Fremr přísahal na svou smrt a vymlouval se. Nepřesvědčil mě, tvrdí senátor Fischer

Jak hodnotíte výsledek středečního hlasování? Po poměrně dlouhé a místy i emotivní rozpravě?
Výsledek hlasování samozřejmě přijímám a nijak ho nerozporuji. V případě pana soudce Roberta Fremra šlo o výsledek těsný. I to je určitá zpráva o míře podpory mezi senátory.

Na začátku svého projevu v Senátu jste zmínil, že jste procházel archivy, spisy a rozsudky, načež jste pana Fremra ostře kritizoval. Stojíte si tedy za tím, že ve svém konání pochybil? Ať už vědomě, či nevědomě.
Samozřejmě si za tím stojím – otázek neubývá, spíše naopak. V posledních týdnech nám pan Fremr zaslal několik svých vyjádření, ve kterých postupně posouval svá stanoviska. Na některé detaily konkrétního procesu si dobře vzpomínal, jiné podle svých slov vytěsnil. Opakoval nám, že nemá k dispozici rozsudky a další materiály. Jinými slovy jsme slyšeli a četli selektivní vzpomínky plus výmluvy. Ani včerejší vystoupení pana Fremra mé pochybnosti nevyvrátilo.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Bez ODS budete mít nula europoslanců. Zahradil se obul do Pekarové, ta ostře reagovala

V čem vás konkrétně nepřesvědčil?
Rozporoval detaily a jednotlivosti, které nebyly v dané chvíli úplně podstatné, ale ke spoustě pochybností a zásadních otázek se vůbec nevyjádřil. Podle mého názoru bagatelizoval, jak moc se zapletl s komunistickou stranou. Mluvil například o členství trvajícím několik týdnů, ale nezmínil se, že byl několik let čekatelem, jehož loajalitu, oddanost a poslušnost si strana ověřovala, a který plnil stranické úkoly.

Nezmínil se ani o tom, že se podle jeho rozsudku měl jeden z obžalovaných dopustit „hanobení stavu světové socialistické soustavy“. To je přece obrovská míra politizace. Když jsem ho s tím na plénu konfrontoval, nevyvrátil to. Neřekl k tomu nic. A takových věcí je více.

Ještě před hlasovacím dnem se společně s dalšími kandidáty na ústavní soudce objevil ve výborech. Ani tam vám nepřišla jeho obhajoba dostatečná?
Na jednání výboru nám pan Fremr nabídl přehnaná gesta, například když přísahal na svou smrt, že nebyl zmanipulován. To je poměrně silné prohlášení o případu, na který si příliš nevzpomínáte – například si nevzpomněl, koho vlastně odsoudil. O pár dní později svou výpověď měnil, ve světle pro něj nových informací prohlásil, že byl jako soudce zmanipulován. A tak dále.

Je tedy desítky let stará kauza Olšanských hřbitovů a Fremrova reakce na kritiku největší slabinou, proč podle vás není adekvátním adeptem na post ústavního soudce?
Víte, tady se míchají dohromady dvě záležitosti. Jedna věc je, jak tehdy jako třicetiletý soudce, který patrně dělal mnohé pro svou kariéru, rozhodoval. Ale druhá věc je, jak to dnes reflektuje, jak o tom mluví. Na Ústavní soud nemáte jít proto, abyste završili kariéru. Nad ústavními soudci už není žádná další autorita, jen jejich svědomí a osobní integrita. Na Ústavní soud patří soudci, kteří se osvědčili v boji za slabší nebo znevýhodněné, v boji občana proti státu. Mají tam být soudci, kteří prokázali schopnost odolat tlaku – médií, politiků, očekávání veřejnosti. V tom vidím největší slabinu soudce Fremra.

Myslíte, že senátoři měli dostat mnohem více času na rozhodnutí? Z vystoupení mi přišlo, že termín byl poměrně šibeniční.
Lhůty pro projednávání skoro všech materiálů jsou v Senátu velmi krátké a měly by být velkorysejší. V tomto konkrétním případě ale nemůžeme nic svádět na krátké lhůty. Na soudce Ústavního soudu máme klást nejvyšší nároky. Pokud existují závažné pochybnosti o jejich práci nebo osobní integritě, měli bychom je odmítnout, dokud se vše nevyjasní. Prezident mohl vzít svou nominaci zpět, také pan Fremr mohl chtít nejdřív vyvrátit všechny pochybnosti. Nic z toho se, jak víme, nestalo. Podle mě je to chyba, nicméně odpovědnost nesou senátoři, z nichž si každý stanovil svá kritéria a podle nich se rozhodoval. Nemůžou za to lhůty.

Nevytváří včerejší dění precedens pro budoucí volby ústavních soudců? Přece jen jde o důležitý post na deset let a bez možnosti odvolání. A co si pamatuji, už u předchozí várky kandidátů byly na výborech pochybnosti.
Když jsem kandidoval na prezidenta, opakovaně jsem se vracel k tomu, že kompetence navrhovat soudce Ústavního soudu je jedna z nejvýznamnějších, které u nás prezident má. Pro veřejnost to možná není atraktivní, ale je to důležité. Vnímám to tak už od doby, kdy jsem pracoval pro prezidenta Václava Havla. Tehdy byl proces výběru velmi svědomitý, kritický a náročný. A teď si pro kontext vzpomeňme na to, o co se snažil Miloš Zeman na sklonku svého druhého funkčního období. Chtěl ovlivnit složení Ústavního soudu jaksi dopředu, do zásoby. Chtěl jmenovat jeho předsedu, ačkoli mandát stávajícího ještě nevypršel. Z toho je patrné, o jak významnou instituci jde.

Prezident mohl vzít svou nominaci zpět, také pan Fremr mohl chtít nejdřív vyvrátit všechny pochybnosti. Nic z toho se, jak víme, nestalo.

Za jakých okolností byste změnil názor na výběr kandidátů, jmenovitě tedy na pana Fremra? Ostatně za své pochybení se již dříve omluvil.
Pan Fremr vyjádřil lítost nad tím, že podle svých slov nevědomky nespravedlivě odsoudil minimálně dva lidi. Pro mě je to jako projev reflexe málo. Omluvu jsem nezaznamenal, ale třeba mi něco uniklo.

Jak se dále stavíte k tomu, že pan prezident ani nikdo z jeho týmu nebyl přítomen až do hlasování? Pana senátora Zdeňka Nytru to, mám pocit, trošku rozčílilo.
Není to samozřejmě standardní, nicméně věřím, že šlo o nedopatření a příště to bude jinak.

Jak prezident Petr Pavel mluvil o svých kandidátech na post ústavních soudců? Záznam ze Senátu si můžete pustit níže: