Šimečka: Ficovi jde o vlastní svobodu. Když vyhraje, mnozí Slováci ze země odejdou

Po svém dědečkovi a otci (filozof Milan Šimečka a publicista Martin M. Šimečka, pozn. red.) máte české kořeny. Cítíte se jako Čechoslovák?
Cítím se jako Slovák s českými kořeny. Nejenže můj dědeček Milan Šimečka byl z Česka, konkrétně ze severní Moravy, ale stále mám v Praze rodinu z otcovy strany – strýčka, tetu, bratrance, sestřenici. I já sám jsem žil v Praze relativně dlouho. Chvíli jsem tam studoval a naposledy tam působil v Ústavu mezinárodních vztahů, instituci pod střechou ministerstva zahraničí. Mám na Prahu a Česko velmi úzké vazby i vzpomínky, nejen rodinné.

Budeme možná trochu předjímat, ale kdybyste se stal premiérem, jak to případně ovlivní české a slovenské vztahy? Změnily by se, nebo by bylo vše při starém?
(úsměv) Už teď jsou velmi dobré. Každý rok se říká, že jsou nejlepší, jaké kdy byly. Zároveň tu máme prezidentku Zuzanu Čaputovou a prezidenta Petra Pavla, kteří si velmi dobře rozumí, takže bilaterální vztahy jsou posilněné i o tuto linku. Já i moji kolegové v Progresivním Slovensku jsme posledních pár týdnů nastaveni udělat maximum, aby vládu nesestavoval Robert Fico, protože ho považujeme za hrozbu. A méně uvažujeme o tom, kdo bude ministrem či premiérem. Funkce se budou rozdělovat až poté, co voliči půjdou hlasovat.

Většina průzkumů vám aktuálně ve volbách předpovídá druhé místo, u vašich preferencí je vidět vytrvalý trend růstu. Čím si to vysvětlujete?
Jsem velmi rád, že v průzkumech už asi rok kontinuálně rosteme. Přičítám to i tomu, že na Slovensku je teď větší poptávka po politice, která je normální, slušná, odborná, a ne taková, jakou jsme tu viděli poslední tři roky – chaotické a divoké návrhy, hádky, neodborné prosazování věcí. Myslím, že lidé jsou z těch posledních třech let unavení a chtějí něco, na co se můžou spolehnout. Že se politická strana opře o důkladné a odborné diskuze, nebude se hádat a plýtvat energií na spory vnitřní či s ostatními stranami. Progresivní Slovensko to nabízí. Zároveň chtějí lidé vidět politickou stranu orientovanou na budoucnost. Některé, a to se týká například Roberta Fica, ale i dalších, v zásadě nabízejí návrat do minulosti, případně mezinárodní izolaci či příklon k Rusku. Myslím, že tohle velká část Slováků a Slovenek odmítá. Proto jim Progresivní Slovensko vychází jako velmi dobrá volba.

Teď je nutné napřít veškerou energii k tomu, aby Robert Fico nesestavoval vládu, a do té doby nevybíjet se při vzájemných útocích či sporech.

Na prvním místě je strana Směr-SD Roberta Fica, možná s ní svedete boj o první místo. Je podle vás ještě šance Fica porazit, potažmo nakonec sestavovat vládu?
Šance ho porazit tu určitě je. Je nutné ale říct, že nejde jen o Progresivní Slovensko, protože pochopitelně musíte mít podporu 76 poslanců ve slovenském parlamentu. To je i můj každodenní vzkaz politickým partnerům. Teď je nutné napřít veškerou energii na to, aby Fico nesestavoval vládu, a do té doby nevybíjet se při vzájemných útocích či sporech. Věřím, že se to dá zvládnout. Koneckonců v nedávných dějinách porazila Zuzana Čaputová v prezidentských volbách kandidáta Směru (eurokomisaře Maroše Šefčoviče, pozn. red.), stejně tak při minulých eurovolbách Progresivní Slovensko v koalici se stranou Spolu porazilo Směr. Bude to ale stát ještě mnoho energie a troufám si říct, že uvidíme i velmi špinavý závěr kampaně. Hlavně ze strany Fica a některých dalších. Používají prakticky jakékoliv metody, aby dokázali znovu sebrat moc. Ficovi jde o všechno. O vlastní svobodu, o to, aby ji zajistil svým vlastním lidem, aby dokázal zastavit vyšetřování, která se vedou proti různým představitelům Směru či jemu blízkým podnikatelům.

