Český skateboardista Maxim Habanec bojoval i v posledním kvalifikačním závodě o účast na olympijských hrách v Tokiu. Moc chtěl být u premiéry svého oblíbeného sportu na vrcholné akci. Nakonec však nepostoupil, a tak přenosy z Japonska sleduje u televizoru.
V jeho disciplíně street ho překvapilo, jak moc závodníci chybovali. „Přišlo mi, že na nedávném mistrovství světa se dařilo všem trochu lépe, asi nebyli pod takovým tlakem a daleko méně kazili. Fakt jsem ‚koukal‘, že se hodně padalo, což nebývá úplně standardní,“ popisuje jezdec stáje Red Bull v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.
Rozebírá také problematiku mladých závodnic. První olympijskou vítězkou ve skateboardingu se stala Japonka Momiji Nišijaová, které bylo při jejím triumfu 13 let, 10 měsíců a 27 dnů. Pokud by disciplínu park vyhrála Britka Sky Brownová, hranici by ještě snížila. V den závodu jí bude 13 let a 23 dnů.
Jakou odezvu způsobilo zařazení skateboardingu do programu olympijských her ve vaší komunitě?
Vyvolalo to poměrně velké pozdvižení. A to hned, jak jej tam Mezinárodní olympijský výbor zařadil. Ale samozřejmě se objevil i nesouhlas, protože část komunity to nepřijala nejlíp, mají pocit, že skateboarding je pořád tzv. punk, který na olympijské hry nepatří. Ale mně přijde, že skateboarding má dvě strany. Jedna, spíš taková punková, kreativnější a druhá závodní. Myslím, že obě části jsou důležité a jsem rád, že se ta závodní posunula tak daleko. Po oznámení vstupu na olympiádu bylo vidět, že se na to spousta lidí zaměřila a začali se připravovat, učit se nové věci. Celý sport se posunul, a to jak v závodech, tak i v přípravách na ně.
Věříte, že skateboarding na olympijských hrách vydrží navždy? Nebo aspoň delší dobu?
Skateboarding už je potvrzený i pro Paříž na rok 2024. Mám pocit, že by bylo logické, aby v Los Angeles v roce 2028 byl také. Takže minimálně dalších sedm let na hrách setrvá a myslím si, že jakmile se závody v Tokiu odjedou a uvidíme, jak moc populární jsou a začnou být, nebude pochyb, že zůstane v programu delší dobu. Věřím, že jak „bazén“, tak i street budou fakt pro diváky zábavné a dosáhnou podobného úspěchu jako snowboarding. Bez něj už si nikdo olympiádu nedovede představit.
Věřím, že jak „bazén“, tak i street budou fakt pro diváky zábavné a bude to mít podobný úspěch jako snowboarding. Bez něj už si nikdo olympiádu nedovede představit.
Účastnil jste se i jedněch z posledních kvalifikačních závodů. Kvůli čemu vám nominace na olympiádu unikla? Kde jste udělal chybu?
Systém kvalifikace na olympijské hry byl nastavený tak, že kdo se na ni chtěl dostat, musel absolvovat téměř všechny závody a nemohl vynechávat. A už vůbec ne ten poslední, protože se na něm rozdělovalo dvojnásobně víc bodů. Ale nedá se říct, kde jsem udělal chybu, protože ty tři roky, které jsme na kvalifikaci měli, se měnilo tolik věcí, že ani nevím, kde začít. Kdybych ji teď absolvoval znovu, udělal bych spoustu věcí jinak a třeba by to vedlo k jinému výsledku. Ale jde spíš o poučení do budoucna a přípravu se na další závody, kde to mohu zúročit. Bohužel se nepočítaly body z mnoha závodů, které jsme odjeli, třeba z mistrovství Evropy. Kartami také dost zamíchal covid, jako ve všech sportech.
Bude se pokoušet o start na příštích olympijských hrách v roce 2024?
Neunáhlím se a nebudu předbíhat. Teď se těším, až si letos zajedu závody, kde půjde opravdu jen o ten jeden závod, ne o celkové umístění v žebříčku a sbírání bodů do kvalifikace. Uvidím, jak se mi bude dařit, svou roli sehraje i zdravotní stránka. Když mě nebude trápit žádné zranění, což netrápí, chci závodit na nejvyšší úrovni co nejdéle. Takže vlastně ano, i příští olympiádu mám v hlavě, ale uvidíme, jak to půjde.
Zimní olympiáda 2022
Jak byste nezasvěceným jednoduše popsal obě disciplíny, v kterých se ve skateboardingu na olympijských hrách závodí?
Street, který jezdím já, je napodobení ulice plus prvky skateparků, aby tam byla nějaká rychlost. Takže jde hlavně o ježdění na schodech, na zábradlí. Nejvíc bodované překážky jsou právě schody s největším zábradlím. Druhá disciplína je bowl, dalo by se říct rampa nebo spojená nádoba, ve které lze jezdit všemi směry, což možná vyžaduje větší komplexnost závodníků.
Jak se disciplíny hodnotí?
Hodnotí se obtížnost, což je hlavní faktor, ale potom také styl, provedení, rychlost, kreativita, využití skateparku. Rozhodčí opravdu pracují s body, ale velkou roli také hraje subjektivní hodnocení, které k bodům za triky ještě přidávají.
Koho považujete za největší skateboardovou hvězdu v Tokiu? A kam by se dal/a zařadit v celkovém světovém sportu?
Největší hvězda na olympiádě za skateboarding je Nyjah Huston. A přestože v Tokiu skončil ve streetu sedmý, může se řadit mezi nejslavnější sportovce, třeba tenisty. U mladých lidí je Nyjah hodně známý a s kýmkoliv se bavím, ať už jezdí na skateboardu nebo ne, vždy ví, o koho jde. Myslím, že za to hovoří i pět milionů lidí, kteří ho sledují na Instagramu.
Přišlo mi, že na nedávném mistrovství světa se dařilo všem trochu lépe, asi nebyli pod takovým tlakem a daleko méně kazili. Fakt jsem „koukal“, že se hodně padalo, což nebývá úplně standardní.
Na koho dalšího byste ještě upozornil? V čem jsou tito závodníci výjimeční?
Když jsem sledoval finále mistrovství světa, přišlo mi skvělé, jak je každý závodník na skatu úplně jiný. Myslím, že diváci to uvidí také a snad i ocení. Startují lidé z celého světa, upozornil bych hlavně na Japonce, protože jezdí neuvěřitelně. A právě proto se stalo, že vyhrál domácí Juto Horigome. I v ženském streetu byly dvě Japonky na stupních vítězů.
Jak jste hodnotil výkony ve vaší disciplíně street? Překvapili vás vítězové? Nebo jste takové pořadí čekal?
Viděl jsem finále, které mě zajímalo nejvíc a překvapilo mě, že největší favorit Nyjah Huston, který vyhrál většinu posledních závodů, skončil až sedmý. Naopak mě neudivilo, že zvítězil Juto Horigome, který nedávno vyhrál mistrovství světa. Ale přiznám, že mě dost překvapilo, jakým stylem. Vždyť Juto vlastně „nezajel“ ani jednu jízdu a lze říct, že vyhrál až posledními triky, musel tedy být pod šíleným tlakem. Přišlo mi, že na nedávném mistrovství světa se dařilo všem trochu lépe, asi nebyli pod takovým tlakem a daleko méně kazili. Fakt jsem „koukal“, že se hodně padalo, což nebývá úplně standardní.
Maxim Habanec (29 let)
Přední český skateboardista, který do posledního kvalifikačního závodu bojoval o účast na olympijských hrách v Tokiu. Závodí v disciplíně street.
Na prkně začal jezdit v šesti letech. Dvakrát vyhrál závody Světového poháru Mystic SK 8 Cup, oba v Praze, přidal i bronz v Římě. Je mnohonásobným českým šampionem.
Vystudoval grafický design a mezinárodní vztahy. Svoji vášeň k cestování a „skejtování“ přetavil v úspěšný skate-dokumentární projekt Skate of Mind.
V ženském streetu nastoupila proto třináctiletým medailistkám o 21 let starší Američanka Alexis Sabloneová. Jak se to projevuje na výkonnosti?
Ano, je to velký věkový rozdíl a je výrazně vyšší než u mužů. Mladých holek jezdí hodně a myslím, že jim věk i dost pomáhá, protože jsou například menší, lehčí a mají níž těžiště, čímž se jim jednodušeji jezdí na překážkách. Uvidíme, jak na tom budou, až ještě vyrostou a zesílí. Jsem i zvědavý, jestli tento trend přetrvá, nebo toto byla výjimka.
Do ženského závodu v tzv. parku nastoupí čtvrtého srpna ještě mladší, čerstvě 13letá Sky Brownová.
V bazénu je „věkovka“ snad ještě nižší než u streetu a Sky Brownová je můj tip na vítězku. Jsem samozřejmě zvědavý, jestli se jí povede podaří vyhrát. Ale každopádně považuji za neuvěřitelné, že se měsíc po třináctých narozeninách dostala tak daleko.
Jak na vás takové děvče, protože se o ní ještě ani nedá říct slečna, působí?
Sky Brownovou jsem měl možnost potkat několikrát, jak na závodech, tak mimo ně a vždycky jezdí skvěle. I když ji vidíte jen tak si jezdit ve skateparku, všichni koukají. Není totiž zvykem, že takhle malá holka dokáže vyjíždět takové oblouky a tzv. dávat takové triky. Je to až neuvěřitelné, co umí. Navíc působí sympaticky a tím, že umí japonsky po matce, si určitě získá hodně diváků. A jsem zvědavý, jak velká hvězda se z ní stane po olympiádě, zvlášť, pokud by ji vyhrála.
Co jste vy dělal ve 13 letech? Zajímal jste se vůbec o olympiádu?
Otázka, co jsem dělal ve 13 letech, mi přijde vtipná, protože to jsem akorát vyhrál své první velké závody v Itálii, což vlastně odstartovalo moji závodní kariéru. Proto je důležité, aby se závodilo co nejdřív. Samozřejmě, že závod, který jsem vyhrál, se nedá vůbec srovnávat s olympiádou. A abych řekl pravdu, tehdy jsem olympijské hry skoro nesledoval, protože na nich nebyly sporty, co by mě táhly. Zajímal mě hlavně skateboarding, snowboarding, surf a tak dále. Takže na olympiády jsem začal koukat hlavně s příchodem snowboardingu a bylo skvělé vidět třeba Shauna White vyhrát první zlatou medaili. Snowboarding měl ke skateboardingu vždy blízko a říkal jsem si, že je jen otázkou času, kdy se i skate objeví na olympijských hrách.
