Válka na Ukrajině (9.4.2022 9:00)
Z příběhu ukrajinské rodiny, šestiletého Kyryla a jeho pětatřicetileté matky Iryny běhá mráz po zádech. Zatímco otec odešel bojovat do války, oni se před bombardováním pokoušeli uprchnout do Prahy, kde měli blízké příbuzné. První pokus málem skončil tragicky.
To, co malý Kyrylo prožil se svou maminkou Irynou v rodném Kyjevě, z hlavy jen tak nedostane. Když začala ruská armáda bombardovat město, ve kterém žili, sbalili nejnutnější věci a snažili se uprchnout pryč. Jenže dorazili k prvnímu mostu, který byl přímo před jejich zraky vyhozen do povětří, a tím jejich cesta skončila. Nezbývalo jim nic jiného než se vrátit zpátky a modlit se, aby přežili.
Válka na Ukrajině
„První noci byly šílené. Báli jsme se zůstávat doma, hrozilo, že tam spadne bomba tak jako v okolí. Zůstávali jsme raději na ulici. Pak ale přišla velká zima, proto jsme vyhledali úkryt. S sebou jsem pořád tahala rozkládací křeslo, aby se Kyrylo mohl alespoň trochu vyspat a nemusel spát na podlaze jako my,“ vylíčila Iryna. „Já si při každém bombardování zpíval,“ uvedl šestiletý Kyrylo.
Cesta do bezpečí trvala čtyři dny
Po týdnu strachu, kdy netušili, co s nimi bude, se jim podařilo Ukrajinu opustit. Cesta byla velmi nebezpečná a strastiplná. Trvala celé čtyři dny. Naštěstí měli kam jít. V Praze už třicet let žije Irynin otec a Kyrylův dědeček, Rostislav Prokopjuk, který pracuje jako psycholog. Právě ten se postaral o jejich transport.
„Hledal jsem někoho, kdo by je přepravil, až se mi podařilo zkontaktovat Čecha Pavla, který na Ukrajinu vozil materiální pomoc. Slíbil mi, že se o to pokusí. Dokázal to. Pro mě je to hrdina. Batman, Superman,“ prohlásil Prokopjuk. Jeho dcera s vnukem se v Praze učí češky a postupně se začleňují do společnosti.
„Jsou tu strašně spokojení. Zpočátku měl Kyrolo školu on-line z Ukrajiny. Vznikaly tam různé programy pro děti, které před válkou uprchly pryč. Nyní už v Praze chodí do ukrajinské školy. Ale zůstat natrvalo tu nechtějí. Každý den čekají, kdy ta hrůza skončí a budou se moci vrátit domů,“ poznamenal Prokopjuk.
Ruští vojáci rabovali. Nejčastěji brali jídlo a telefony
Malý Kyrolo už díky dědečkovi získal práci a vydělal si své první peníze. Zahrál si totiž v českém filmu. „Vybrala si ho agentura, která zrovna hledala šestiletého chlapce. Poslal jsem jim fotku a vzali ho. Za půl dne natáčení dostal tisíc korun. Když jsme jeho honorář pro něj vyzvedli, dal jsem mu tu tisícovku do ruky a povídám: ‚To je tvůj první plat, kup si za to, co chceš, ať na to máš památku.' On mi ji vrátil zpátky a odpověděl: ‚Ne, nechci to. Dej to těm, co nás zachránili od války.‘ Rozplakal mne tím. Je až neuvěřitelné, jak si ta malá dětská hlavička uvědomuje, o co jde. Bojím se, aby z toho neměl trauma na celý život,“ uvedl Prokopjuk.
Kyrylo s maminkou Irenou prožili hrůzu. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo je v Praze spokojený, ale těší se domů. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo si zahrál v českém filmu. Herectví by se chtěl věnovat i dál. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo s maminkou Irenou našli azyl v Praze. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo s maminkou Irenou Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylův dědeček Rostislav Prokopjuk je psycholog a v Praze žije třicet let. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo s dědečkem Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylův dědeček Rostislav Prokopjuk je psycholog a v Praze žije třicet let. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo s maminkou Irenou prožili hrůzu. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo je v Praze spokojený, ale těší se domů. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo si zahrál v českém filmu. Herectví by se chtěl věnovat i dál. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo s maminkou Irenou našli azyl v Praze. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo s maminkou Irenou Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylův dědeček Rostislav Prokopjuk je psycholog a v Praze žije třicet let. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylo s dědečkem Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
Kyrylův dědeček Rostislav Prokopjuk je psycholog a v Praze žije třicet let. Zdroj: archiv Rostislava Prokopjuka
„Dcera každý den sleduje, co se na Ukrajině děje, je v kontaktu s manželem i se všemi přáteli. Její spolužák, který šel na frontu, ji poslal svou fotku, ať má na něj památku, pokud by tam zemřel. Sousedé z Hostomelu (město ležící u řeky Irpiň severozápadně od Kyjeva, pozn. red), kde mají chalupu, jí popisovali, že když tam přišli Rusové, obcházeli všechny baráky, stříleli do oken a rabovali. Nejčastěji si brali jídlo a telefony. Všichni čekáme na to, až ta hrůza skončí,“ uzavřel Prokopjuk.