Čím to je, že se Fico se Směrem vrátil do čela průzkumů? Po volbách v roce 2020 se zdálo, že se jeho politická kariéra blíží ke svému konci. 
Je to tak. Mnozí tehdy předpovídali, že Fica čeká osud Vladimíra Mečiara, tedy že postupně sejde z politického výsluní. Možnost dostat se znovu do čela mu dala chaotická Matovičova vláda a její selhání – například nezvládnutá pandemie koronaviru, neustálé rozpory v koalici a koneckonců i pád vlády. V podstatě se neustále rozpadala, což u mnohých voličů vyvolalo nesmírnou deziluzi a frustraci. To Fica postavilo na nohy. A je nutné říct, že ruskou agresi na Ukrajinu uchopil v podstatě podle not Kremlu a jeho víceméně otevřený proruský postoj zřejmě rezonuje u jeho voličů.

Podle průzkumů to vypadá, že pokud byste chtěl sestavovat vládu bez Fica a jeho Směru, museli byste vytvořit skutečně velmi širokou koalici. Poslední taková byla pod vedením Matoviče, respektive Eduarda Hegera, a nesla se v duchu hádek a chaosu. Výsledkem jejího fungování jsou mimo jiné i právě nynější předčasné volby. Jak si představujete vedení široké koalice?
Slovensko ve svých moderních dějinách mělo už několik takových různorodých koalic. Poslední z nich byla velmi neúspěšná, ale to vůbec neznamená, že to tak musí být. Lidé, kteří ji vedli, což se týká hlavně Matoviče a do jisté míry Hegera, ji prostě neuměli ukočírovat. Velkou roli sehrála osobnost Igora Matoviče a jeho destruktivní styl politiky. V jiných periodách moderních slovenských dějin jsme viděli, že koaliční vlády dokonce činily důležité změny. Posouvaly Slovensko vpřed, což se týká i vstupu do Evropské unie a NATO. Navíc jsou různorodé vlády v evropských demokraciích běžné. I v České republice jsou ve vládě jak konzervativci, tak liberálové. Nechci komentovat, jak to české vládě jde, ale v zásadě se dá říct, že drží pohromadě. Ani zdaleka není tak nestabilní, jako byla ta slovenská.

PODÍVEJTE SE: Slovenský expremiér Igor Matovič se popral s Robertem Kaliňákem

Vyžaduje to schopnost spolupráce a kompromisů, ale myslím, že Progresivní Slovensko to umí. Naše politická strana existuje šest let, má ve mně čtvrtého předsedu, což je výjimečné, ale nikdo z ní neodešel a bývalí předsedové jsou dokonce na kandidátní listině v první desítce. Ukazuje to jednak soudržnost strany, která se přenesla i přes prohru, kterou jsme zažili minule, ale i schopnost našich kandidátů a členů spolupracovat namísto vytváření konfliktů. Progresivní Slovensko je na koaliční vládu připravené a je otázkou, které jiné strany také. Já věřím, že budou. Dnes je pochopitelně otázkou, které z nich se dostanou do Národní rady (slovenský jednokomorový parlament, pozn. red.). Vícero z nich se pohybuje na hranici pěti procent. Ale za PS můžeme říct, že jsme otevřeni spolupráci s jakoukoliv stranou, která bude demokratická, proevropská a bude ctít právní stát ve smyslu nezávislosti orgánů činných v trestním řízení.

