REPORTÁŽ: Sbohem, pane Navalnyj. Z pohřbu se stala zvláštní policejní operace, zbyl jen smutek

Cestu na poslední rozloučení s Alexejem Navalným si našli západní diplomaté i mnoho Rusů

Pohřeb Alexeje Navalného doprovází policejní represe

Bílý chrám obklíčily nekonečné řady kovových zátarasů. Jediná cesta na mši vede skrz speciálně vytvořený koridor. Opodál stojí lidé v černých a šedivých uniformách. Nedohlížejí na pořádek. Jsou tu, aby zastrašili a ukázali sílu režimu Vladimira Putina. Tohle není pohřeb posledního autentického ruského opozičního politika. Je to zvláštní policejní operace.

Tisíce lidí se tísní před chrámem Ikony Matky Boží na jihovýchodě Moskvy. Někteří drží v rukou květiny. Rudé karafiáty, bílé růže, tulipány. Vlajky ani žádné plakáty nejsou vidět.

Aby se Rusové mohli rozloučit s Alexejem Navalným, který zemřel v trestanecké kolonii za polárním kruhem 16. února, kde měl strávit třicet let, musí se doslova procpat. Lidí je neuvěřitelně mnoho. Neuvěřitelně na atmosféru, která v současném Rusku panuje.

K TÉMATU: Pohřeb Navalného v Moskvě: S převozem těla byly problémy, na cestách k chrámu stojí zábrany

Hledím na pomalu postupující řadu lidí a vzpomenu si na pohřeb Michaila Gorbačova zkraje září 2022. Poslední vůdce Sovětského svazu byl pro Rusy hrobařem rudého impéria, jeho poslední rozloučení bylo důstojné. Lidé se s ním mohli rozloučit přímo v centru Moskvy.

Jeho památce se přišlo poklonit několik významných ruských představitelů a osobností ze světa kultury, s Gorbačovem se přiletěl rozloučit dokonce i maďarský premiér Viktor Orbán. Místo Putina přišel jeho dočasný nástupce Dmitrij Medveděv.

Tělo Alexeje Navalného leží bez čestné stráže. V obyčejném chrámu na okraji ruské metropole. A pohřben bude na neprestižním, obyčejném hřbitově. Poslední hold mu nepřijde vzdát žádný představitel kremelské věrchušky. Navalnyj se až příliš vrtal v jejich špinavostech. Jen hrstka opozičních politiků, kteří v Rusku navzdory atmosféře represí a temna zůstali.

Navalnyj bude Rusku chybět

Než jsem se vydal na poslední rozloučení s Navalným tak jsem si, tak trochu z nostalgie po lepších časech v Rusku, prohlížel fotky a videa z opozičních demonstrací. Prosinec 2011, starší pán drží portrét Václava Havla. Březen 2017, mladá dívka s gumovou kachničkou jako symbolem korupce. Leden 2021, tisíce Moskvanů protestují proti zatčení Alexeje Navalného po návratu z Německa po otravě novičokem.

Vzpomínal jsem na tváře lidí, kteří chodili na opoziční mítinky. Vždy z nich sálal jakýsi smutný optimismus. Nadšení, že když ne dnes, tak zítra bude v Rusku líp. Nyní zůstal jen smutek.

Navalnyj bude Rusku chybět. A to bez ohledu na to, jak se k němu samotní Rusové stavěli (dlužno říct, že spíše negativně a vězení mu přáli). S Navalného smrtí zmizela významná éra v dějinách země. To období, kdy se země Vladimira Putina tvářila jako kvazidemokracie na okraji Evropy. Teď není Navalnyj, zato je válka. A Rusko zůstalo na mapě Evropy pouze geograficky, svým režimem se posunulo daleko na Východ.

V Rusku bez Navalného nemá kdo motivovat zbytky opozičně naladěných lidí. Není tam nikdo, kdo by dokázal svolat mnohatisícový mítink v centru ruské metropole navzdory zákazu a ukázat Kremlu, že nemá totální moc.

Kritika za šovinismus

Navalnyj bude chybět i mně osobně. Nejen kvůli nostalgii po tom Rusku, které už dávno neexistuje.

Alexej Navalnyj mi nikdy nedal interview. Všechny mé žádosti odmítl. Třeba mu česká média nebyla dost dobrá – opozičník si velmi pečlivě vybíral, s jakými novináři chce hovořit. Anebo se dozvěděl, že jsem ho kdysi, už tomu je deset let zpátky, v jedněch ruských novinách zkritizoval za jeho šovinismus.

Navalného jsem tak spíše vídal na různých demonstracích. Ať už těch obřích, v roce 2012, které Kremlu opravdu naháněly strach, nebo menších, mnohotisícových, které neúnavně organizoval.

A co bych to skrýval, Navalnému vděčím za to, že jsem nepřímo dostal Oscara.

Mihl jsem se totiž v dokumentárním filmu Navalnyj, který loni obdržel prestižní filmovou cenu.

Poté, co se Navalnyj probudí po otravě nervovým jedem novičok v Německu, sleduje, co o něm říká ruská propaganda.

„No co to je za váguse,“ prohodí k postavě na obrazovce. Jsem to já. A zrovna jsem ho v politické show hájil před ruskými propagandisty.

Tak sbohem, pane Navalnyj.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Reportér CNN Matthew Chance přiblížil atmosféru přímo z místa pohřbu Navalného, podívejte se na jeho živý vstup

Tagy: