Zelenský o útoku na Kyjev
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj popsal, jaké pro něj byly první hodiny ruské invaze na Ukrajinu. Měl prý strach o rodinu a své nejbližší, přesto ho nenapadlo vzdát se a opustit Kyjev. Řadu věcí včetně používání zbraní se podle svých slov naučil „za pochodu“.
Zelenskyj v rozhovoru pro Time přiznal, že první hodiny začátku ruské invaze na Ukrajinu má „roztříštěné“. Před východem slunce 24. února šel se svou ženou Olenou Zelenskou říci dětem, že začalo bombardování, a připravil je na útěk z domova. Jeho dceři je 17 a synovi 9 let. Oba jsou prý dost staří na to, aby pochopili, že jim hrozí nebezpečí. „Museli jsme je vzbudit,“ řekl Zelenskyj. „Bylo to hlasité. Byly tam výbuchy,“ dodal ukrajinský prezident.
Válka na Ukrajině
Brzy se prý ukázalo, že prezidentské kanceláře nejsou nejbezpečnějším místem. Armáda Zelenského informovala, že ruské úderné týmy seskočily na padácích do Kyjeva, aby zabily nebo zajaly jeho a jeho rodinu. „Před touto nocí jsme podobné věci viděli jen ve filmech,“ popsal Andrij Jermak, šéf prezidentova štábu.
Hroutil se řád světa
Zatímco ukrajinské jednotky bojovaly s Rusy v ulicích, prezidentská stráž se snažila uzavřít areál. Brána u zadního vchodu byla zablokována hromadou policejních zátarasů a překližkových desek – připomínala však spíše hromadu šrotu ze smetiště než opevnění.
Přátelé spěchali Zelenskému na pomoc, někdy i v rozporu s bezpečnostními protokoly. Několik z nich přivedlo do areálu své rodiny. Pokud by byl prezident zabit, podle ukrajinského řetězce nástupnictví by přebral velení země předseda parlamentu Ruslan Štefančuk.
Štefančuk byl mezi prvními, kdo se toho dne s prezidentem v kanceláři setkal. „V jeho tváři nebyl strach. Možná ta slova znějí vágně nebo nabubřele, ale cítili jsme, že se hroutí řád světa,“ uvedl Štefančuk. Zanedlouho pak šéf parlamentu předsedal hlasování o zavedení válečného stavu v celé zemi. Zelenskyj podepsal dekret ještě téhož odpoledne.
Když se setmělo, vypukly v okolí vládní čtvrti přestřelky. Stráže uvnitř areálu zhasly světla a přinesly Zelenskému a asi tuctu jeho pomocníků neprůstřelné vesty a útočné pušky. Jen několik z nich vědělo, jak se zbraněmi zacházet. Jedním z nich byl Oleksij Arestovyč, veterán ukrajinské vojenské rozvědky. „Byl to naprostý blázinec. Automaty pro všechny,“ vysvětlil Arestovyč. Ruské jednotky se podle něj dvakrát pokusily vtrhnout do areálu. Zelenskyj přiznal, že v té době na místě byla ještě jeho žena a děti.
Potřebuji munici, ne odvoz
Od amerických a britských jednotek přišly nabídky na evakuaci prezidenta a jeho týmu. Šlo o to pomoci jim vytvořit exilovou vládu, nejspíše ve východním Polsku, která by mohla pokračovat ve vedení na dálku.
Nikdo ze Zelenského týmu prý o těchto možnostech neuvažoval. Při rozhovoru s Američany na zabezpečené pevné lince odpověděl vtipem, který se dostal na titulní stránky novin po celém světě: „Potřebuji munici, ne odvoz.“
Někde mimo hlavní město čekal na prezidenta zabezpečený bunkr vybavený tak, aby vydržel dlouhé obléhání. Zelenskyj tam odmítl jít. Místo toho se prezident rozhodl druhou noc invaze, zatímco ukrajinské síly bojovaly s Rusy v nedalekých ulicích, vyjít ven na nádvoří a natočit na telefon videozprávu. „Jsme tu všichni,“ řekl Zelenskyj poté, co ukázal úředníky po svém boku. Byli oblečeni do armádních zelených triček a bund, které se měly stát jejich válečnými uniformami. „Bráníme naši nezávislost, naši zemi,“ sdělil ukrajinský prezident.
Netrvalo dlouho a Zelenskyj poprvé zamířil podívat se na následky bojů na vlastní oči. Začátkem března, kdy Rusové stále ostřelovali Kyjev a snažili se obklíčit hlavní město, vyjel prezident tajně ze svého sídla v doprovodu dvou přátel a malého týmu bodyguardů. „Rozhodli jsme se za pochodu,“ vzpomínal Jermak, náčelník štábu.
