Tam u nebeských bran, Zvonky štěstí, Biograf láska, Nešlap, nelámej, Už mi lásko není 20 let. To je jen stručný výčet hitů, které napsal hudební skladatel Jiří Zmožek. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS zavzpomínal nejen na slavné umělce, s kterými spolupracoval, ale i na období, kdy kvůli podnikání přišel o všechno. Nyní ho čeká první sólový koncert v pražské Lucerně a o svém životě vydává knihu.
Patříte k nejúspěšnějším autorům české populární hudby. Začněme Karlem Gottem, pro kterého jste napsal například hit To musím zvládnout sám. Vybaví se vám s ním nějaká veselá historka?
S Karlem mám spojených spoustu silných vzpomínek. Byl hvězdou první velikosti, ale pro mě byl vždycky především muzikantem a umělcem. Nejvíc jsem si cenil jeho zaujetí pro věc, vždycky mu šlo o ten nejlepší možný výsledek. A uměl se z něj radovat, když se nám písnička povedla, neskrýval emoce. Často se mi vrací vzpomínka na nahrávání skladby E14. Odcházeli jsme ze studia, byli jsme oba šťastní a on mě objal kolem ramen. Tehdy mi řekl tu památnou větu: Jirko, je to skvělé, ale připrav se, budou ti strašně závidět. Měl na mysli ostatní autory, znal poměry v branži a chtěl mě varovat. Není to úplně veselá historka, ale byl to okamžik velké radosti, který se mi vybavil jako první.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Drsné praktiky v českém šoubyznysu za totality. Vládl Ladislav Štaidl, který měl největší páky. Zpěváci se kradli
Jiří Zmožek (80)
V osmdesátých letech patřil mezi nejúspěšnější autory populární hudby. Napsal řadu hitů pro Karla Gotta, Hanu Zagorovou, Helenu Vondráčkovou, Marii Rottrovou nebo Michala Tučného. Po revoluci začal podnikat a založil hudební vydavatelství, které po čtyřech letech zkrachovalo. Poté se upnul k víře v Boha. Z prvního manželství má dvě děti, z druhého jedno.
Jak Karel Gott reagoval, že by měl zpívat duet s tak malou dívenkou?
Zdeněk Rytíř, který napsal krásný text téhle písničky, Karlovi vysvětlil, že si tím získá srdce slovenského publika. To byl myslím hlavní důvod, proč do toho šel.
V roce 1985 vaši píseň Nejhezčí dárek nazpívalo padesát tehdy nejoblíbenějších českých a slovenských zpěváků. Ten nejslavnější, Karel Gott ale chyběl. Proč?
Oficiálním důvodem bylo jeho časové zaneprázdnění. Prý měl v době natáčení nasmlouvaný koncert, který nemohl odřeknout. Já bych spíš řekl, že nebyl stádní typ a že se mu nechtělo být jen jedním z mnoha interpretů.
Pro Karla Gotta a v té době malou Darou Rolinsovou jste napsal píseň Zvonky štěstí, která se proslavila také v zahraničí. Kdo s nápadem přišel?
Vznik téhle písničky je na dlouhé vyprávění. Celý její příběh popisuji v knize, která vychází začátkem března a jmenuje se Už mi, lásko, není 20 let. Krátká odpověď je prostá. Ta melodie se mi zrodila v hlavě na tramvajovém ostrůvku před Národním divadlem. Napsal jsem ten duet a přemýšlel komu jej nabídnout. A pak u nás doma zazvonila jedna dáma a věci se daly do pohybu.
Pro Karla Gott jste napsal píseň Tam u nebeských bran, z jakého důvodu ji nakonec nazpíval Michal Tučný?
Vždyť já bych vám tu teď prozradil všechno, o čem mluvím ve své knize. (smích) Ale chápu, že vás to zajímá. Kolem téhle záležitosti se totiž už roky vyprávějí všelijaké báchorky. Pravda je, že Karel tu písničku prostě nechtěl. Jak se to celé odehrálo, si budete moc přečíst už v březnu.
Z písně se stal obrovský hit. Nelitoval toho pak?
Těžko říct, nikdy jsme spolu o tom nemluvili. Já toho litoval jen chvilku. Když pak písničku nazpíval Michal Tučný, měl jsem z jeho podání velkou radost. Ukázalo se, že právě díky němu zlidověla. Dodnes si ji lidé zpívají u táboráků. Což by se, myslím, nestalo, kdyby ji nazpíval Karel Gott.
Píseň Tam u nebeských bran jsem napsal pro Karla Gotta. On tu písničku ale nechtěl. Když ji pak nazpíval Michal Tučný, měl jsem z jeho podání velkou radost. Ukázalo se, že právě díky němu zlidověla. Dodnes si ji lidé zpívají u táboráků. Což by se, myslím, nestalo, kdyby ji nazpíval Karel Gott.
