Trailer ke hře Steel Hunters
Mechaničtí obři místo druhoválečných tanků, komorní akce několika dvojic místo velkých střetů pancéřované bojové techniky. Celosvětově úspěšné studio Wargaming přichází s novou hrou Steel Hunters, která se oproti předchozím vlajkovým titulům přesunula z historických kulis do postapokalyptického světa. Jak se zkušeným tvůrcům podařila? Redakce CNN Prima NEWS měla v anglickém Guildfordu exkluzivní příležitost si vyzkoušet štědrou hratelnou ukázku – tedy ještě dříve, než Steel Hunters vyjdou 2. dubna v předběžném přístupu.
Studio Wargaming, které má pobočku i na pražském Florenci, stojí především za titulem World of Tanks. Ačkoliv vyšel před více než dekádou, v současnosti se stále může chlubit desetitisíci aktivními hráči denně. Časem portfolio doplnily hry World of Warplanes a World of Warships, které nabídly bitvy historických letounů i válečných plavidel, masivní tankové bitvy se nicméně stále těší zdaleka největší popularitě – a to i mezi Čechy.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Nevyhazujte krabice, radí sběratel. Videohry nebo staré počítače mají cenu i stovek tisíc
O to zajímavější změnu přináší chystaná hra Steel Hunters, která nadobro opouští nejen historické reálie, ale také zavedenou hratelnost ve výše zmíněných titulech. Pryč jsou přestřelky desítek pásových ořů na velkém bitevním poli, louskání pancířů a obsazování strategických pozic na body – v tomto postapokalyptickém světě se totiž loví kráčející ocel.
Steel Hunters nabízejí zajímavý koktejl několika žánrů. V jádru jde hlavně o klasickou battle royale akci, při níž je hlavním cílem přežít do konce časomíry v dvoučlenných týmech – a během toho ideálně zlikvidovat nepřátelské dvojice. Vítěz ostatně může být jen jeden, a třebaže jsou prezentované arénové mapy mile rozlehlé, členité a pestré, pro šest týmů je tam přece jen poněkud těsno.
V britském Guildfordu jsme si mohli vyzkoušet několik zápasů, každý trval příjemných 15 až 20 minut. Někdy i deset a méně, pokud jsme zrovna narazili na zkušenější protivníky v podobě pracovníků Wargamingu, kteří se rozhodli otestovat reflexy pozvaných novinářů. Oproti World of Tanks je tempo sice výrazně svižnější, na druhou stranu stále nejde o žádnou extrémně náročnou střílečku jako Counter-Strike nebo frenetickou akci v Call of Duty.
Souboj kovových titánů
Průběh samotného zápasu je vlastně schematicky jednoduchý. Společně se svým spoluhráčem (případně počítačem ovládaným robotem, pokud se nikdo nenajde) jste vysazeni do mapy, bojujete s průzkumnými drony, sbíráte různá vylepšení, zvyšujete si úroveň svého mechanického hrdiny, odemykáte si lepší schopnosti a občas narazíte na nepřátelské týmy, která půjdou po vašem ocelovém krku.
Zde se otestuje, nakolik dokážete fungovat ve dvojicích. Spolupráce je naprosto klíčová, vzájemné krytí, obcházení protivníků a včasné stahování se z přestřelky též. Jakmile jste totiž oba „pod drnem“, hra pro vás skončí a můžete jen smutně koukat, jak se daří zbylým týmům. Dokud je alespoň jeden z vás naživu, druhý se po krátkém odpočtu může vrátit zpět do bitevní vřavy.
Cílem zápasu je přežít, pravidla Steel Hunters nicméně tlačí hráče k tomu, aby se přestřelkám nemohli moc vyhnout. Po určité době totiž naskočí časomíra a objeví se tzv. místo extrakce – tým, který jej udrží do konce matche ve svých barvách, vyhrává. Pochopitelně se tak na místo začnou shromažďovat všechny přeživší týmy, což zpravidla vyústí v ohňostroj raket, elektrických výbojů a efektních výbuchů.
Některé mapy se inspirovaly skutečnými lokalitami, ve výčtu tak nechybí americký venkov či zelenavé anglické kopce. Budovami není problém proběhnout – ostatně hrajete za masivní obrněné roboty – a obdobně vám budou padat k nohám i stromy či ploty. Zničitelnost prostředí navíc může v některých přestřelkách sehrát důležitou roli, obzvlášť při přepadávání nic netušících protivníků.
Sedm statečných
K pestrosti jednotlivých zápasů přispívají také samotní roboti. Do začátku mají hráči k mání sedm různých „transformersky“ mechanických hrdinů s diametrálně odlišnými vlastnostmi a schopnostmi. Designově i hratelností nás zaujal třeba Ursus, velký robotický medvěd s úctyhodnou výdrží a zajímavým arzenálem. Prakticky mu nechybí nic, od silného děla a energetického štítu po naváděné rakety. Kráčející pevnost.
Heartbreaker je naopak výrazně křehčí robotickou postavou, zato se zákeřnou výbavou. Umí se dočasně zneviditelnit a se svou odstřelovací puškou dokáže natropit paseku z bezpečné vzdálenosti, což z ní dělalo mimořádně nepříjemného protivníka na členitějších mapách. Za zmínku též stojí Fenris, jakási obdoba mechanické šelmy s vysokou rychlostí a hbitostí, která uměla pořádně potrápit při střetech na tělo.
Obsahu a pravidel je naštěstí tak akorát, aby se v nich nováček beznadějně neutopil a zkušený hráč rychle zorientoval. U jednotlivých robotů velice rychle pochopíte, jakých rolí se mají na bojišti ujímat, mapy jsou možná velké, ale krásně čitelné, a mechanismus vylepšování hrdinů a útoků je vesměs přímočarý. Nic z toho není na škodu vzhledem k tomu, že se Wargaming snaží nyní zasáhnout co nejširší publikum.
Novinka s potenciálem
Jednotlivé mechy půjde vylepšovat také mimo bojiště. V hlavním menu má každý z nich svůj strom dovedností, odemykáním jednotlivých větví si pak můžete oblíbené postavy vytvarovat podle svých představ. Oproti World of Tanks, kde se válečné stroje přece jen musely držet určitých historických parametrů, je tohle příjemnou změnou. Pracovníci Wargamingu novinářům párkrát zdůraznili, že nic nebudou zamykat za úplatu – snad vyjma speciálních kosmetických předmětů vše podstatné půjde získat pouze hraním.
Po technické stránce nebylo co vytknout, na rozpracovaný projekt vše šlapalo velice dobře a bez problémů. Vývojáři z Wargamingu pochopitelně počítají s rozšiřováním obsahu, postupně budou do Steel Hunters přibývat noví robotičtí lovci a mapy, ale také herní režimy. Stejně tak dojde podle jejich slov na postupné ladění obtížnosti a dalších technikálií podle toho, jakou zpětnou odezvu dostanou od širší veřejnosti.
Steel Hunters totiž vstupují do předběžného přístupu na PC již příští týden, konkrétně 2. dubna. Přirozeně se nabízí otázka, zda se autorům podaří stejný fenomenální úspěch jako v případě World of Tanks – to opravdu není nízká laťka. Hra ovšem nešetří na zajímavých nápadech, hraje se překvapivě příjemně a potenciálu má více než dost. Zatím má nakročeno správným směrem.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Kingdom Come: Deliverance II stál rozumné peníze, říká Vávra. Potěší, když hra pomáhá k lepší náladě
