Litují, že zemřel tak mladý. Chválí, jaký to býval hodný kluk, když ale mají promluvit o jeho novinářské práci, kvůli které byl zastřelen, spíše mlčí. Sousedé investigativního novináře Jána Kuciaka ze slovenské obce Štiavnik mají často pocit, že Janko zašel v roli žurnalisty moc daleko. „Lepší je být ticho, do ničeho se nemontovat,“ myslí si třeba 56letá Hanka Ďuriková.
Za západoslovenské obce Štiavnik je téměř vidět do Česka. „Tam ty kopce na horizontu, to jsou Javorníky. Na hranice je to odtud nějakých patnáct kilometrů, na vaší straně leží Velké Karlovice,“ ukazuje k hranicím Jozef Kuciak, po boku mu stojí manželka Mária. Rodiče zastřeleného novináře Jána Kuciaka. Řeč se v tu chvíli stočí na porovnávání aktuální slovenské a české politiky. A ta česká prý není tak těsně provázaná s korupcí.
ČTĚTE TAKÉ: O Jankovi se šíří konspirační teorie. Chtějí ho zdiskreditovat, tuším kdo, říká Kuciakův otec
Jozef Kuciak: Korupce je už zažitá
Těsné spojenectví politiky s podsvětím se prý na Slovensku promítá i do běžného života. „Když tady jde někdo k doktorovi, tak má potřebu mu něco dát, korupce je všude strašně zažitá,“ dává Jozef Kuciak nejběžnější příklad. Něco za něco, veřejně se o tom nemluví, úplatky jsou tabu. „A to má vliv i na to, jak sousedé vidí našeho Janka. Každý o něm tady ve Štiavniku mluví moc pěkně, ale nikdo nic neřekne o tom, co chtěl dokázat. Že hlavně bojoval s všudypřítomnou korupcí,“ vypráví otec novináře pro CNN Prima NEWS. V předvečer pátého výročí synova pohřbu, který se konal 3. března 2018.
Jána Kuciaka nájemný vrah zastřelil 21. února 2018, novinář měl pouhých 27 let. Obětí vraždy se stala i jeho snoubenka Martina Kušnírová. Z objednávky vraždy vyšetřovatelé obvinili podnikatele Mariana Kočnera a Alenu Zsuzsovou, v září 2020 ale justice prohlásila, že se vinu nepodařilo dostatečně prokázat. Nejvyšší soud sice osvobozující rozsudek smetl ze stolu, ale na nový verdikt se zatím čeká. Snad bude vyhlášen v dubnu.
K TÉMATU: Vražda, která otřásla Slovenskem. Smrt Kuciaka a Kušnírové stále není plně objasněna.
Rodiče Jána Kuciaka před pátým výročím pohřbu. Zdroj: Ivan Motýl
Rodiče Jána Kuciaka před pátým výročím pohřbu. Zdroj: Ivan Motýl
Do takových věcí se radši nemontovat
Jak proces dopadne? „Nevím, já tomu nerozumím, politiku neřeším. Ani k volbám nechodím, nechci s tím nic mít. Ale Janka je škoda, to vám povím, to ano, ji mi ho moc líto,“ říká 56letá Hanka Ďuriková, která bydlí v domku u hlavní silnice, mezi kostelem a školou. Jána Kuciaka tu potkávala, když ještě chodil na základku anebo na bohoslužbách v katolickém chrámu sv. Františka z Assisi.
Nevzdávám to, chci vědět více. Přece musí mít nějaký názor alespoň na ohavnou vraždu. „Ján Kuciak chtěl lepší Slovensko, proto ho také zabili. Co si myslíte o té vraždě? O soudu s obviněnými?“ Paní Ďuriková chvíli mlčí, pak se odpovědím znova vyhne: „Do takových věcí se nemontuji ani se nemíním montovat. Já chci s každým vyjít v pokoji a míru, tak to dělám celý život.“
Hlas hospody: Janko do všeho vrtal
Říká se, že na slovenské dědině se novinář nejvíce dozví v hospodě anebo před kostelem po mši svaté. Mířím do krčmy pod školou, v obci prý čepují pivo i v dalších čtyřech podnicích. „Tak o tom se s vámi bavit nebudu, to už nikoho nezajímá,“ odmítá mě hospodská, sotva vyřknu jméno Ján Kuciak. V hostinci sedí jen dva štamgasti, každý u svého stolu. Vyberu si muže u okna, představí se jako Ján, ročník 1966.
„Musíte za jeho otcem a matkou, já vám k tomu nic nepovím,“ napřed odmítne hovor. „Tam už jsem byl,“ odpovídám. Krčmu na chvíli ovládne ticho, až na zvuk televizního programu, zrovna běží dokument o afrických hroších. „Vrtal do toho, a tak to dopadlo,“ prohodí Ján po pár doušcích piva, půllitr tady vyjde na 1,40 eura. „Když bych já takhle vrtal do svého šéfa, tak to také nenechá jen tak být,“ dodá. Ptám se trochu udiveně: „Šéf by vás jako nechal zabít?“
„No záleží, co bych o šéfovi říkal,“ odpoví 56letý host. „Jasně, je to moc smutné, že Janka zabili, to je pravda. Ale to je jen jedna věc. A druhá věc je, že do toho všeho moc vrtal,“ pokračuje. Namítám, že všichni nemohou mlčet, když politikové lžou, kradou a jsou propojeni se světem zločinu.
