Ve slovenské dědině Stráne pod Tatrami našel reportér CNN Prima NEWS středověk i výdobytky 21. století. Stovky lidí tam žijí v dřevěných chatrčích, jiní nosí v kapse chytrý telefon. Doma je tu asi 2 200 Romů, kteří tvoří 93 procent obyvatel vesnice. Slovenští Romové řídí stále více obcí, v podzimních komunálních volbách bylo zvoleno 52 romských starostů.
Vítejte v obci Stráne pod Tatrami v okrese Kežmarok. Bohatství několika bossů tady kontrastuje s ubohými chatrčemi s hliněnou podlahou. Romové kdysi přišli do Evropy z Indického poloostrova a v téhle osadě se potkávám s podobně propastnými sociálními rozdíly jako třeba v Bombaji. Vládne tu věčný chaos, nikdy neustávající křik dětí a smečky toulavých psů až s buddhistickým klidem hovících si před obydlími ze dřeva, plechů a plastů. Blátem občas projede luxusní vůz, který zmizí za ručně kovanými mřížemi. Bahno a kaluže střídá zámková dlažba, prádlo na nekonečných šňůrách vlaje směrem ke štítům slovenského Himálaje.
Romové neustále něco přenášejí a převážejí. Sem a tam, dřevo na dlouhou zimu, cihly, odpadky. Stovky lidí žijí v osadě bez vody, toalet a elektrického proudu, na okraji osady ovšem paradoxně vyrůstá multifunkční centrum s fitcentrem, tělocvičnou a dílnami za 1,5 milionu eur (37 milionů Kč), peníze poskytly Norské fondy i slovenský státní rozpočet. Bída středověkého ražení se tu potkává s rozhodnutími moderní byrokratické společnosti.
A Čechy tu mají docela rádi, protože v Praze, Brně, Českých Budějovicích i jinde se prý dají vydělat pěkné prachy.
Sekera v příkopu
Obec Stráne pod Tatrami je rozdělena na dva díly. V historické části vesnice stojí dva kostely a žije téměř 200 Slováků. V osadě na kopci asi 2 200 Romů, a právě za nimi mířím po novém chodníku. Rychlou chůzí doháním mladou dvojici, na zádech nese pytle plné dříví. Sotva mě pár zmerčí, rychle odhodí náklad i sekeru do příkopu a utíká směrem k osadě. Volám: „Já nejsem policajt, buďte v klidu!“ Nejistě se zastaví.
O krádežích dřeva na hranicích Tatranského národního parku už ve slovenském tisku vyšlo hodně článků. Pokud Romové neseženou dřevo, chatrče v osadě se v zimě stávají neobyvatelnými. Státní lesy, které hospodaří ve Vysokých Tatrách, Romové údajně připraví o 80 plně naložených kamionů dřeva za rok. Zátahy na ilegální dřevorubce jsou časté, zlodějům hrozí pokuty i tresty veřejných prací. „Nebojte se, chápu, že si musíte doma zatopit,“ uklidňuji dvojici, která se pomalu vrací pro napytlované palivo.
V sedmnácti dvojnásobnou matkou
Kristián Badžo zvedá odhozenou sekeru a vzápětí se dívám do jeho černých očí a takřka dětské tváře. Teď mi asi bude chtít něco vysvětlit. „Musíme topit, jinak by nám zmrzla děcka,“ říká. Je kolem nuly, Tatry jsou zasněžené, i když zrovna v ten den jsou štíty velehor v mracích.
Divím se, že už se stal tátou. Kolik mu asi je roků, devatenáct? „Sedmnáct, ale už máme dvě děcka,“ vypráví Kristián Badžo. „Tady s Ivankou,“ představuje družku. „Já mám také sedmnáct, první děcko jsme měli v patnácti,“ dodá dívka. Prý je to vztah ze školních lavic. „Tam v té škole jsme se dali dohromady,“ ukazují nahoru k osadě, na jejímž okraji stojí provizorní základka postavená z kontejnerů, aktuálně do ní chodí přes 400 dětí.
Ptám se, proč si dřevo raději nekoupí. „Na to nemáme peníze, nezbylo by na jídlo.“ Vyfotografovat je nesmím, bojí se postihů ze strany policie. Je to bolestný rozhovor, jako bych se tady pod Tatrami propadl několik staletí do minulosti. Chudina krade dřevo z panského, aby v zimě neumrzla.