Do voleb vstupuje také řada menších stran a uskupení, které by vesměs mohly být vašimi spojenci, ale podle průzkumů mají příliš nízké preference na zisk mandátů. Jmenujme například Modré, Most-Híd v čele s Mikulášem Dzurindou nebo Demokraty Eduarda Hegera. Není slovenská politická scéna na středopravici až příliš rozdrobená? Považujete za chybu, že se tyto partaje nespojily?
Ano. (úsměv) Ještě letos na jaře se objevovaly pokusy o vytvoření většího pravicového bloku, ale z různých důvodů, do kterých nechci zacházet, se to nepovedlo. Za PS můžu říci, že jsme se jich neúčastnili, protože máme špatnou zkušenost s tím, jak jsme před minulými volbami též participovali na snaze vytvořit předvolební blok proti Ficovi. (PS se Spolu ve volbách 2020 získalo 6,96 procenta, ale pro zisk mandátů jako koalice potřebovali sedm procent, pozn. red.) Nechtěli jsme podobnou chybu opakovat. Ale veřejně jsem říkal, že by bylo dobré, kdyby pravicové konzervativní strany zvládly vytvořit společnou kandidátku. Že se to nepodařilo, je možná špatné, ale to vyhodnotí voliči.

Měly by tyto strany podle vás raději před volbami složit zbraně a nechat prostor jiným, aby neštěpily voliče?
To je opravdu na jejich uvážení. Nedovolil bych si jim cokoliv radit a už vůbec ne je k něčemu vyzývat. Každá politická strana koná autonomně a samostatně. Oni si to musí sami vyhodnotit. Od nás z PS neuslyšíte do voleb tímto směrem žádnou radu. Pevně věřím, že se rozhodnou správně.

Nedávný průzkum agentury Median SK uvádí, že až pětina (19 procent) Slováků má za to, že válka na Ukrajině je hoax. O čem to podle vás vypovídá?
Je to smutné číslo a další průzkum (od agentury GLOBSEC, pozn. red.) hovoří o tom, že až polovina lidí na Slovensku si myslí, že viníkem války na Ukrajině jsou buď sami Ukrajinci nebo Spojené státy americké. Vypovídá to především o obrovském vlivu propagandy často pocházející z Ruska mezi slovenskými voliči. Tohle je neporovnatelné i s Českou republikou. Zásah dezinformátorů a jejich webů inspirovaných propagandou Kremlu jsou na sociálních sítích obrovský. Je to porovnatelné s Bulharskem, oproti jiným evropským zemím na tom opravdu nejsme dobře. Zároveň to má i politické důvody. Nejsilnější politická strana v zemi, tedy Směr, a jeho politici včetně Fica aktivně šíří narativ blízký Rusku. Taková situace v Česku není.

Extremistická a fašistická strana Republika je rovněž velmi silná na sociálních sítích a také hodně šíří narativ, že „je třeba mír“, což znamená, že Ukrajinci by měli přestat bojovat a přenechat své území Rusku. Hovoří o tom, jak Západ živí válku tím, že vojensky pomáhá Ukrajině. Výsledkem je právě fakt, že až polovina lidí v zemi považuje za agresora USA nebo Ukrajinu a určitá část si myslí, že žádná válka neexistuje. Mimochodem, podobné to bylo během covidu. Síla dezinformací například o vakcínách byla opravdu velká a myslím, že to mělo za následek nižší míru očkování, tím pádem i vyšší míru zbytečných úmrtí. Boj s dezinformacemi není přitom tak jednoduchý, že by se vypnuli či zakázali nějaké dezinformační weby. Musí jít o dlouhodobou systematickou práci ve vzdělávání i o komunikaci samotných politiků.

Fico říká, že pokud se stane premiérem, nepůjde na Ukrajinu jediný slovenský náboj. Když budete u moci vy, podpoříte Ukrajinu podobně jako dosavadní vlády?
I když jsem dnes opoziční politik, zahraniční politika je jednou z oblastí, na kterou bychom chtěli navázat na vlády v posledních třech letech. Lze o nich říct cokoliv, ale v zahraniční politice opravdu věděly, kde je sever. Efektivně dokázaly pomoci Ukrajině ekonomicky, logisticky, humanitárně i vojensky. Slovensko jí dodalo raketový systém S-300 i jinou vojenskou techniku, třeba letouny MiG-29. Nabízí se praktická otázka, co ještě může Slovensko poskytnout, protože velkou část techniky, u které to šlo, jsme již Ukrajině dali. Ale i nadále by platilo, že bychom Ukrajinu podporovali tak, aby ve válce zvítězila.

Existuje všeobecný pocit, že pokud sestaví vládu Fico, může to být velmi zlé. Bude asi náročné přesvědčovat lidi, že stále má smyl, aby zůstali na Slovensku a bojovat o demokracii, evropskou příslušnost a budoucnost Slovenska.

