Co čeká českou turistku, když bude odsouzena?
Peklo přizpůsobené něžnému pohlaví. Tak jsou popisovány ženské věznice v Tunisku, kde se setkají pachatelky závažných zločinů, rebelky proti islámu či politicky nepohodlné aktivistky. Za mřížemi podle svědectví neziskových organizací i samotných vězenkyň často docházelo k šikaně ze strany dozorců, mučení, užívání drog či pokusům o sebevraždu. „V celách jsme s dalšími vězenkyněmi jedly jídlo, modlily se, sledovaly televizi nebo si ulevovaly v dřepících toaletách. Jednou se ale záchody ucpaly a přetekly až do cely,“ popsala jedna z žen pro web Nawaat.
Češka, která se v Tunisku měla dopustit vraždy svého manžela, má podle reportéra CNN Prima NEWS dvě možnosti – tou milejší bude vydání do České republiky a odpykání trestu za tuzemskými mřížemi. To nejspíše bude také pravděpodobnější scénář. Než se tak ale stane, může uběhnout několik dlouhých měsíců. Tou horší variantou je pak strávit čas v tuniském vězení. „Ta úroveň je o několik řádů nižší,“ upozornil Janotka a vznesl obavu, aby si žena nesáhla na život, protože to tam skutečně nebude mít jednoduché.
MOIHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Teta svého manžela v Tunisku usmrtila. Neteř exkluzivně promluvila o tragédii na dovolené
Slova reportéra Krimi zpráv potvrzuje řada svědectví ze zahraničí, ať už od nevládních organizací, iniciativ za lidská práva, či samotných lidí, kteří strávili krušné chvíle za tuniskými mřížemi. Oceněný tamější web Nawaat.org loni v létě zveřejnil rozhovor s bývalou vězenkyní, jež se podělila o své zkušenosti z „pekla pro něžné pohlaví“. Pokusy o sebevraždy byly podle ní téměř na denním pořádku.
„Na začátku mě šokovalo koukat na ženy, jak trpí nebo se pokoušejí vzít si život. Ale na takové scénáře jsem si zvykla. Někdy jsme prostě dál jedly oběd i v blízkosti vězenkyně, u které jsme věděly, že je v nouzi,“ přiznala se žena, která v rozhovoru vystupovala pod pseudonymem Asma. Ve vězení se lidé snažili zabít nejčastěji oběšením, například pomocí šátků nebo ramínek podprsenek.
Důvodů, proč nejedna žena za mřížemi chtěla ukončit svůj život, bývá podle Asmy a dalších neziskových organizacích několik. První důvod je prostý – ne každý se dokáže srovnat s tvrdou realitou věznice, kde v celách dochází k naprostému chaosu a bezvládí, případně k šikaně ze strany dozorců. Dalším důvodem je však podle Asmy i to, že pokusem o sebevraždu chtějí některé vězenkyně upozornit na svou situaci. „Některým byly například odepřeny návštěvy od rodiny nebo byly obětí špatného zacházení,“ dodala Asma pro Nawaat.
Slabší povahy se ale uchylovaly k psychotropním lékům či tvrdším drogám, pokud se k nim vězenkyně dokázaly dostat. Návykové látky podle Asmy užívala většina osazenstva v celách. Vyhovovalo to i dozorcům – zavřené ženy byly pod vlivem chemie jednoduše klidnější a nezpůsobovaly žádné problémy. Podle studie neziskové organizace Beity a Právníků bez hranic ale užívání drog mezi vězenkyněmi rozpoutalo epidemii duševních onemocnění a závislosti, což v dlouhodobém horizontu ústilo v další násilí.
Exkrementy v celách
Asma byla svědkem řady krutých, děsivých a nechutných výjevů, které ji „zocelily“. „V přeplněných celách jsme s dalšími vězenkyněmi jedly jídlo, modlily se, sledovaly televizi nebo si ulevovaly v dřepících toaletách. Jednou se ale záchody ucpaly a přetekly až do cely. Týden byly vidět exkrementy a my s tím musely žít. Prosily jsme dozorce, aby to vyřešili, ale oni nás okřikli, že to není jejich práce,“ popsala další zkušenost z vězení.
Jak upozornilo loni americké ministerstvo zahraničí ve své analýze, výjimkou není ani kruté mučení ze strany tuniské vězeňské ostrahy, což si vyžádalo nejeden život. „Rodina zesnulého z věznice Mornaguia tvrdila, že dozorci umučili jejich příbuzného. Na sociálních sítích kolovaly fotografie, na nichž byly vidět modřiny na obličeji a nohou. Úřady uvedly, že vězeň utrpěl infarkt, posléze byl převezen do nemocnice a po návratu v cele zemřel na druhý infarkt. Soud v Manoubě pak přišel s nálezem, že první výsledky forenzního vyšetřování ukázaly na pohmožděniny na zápěstí, svědčící o příliš těsných poutech,“ citoval americký úřad soudní závěry.
Žena nejspíše zamíří do ČR
Co se týče Češky, která se přiznala k zabití svého manžela, ta nejspíše skončí v rukou ostravských kriminalistů, pokud se česká diplomacie domluví s tuniskou stranou. Žena by v tom případě byla transportována do České republiky, kde by rozhodoval místní soud.
Jelikož se žena k vraždě přiznala, bude s největší pravděpodobností odsouzena. Pokud se ale navíc prokáže, že byla obětí domácího násilí, půjde o polehčující okolnost. Horní hranice trestu by v tom případě byla 18 let, tedy stejná jako v České republice.
Jak se doposud vyvíjel případ zadržené Češky v Tunisku? Na to odpovídá reportáž níže:
