Rozhovor s politologem Kubáčkem o současné situaci
Podle politologa Jana Kubáčka v České republice z hlediska přístupu ke koronaviru převládá nesoudnost a neschopnost najít konstruktivní tón mezi vládou a opozicí nad hledáním racionálního řešení. Sám v ČR vnímá dva světy. Na jedné straně utahaní zdravotníci a na druhé lidé, kteří si pandemii nepřipouštějí a mají pocit, že když ji nebudou vnímat, vyhrají nad ní.
„Pravdou je, že málokdo v době této britské mutace rozvolňuje. To nemá logiku. A hlavně nemáme kapacity zdravotního systému. Je to už skoro rok a vyjma drobného vypuštění letních měsíců jsou zdravotníci, ale i pečovatelé v sociálních ústavech de facto v mimořádném stavu celý rok. A upřímně, kdo z nás by to zvládl,“ komentoval situaci kolem debat o rozvolnění Kubáček.
„Měli bychom si asi opravdu nalít čistého vína, že situace ve zdravotnictví je postavena jenom na jednotlivých hrdinech, protože jako systém by to už dávno zkolabovalo i v cizině by to už dávno zkolabovalo,“ vyzdvihl práci lékařů, sester a dalších pracovníků, například v sociálních službách.
Co říká na možnost spojení hlasování o nouzovém stavu s hlasováním o důvěře vládě Andreje Babiše? „Byla by to pouze krajní varianta, která by podle mě nebyla oceněna ani voliči Andreje Babiše, ale kuriózně ani voliči opozice,“ reagoval.
Jak je možné, že u nás je koronavirus stále částečně politikum v době údajně zhoršující se situace a hrozby britské či jihoafrické mutace?
„Myslím, že jsou celkem tři polohy. První je absolutní nesoudnost. Druhá je neschopnost najít konstruktivní tón mezi vládou a opozicí na celonárodních řešeních a nějakém racionálním přístupu, kdy k tomu recepty jsou a známe je dobře deset měsíců. A třetí – obávám se, že společnost by asi potřebovala denně 15–20 minut skryté kamery z českých nemocnic, aby pochopila realitu,“ uvedl Kubáček.
Politolog Jan Kubáček Zdroj: tom
„Vidím to i ve svém okolí. Mám pocit, že jsou dva světy. Že se vrací opravdu utahaní zdravotníci a sociální pečovatelé, často tam doslova žijí. A vedle toho lidé, kteří si to nepřipouští a mají pocit, že když to nebudou vnímat, vyhrají nad tím. Mám pocit, že teď trochu trpíme absolutní nesoudností všichni.“
„Spíš bychom měli řadu věcí nazývat pravými jmény, to by možná politiky vrátilo zpátky do křesla,“ dodal politolog na závěr.
