Nejsem asociál, jak tvrdí Andrej Babiš, říká v rozhovoru místopředseda Sněmovny a ekonomický expert ODS Jan Skopeček. Výhradami k vládnímu úspornému balíčku se netají, zároveň však varuje před nejednotou koalice. Pokud se podle něj nepodaří dát veřejné finance do pořádku, bude to mít vážné následky pro celé Česko. Mluví i o tom, proč ODS hrozí, že po příštích volbách skončí v opozici.
Šéf ANO Andrej Babiš řekl, že premiér Petr Fiala by se měl zbavit ministra financí Zbyňka Stanjury a dosadit na post vás, i když jste podle Babiše asociální. Co na to říkáte?
Nenaskakuji na to, nemám potřebu tento nápad komentovat. Zasmál jsem se tomu. Jediný, kdo má legitimitu rozhodovat o personáliích ve vládě, je premiér. A asociál určitě nejsem. Jsem konzervativní člověk. Konzervativec dobře ví, že jsou lidé, kterým se daří ve společnosti lépe a kterým hůře. A těm, kterým se daří hůře nikoliv vlastním přičiněním, je potřeba pomáhat. Sám se některým charitativním aktivitám věnuji. Nejsem ale pro populistické rozdávání dávek všem, kteří natáhnou ruku. Navíc, když se do tíživé situace dostali svou vlastní vinou či neaktivitou.
ČTĚTE TAKÉ: Politologové jako Fiala jsou v čele vlády tragédií, shodli se Škromach s Tlustým
Mrzí vás, že nejste ministrem financí?
Jsem místopředsedou Poslanecké sněmovny a snažím se dělat tu práci, jak nejlépe umím. Vedle tradiční sněmovní agendy se díky této pozici mohu věnovat více i parlamentní diplomacii, respektive zahraniční politice. Pracuji na tom, aby sněmovní zahraniční cesty dávaly smysl, hájím na nich naše nejen ekonomické zájmy, pomáhám našim podnikatelům uspět na cizích trzích. To mi dává smysl. Snažím se podporovat kroky vlády a vysvětlovat, v jakém stavu jsou veřejné finance. Na začátku volebního období jsem byl připravený vládní zodpovědnost převzít. V minulém volebním období jsem se na post ministra financí připravoval. Ale není to tak, že bych dodnes usínal s nějakým pocitem ukřivděnosti. Soustředím se na práci, kterou mám, a přeji si, aby vláda byla úspěšná, a hlavně aby uspěla v konsolidaci veřejných financí. To rozhodne jak o vládě samotné, tak o síle ODS v následujících volbách.
Řekl jste, že růst daní je krvavý kompromis, kvůli kterému ponese ODS politické následky. Počítáte s tím, že ODS půjde po dalších volbách do opozice?
To se stát může. Proto velmi hlasitě říkám, že je potřeba konsolidační balíček dennodenně vysvětlovat, abychom voliče přesvědčili, že je potřebný. Ale pokud by naše vláda neudělala v konsolidaci veřejných financí nic, tak by to lepší volební výsledek určitě nepřineslo. Lidé by byli zklamaní, že dali důvěru politickým silám, které slibovaly, že konsolidaci provedou, a ve vládě na to rezignovaly.
Dělá vláda a ministr financí dost v té komunikaci?
Nebudu kritizovat svoji vládu a ministra. Vždy jde komunikovat lépe. I ministři cítí, jak je ten konsolidační balíček přijat veřejností a že ta komunikace v následujících měsících musí být výrazně aktivnější. Lidé jsou schopni přijmout i nepopulární opatření, pokud se jim dobře vysvětlí.
Hlasitě kritizujete zvýšení daní. Zvažoval jste, že byste kvůli tomu pro balíček nehlasoval?
Nemáme nikterak nízké daně v porovnání s okolními zeměmi a žijeme v napjaté ekonomické době. V této chvíli nepovažuji za optimální zvyšovat daně. Jako člen vládní koalice ale vím, že buď bude přijat tento kompromisní, byť nedokonalý konsolidační baliček, nebo nebude přijato nic. A to by byla vzhledem ke stavu veřejných financí varianta nejhorší. Několikrát jsem řekl, že balíček podpořím, byť se skřípěním zubů u některých konkrétních bodů. Budu ale dál připomínat, že problém veřejných financí nevznikl na příjmové straně, ale na výdajové straně. To zejména za covidu. A ty výdaje bohužel nepadají zpět na předcovidovou úroveň. To se musí primárně řešit.
Kdybyste byl ministrem financí, jak byste balíček naplánoval bez zvyšování daní?
Kdyby, kdyby... Nebyl jsem u politických vyjednávání balíčku, tak je těžké na to reagovat. Tlak na ještě vyšší úspory, redukce velikosti státu by byla jediná cesta – a podle mě správná. Nikoho ale neobviňuji, že se nevyjednalo maximum možného ze seznamu opatření, který primárně připravil NERV. Asi bych k tomu na začátku přistoupil trochu jinak, ale to nemá smysl nyní komentovat. Co můžu deklarovat a slíbit, je, že bude-li jakýkoliv zájem a návrh vlády na další a vyšší úspory, rád ho podpořím a budu první, kdo to půjde před veřejnost hájit, byť to nebude přinášet kladné body.
Říkal jste, že jste u těch jednání nebyl. Proč? V minulém období vás ODS prezentovala jako největšího ekonomického experta strany.
Byl jsem u jednání pracovních skupin, které na začátku řešily jednotlivá opatření, se kterými přišla NERV. To v jistou fázi skončilo a jednání se přeneslo na úroveň předsedů jednotlivých stran, předsedů klubů a ekonomických ministrů. Akceptuji, že ta jednání probíhala mezi špičkami vlády. Moji kolegové vědí, že jsem kdykoliv připraven svůj expertní názor poskytnout, jednání se zúčastnit, bude-li o to zájem.
Zároveň musím férově říci, že to celé není jen o ministru financí. Představa, že uzdravit veřejné finance může jen premiér nebo ministr financí, je chybná. Ostatní ministři nesmějí podlehnout resortismu a jen bránit své rozpočtové kapitoly. To by byla celá snaha předem odsouzena k neúspěchu. Konsolidaci a úspory musí vzít za svůj cíl celá vláda do posledního ministra.
To už se ale trochu děje, plány na úspory už nabourávají zevnitř sami někteří ministři. Například ministru zahraničí Janu Lipavskému (Piráti) se nelíbí, že by jeho rezort měl krátit provozní výdaje a mít méně peněz na platy diplomatů a dalších zaměstnanců. Ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi (TOP 09) se nelíbí zmrazení valorizace plateb za státní pojištěnce. To nepůsobí moc dobře, ne?
Jednotliví ministři si musejí uvědomit, s jakými ambicemi do vlády šli. Vláda převzala odpovědnost s jednou velkou prioritou – a to je konsolidace veřejných financí. Zmiňovali jsme ji ve volebních programech, je to jeden z hlavních bodů v programovém prohlášení vlády. Premiér musí všem připomenout, že hlavním cílem vlády byla konsolidace veřejných financí. Musí si na to vzpomenout každý předseda vládní strany a každý ministr a v tomto smyslu jednat. Jestli budou na veřejnosti probíhat spory jednotlivých ministrů o miliardy, tak ten konsolidační balíček je odsouzen k neúspěchu. Respektive vláda je odsouzena k neúspěchu. Pokud se hašteří o tak důležité věci, jako je konsolidace veřejných financí, tak to bude ukazovat na to, že to není příliš promyšlený plán a je to výsledek souboje jednotlivých ministrů. Před tím bych strašně varoval. Vláda musí vystupovat jako jeden tým.
V balíčku vám vadí i vylobbovaná nulová spotřební daň na tiché víno. Za vinaře se prý postavil i sám premiér. Chápete, proč Petr Fiala tu nulovou daň chtěl?
Nevím, kdo kde jak lobboval. Myslím si, že když probíhá konsolidace veřejných financí, tak má existovat co nejméně výjimek. Tohle výjimka je. Na druhou stranu je legitimní zájem vinařů, aby platili menší daně. Ale v kontextu zdanění ostatního alkoholu to nepovažuji za smysluplné.
Mělo by se to změnit? Chystáte třeba nějaký pozměňovací návrh?
Chápu to jako jeden z kompromisů. Je to pro mě uzavřená kapitola. Pokud by se to změnilo, rád to podpořím. Ale nechci z konsolidačního balíčku dělat trhací kalendář. Pokud má být přijat, tak ze strany vládní koalice má být ambice měnit co nejméně věcí.
Ještě nejsme ani v polovině roku a vláda téměř vyčerpala rozpočet. Čím to je? Byl špatně sestavený?
Rozpočet je plánem, který by měl být sestavován velmi zodpovědně a v souladu s realitou. Na druhé straně žijeme v trochu rozbouřeném moři. Nikdo netušil, jak se budou vyvíjet ceny elektřiny, jak bude vláda kompenzovat podnikatelům zvýšené náklady. Máme válku na Ukrajině, vysokou inflaci. V takovou chvíli plánovat je mnohem těžší. V průběhu roku na to vláda musí reagovat a připravit opatření, která rozpočet dostanou do reality. Potřebujeme zasáhnout do už schváleného rozpočtu a přijít s dalšími poměrně výraznými úsporami, pokud chceme dodržet deficit 295 miliard, což už je tak šílené číslo. Musejí prostě přijít další úspory.
Jaké?
Musí se škrtat maximálně a všude kromě několika málo priorit. Musí se sáhnout kamkoliv, kde to jenom trošku jde. S tím ministři přijali vládní odpovědnost. Věděli, jak na tom jsme se státní pokladnou. Nesmí být žádná položka, která by neprošla inventurou, jestli je nebo není možné ji seškrtat. Měli by ušetřit všechno, co jde. Už několikátý rok máme deficit ve stovkách miliard a určitě nechci předat zemi svým dětem na pokraji bankrotu.
Opravdu hrozí bankrot?
Nejsme Itálie, velká ekonomika, které investoři budou promíjet zadlužení přes 100 procent HDP. Na nás se investoři vždy budou dívat přísnějšíma očima. Máme štěstí, že se tady historicky, už od dob Aloise Rašína, hospodařilo poměrně zodpovědně. Jsme tedy v dobré situaci, kdy máme v porovnání s evropskými ekonomikami nízké zadlužení. Ale ve chvíli, kdy bychom sekali stomiliardové deficity jeden rok za druhým, tak bankrot sice nepřijde v nejbližších letech, ale v delším horizontu by samozřejmě hrozil.
Ty deficity seká i vaše vláda…
Už před covidem byly naše veřejné finance ve strukturální nerovnováze, ale covid otevřel stavidla, která se ještě nepodařilo uzavřít. Dluhy se rozjely tempem, které je jedno z nejrychlejších v Evropě. Tomu nemůžeme nečinně přihlížet.