„Volil jste v komunálních volbách Romy?“ Ptám se vyplašeného kluka, který si na záda opět hodil pytel s nakradeným dřívím. „Ještě volit nesmím, mám 17 roků,“ odpovídá Kristián Badžo. Aha, zapomněl jsem, že není plnoletý. „Ale volil bych našeho Slavomíra Badžu. Slibuje, že zboří chatrče a postaví nám nové domy.“
Stráne pod Tatrami, romská část obce. Zdroj: Ivan Motýl
Stráne pod Tatrami, romská část obce. Zdroj: Ivan Motýl
Indiáni pod Tatrami
Na kopci vidím několik rodinných vilek, desítky neomítnutých staveb z cihel a tvárnic, ale také hodně chatrčí poskládaných ze dřeva, plechů a dalšího materiálu. Teď v zimě se musí topit v každém příbytku, snažím se proto na problém podívat i jinak než policie a lesáci. A uvažuji nahlas před romskou dvojicí: „Tohle jsou státní lesy a vy jste občané Slovenské republiky, kteří tady žijí tak trochu podobně jako američtí Indiáni v rezervacích. Tak proč byste si nemohli vzít v lese nějaké to dřevo na topení? Vždyť je to přirozené.“
S takovým úhlem pohledu ovšem nikoho nepotěším. Rabování lesů romskými osadníky odsuzuje bývalá i současná samospráva obce Stráne pod Tatrami, která vzešla z podzimních komunálních voleb. I téměř celá slovenská společnost, v níž ale Romů přibývá. Z Atlasu romských komunit, který v roce 2019 vydalo slovenské ministerstvo vnitra, vyplývá, že v zemi je už 171 obcí, v nichž Romové tvoří většinu. Tam všude by mohli mít i romského starostu, po letošních komunálních volbách se tak stalo v 52 obcích.
Atlas romských komunit uvádí, že na více než pětimilionovém území Slovenska žije nejméně 440 tisíc Romů. Početné romské komunity lze najít v 804 obcích, menší skupiny v dalších 373 sídlech. Ministerstvo vnitra počet Romů v obcích uvádí až s desetiprocentní odchylkou, v obci Stráne pod Tatrami žije podle atlasu 91 až 100 procent Romů. Majorita i minorita přímo v tatranské dědině se shodují na přesnějším čísle, Romové tvoří 92 až 93 procent obyvatel.
Chodníky versus dřevo do chatrčí
V osadě se ptám, kde bych našel nového starostu a zastupitele. „Jsem zástupce starosty, Marek Bača“ představuje se muž, kterého náhodně oslovím. Hned mu pokládám otázku, jak chce řešit ohromnou chudobu, která tíží většinu místních. „Řešíme to. Já to vidím stejně jako náš starosta, zeptejte se jeho,“ vyhne se přímé odpovědi a ukáže na dům, v němž žije 45letý Slavomír Badžo.
„Všechny chatrče půjdou dolů, je to ostuda vesnice. Než je zbouráme, musíme ale postavit nové domy. Nějaké plány, jak to udělat, už mám,“ říká nový starosta Badžo. Pěkná vize, ale nestačilo by zatím koupit do každé chatrče dřevo na zimu?
Nové chodníky, které se právě dokončují a spojují osadu s historickou částí vesnice, vyjdou na 450 tisíc eur (11 milionů Kč), ačkoliv je vlastně nikdo nepotřebuje. Do osady vede jen málo frekventovaná asfaltová cesta, vlastně slepá ulice, která dosud všem bohatě stačila jako spojnice. Dřevo za miliony by tvořilo obrovskou fůru, bylo by to palivo pro celou osadu na několik let dopředu.
Romové: Budeme si vládnout sami
Starosta Slavomír Badžo má k ruce výhradně romské zastupitelstvo. Sedmičlenné. „Z bílých kandidátů nebyl zvolen žádný. Nebyli jsme s nimi spokojeni, a protože naši lidi tvoří ve vesnici absolutní většinu, neměli ve volbách šanci,“ vypráví. „V osadě mám velký vliv, tady jsme skoro všichni jedna rodina,“ pokračuje. „Dvakrát naši Romové pomohli bývalému starostovi, aby stoličku na radnici obsadil. Teď už jsme se naštvali a budeme si raději vládnout sami,“ dodá.
