Na sociálních sítích se šíří konspirační teorie, podle kterých Ján Kuciak spolupracoval s tajnými službami. „Je to snaha zdiskreditovat jeho investigativní práci i celou nájemnou vraždu. Asi tuším, kdo za tím je,“ říká otec zastřeleného žurnalisty Jozef Kuciak (67), který u příležitosti pátého výročí synova pohřbu (3. března 2018) poskytl redakci CNN Prima NEWS obsáhlý rozhovor. O bolesti v srdci, snech, ale i o blížících se předčasných volbách na Slovensku, Robertu Ficovi a válce na Ukrajině.
Zdají se vám sny o synovi Jánovi?
Abych řekl pravdu, tak přímo o Jankovi se mi celých těch pět let nezdál žádný sen. Já mám vůbec velmi málo snů, anebo možná většinu z nich do rána zapomenu. Nevím. Každý večer usínám s myšlenkami na Janka, ráno se s nimi zase probouzím.
Jak po ránu na syna například vzpomínáte?
Pokaždé je to jinak, záleží na situaci. A možná i na těch snech, které si nepamatuji, ale mozek mi hned po probuzení Janka stejně připomene. Možná záleží i na tom, jak jsem si ho připomínal večer. (Do rozhovoru vstoupí Mária Kuciaková, Jánova maminka: „S Jankem vstávám i usínám. Myslím na něho pořád, jinak to nejde. A ani už to jinak nepůjde. Nikdy...“).
Jak to bylo dnes ráno?
Vidíte tu hromadu dřeva na topení? Pořád myslím na to, že bychom ho dneska nařezali společně s Jankem. Musím to udělat sám. I ten altánek za tou hromadou dřeva stavěl Janko, s kamarády z gymnázia. Syn je tady všude s námi, pořád.
K TÉMATU: Pět let od pohřbu Kuciaka. Je ho škoda, ale do všeho moc vrtal, vzpomínají sousedé.
Jozef Kuciak, otec zavražděného novináře Jána Kuciaka. Před domem ve slovenském Štiavniku, v němž Janko s rodiči vyrůstal. Zdroj: Ivan Motýl
Tady Janko hrál hokej, tady lyžoval...
Nepřebolela ta strašná smrt ani trochu?
Člověk se s ní musí naučit žít, a možná ho taková smrt někde vevnitř nakonec i posílí. Janka tady vidím opravdu všude, tady s námi žil už v té době, když jsme ho přivezli z porodnice. Tady na tom potoku v zimě bruslil, hrál tam i hokej. Na téhle cestě hrál florbal a hokejbal, tam naproti v tom prudkém svahu jsme kdysi svépomocí vybudovali malý lyžařský vlek, tam Janko také ještě jezdil. Na zahradě měl vždycky spoustu kamarádů z okolí, všude bylo plno dětí.
Jak smrt po pěti letech nese manželka a další vaše dvě děti?
Manželka hodně těžce, to je doživotní trauma, dokonce nedávno měla i menší mozkovou příhodu. Dcera má malé dítě, žije v Nitře, pracuje jako sestřička. Syn to snášel hůře než dcera, on je dost introvertní typ. Bydlí tady kousek od nás, nedávno se oženil. Pravidelně se potkáváme i s rodiči Jankovy zavražděné snoubenky Martiny Kušnírové. Její bratr pojmenoval syna po našem Jánovi, moje dvě zbylé děti jsou jeho kmotřenci.
Ján Kucika byl pohřben 3. března 2018 tady ve Štiavniku, na hřbitově u kostela sv. Františka z Assisi. Dokážete zajít na synův hrob? Znám pozůstalé po tragicky zemřelých, pro které je návštěva hrobu strašně vyčerpávající, skoro nemožná.
Syn končí v práci ve čtyři odpoledne, v půl páté nás s manželkou naloží do auta a jedeme na hřbitov, to jsou odtud asi tři kilometry. Každý den, celých pět let. S výjimkou dnů, kdy jsme pryč, třeba u soudu anebo u Kušnírů. A víte, co je paradoxní? Jankův pohřeb byl 3. března a 4. března mám narozeniny.
Manželka chtěla, aby raději psal o sportu
Obraťme list. Jak by dnes váš syn asi vnímal válku u slovenských sousedů? To je přece šílená věc, že Rusko opravdu spustilo invazi na Ukrajinu. Téměř žádný politik na světě nechtěl věřit, že se to může stát.
