Sudí olympijských sportů často nadržují svým, dokazují experti. Jak to míchá medailemi?

Spustíte se z věže se sklonem kolem 35 stupňů. Během nájezdu dlouhého asi sto metrů získáte rychlost kolem 90 kilometrů v hodině, snažíte se trefit do odrazu na odrazové hraně, pět vteřin plachtíte vzduchem a do telemarku chcete dopadnout v co nejdelší vzdálenosti. Tak by se ve zkratce dalo popsat soutěžení ve sportu, který Čechům v posledních letech sice moc radosti nedělá, ale má velmi úspěšnou historii.

Ve skocích na lyžích se ale nemusí stát vítězem vždy ten, kdo dolétne nejdále. Rozhodující není součet metrů, ale bodů. A v tom právě může být určitý problém, body totiž přidělují rozhodčí, byť se musí řídit nějakými pravidly. Jenže studie norského vědce Alexe Krumera a jeho dvou kolegů z Molde University College dokazuje, že sudí skoků na lyžích nadržují svým krajanům z řad závodníků.

Až půl bodu navíc pro krajana

Na tom by nebylo nic divného, pokud by to nemělo vliv třeba i na medailové pořadí závodníků. Výzkumníci podrobili analýze téměř 15,5 tisíce skoků ve 203 mužských závodech, které se konaly mezi lety 2010 a 2017. Tedy závody světového poháru (včetně sedmi ročníků Turné čtyř můstků), mistrovství světa a dvoje olympijské hry (Vancouver a Soči). Zkoumali rozhodování 172 sudích z 19 zemí. A zjistili, že rozhodčí skoky „svých“ závodníků bodují až o půl bodu lepší známkou a naopak „poškozují“ jejich soupeře až o 0,3 desetiny bodu horší známkou.

Každý z pětice rozhodčích boduje skok známkou za styl, která může dosáhnout maximální hodnoty 20 bodů. Vezmeme-li tedy v úvahu rozptyl od -0,3 do +0,5 bodu, národnost může ovlivnit téměř pět procent hodnoty známky udělené za provedení skoku. Pravidla stylového bodování přitom na podobné excesy pamatují – nejvyšší na nejnižší udělená známka se škrtají, do konečného součtu se tedy započítávají jen tři.

Nejvíce nadržují Rusové, nejméně seveřané

Krumer a spol. přesto zjistili, že vliv stylových rozhodčích je tak veliký, že ve 2,3 procentech případů jejich známkování vedlo k jinému složení medailistů, než kdyby sudí rozhodovali zcela neutrálně. Vědci se také zaměřili na zjišťování, rozhodčí z kterých zemí mají nejsilnější tendenci své krajany protežovat. A jako největší „hříšníci“ z analýzy vyšli Rusové, následováni Poláky a Čechy. Naopak nejvíce neutrální jsou Norové a Finové.

Vědci si zároveň všimli statisticky významné souvislosti mezi nadržování svým skokanům a indexem vnímání korupce v zemi původu stylových rozhodčích. Jinými slovy sudí, kteří pocházejí ze zemí, kde je korupce problém, mají i silnější sklon do bodování promítnout zemi původu závodníka, a naopak.

„Skategate“ na olympiádě v Salt Lake

Ještě větší problémy s bodováním se ale vyskytují u krasobruslení. Podle jiné studie, na kterou se odkazuje časopis The Economist, hraje národnost rozhodčích ve vztahů k závodníkům o 60 procent větší roli než v případě skoků na lyžích. Právě krasobruslení má na kontě řadu skandálů, které celkem pravidelně zasahují i do výsledků těch největších světových akcí včetně zimních olympiád.

Zřejmě největším skandálem ledového sportu se stala takzvaná „aféra Skategate“. To když na olympiádě v Salt Lake City v roce 2002 zvítězil v soutěži sportovních dvojic ruský pár Běrežná – Sicharulidze, přestože se během svého vystoupení dopustil chyb. Na stříbrné pozici skončili bezchybní Kanaďané Saleová – Pelettier. Diváci v hale po oznámení pořadí bouřili nevolí.

Francouzská sudí Marie-Reine Le Gougneová později přiznala, že na ni byl činěn nátlak ze strany ruského mafiána Tochtachunova, aby rozhodovala ve prospěch Rusů. Ruský rozhodčí měl na oplátku pomoci francouzskému páru v tancích na ledě.

Namísto toho, aby se konečné pořadí prohodilo, Kanaďané získali dodatečně rovněž zlaté medaile. Důsledkem byla revoluční změna bodování, kdy v propadlišti dějin zmizely „magické šestky“. Dnes body naskakují postupně již v průběhu jízdy a systém je nepoměrně více transparentní. Dokonale odolný vůči protežování „miláčků“ však stále není.