu, jestli tam jít,“ krčí nad účastí ve volbách i 37letá Martina Štrkáčová. S rodinou žije v omítnutém domě, na jaře do oken vystavují truhlíky s pelargoniemi. Paní Martina zapózuje s dcerkou Nelkou, na politickou diskusi to ale nevypadá.
Sousední stavba tvoří zvláštní labyrint, v němž se příliš nevyznám. Všude vidím děti a ženy, o volbách se ale ani tady s nikým nepobavím. Dokud nepřijde Emil Rác, hlava rodiny. „Zatím nevím, koho volit, ale do desíti večer tam stihnu zajít,“ slibuje. Předem nepreferuje žádné jméno? „Podívám se na ten papír a rozhodnu se,“ říká. „Stejně nám nikdo nepomůže.“
Harabin v osadách nahradil Matoviče
Tatínek roztomilé předškolačky Sofie byl prý několik týdnů přesvědčen, že k volební urně určitě půjde. „Chtěl jsem volit Štefana Harabina, který se o Romy alespoň trochu zajímá,“ prozrazuje Jaroslav Štrkáč. Před volbami se v romských osadách rozšířilo video, v němž jeden romský předák adoruje právě Harabina. Někdejší oblíbenec v romské komunitě Igor Matovič naopak upadl do nemilosti. „Romům, kteří ho volili loni v parlamentních volbách, sliboval 500 eur, ale nedostali jsme nic,“ stěžuje si Štrkáč.
Matovič před parlamentními volbami přišel s návrhem, aby stát vyplatil odměnu ve výši 500 eur každému občanovi, který se zúčastní předčasných voleb. Byl to jen marketingový tah, nikoliv slib, mnozí Romové ho vzali osobně a těšili se na odměnu. Jaroslav Štrkáč nakonec kašle i na Harabina. „Dneska jsem se dozvěděl, že stejně nemá šanci, že Pellegrini a Korčok mají velký náskok, tak to nemá cenu.“ Ve druhém kole prý dá hlas Korčokovi.
Zbytečná radost u volební místnosti
Dva Romy z Nesluše přece potkávám jen sto metrů od volební místnosti. A kráčí přímo k ní. Mám radost, ovšem 51letý Štefan Štrkáč zvaný Pišto a 60letý Pavol Holub mě záhy vyvedou z omylu. „Kdepak volby, my jdeme do města,“ prozrazuje Holub. Pěšky do Kysuckého Nového Mesta, čekají je tři kilometry.
„A koho tam mají, na tom seznamu?“ zeptá se Štefan Štrkáč, když vidí mé zklamání. „To máte jedno,“ mávnu rukou. „A nemáte nějaké drobné?“ Mám, ale je to jen směšná částka, pouhé euro plus 60 centů. Slušně poděkují a pokračují za sobotním cílem. Radnici s volební místností minou obloukem.
VIDEO: Komentátor Roman Joch o slovenských volbách.