Spoustě věcí nechceme uvěřit, pak se ale stanou. Janko také nevěřil, že by mu kvůli jeho investigativní práci mohl někdo ublížit. I když mu vyhrožoval Mario Kočner (podnikatel aktuálně obviněný z najmutí vrahů Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, pozn. red.), tak nám říkal: „Co mi asi tak Kočner může udělat?“ Vůbec ho nenapadlo, že by mu chtěl někdo ublížit, natož ho nechat zavraždit. I já jsem byl přesvědčený, že v jednadvacátém století se na Slovensku už nic takového nemůže stát, jenže se to stalo. Jediný, kdo se o Janka bál, asi byla manželka. Několikrát se Janka v obavách ptala, jestli by nebylo lepší psát třeba o sportu anebo o kultuře.
Jak jí syn odpověděl?
Mohl by psát o kultuře, což také i někdy psal, dokonce skládal básně. Ale odpovídal jí, že někdo tu jeho práci dělat musí. Strašně moc chtěl, aby bylo Slovensko lepší zemí. Bez korupce.
Zpátky k válce na Ukrajině.
No ano, to je to samé. Nikdo nevěřil, že je toho Putin schopen. A on to udělal.
Kde se berou proruské hlasy
Co říkáte na poměrně četné proruské hlasy na Slovensku, které vyvolává především expremiér a lídr strany Smer Robert Fico?
Ještě horší než Fico je z těch Smeráků Ľuboš Blaha. To je opravdu strašné, co říká Slovákům.
Připomenu pár vět z jeho letošního projevu k ročnímu výročí ruské invaze na Ukrajině: „Nalijme si čistého vína, na Západ se vrátil fašismus, nenávist k Rusku dosahuje stejných parametrů jako za Hitlera, zakazují ruskou hudbu, zakazují ruský sport.“ Jak je možné, že mnozí Slováci na takové projevy slyší?
Slováci rádi hledají vnějšího nepřítele. Nikdy nejdou moc do sebe, lepší je to na někoho svést. A ještě potrvá několik generací, než se to změní. Robert Fico je šikovný manipulátor a využívá toho, jak jsou lidé zrovna naladěni. Teď jsou naštvaní, že máme velkou inflaci, skokově se zdražily potraviny. Mnozí nemají, jak se to říká, co dát do hrnce. Fico z toho viní Západ, ale má na to svoje lidi, kteří to vykřikují i za něho, třeba právě Ľuboš Blaha. Všechno se svádí na embarga uvalená na Rusko.
Ficovi přitom fandí hlavně voliči nad šedesát let, kteří zažili sovětskou okupaci Československa v srpnu 1968. To se nepoučili? Mimochodem, jak jste srpnovou invazi prožil vy?
Jsem ročník 1956, bylo mi dvanáct. Ale s partou kluků jsme na silnici směrem od Štiavniku na Bytču psali nápisy proti okupantům, takové ty „Iditě damoj!“ Do Štiavniku sice žádný tank ani transportér nakonec nepřijel, ale kamarádům tady v okolí se podařil husarský kousek, když s pomocí cedulí odklonili ruskou kolonu z hlavní silnice směrem na Žilinu. A to do slepého údolí, takže kolona uvízla v Súľovských skalách.
Traduje se, že Gustáv Husák již na sklonku druhé světové války přišel s myšlenkou, že by se Slovensko mohlo stát další sovětskou republikou. Pak přišla okupace v roce 1968, tak proč teď někteří Slováci nechtějí rozumět tomu, že Kreml nezákonně okupuje Ukrajinu?
Spojilo se více věcí najednou. Drahota potravin třeba zvyšuje nostalgii po socialismu jako takovém. Každý tehdy dostal práci, kde se ani nemusel moc snažit a výplatu stejně dostal. Byty byly levné, jídlo za pár korun, lidi nemuseli moc o ničem přemýšlet, všechno bylo nalinkované, v novinách si přečetli jediný pohled na svět, zatímco dneska se v té různorodosti nevyznají. Já nevím, možná části národa chybí nějaká diktatura.
Luboš Blaha patří k nejvýraznějším, ale i nejkontroverznějším slovenským politikům. Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Korupce stále patří ke Slovensku
Jak vnímají syna sousedé ve Štiavniku? Váží si ho za jeho investigativní práci, kterou nakonec zaplatil vlastním životem?
Každý o něm mluví moc pěkně. Ale nikdo nemluví o tom, co vlastně Janko doopravdy chtěl. Že bojoval s korupcí, že chtěl lepší Slovensko. Pro mnohé místní lidi je nějaký druh korupce pořád samozřejmostí. Když jdou k lékaři, něco pro něho vezmou, jinak si to vůbec nedovedou představit. A tam někde začíná to, co je i součástí nejvyšší politiky. A s čím Janko bojoval.