Fiala měl být prezidentem. V Česku máme novodobou totalitu, míní objevitel Bílé Hannig
Petr Hannig, který 20. ledna oslavil 78. narozeniny, jako lovec talentů v osmdesátých letech pro showbyznys objevil například Lucii Bílou, Vítězslava Vávru, Lenku Kořínkovou, Jiřího Wimmera nebo Zdeňka Izera. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS promluvil nejen o nich, ale také o aktuálním politickém dění. Sám do něj po revoluci pokoušel promlouvat, v roce 2018 neúspěšně kandidoval na prezidenta ČR.
Hodně jste skládal i pro Hanu Zagorovou. Jen namátkou Biograf láska, Nešlap nelámej, Mys dobrých nadějí... Jak na ni vzpomínáte?
Hanka mi hodně chybí. Byli jsme si blízcí, měl jsem ji moc rád. V poslední době na ni často myslím. Stejně jako na Karla. Odešli a je tu bez nich smutno. Tohle je vlastně jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl vystoupit v Lucerně. Říkám si, že dokud tu jsem, měl bych ještě rozdávat radost svými písničkami.
Máte i na Zagorovou nějakou hezkou vzpomínku, zážitek, který jste spolu prožili?
Vzpomínek mám spoustu, naše kariéry vlastně začínaly ve stejné době, takže jsme se znali skoro padesát let. Nedávno jsem to počítal, napsal jsem pro ni víc než 20 písniček. Často se mi vrací okamžiky u ní doma. Hanka muziku milovala stejně jako já. Když jsem ji přinesl novou melodii měla v očích takové jiskřičky, vidím její úsměv. Byla šťastná, tak si ji pamatuji.
Jednu píseň jste napsal dokonce i pro Rudolfa Hrušínského. Jmenovala se Šel jsem světem. Pokud vím, tak tento herecký velikán měl k hudbě spíše odtažitý vztah. Jaké je pozadí této skladby? A jak se vám ho podařilo přemluvit?
Ta písnička vznikla v rámci projektu herecké desky, kterou jsme napsali spolu s textařem Pavlem Koptou. Jmenovala se právě podle písničky, kterou nazpíval pan Hrušínský, Šel jsem světem. S tím nápadem, napsat písničky hercům přišel Pavel Kopta. Byl jsem překvapen, že oslovil zrovna mě. Protože nikdy před tím jsme spolu nespolupracovali. Ale ten nápad mě nadchnul. Společně jsme pak vybrali interprety a písničky jim nabídli. Měli jsme štěstí, nikdo nás neodmítl. Pan Hrušínský, pan Kemr, Josef Somr, manželé Preissovi, paní Hlaváčová, Radek Brzobohavý, Pavel Zedníček, Gábina Vránová, pan Císler, všichni do toho šli. Myslím, že je okouzlily Pavlovy skvělé texty. Jako by každému napsal slova přímo na tělo.
Není mi jasné, jak mohl být v ČR zvolen tento prezident, vzkazuje Olga Matušková z Floridy
Zpěvačka Olga Matušková, manželka zesnulého legendárního zpěváka Waldemara Matušky, 2. října slaví 75. narozeniny. Dvanáct let po manželově smrti se znovu vdala, a to za rodinného přítele, bývalého provozního ředitele Semaforu, o čtrnáct let staršího Jiřího Plannera, který do USA emigroval už v roce 1963. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS promluvila nejen o svém soukromí, ale i o politické situaci v ČR a USA, kde od roku 1986 žije.
Jak to s ním probíhalo ve studiu?
Pan Hrušínský už byl v pokročilém věku a jeho zdravotní stav nebyl ideální. Všichni jsme na něj brali ohledy, nechtěli jsme ho zbytečně přetěžovat. No a on pak přišel, sršel energií a dobrou náladou. O žádné ohledy nám nestál. Stoupnul si za mikrofon a podal skvělý výkon.
Svoji píseň Už mi, lásko, není dvacet let jste nazpíval sám. Zatoužil jste se stát také slavným zpěvákem?
Nebyla to první písnička, kterou jsem si nazpíval sám. Zpívat jsem začal vlastně jen tak mimoděk vyplynulo to ze situace. Textař Michal Horáček mě tehdy oslovil, že by chtěl napsat písničku o masakru, který se odehrál při fotbalovém zápase v Bruselu. Chtěli jsme tu písničku udělat co nejdříve, a tak jsem ji nazpíval sám. A ona se lidem zalíbila a byla několik týdnů na předních příčkách prodejnosti gramodesek. Přiznávám, že mě tak velký úspěch dost překvapil. Potom už jsem uvažoval jinak a některé písničky si napsal sám pro sebe.
Měl jste s umělci, pro které jste skládal, vztah čistě profesionální, nebo s některými přerostl v blízké přátelství?
Myslím, že každá spolupráce vytváří určitou blízkost. Když s někým tvoříte, musíte se vzájemně naladit. Někdy jen na krátko, pro účely té jedné písničky. Přátelství je silné slovo, každý si pod ním představí to své. Mému srdci byla nejblíže Hanka Zagorová, vždycky jsem se na ni těšil, prožili jsme hodně hezkých momentů. Rád vzpomínám taky na Karla, byl opravdu mimořádný a přitom uměl být velice lidský.