V předchozích mimořádných i řádných volbách dal prý Badžo pokyn osadníkům, aby volili slovenského kandidáta Rastislava Sloveňáka. „Beze mě by starostou nikdy nebyl, ale zklamal nás,“ říká starosta před svou vilou. Ta stojí hned u kontejnerové školy. Rodinný dům má zářivě pomerančovou fasádu s citronovou šambránou kolem oken, ručně kovanou bránu, garáž a před ní kvalitní dieselový automobil. „V tom jsou roky tvrdé dřiny, 17 let jsem makal v Čechách, hlavně ve stavebnictví, jezdil jsem třeba s bagrem,“ líčí majitel.
Až teď mi dojde, že starosta mluví skoro bezchybnou češtinou, zatímco s rodinou občas prohodí něco romsky. „Bývaly časy, že všichni chlapi z naší osady makali v Čechách,“ říká. Nechci spekulovat, zda bossové v osadách nevydělávají peníze i jinak. Slovenský tisk často píše, že tu kvete lichva. Podobně jako ve vyloučených lokalitách v České republice.
Stráne pod Tatrami, romský starosta Slavomír Badžo.
Stráne pod Tatrami, romský starosta Slavomír Badžo.
Slovenský exstarosta: Asi to nezvládnou
Že v téměř výhradně romské vesnici vládnou Romové, to je zkrátka výsledek voleb. „Máme celostátní romskou stranu, která nás učí vládnout v obcích,“ pochvaluje si starosta Badžo, člen Strany romské koalice.
Romové už přitom v této vesnici starostovali. „Ano, zkoušeli to už před rokem 2017. A výsledek? Střídali se na radnici jak na běžícím páse, protože každou chvilku musel starosta odstoupit kvůli zpronevěrám a dalším trestným činům. Čtyři z nich skončili před soudem a dostali podmínečné tresty,“ vypráví Rastislav Sloveňák, který vesnici řídil od května 2017 do listopadu 2022.
Exstarosta Sloveňák uznává, že ho do funkce prosadili Romové: „Nemohli se už dívat, jak ti jejich kandidáti končí. Samá zpronevěra, do voleb šli jen kvůli penězům, obec stagnovala a třeba silnice se proměnila v tankodrom. Některým těm výtečníkům pořád hrozí basa, když včas nezaplatí dluhy, které nadělali.“ Sloveňák se pochlubí, že za jeho vlády Stráne pod Tatrami opět rozkvetly: „Kvůli romským starostům se několik slovenských rodin odstěhovalo, ale já jsem do vesnice přitáhl jiné Slováky. Opravil jsem silnice, postavil chodníky, zřídil obecní pekárnu a sehnal granty i pro Romy,“ doplňuje.
Dobří chlapi, chybí jim ale vzdělání
Přímo v osadě se právě staví multifunkční centrum, na které exstarosta Sloveňák sehnal 1,5 milionu eur (37 milionů Kč) z Norských fondů, státního Fondu na podporu sportu i z rozpočtu Slovenské republiky. „Všechno to nějaký čas může fungovat samospádem, pokud se nové zastupitelstvo nezbaví současných zaměstnanců obce. Ale Romové už sem tlačí nové lidi a obávám se, že to s vesnicí nedopadne dobře,“ prorokuje. A mluví třeba o zániku obecní pekárny, nedokončí se prý ani kulturní sál nad ní. Slováci se prý z dědiny začnou stěhovat, ačkoliv jsou připraveny pozemky pro nové domy.
Sloveňák říká, že nemá rasové předsudky, mezi menšinou (tady vlastně většinou) si získal spoustu dobrých známých a třeba i dobrovolní hasiči jsou hlavně z romské komunity. „Fajn chlapi, nic proti nim, ale prostě nemají na to dělat řídící funkce.“ myslí si bývalý starosta. „Oponuji, že se to mohou naučit, vlastně teď i musí.“ Exstarosta míní, že kvalifikaci měli získat ještě předtím, než se nahrnuli do politiky: „Ti chlapi od nás z osady na to prostě nemají, většinou jen vychodili základní školu,“ dodává.