Dostanu se ještě k jednomu průzkumu, tentokrát od agentury Ipsos. Uvádí, že řada Slováků by po volbách mohla opustit svoji domovinu. Jak chcete takový potenciální exodus zastavit? 
Skutečně to hrozí. Když se v kampani bavíme s obrovským množstvím lidí, hodněkrát už jsem slyšel, že mají sbaleno a už si vyhlédli místo, kam by se odstěhovali 1. října, tedy den po volbách. Existuje všeobecný pocit, že pokud sestaví vládu Fico, může to být velmi zlé. Bude asi náročné přesvědčovat lidi, aby zůstali na Slovensku a bojovali o demokracii, evropskou příslušnost a budoucnost země. Předpokládám, že nějaká část odejde, ale nemyslím si, že to bude masové v deseti či statisících. Ne všichni si to mohou dovolit. I bez ohledu na volby je ale stěhování lidí do zahraničí – většinou do České republiky – obrovský dlouhodobý problém. Pokud tento trend nezvrátíme, nemá tato země budoucnost. Dostaneme se do podobné situace jako třeba Maďarsko, Rumunsko nebo Bulharsko, tedy že mnoho vzdělanějších v produktivním věku bude žít v zahraničí. To je zádrhel nejen ekonomický a demografický, ale i společenský. Jak máme budovat společnost, když lidé odcházejí? Pro jakoukoliv vládu, a doufám, že nebude Ficova, musí být zvrácení tohoto trendu prioritou.

Z vaší strany před časem vzešla prezidentka Zuzana Čaputová. Ta nedávno oznámila, že již nebude znovu kandidovat, přestože podle průzkumů by byla favoritkou. Co na její rozhodnutí říkáte?
Mrzí mě to, protože prezidentka Čaputová je vynikající hlavou státu. V chaosu a nestabilitě se stala prvkem stability, zodpovědnosti, ochrany funkčního státu a ústavních zvyklostí. Poslední tři roky byla pevným bodem a zároveň velmi dobře reprezentovala Slovensko v zahraničí. Kdyby se rozhodla znovu kandidovat, Progresivní Slovensko by ji jednoznačně podpořilo. Koneckonců vzešla z naší strany. Ale je to její rozhodnutí. Vysvětlila veřejnosti, proč se už nechce ucházet o další mandát, a nám nezbývá, než to respektovat. Tady bych chtěl zdůraznit, jak ona sama řekla, že osud demokracie nemůže stát na ramenou jednoho člověka. Ani Čaputové, ani mých, ani nikoho jiného. Vždy to musí být kolektivní úsilí. Takže mě mrzí, že nebude pokračovat, ale už v těchto volbách máme možnost přičinit se o to, aby způsob její politiky na Slovensku zůstal.

PODÍVEJTE SE: Vrátí se Slovensko do rukou Roberta Fica?

Přesto se zeptám, nevysílá to Slovákům špatný signál? Připomenu, že její předchůdce Andrej Kiska také nekandidoval do druhého období.
Je tu rozdíl, že Andrej Kiska založil politickou stranu (Za lidi, pozn. red.) a šel s ní do voleb. Pokračoval v politice, jen se z prezidentské přesunul do stranické. To Čaputová neplánuje. Je to čistší, protože řekla, že odslouží pět let svého mandátu a potom z důvodů, které vysvětlila, už nebude pokračovat dál. Zda to veřejnost přijme, či ne, je ještě předčasné tvrdit. Zatím se zdá, že se to setkalo s pochopením. Ale na to nejsou čísla, jde jen o můj pocit, jak se bavím s lidmi.

A rýsuje se už teď v Progresivním Slovensku nějaký kandidát na prezidenta?
(úsměv) My se teď plně soustředíme na parlamentní volby. Předpokládám, že po nich bude prostor a vlastně to bude nutné, protože prezidentské volby jsou v zimě. Po parlamentních volbách jako strana ohlásíme, zda budeme mít vlastního kandidáta, nebo podpoříme nějakého občanského. To se netýká jen PS, všechny strany se nyní soustředí na parlamentní kampaň.