Roky jsem žil jen z životního minima a všechny mé autorské honoráře šly na umoření dluhů. Ale to hlavní mi zůstalo. Láska k muzice, inspirace, radost z každé nové skladby, která se mi v hlavě zrodí.
Po revoluci jste oblast populární hudby opustil a založil vlastní hudební vydavatelství. Ze začátku se vám velmi dařilo, po čtyřech letech jste ale zkrachoval. Co se stalo?
Ten úspěch přišel příliš rychle, vlastně ze dne na den. Nebyl jsem na něj připraven, řekl bych, že mi prostě přerostl přes hlavu. Neměl jsem dost zkušeností ani tým profesionálů, který by mi pomohl tak velký podnik řídit. Všechno se to odehrálo během pouhých čtyř let. Dva roky jsme rostli do nebes a nestíhali vyrábět. V té době jsme udělali několik špatných rozhodnutí, které nakonec vedly k pádu. Až když jsem se za tou dobou ohlížel, došlo mi, v čem byl hlavní problém. Uvědomil jsem si, jak málo jsem se bál. Vlastně mi vůbec nedocházelo, že můžu něco pokazit. Možná je to přirozené, když se vám daří, nemyslíte na nezdar. Taky byla jiná doba, po revoluci jsme se všichni vrhli do podnikání a učili se za pochodu.
Přišel jste úplně o všechno?
Pokud mluvíme o majetku, tak ano. Roky jsem žil jen z životního minima a všechny mé autorské honoráře šly na umoření dluhů. Ale to hlavní mi zůstalo. Láska k muzice, inspirace, radost z každé nové skladby, která se mi v hlavě zrodí. To všechno mi zůstalo. A pak ta chuť jít dál, pracovat, vynakládat úsilí. Protože právě úsilí je náš majetek.
Co vám tehdy pomohlo překonat všechny problémy?
V té prohře se vlastně skrývalo vítězství. Byl jsem ze všeho tak zničen, že jsem se rozhodl radikálně změnit svůj život. Chtěl jsem žít jinak, lépe, pravdivěji. Nalezl jsem víru a s ní i novou radost, jistotu a smysl.
Gottová s dětmi opouští Bertramku a stěhují se do nové vily. Co na to zpěvákovi blízcí?
Vdova po zpěvákovi Karlu Gottovi učinila zásadní životní rozhodnutí. Z vily na Bertramce, kde společně prožili nejkrásnější chvíle, udělá unikátní muzeum, které otevře veřejnosti, a s dcerami Charlotte Ellou a Nelly Sofií se přestěhuje do nové vily. Jak tento krok hodnotí blízcí přátelé několikanásobného českého slavíka?
Jste otcem tří dětí. Syn Marcel a dcera Markéta po vás umělecké geny nezapřou. Z druhého manželství máte ještě jedno dítě. Můžete prozradit, čemu se vaši potomci věnují?
Marcela jistě mnozí znají, jde v mých šlépějích, píše písničky, zpívá, koncertuje. Našel si svou vlastní parketu a publikum, líbí se mi, jak to dělá. Markéta vystřídala mnoho oborů, řídila filmovou produkci, rozhlasovou stanici i reklamní agenturu. Nakonec se našla v roli spisovatelky. Hned její první kniha se stala bestsellerem. Jmenuje se Postel Hospoda Kostel. Jsem překvapen, jak skvěle píše, má prostě dar z nebes. A moje nejmladší dcera Krista, té je teprve devatenáct a všechno má před sebou. Ovšem už dnes je patrné, že nezapře mé geny. Studuje produkci a je neuvěřitelně aktivní. Hlavu má plnou nápadů a hrne se do každé práce. Mám z ní velkou radost.
Co vás v nejbližší době čeká?
Zastihli jste mě v horké fázi, mám toho teď opravdu hodně. Připravuji se na svůj první sólový koncert v pražské Lucerně. Bude to vlastně taková větší oslava mých 81. narozenin. Rád bych pozval všechny vaše čtenáře. Potěší mě, když přijdete a 6. února si se mnou zazpíváte písničku Nejhezčí dárek. A pak je tu ještě dost práce na dokončení knihy, kterou jsme napsali právě s dcerou Markétou. Jde o knižní rozhovor a jmenuje se „Už mi, lásko, není 20 let“. Už v těchto chvílích si ji lze objednat v předprodeji a na pultech bude 6. března. Mám z ní velkou radost, bylo to hodně pracné, ale výsledek stojí za to. Ohlasy jsou skvělé, všichni, kdo ji zatím četli, jsou nadšení.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Bývalý fotbalista David Limberský bydlí v luxusu. Fitness, bazén nebo pivní sklípek se saunou. Nahlídněte do jeho soukromí:
