Má ruský pas, ale staví se proti svému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Ruský aktivista Filipp Sedov, který na Instagramu vystupuje jako „Rus na Slovensku“, už nějaký čas žije u našich východních sousedů. Mimo jiné přednáší tamním dětem o současném Rusku, stejně tak se ale stal terčem Putinových fanoušků na demonstraci. Jak podle něj vypadá ruská opozice po smrti Alexeje Navalného? Co o Rusku smýšlí slovenské děti? A jaké má coby Rus možnosti v Evropě?
Od doby, co jsme se spolu bavili naposledy, se mnohé změnilo. Na Slovensku dnes vládne staronový premiér Robert Fico a jeho kabinet změnil kurz ohledně Ruska a Ukrajiny. Jak se vám na to dívá?
Je to velmi smutné. Nejvyšší ústavní činitelé vyjadřují podporu a šíří proruskou propagandu, proti čemuž je náročné bojovat. Těžko říct, kam to celé bude směřovat. Slovensko je dnes jednou z největších hanb v Evropské unii. Slova premiéra Fica, že za válku může Ukrajina či Banderovci, jsou prostě strašná.
ČTĚTE TAKÉ: Putinův fašistický režim musí prohrát. Rozpad Ruska by ale byl masakr, říká aktivista Sedov
Nedávno se slovenský ministr zahraničí Juraj Blanár sešel se svým ruským protějškem Sergejem Lavrovem, čímž vyvolal v Evropě vlnu nevole. Jak ale bylo toto setkání vnímáno přímo mezi Rusy?
Ruská propaganda to vykreslovala tak, že Slovensko jde kupředu a aspoň Slováci přišli na to, že je potřeba se s Ruskem bavit. Podle ruské propagandy jsou Slováci v podstatě nejlepší, protože se nebojí jednat. Je to vlastně úplný opak toho, co Blanár schytal v Evropě. V ruských novinách i televizi se psalo: „Už i Evropanům došlo, že je nutné s námi mluvit.“
Ozývali se vám na to konto vaši ruští příbuzní či známí?
Ano. Ptali se mě, co se to děje. Proč premiér či ministr říkají takové věci, že Ukrajinu už nebude podporovat a podobně. Oni prostě nechápou kontext, že na Slovensku je společnost velmi polarizovaná. Když byly parlamentní volby, šlo volit skoro 70 procent voličů. Ficův Směr získal jen 25 procent odevzdaných hlasů, takže ho volila čtvrtina obyvatel, což je vlastně malý počet lidí. Na Slovensku je ale problém, že je tu stále mnoho lidí, kteří nechtějí řešit politiku, nechtějí volit a nemají zájem. Tak tu v konečném důsledku mají tohle.
Loni jste mi v rozhovoru říkal, že teď byste se do Ruska určitě nevrátil, protože tam vládne Putinův fašistický režim. Jak se vám ale dnes žije na Slovensku, když se tam změnila vláda a řada lidí ze země odchází?
Těžko se mi slova ústavních činitelů poslouchají, především pak ta od Roberta Fica. Pro mě jako ruského občana je to náročnější o to, že já na rozdíl od Slováků nemám kam jinam jít, protože potřebuji vízum a kopec papírů. Kdybych navíc neměl trvalý pobyt na Slovensku, nemohl bych jet ani do Česka coby turista na dovolenou.
A přestěhovat se jinam?
To je velmi náročné. Pro nás ruské občany to je od začátku války opravdu masakr, abychom získali potřebné povolení. Ani předtím to nebylo jednoduché. Na druhé straně si ale myslím, že osvěta, kterou dělám na školách po Slovensku, je stále velmi důležitá a je potřeba na ní pracovat. Kdybych byl jinde v zahraničí, třeba někde na západě Evropy, tak tam málokdo zpochybňuje to, co dělá ruská armáda na Ukrajině. Většina lidí tam dobře ví, že Rusko Ukrajinu napadlo, ne naopak. Na Slovensku je tohle téma mnohem komplikovanější.
Dříve jste mi říkal, že reakce studentů na vás jsou v drtivé většině pozitivní. To ale bylo před volbami na Slovensku. Proměnilo se to od té doby?
Většina škol, které jsem navštívil, byly gymnázia či umělecké školy, takže žáci studující na nich většinou věděli, jak to je. Že je Rusko agresor nezpochybňují, akorát neznají kontext úplně do hloubky. Ale co se týká učilišť, tak ani před volbami to na nich nebylo zrovna dobré. Na nich jsem si častokrát vyslechl, že si za válku Ukrajinci mohou sami nebo že mají drahá auta a už není třeba je podporovat. Padaly tam slova, že Ukrajinci zneužívají sociální systém, výhody a podobně. Teď je to ještě horší, protože tu samou rétoriku mají i nejvyšší ústavní činitelé Slovenska.
Říkal jste, že vzhledem ke svým názorům máte problémy doma v Rusku, kam se ale nechcete vrátit. Stejně tak vám vadí, jaká nálada panuje na Slovensku. Opravdu jste neuvažoval o přesunu jinam do Evropy? Popřípadě jak by to pro vás jako ruského občana bylo složité?
Nechci se vzdát, protože svoji osvětu beru jako poslání. Situace na Slovensku je náročná a bylo to vidět i třeba během prezidentských voleb, kdy řada kandidátů používala proruské narativy. Hlásali třeba, že za válku může Amerika, že Slováci jsou pod tlakem Bruselu nebo že je nutné vystoupit z Evropské unie. Jsem přesvědčený, že určití politici na Slovensku jsou finančně podporováni Ruskem. Dokázané to nemám, ale podle toho, jak se chovají a co říkají, jsem o tom přesvědčen.
Máte na mysli právě některé z prezidentských kandidátů?
Někteří z nich určitě ano. Na jedné straně tu máme politiky, kteří jednoduše zneužívají veřejné mínění, a protože mnoho Slováků fandí Rusku, tak jim jen tvrdí to, co chtějí slyšet. Ale pak tu máme lidi, o kterých si vážně myslím, že jsou financováni Kremlem.
Není tomu tak dlouho, co byl spáchán atentát na premiéra Roberta Fica. Tento akt vnesl do slovenské společnosti další klín. Jak jste to vnímal vy?
Jednoznačně pokus o atentát odsuzuji. Bez ohledu na to, jak vnímáme Ficovu politiku, tak to, co se událo, je velmi špatná zpráva pro slovenskou společnost a demokracii. Je trapné sledovat, jak se koaliční politici a dnes i samotný Fico snaží tu tragédii zneužívat ve svůj prospěch. Vzniká z toho ještě větší polarizace společnosti.
Nedávno v ruském vězení zemřel nejznámější představitel ruské opozice Alexej Navalnyj. Jaké jste měl z toho coby člověk, který sám vystupuje proti Kremlu, pocity?
Bylo to velmi těžké. Nejen pro mě osobně, ale i pro mnoho Rusů, protože to byl největší a nejsilnější opoziční lídr. Byl vzorem pro nás všechny. Kdybychom dělali jen deset procent toho, co on a měli desetinu jeho odvahy, dokázali bychom mnohem více. Měl jsem naději, že zopakuje politický osud Nelsona Mandely, který strávil více než 20 let ve vězení v Jihoafrické republice, ale poté byl osvobozen a po padnutí režimu apartheidu se stal hlavou státu.
Vidíte někoho jiného, kdo by ho dokázal nahradit? Kdo teď bude hlavní tváří ruské opozice?
Podle mě žádný ze zbylých opozičních lídrů nemá takové charisma. Buď jsou ve vězení, nebo jsou v zahraničí jako Garry Kasparov a Michail Chodorkovskij, nebo jsou mrtví. V tomto okamžiku lídra jako Navalného nemáme.
Jak myslíte, že nyní budou fungovat opozičníci jako Ilja Jašin nebo Vladimir Kara-Murza, kteří se při nedávné výměně vězňů dostali na Západ? Mohou být v exilu užiteční a stanou se lídry odporu?
V první řadě jsem velmi rád, že jsou osvobození. Jsem přesvědčen, že Jašin a Kara-Murza budou dělat všechno možné, abychom dokázali porazit Putinovu diktaturu. Zároveň si však uvědomme, že je velmi těžké oslovit lidi v Rusku, pokud jste v zahraničí. Facebook a Instagram byly zablokovány už na jaře 2022, před měsícem se začal řešit YouTube a dnes se hovoří o tom, že přestává fungovat i Telegram. Jde spíš o to, že se budou snažit oslovit západní politiky, aby zavedli ještě přísnější sankce vůči lidem, kteří profitují ze současného režimu.
V tomto okamžiku lídra jako Navalného nemáme.
A nemohla by se tou lídryní stát Navalného manželka a vdova Julija?
Je to jedna z možností. Nevím, zda to dokáže. Navalnyj si svůj kapitál budoval dlouhé roky. Doufám, že se jí něco podobného podaří, ale to ukáže až čas.
Nedávno v Rusku proběhly prezidentské volby, které Západ neuznává jako věrohodné. Drtivě dle očekávání vyhrál Vladimir Putin. Jak se člověk, který je proti Putinovu režimu a nepochybuje o volebních manipulacích, v takovém případě zachová?
Byl jsem si jistý, jak to dopadne, ale stejně jsem šel v Bratislavě volit na ruskou ambasádu. Alexej Navalnyj doporučoval, abychom všichni, kdo stojíme proti Putinovi v zahraničí, šli volit 17. března v pravé poledne. Když jsem tam v ten čas šel, bylo tam obrovské množství lidí, kteří museli čekat až tři hodiny, než mohli odevzdat svůj hlas.
Měl jsem z toho pocit solidarity, že v tom nejsem sám a že je nás naopak mnoho. Ano, žijeme sice za hranicemi, ale stále jsme ruští občané a záleží nám na tom, co se v naší domovině děje. Výsledek voleb neřeším, protože to nebyly demokratické volby. Ne každý, kdo chtěl kandidovat, byl k volbám připuštěn, což byl i případ Navalného v minulých letech. My Rusové v cizině děláme všechno proto, abychom mohli změnit situaci doma. V současném Rusku se protestovat nedá. Je to reálná diktatura, kde jsou všechna lidská práva potlačena. Akorát Navalného pohřeb byl výjimkou, protože policie nemohla lidem zakázat jít na hřbitov. A viděli jsme, že jeho památku dorazilo uctít opravdu hodně lidí.
Cítil jste v tomhle přístupu naději?
Ano, ale to je zatím vše. Je to naděje, kterou se snažíme chránit. Tím ale nezměníme celý režim. Ten nepadne, když půjdeme volit ve 12:00. Někdy v budoucnosti ale můžeme mít větší šanci na změnu. Proto tu naději potřebujeme.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Putin své ponížení dlouho nevydrží, míní Šándor. Vojáček popsal smysl ukrajinské operace