Slavomír Badžo tvrdí, že složil maturitu. „A teď si dělám bakaláře,“ říká pro CNN Prima NEWS 45letý starosta obce, která leží přímo pod Lomnickým štítem (2634 m). „Zaměstnance radnice nebudeme hned propouštět, dáme jim šanci. Ať ukážou, co umějí.“ Skepse předchůdce ho uráží: „Zvládneme to!“ poznamenává. Ptám se na priority jeho vlády. Odpovídá, že především postavit nové domy, zbořit chatrče, snížit nezaměstnanost. Exstarosta Sloveňák ale považuje tyto sliby za vzdušné zámky.
Ve středověkém ghettu
„Sloveňák nebyl dobrý a vůbec nechodil mezi nás do osady. Na dva roky mi zastavil dávky, s manželem nám zůstal jen jeho důchod 130 eur na měsíc, ale přesně tolik platíme měsíčně za elektřinu,“ stěžuje si v osadě Silvia Mišalková. „Badžo nám pomůže, proto jsem ho volila,“ věří žena. Nový starosta její zpověď také poslouchá, kolem nás krouží smečky toulavých psů. Desítky vychrtlých vlčáků. Asi šestiletý chlapec s velkou sekerou štípe pařez. Popelnice jsou přeplněné, odpad se vylévá na ulici.
Starostu přesvědčuji, abych se mohl projít také uličkami mezi chatrčemi. A nejen po hlavní třídě, kterou lemují rodinné domy místních elit. „Tam ani já nechodím, tam to není dobré,“ snaží se mě starosta odradit. Pak mě předá místostarostovi a ten zase „občanské hlídce“, což jsou Romové ve žlutých vestách. Hlídky zřídil exstarosta v rámci prevence kriminality a snížení nezaměstnanosti.
Třetí svět, napadá mě výraz z geopolitických učebnic, když se proplétám mezi chatrčemi. Anebo středověké ghetto. Osada už tu stála mezi světovými válkami, některé dřevěné stavby z té doby jsou obývány i dnes, ale notně zchátraly. Jiné roubenky se rozpadly a ze zbytků trámů vyrostly chatrče. Plech, plasty, dehtový papír, všechno se to slepí dohromady a uvnitř se musí nějak přežít.
Stráne pod Tatrami, romská osada. Zdroj: Ivan Motýl
Stráne pod Tatrami, romská osada. Zdroj: Ivan Motýl
Na dně lidské chudoby
„Badžo sliboval, že nám postaví nový dům, tak jsme ho tady všichni volili,“ říká žena, která v jedné chatrči pootevře dveře. Tohle je dno lidské chudoby. Ve světě existuje ještě větší bída, ale na území bývalého Československa lze najít nejdrásavější obrazy bídy právě ve slovenských romských osadách.
Hliněné podlahy, strach. Mám pocit, že to jsou novodobí otroci, které tady někdo záměrně drží v bídě, aby získal jejich sociální dávky. Příliš mi nerozumějí, mluví romsky, slovenština je pro ně tak trochu cizím jazykem.
Některým Romům moje přítomnost vadí. Chvíli mě sledují, jak si povídám s domorodci, pak mě jeden vyvede na okraj osady. „Za focení se tady platí,“ říká. A stále agresivněji mi oznamuje, že budu muset zaplatit stovky eur. Naštěstí kolem zrovna jede auto se zástupcem starosty, takže jsem před dalšími inzultacemi zachráněn.
Romové nepotřebují podvádět
Exstarosta Rastislav Sloveňák říká, že komunální volby v obci Stráne pod Tatrami proběhly neregulérně: „Sváželi svoje lidi auty přímo k volební místnosti. Bylo jasné, že to všechno je organizované, ale těžko se to dá dokázat.“ Policii podezření neohlásil, jiný občan ale hlídku přivolal. „Policajti se podívali a zase odjeli. Co mohou dokázat, když Romové tvrdí, že autem přijeli proto, že jim to nabídl kamarád? A jestli za to dostali nějaké euro, s tím se svěřovat nebudou.“
Nový romský starosta Slavomír Badžo ovlivňování voleb odmítá. „Nepotřebujeme podvádět, naši lidi raději volili Romy než bílé Slováky.“ říká. „Mámu máš přece vždycky radši než nevlastního tátu,“ dodá jiný romský osadník, když se ho zeptám na výsledky voleb.
V příštích dnech zveřejníme rozhovor s romským starostou obce Stráne pod Tatrami Slavomírem Badžou, který věří, že Romové budou mít brzy silnou stranu i ve slovenském parlamentu. A jednou dosáhnou i na funkci prezidenta Slovenské republiky.
