Šmarda: Sociální demokracie je alternativa mezi asociály a bolševiky. Zaměříme se na mladé

Během sobotního sjezdu jste zmínil, že za sebou máte dvě fáze svého projektu v sociální demokracii. Znamená to tedy, že nyní začínáte třetí?
Ano, mám za sebou dvě fáze. První se jmenovala Velký úklid. Během ní šlo především o to dát stranu vnitřně do pořádku. Druhá fáze se jmenovala Nový začátek, to znamená nachystat dnešní den (sobotní sjezd strany, pozn. red.), připravit velkou změnu sociální demokracie, a to nejenom prostřednictvím nového názvu a loga, ale především skrze konkrétní program. A to bylo velmi těžké, proto bych chtěl poděkovat všem, kdo se mnou spolupracovali. Nový začátek nás posouvá do třetí fáze, kterou je První úder. Na jejím konci by měl být úspěch nejenom v evropských, ale i v krajských a senátních volbách.

V následujícím funkčním období vás čekají troje volby z pozice předsedy – krajské, senátní a do Evropského parlamentu. Jaký výsledek v nich byste považoval za úspěch?
V evropských volbách bychom rádi uspěli tak, abychom získali alespoň jednoho, ideálně však dva europoslance. V krajských volbách bychom se měli, pokud možno v co největším počtu vrátit do krajských zastupitelstev, ze kterých jsme vypadli. Tam, kde jsme byli úspěšní a jsme součástí krajských rad, bychom rádi pozice obhájili. Například v Pardubickém kraji to znamená udržení pozice hejtmana.

Tyto volby však budou stranu stát hodně peněz, hovořil jste o desítkách milionů. Kde je vezmete? Finanční situace sociálních demokratů přece jen stále není zcela ideální.
Politická strana, která vypadne z Poslanecké sněmovny, přijde o celou řadu svých příjmů. My jsme takto ztratili přibližně 80 procent svých výnosů. Museli jsme se tomu přizpůsobit a hodně šetříme. Samozřejmě existuje možnost získávat i sponzorské příspěvky, nicméně sociální demokracie v tom nebývá tak úspěšná jako politické strany, které slouží velkému kapitálu. Z toho důvodu budeme muset získávat peníze především od drobných dárců, což je mnohem složitější a náročnější, ale má to i svou výhodu. Nejsme zavázáni žádnému oligarchovi či politickému podnikateli, což je něco, co má svou hodnotu. Věřím, že to ocení i občané.

V médiích se však hovořilo o zapojení větších sponzorů, jmenovitě například Jana Barty.
Jistě a nejenom jeho. Myslím, že takových lidí je mnohem víc. Budeme rádi, když sociální demokracii podpoří kdokoliv, kdo chce společnost založenou na sociální spravedlnosti a podporuje to, aby česká politika byla sociálně odpovědná, ale zároveň myslela na udržitelný rozvoj. Doufám, že nejpozději v neděli ráno přijmeme kodex dárce, který vypracovala naše komise pro základní hodnoty vedená Vladimírem Špidlou. Tento kodex jasně řekne, od koho jsme ochotni vzít si peníze, a od koho ne. Pokud někdo bude chtít dát sociální demokracii peníze, musí to vždy udělat transparentně a otevřeně a nesmí mít žádné tajné požadavky. To je pro nás velmi důležité a nezáleží na tom, zda je dárce bohatý, nebo chudý. Co se týče pana Barty, doufám, že nás taky podpoří. Byl bych mu za to vděčný, ale platí pro něj to samé, co pro kohokoliv jiného. Nemůže za to očekávat žádné další služby. Mohu mu pouze osobně garantovat, že sociální demokracie bude dělat slušnou a odpovědnou politiku a nenechá se nikým koupit.

Sociální demokraté představili nový název i zkratku SOCDEM a hned se o to pohádali

Politika

Česká strana sociálně demokratická změní po 30 letech název na Sociální demokracie i současnou zkratku ČSSD na SOCDEM. Rozhodl o tom v sobotu stranický sjezd v Plzni značnou většinou delegátských hlasů. O změně názvu se rozpoutala debata, ozývaly se i kritické hlasy. Proti novému názvu vystoupil například bývalý místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach. Sociální demokraté představili na sjezdu rovněž nový vizuální styl.

Pokud neseženete dost peněz skrze sponzorské dary, je ve hře i prodej stranického majetku?
Určitě nebudeme prodávat historický majetek sociální demokracie, jako je například Lidový dům nebo Kulturní dům Střelnice v Hradci Králové. V tomto duchu budu navrhovat usnesení sjezdu. Prodej nějakého majetku samozřejmě přichází v úvahu, ale rozhodně ne toho základního, který nás dělá sociální demokracií.

