Do porodnice to Edeltruda Zagorová měla jen asi 300 metrů. S manželem žila ve vilce jen kousek od nemocnice v Petřkovicích na Hlučínsku a tam se jí také 6. září 1946 narodila dcera Hana. „To víte, že jsem její rodiče moc dobře znal. Její táta musel za války narukovat k německému letectvu, k Luftwaffe,“ vypráví 89letý František Tvrdý, soused Zagorů. „Hanky je mi líto, zemřela moc mladá,“ dodá muž narozený v roce 1933.
Domek Františka Tvrdého stojí u bývalé petřkovické nemocnice, špitál ale na počátku milénia nahradil rezidenční dům. Tvrdý je v této části Petřkovic nejstarším pamětníkem. „Hančin dědeček byl úspěšný fotograf, ateliér si pořídil v nedalekém městečku Hlučín a tam se jezdil fotit snad úplně každý,“ vzpomíná. „Firma Foto-Zagora, to byl na Hlučínsku opravdu pojem,“ potvrzuje informace pamětníka historik Muzea Hlučínska Jiří Neminář.
Nešťastný osud rodného domu
V Petřkovicích přitom skoro každý ví, kde stojí Zagorova vila. „Rodem nejsem místní. Když jsme se přestěhovali tady do Petřkovic, žili tu už jen rodiče Hanky Zagorové. A to asi jen půl roku, pak odešli za dcerou do Prahy a vilku prodali,“ vypráví 80letý Jan Šigut. „Bohužel, Zagorovi neměli na kupce šťastnou ruku. Nový majitel skončil v nápravném zařízení. A když po propuštění zemřel, dostal se časem do vězení i jeho syn. A ten je tam furt,“ doplňuje Šigut, jenž písně zesnulé pěvecké hvězdy poslouchal rád a teď na „sousedku“ hodně myslí.
Poslední rozhovor se Zagorovou: S Margitou oslavila výročí a plánovala vydat nové album
Poslední rozhovor s Hanou Zagorovou se reportérce ShowTimu Martině Jandové podařilo pořídit 14. června. Tehdy se zpěvačka vrátila z nemocnice, kde byla hospitalizována po jednom ze svých zdravotních kolapsů. Neměla ještě dostatek sil, aby ji reportéři navštívili doma, její hlas ovšem zněl odhodlaně.
Dům prý odsouzený majitel pronajímá ne úplně sympatickým sousedům. Schody do Zagorovy vily zarůstají mechem, zábradlí je zrezivělé. Zahrada zarostlá, na pozemku leží několik padlých a suchých stromů. Na zvonek nikdo nereaguje, hlasité volání nakonec zaslechne asi šedesátiletý muž. „Nic vám nemohu říct. Majitel pan Kompánek je v tuto chvíli dlouhodobě pryč a zakázal mi podávat jakékoliv informace o jeho osobě a také o domě. Se mnou nic nepořídíte, jsem tu v podnájmu a o dům se dobře starám,“ tvrdí.
Rodnou obec zalila lítost
Smrt celebrity, která v domě vyrůstala, současného nájemce nakonec přece dojme. „Teď robim na zahradě, ale večer budu na Zagorku vzpomínat. Skoro padesát let hraju na bicí nástroje po kavárnách na Ostravsku a zpěvačku jsme měli často na repertoáru. Skvělý hlas a psala i dobré texty,“ chválí popovou ikonu. Za chvíli se však zištně zeptá: „Když vás pustím dovnitř, kolik bude dělat honorář?“ Takový kšeft odmítáme. Jen nás zajímá, kde začal životní příběh originální zpěvačky a textařky.
„To je celé, ten příběh končí. / Jenom směle, teď už to nebolí. / Kdo jen dal ti právo, / stavět nade mnou ten dům,“ veršovala Zagorová v osmdesátých letech v textu Líto, je mi líto. Celým Petřkovicím je od pátku líto, že zpěvačka navždy odešla. „Nikdy jsem se neodvážila se s ní dát do řeči, byla o deset let starší. Ale pamatuji, jak třeba pomáhala rodičům ořezávat stromy, takhle tam stála s pilkou v ruce,“ vzpomíná 66letá Marie Žurková a předvádí řezání. „Vždycky, když jsem ji viděla v televizi, tak jsem si přála, abych ji ještě někdy osobně potkala a pověděla jí, že jsem její sousedka a mám její písničky moc ráda,“ dodává.
Nenechat si zkazit vzpomínky
Hana Zagorová o rodném domě v Petřkovicích mluvila jen výjimečně. Poté, co rodiče dům prodali, už se na místo dětství nechtěla vracet: „Potřebuji své vzpomínky k životu, ale chci je mít v té podobě, která mě tenkrát okouzlovala, dneska je v tom domě už všechno jinak.“ A v jiném interview uvažovala podobně: „Dům, ve kterém jsem prožila překrásné dětství, rodiče prodali. A ani když umřeli, už jsem se tam neodvažovala znovu podívat. Bála jsem se, co to se mnou udělá.“
Vždy pozitivní a skvělý člověk, vzpomínají na Zagorovou sousedé. U domu zapalují svíčky
Hana Zagorová byla vždy velmi pozitivní a obecně byla skvělým člověkem. Takto na zesnulou zpěvačku vzpomínají její sousedé z bytového domu v pražském Podolí, kde Zagorová poslední roky žila se svým manželem Štefanem Margitou. Někteří oslovení místní o samotném úmrtí umělkyně dosud ani nevěděli, a tak je zpráva zaskočila.
Na rodiče přitom vždy vzpomínala s láskou: „Maminka byla učitelkou gymnastiky. Byla velmi kulturní a společenský člověk a zamlada vyučovala také step. Myslím, že jsem múzická po ní. Tatínek byl stavebním inženýrem a vždycky doufal, že půjdu ve šlépějích jeho technického charakteru, což se nestalo.“ Jednou také vyprávěla o velké zahradě kolem vilky s hospodářskými zvířaty a též se jí vybavil hluboký les na protějším kopci Landek. I těžní věž uhelného Dolu Eduard Urx pod Landekem, ze šachty je dnes hornické muzeum Anselm.
Josef Zagora u německého letectva
Od bývalé vilky Zagorů je na Landek i dnes romantický výhled. Je to mýty opředený kopec nad řekou Odrou, na kterém kdysi sídlili i lovci mamutů. O Landeku často píše 53letý básník Petr Čichoň, zdejší rodák žijící od studentských let v Brně. „Táta od zpěvačky Josef Zagora musel sloužit u Luftwaffe, stejně jako můj děda. Vždycky, když pak děda viděl zpěvačku v televizi, tak začal vzpomínat na Luftwaffe a pokaždé zmínil i starého Zagoru,“ vypráví Čichoň.
Dědeček zpěvačky pak i za války provozoval fotoateliér v Hlučíně, konkrétně v Opavské ulici číslo 4. Tehdy často fotil i sousedy na opušťáku, tedy v německých uniformách, které nesměli na veřejnosti svlékat. „V řadě případů to byly jejich vůbec poslední snímky, protože po návratu na frontu tihle muži padli,“ vypráví historik Neminář. V mnoha rodinách na Hlučínsku tak dodnes opatrují fotky ze Zagorova ateliéru jako poslední vzpomínku na nejbližší. Jako relikviář za ztracené na bojištích.
Zagorová jako vysněná múza mnoha mužů. To byla tak krásná baba, vzpomíná Vágner i další
Zpěvačku Hanu Zagorovou nemiloval jen celý národ, ale byla také vysněnou múzou mnoha mužů, se kterými skvěle vycházela. Jak na pódiu, tak v soukromém životě. Jejím prvním manželem byl Vlastimil Harapes, svazek ale nevydržel. Poté se jejím životním partnerem stal Štefan Margita.