Ján Kuciak předvedl, že dobrý novinář dokáže odhalit až neuvěřitelné vazby mezi politiky a podsvětím, dokonce ve větší míře než policie. Jak se daří investigativní žurnalistice na Slovensku po smrti Jána Kuciaka?
Chybí mi větší spolupráce médií při odhalování korupce i dalších nekalostí. Za tohle Janko vždycky bojoval, právě on byl zastáncem součinnosti médií při investigativní práci, protože společný postup byl měl i zásadnější dopad. Bohužel, je to spíše tak, že každé médium chce přijít s novou informací jako první. Rozumím tomu, jde o prestiž a peníze, ale Janko prosazoval něco jiného. Nešlo mu jen o nějaké sólokapry pro redakci Aktuality.sk, ve které pracoval.
Přál si, aby podobně naladění novináři společně změnili slovenskou společnost?
Janko obdivoval nápad novinářky Pavly Holcové, která založila České centrum pro investigativní žurnalistiku. Bylo jeho snem s centrem spolupracovat, což se také nedlouho před jeho smrtí stalo. Janko s Pavlou společně pracovali na textu o propojení slovenského premiéra Roberta Fica a italské mafie 'Ndrangheta. Jsem rád, že později vzniklo i na Slovensku něco podobného, Investigativní centrum Jána Kuciaka. Myslím, že to je dobrý začátek k větší spolupráci novinářů.
Mají teď slovenští politici i jejich spojenci v podsvětí z novinářů větší obavy? Ve vězení přece nechce skončit nikdo, kriminálu se obával i Marian Kočner, proto vyhrožoval i Jankovi, ale právě kvůli němu v té base skončil.
Zažili jsme mnohem horší časy, kdy média příliš neplnila svá poslání. Třeba za Vladimíra Mečiara se určitě nedalo mluvit o svobodné veřejnoprávní televizi, nově založenou televizi Markíza ovládali Rusové, což už samo o sobě dost vypovídalo o stavu médii. Teď je to opravdu o něčem jiném, politici a vůbec celé to společenství kolem nich, se už novinářů opravdu bojí. A proto se je také snaží různě zastrašovat.
Pokus o diskreditaci nájemné vraždy
Robert Fico dříve tvrdil, že novináři jsou „špinavé protislovenské prostitutky“, a nyní veřejně prohlásil, že půjde řediteli veřejnoprávnímu rozhlasu a televizi RTVS „po hlavě a po krku“. Investigativní centrum Jána Kuciaka přišlo s informací, že v poslední době zažilo nějakou formu zastrašování 66 procent slovenských novinářů. Slyšel jsem i pokusech znevážit oběť Jána Kuciaka, o co jde?
Na sociálních sítích se šíří konspirační teorie, že Janko spolupracoval s tajnými službami. A já docela tuším, odkud se to šíří.
Odkud?
Z okruhu lidí kolem uvězněného Mariana Kočnera, který byl obviněn z objednání celé té odporné nájemné vraždy. Posléze byl sice zproštěn viny, nejvyšší soud ale případ vrátil k novému projednání. Je to jasná snaha zdiskreditovat celou žurnalistickou práci Janka i případ nájemné dvojnásobné vraždy.
Fico dokonce tajnosnubně říká, že se budou Slováci divit, až bude odhalen skutečný vrah Jána Kuciaka.
Kočnerova obhajoba teď půjde přesně tím směrem, že to všechno zorganizovaly tajné služby. Dokonce prý s pomocí Daniela Lipšica, což byl náš právní zástupce, dříve ministr spravedlnosti i vnitra.
Bude Kočner odsouzený?
Za sebe věřím, že se tak stane už 24. dubna, jak se vyjádřila předsedkyně soudu. Důkazy jsou teď mnohem silnější než v prvním procesu. Ale stát se může všechno.
Za kopcem je Česká republika
Když se tady od vašeho domu podíváme na horizont, jsou tam vidět hory, za nimi už leží Česká republika?
Ano, to jsou Javorníky. Za nimi už je Vsetínsko, konkrétně Velké Karlovice. Jsme tu skoro na hranicích.
Sledujete současnou českou politiku? Máme nového prezidenta Petra Pavla...
Sleduji, samozřejmě, ale nechal bych to bez komentáře. Zaujal mě ten poslední duel mezi Pavlem a Babišem, to už jsem měl pocit, že je skoro rozhodnuto, kdo vyhraje.
Mnoha Čechům vadilo, že fináloví kandidáti jsou „muži minulosti“. Bývalí členové KSČ, oba nějak zapletení i s komunistickými tajnými službami. Proč podle vás Češi pořád tíhnou k politikům spjatým s minulým režimem, když od jeho pádu letos uplyne již 34 let?
Bohužel, tihle lidé jsou pořád při síle. Slovensko má zase Fica, který teď opět úspěšně boduje v předvolebních průzkumech. A také Fico byl před revolucí členem komunistické strany. Čas ovšem běží a generační proměny jsou už hodně patrné. V politice vidím stále více lidí, kteří minulý režim zažili jen jako děti anebo vůbec. Co mi u nových politických seskupení schází, to jsou výrazní lídři. Mladým politikům chybí výřečnost, aby dokázali oslovit širší část společnosti.
Štiavnik, rodná obec Jána Kuciaka, ve které je i pohřben. Na obzoru Javorníky a za nimi již Česká republika, konkrétně Velké Karlovice na Valašsku. Zdroj: Ivan Motýl
Volím Progresivní Slovensko
V jakém politickém hnutí je nástup mladé generace nejvíce patrný? A prozradíte, koho budete volit v předčasných zářijových parlamentních volbách?
Momentálně se přikláním k hnutí Progresivní Slovensko, které před pár lety vyslalo do prezidentského křesla Zuzanu Čaputovou. Jsou to mladí lidé, kterým fandím, a doufám, že jim to vyjde. Ale už jsem se s jedním podobným hnutím i spletl, když jsem ve volbách v roce 2016 uvěřil v podobnou stranu mladých progresivních politiků, jmenovala se SIEŤ.
SIEŤ s lídrem Radoslavem Procházkou. Politická kometa, která velmi rychle zhasla. Dopadne hnutí Progresívní Slovensko lépe, a s kým by se mělo po volbách spojit?
Otázkou je, jaké menší strany se také dostanou do parlamentu. Budou se muset rozhodnout, zda se spojit s hnutím OĽANO (Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti, hnutí vede expremiér Igor Matovič, pozn. red.). Anebo se stranou Hlas, kterou založil Peter Pellegrini.
Hlas se zatím v předvolebních průzkumech těsně střídá na první pozici se Smerem Roberta Fica. Jenže i Pellegrini byl až do června 2020 součástí Smeru a v parlamentu za tuhle partaj dokonce seděl již od roku 2006. A určití lidé kolem Fica, k nimž vlastně patřil i Marian Kočner, jsou spojováni i s vraždou vašeho syna. Jak se díváte na novou stranu Hlas?
Rozumím vám, ale teď jde o to, co voliči Hlasu nakonec dovolí. Pellegrini se od Fica rázně odstřihnul, s Ficem vlastně nechce do koalice vůbec žádná strana. Hlas tedy asi bude rozumnou alternativou pro nějaké spojenectví, aby se Slovensko posunulo zase kousek dopředu. Věřím, že povolební izolace Smeru definitivně ukončí Ficovu politickou kariéru. Bude to jeho třetí prohra po sobě a typ takového člověka, jakým je Fico, už by asi žádnou další prohru nechtěl riskovat.
Maďarská cesta nehrozí
Nespojí se Fico po volbách s Republikou anebo s Kotlebovci, tedy s krajními extremisty, někdy s příklonem k fašismu a neonacismu? Podobně se Češi obávají spojení Babišova hnutí ANO a Okamurovy SPD.
Kotlebovci podle průzkumů nemají šanci, frakce této strany pod jménem Republika asi do parlamentu projde, ale počet mandátů Republiky a Smeru určitě nebude stačit na vytvoření vlády. Takže teď hlavně záleží na tom, jestli je Pellegriniho odtržení od Fica opravdu tak vážné, jak ho sám prezentuje.
Vnímám, že se chcete dívat do politické budoucnosti Slovenska spíše pozitivně, je to tak?
U voleb si musím pořád vybírat způsobem, že volím menší zlo. Raději bych vybíral mezi jedním a dalším dobry, nicméně si myslím, že po volbách určitě nepůjdeme maďarskou cestou, jak se občas prorokuje.
V Česku je tak Slovensko opravdu vnímáno, jako kandidát na maďarskou cestu. Způsobuje to asi především hlasitá proruská rétorika Roberta Fica a jeho strany Smer. Připusťme, že Fico nemá šanci složit vládu, znova se tak zeptám, proč vám nevadí Pellegriniho dlouholeté působení právě po boku Fica?
Jak se říká, každý má nárok na druhou šanci.