Vaše europoslankyně Radka Maxová sjezd oslovila prostřednictvím videopříspěvku a vyjádřila chuť vést kandidátku sociálních demokratů z pozice lídryně do voleb do Evropského parlamentu. Uvažujete o ní na případné první místo kandidátky?
Vůbec se tomu nebráním. Radka Maxová je výbornou europoslankyní a byl bych rád, kdyby v této pozici pokračovala. Nemohu dnes slíbit, že kandidátku povede, protože o tom se rozhodne až někdy v září nebo začátkem října. Každopádně bych byl rád, aby se opět stala europoslankyní.

Podívejte se na rozhovor s Jiřím Dienstbierem ze sjezdu sociální demokracie:

Přece jen se vrátím k těm novým tvářím. Vyznělo to, že jsou pro vás jednou z priorit, nicméně ve vedení strany se toho tolik nezměnilo. Na jakých pozicích si nové tváře představujete?
Budeme je potřebovat hlavně na krajské kandidátky, ale i do evropských voleb, případně do voleb senátních. Ono nejde o to, kdo je předsedou nebo místopředsedou sociální demokracie, veřejnost si bude vybírat právě z lidí na kandidátkách, jež bych chtěl zaplnit novými komunálními politiky, kteří mají zkušenost s konkrétní pomocí lidem v obcích. Rád bych naše kandidátky také otevřel lidem zvenčí, například z odborů nebo z jiných občanských organizací.

Je reálná také varianta otevření vašich kandidátek lidem z jiných politických stran?
Může se jednat i o členy jiných politických stran, pokud se ztotožní s naším programem v daném kraji. Myslím si, že například v krajských volbách je přípustné, že bychom uzavírali i koalice. Příkladem může být třeba Martin Netolický, který se stal hejtmanem z koaliční kandidátky, na níž byly vedle sociální demokracie i jiné politické strany. Takových krajů je víc, například Zlínský nebo Královéhradecký.

Šmarda: Fialova vláda je pro naši zemi smrtící koktejl. Sociální demokracie není parta tlučhubů

Politika

Fialova vláda je pro naši zemi smrtící koktejl. Česká republika potřebuje návrat sociální demokracie, prohlásil na víkendovém sjezdu ČSSD v Plzni její předseda Michal Šmarda. Jeho partaj podle něj není parta tlučhubů, ale skupina lidí, kteří dokážou pomoci. Sjezd začal v sobotu po poledni a dosavadní lídr na něm k večeru obhájil svůj post. Strana také představila nové logo s nápisem SOCDEM a vrací se k variantě hesla z 90. let Lidskost proti sobectví.

Kromě nových tváří byste do práce ve straně zapojil zasloužilé členy. Co od nich očekáváte?
Byl bych rád, aby ve vedení sociální demokracie byli zastoupeni lidé, kteří reprezentují mladou generaci. Proto jsem také podpořil předsedu Mladých sociálních demokratů Lukáše Ulricha ve volbě na místopředsedu sociální demokracie. Lukáš je skvělý, nadějný a talentovaný politik, ale takových je víc. Co se týká starších matadorů, založili jsme například komisi pro základní hodnoty, které je součástí třeba i můj dnešní protikandidát Lubomír Zaorálek, ale kromě něj třeba Vladimír Špidla, Milan Štěch, Karel Machovec, nebo dokonce Petra Buzková.

Vaším plánem je také více oslovit mladé lidi, protože v této skupině máte údajně velký potenciál. Jak toho chcete dosáhnout?
Budeme se mnohem víc věnovat tématům, která mladou generaci zajímají a na která má sociální demokracie konkrétní a racionální odpovědi. Ať už se jedná o politiku bydlení, rozvoje vzdělávání, nebo řešení environmentálních problémů a boj proti klimatické krizi.

Představili jste také nový vizuální styl, kterým se chcete odlišit od minulosti. Vaším mottem je však „lidskost místo sobectví“, což nápadně připomíná slogan sociální demokracie za Miloše Zemana.
V devadesátých letech slogan zněl „lidskost proti sobectví“, v tom se moc nelišil. My zcela úmyslně na tuto éru navazujeme, protože sociální demokracii se v devadesátých letech podařilo lidi přesvědčit, že si nemusí vybírat mezi pravicovou ODS Václava Klause a komunistickou stranou Miloše Jakeše. Tuto falešnou volbu sociální demokracie lidem vyřešila a nabídla jim lepší řešení pro Českou republiku. Proto se jí také v roce 1998 podařilo vyřešit krizi, do které Česko dostala pravicová vláda. A v tomto dnes vidím velmi obdobnou situaci. Opět proti sobě stojí na jedné straně asociální pravicová vláda a na straně druhé normalizační bolševik v čele jakéhosi obludného hnutí. Myslím si, že lidé si nemusí vybírat z těchto dvou alternativ.