Lepší Slovensko? Pořád větší bordel
„Ján Kuciak přece chtěl, aby Slovensko bylo lepší,“ oponuji štamgastovi. „Lepší? Však teď je ještě větší bordel, než jaký byl.“ Host naráží na totální rozpad slovenské vládní koalice a vyhlášení předčasných parlamentních voleb, které se odehrají v září.
Nad šarišským pivem ho přesto zamrzí, že o sousedovi a jmenovci Jánovi promluvil tak příkře. „Nejde mi do hlavy, proč takové články musel psát zrovna ten nejmladší v redakci. Proč to místo Janka nepsal někdo zkušenější? Třeba ten jejich šéf, ten Bárdy,“ přemýšlí o redakci zpravodajského deníku Aktuality.sk, který Kuciakovy výbušné články vydával. A kterému šéfuje Peter Brády.
Převádím řeč na předčasné volby, komu dá v září hlas? „Já to vidím jednoznačně, jedině Pellegrinimu,“ fandí Ján nové straně Hlas-sociální demokracie (Hlas-SD) expremiéra Petera Pellegriniho. Zatím jen u piva, k volbám však chodí poctivě.
Kočner: Rúti sa to do záhuby
Hlas se zatím v předvolebních průzkumech těsně střídá na první pozici s partají Smer-sociální demokracie (Smer-SD) trojnásobného expremiéra Roberta Fica. Jenže i Pellegrini byl až do června 2020 součástí Smeru a za Fica seděl v parlamentu dokonce již od roku 2006.
Vlivný slovenský deník SME v minulých dnech připomněl spojitosti nájemné vraždy s vládami Roberta Fica. „Když se po vraždě Jána Kuciaka začalo s rozkrýváním pozadí vládní politiky, mafián Marian Kočner ve svých zprávách v aplikaci Threema viditelně znervózněl,“ napsal redaktor SME Roman Cuprik a připomněl jednu z Kočnerových textovek, kterou asi není nutno překládat: „Dopi*e, rúti sa to do záhuby. Ku**a, keď to padne, tak nestihneme utiecť.“ Nestihl, ve vězení pyká za celou řadu zločinů, za Kuciaka ale ještě nebyl odsouzen.
Kočner se ve zprávách až hystericky obával o budoucnost Fica i Smeru. O sociálnědemokratické straně psal také v tom smyslu, že mu zabezpečovala krytí jeho zločinu. Nevadí tedy štamgastovi ze Štiavniku, že strana Hlas se zrodila ze Smeru a Smer je pořád spojován s vraždou jeho souseda, který skončil v hrobě? „Nevadí. Podívejte se třeba na vztahy sourozenců. Někteří se napřed milují, pak se rozhádají, a do smrti už spolu nepromluví.“
Marian Kočner u soudu Zdroj: Profimedia.cz
Marian Kočner u soudu Zdroj: Profimedia.cz
Extremisti ve Štiavniku nevadí
Třetí partají v pořadí na žebříčku preferenci je Progresivní Slovensko, které v roce 2019 navrhlo na post slovenského prezidenta tehdejší místopředsedkyni hnutí Čaputovou. Ve Štiavniku ale první kolo tehdejších prezidentských voleb vyhrál Marián Kotleba, kandidát extremistické strany Kotlebovci – Lidová strana Naše Slovensko (LSNS), která se vehementně hlásí k odkazu klerofašistického Slovenského státu z let 1939 až 1945.
Kotlebovci se v roce 2020 rozpadli na dvě frakce, v průzkumech je zatím úspěšnější ta s názvem Republika, jejímž místopředsedou je Milan Mazurek odsouzený v roce 2019 za přečin hanobení národa a rasy, díky rozsudku také ztratil poslanecký mandát.
K popularitě Kotlebovců či Republiky ve Štiavniku a okolí přispívá skutečnost, že slovenský prezident a Hitlerův spojenec Jozef Tiso (ve funkci 1939 až 1945) pocházel z nedaleké Bytče. A že obě frakce extremistů velebí válečný Slovenský stát včetně jeho prezidenta. „Je to hodně o tom, že většina zdejších lidí pořád patří k hluboce věřícím katolíkům. A Jozef Tiso byl kněz. Vnímají ho prostě tak, že žádný kněz nemůže být špatným člověkem. Nevymluvíte jim to,“ říká Jozef Kuciak.
Podle historika Jana Rychlíka nese Jozef Tiso plnou politickou odpovědnost za vyvezení asi 58 tisíc slovenských Židů do vyhlazovacích táborů. Spojenectví s Hitlerem také vyústilo v povolávání Slováků do armády, která válčila na straně Třetí říše. Slováci tak za Hitlera umírali až u Azovského moře a kredit armádě vrátila až účast části vojska v protinacistickém Slovenském národním povstání. Nadšení pro extremisty ale upadá, místní se vrací spíše k Ficovi. Líbí se jim třeba, že chce zastavit vojenskou pomoc Ukrajině.
Můj milý, Janko chtěl jen dobré
V hospodě už jsem byl, co kostel sv. Františka? „Povím ti to tak, můj milý. Janka a tu jeho snoubenku zabili jenom proto, že oba chtěli pro lidi jen to dobré,“ šeptá mi do ucha 83letá Anna. Narodila se v roce 1940, ještě za Jozefa Tisa. „Pamatuji si na konec války, nechci o tom mluvit.“
I v roce 2023 je válka blízko, blíže než v Česku. Slovensko má s Ukrajinou společnou hranici a rakety na obloze sousedů vyvolávají strach. A jak už bylo řečeno, v předvolební kampani ho zneužívá hlavně Fico. „Nezneužívá, tak to nemůžete říct. Fico jen říká, že je to válka mezi Ruskem a Ukrajinou a Slováci se do toho nemají plést, jinak nás Rusové také obsadí,“ vypráví u kostela muž středního věku. Nacionálie prozradit nechce, další oslovený alespoň prozradí, že nosí křestní jméno Ondrej. Právě si opřel moped u domu číslo 173 a na dotaz, co si myslí po pěti letech o vraždě Jána Kuciaka, odpovídá šalamounsky: „Sto lidí, sto názorů.“
Štiavnik, sousedé Jána Kuciaka., 83 letá paní Anna. Zdroj: Ivan Motýl
Štiavnik, sousedé Jána Kuciaka., 83 letá paní Anna. Zdroj: Ivan Motýl
Snění o Československu
Starostu obce Štefana Vároše hledám marně, na úřadě nesedí a jeho sekretářka netuší, který den tam sedět bude. Sama o Jánu Kuciakovi mluvit nechce. „Dokud ho nezavraždili, tak jsem vůbec netušila, že dělal takové věci, jaké dělal,“ jen poznamená o jeho novinařině.
Na úřadě zahlédnu vyvěšenou mapu Československa, dokonce ještě s Podkarpatskou Rusí. Kuciak je nepříjemné téma, o Československu se starostova práva ruka pobaví ráda. „Společně se nám žilo lépe. Byli jsme větší a Československo bylo víc slyšet ve světě. Kdyby nám tehdy dovolili referendum, hlasovala bych pro společný stát,“ vypráví o rozpadu federace na sklonku roku 1992.
Na autobusové zastávce sedí 14letý Juraj Hlinovský. „Když Janka zabili, bylo mi devět. Párkrát jsme si spolu zahráli fotbal, když si přišel zakopat na hřiště,“ vzpomíná. Proč ještě soudy neprokázaly, kdo vraždu objednal, tomu nerozumí. „Pět let, to je přece strašně dlouhá doba,“ diví se. K volbám může až za čtyři roky. Ale komu by dal hlas. kdyby mohl k urně už letos? „Bez urážky, asi bych si nevybral, jsou to všechno strašní deb....é.“
Doma je těžké být hrdinou
Zapaluji svíčku u hrobu Jána Kuciaka a podobně jako při předchozích návštěvách Štiavniku říkám polohlasně: „Doma ještě pořád nejste prorokem, Janko.“ Vracím se do kostela, ten je v katolické obci odemčen po celý den. Hned vedle Jána Kuciak je pohřben kněz Ján Bohušík (1912-1975) a na žulové desce má napsáno: „Statečný rodák“. Chci vědět, proč byl statečný, nikdo to už ale ve Štiavniku netuší. Pouze jedna starší paní si vzpomene, že snad byl politickým vězněm. Farář není doma, na webových stranách farnosti ani jinde na internetu upřesnění nenajdu. Zapomenutý statečný kněz.
Být hrdinou v rodné obci není jednoduché. Statečnost prokázali i tři následující rodáci ze Štiavniku: Kulíšek, Rakovan a Sokolík. Na sklonku první světové války organizovali vzpouru v rakousko-uherské armádě v srbském městě Kragujevci. Povstalci odmítali další účast v bojích, protože se jim zdálo zbytečné umírat na samém konci války. Po přemožení rebelie je vojenský soud odsoudil k smrti.
Hrdina nyní leží i na hřbitově ve Štiavniku. Ján Kuciak. „Když mu v roce 2017 vyhrožoval Kočner, tak nás Janko ubezpečoval, že žijeme v jednadvacátém století a nic se mu nemůže stát,“ vypráví otec Jána Kuciaka. Stalo se to nejhorší, co se mohlo stát. Je půl druhé odpoledne, každý den po půl páté míří Jozef Kuciak na hřbitov, aby za syna zapálil svíčku. Už pět let, den co den.
CNN PRIMA NEWS PŘIPRAVUJE K PÁTÉMU VÝROČÍ POHŘBU JÁNA KUCIAKA TAKÉ ROZHOVOR S JEHO RODIČI.