Informaci o službě Josefa Zagory v německé armádě potvrzuje i 89letý František Tvrdý. „No jo, Josef musel k německému letectvu. Můj táta už naštěstí do wehrmachtu nerukoval, byl už starý, ročník 1887, a taky si dost užil za první světové války, to válčil s Francouzi a byl tam strašný masakr,“ líčí Tvrdý. „My Prajzáci jsme museli pořád prolévat krev za Německo, to už dneska ti mladí nepochopí. Hanka byla naše holka z prajzske,“ dodává.
Službu otce Hany Zagorové v německé armádě potvrzuje i projekt Hultschiner Soldaten, který vychází ze seznamu vojáků v německých archivech (Josef Zagora, 1915–1989).
Proč válčili za třetí říši?
Početné nekrology uvádějí, že Hana Zagorová se narodila v ostravské čtvrti Petřkovice. Je to úřední pravda, industriální metropole připojila Petřkovice na Hlučínsku ke katastru města direktivně v roce 1976. Historicky však Petřkovice nemají s Ostravou mnoho společného, protože Hlučínsko již od 18. století patřilo k Pruskému království a později k Německému císařství. Proto také region získal specifické přízvisko Prajzská a jeho obyvatelům se dodnes říká Prajzáci, k nimž patřila i Zagorová.
Dějiny Prajzáků, to je na dlouhé vyprávění. „Po prohraných válkách o Slezsko a takzvaném Vratislavském míru v roce 1742 musela císařovna Marie Terezie podstoupit Prusku většinu do té doby českého Slezska, a to včetně Hlučínska. Pod Berlínem zůstalo Hlučínsko i s Petřkovicemi až do února 1920, kdy bylo na základě Versailleské mírové smlouvy vyčleněno z Německa a připojeno opět k českým zemím,“ vysvětluje Jiří Neminář z Muzea Hlučínska.
Nechť je jí nebe blankytné. Politici oplakávají Zagorovou, vzpomíná na ni Fiala i Babiš
Odešla zpěvačka, která přinášela lidem obrovskou radost a byla hvězdou svého žánru. Tak úmrtí zpěvačky Hany Zagorové oplakává ministr kultury Martin Baxa (ODS). Jeho stranický šéf a premiér Petr Fiala podotkl, že si Zagorové vážil i kvůli jejím občanským postojům v roce 1989. Patřila podle něj k nejvýznamnějším tvářím české populární hudby. Šéfka poslanců opozičního hnutí ANO Alena Schillerová poznamenala, že její hudba ji provázela celý život.
Už v říjnu 1938 ale Hlučínsko znova připadlo Německu jako tzv. Altreich, což pro drtivou část mužů z Petřkovic znamenalo vojenskou účast ve II. světové válce na straně třetí říše. Ačkoliv bojovali za Hitlera, po válce kupodivu nemuseli do odsunu – kromě vysokých šarží a členů SS. Obyvatelům byl následně hromadně přiznán „slovanský původ“ z časů před válkami Marie Terezie s Pruskem. Berlín nicméně Hlučínsko stále považuje za „ztracená území“ a starousedlíkům přiznává právo na spolkový pas a německé občanství, což je hojně využíváno.
Vidět svět jenom zpovzdálí
„Líto, je mi líto / vidět svět jenom zpovzdálí. / Líto, je mi líto / nebýt bleskem, který zapálí,“ posteskla si také Hana Zagorová v písničce Líto. „Měla jsem ji moc ráda, její smrt pro měl byla šok,“ přiznává Ludmila Benčíková, která kráčí po chodníku jen kousek od Zagorovy vilky v Petřkovicích. V tom domě malá Hana zkoušela zpívat vůbec první písničky, které jí učila múzicky založená maminka Edeltruda Zagorová.
