Světlo na konci covidového tunelu existuje. Akorát strojvůdce je šílený, říká lékařka

Jaká je vaše pracovní náplň v ordinaci?
Pracuji v ordinaci praktického lékaře, která je součástí malé nemocnice. Přicházím tak do styku s pacienty z celé šíře sociálního spektra. Od zaměstnanců místní univerzity, včetně zahraničních, po operátory z různých fabrik, které ve městě jsou, řadě podniků a organizací plníme i službu pracovně lékařskou – závodní lékař. No a samozřejmě máme v péči hodně seniorů, ti chodí častěji, takže náš vztah je k nim osobní a pečující. Mám od října také párkrát do měsíce službu na covid oddělení.

Jak jako lékařka prožíváte současnou epidemii? Najde v sobě lékař nadále po tolika měsících motivaci podávat stoprocentní výkony?
Poslední dva týdny jsem v krizi. Dosud bylo práce opravdu hodně, na hraně zvladatelnosti, ale měla velký smysl. Důvod vytížení byl dán osudovou ranou pandemie, kterou je nutno zvládnout, postarat se o nemocné i ohrožené. Teď k tomu ale pro nás, praktické lékaře, přibylo jednak to, na co jsme se těšili nejvíc, ale v současné podobě je to spíš k vzteku – neprůhledné, nespravedlivé, nedotažené a zpožděné očkování. Příčiny jsou známé. A za druhé, nařízená povinnost podnikům, aby testovaly, přitom ale bez možnosti, jak to realizovat. Na trhu jsou k dostání jen testy k nasofaryngeálnímu výtěru, k tomu je potřeba zdravotník, podniky volají nám, jako závodnímu lékaři, jestli to pro ně budeme dělat. S vypětím sil to děláme pro první dva, co se ozvaly, ale s tím je spojeno tolik práce, že se to nedá vůbec zvládat.

Revoluce v očkování se zatím nekoná. Vakcíny přitom nechybí, jen se nestačí vyočkovat

Koronavirus

V březnu se mělo znatelně zrychlit očkování, především díky tomu, že se do vakcinace zapojili také praktičtí lékaři. Přesto zatím k žádnému masivnějšímu očkování nedošlo. Denní průměr se zvýšil přibližně o 10 tisíc naočkovaných a sám ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) očekává, že se tento měsíc bude denně očkovat kolem 35 tisíc osob denně, což zlom ve vakcinační kampani nepřinese.

Jak tedy vypadá takový pracovní den v ordinaci?
Provoz ordinace vypadá už měsíce tak, že celý den zvoní jeden telefon za druhým v rámci ordinace na dálku. K tomu chodí pacienti přímo do ambulance a k tomu ještě ordinuji pro cizince přes maily. Lidi nám říkávají, že se k nám nedá dovolat. A minulý týden byl ve znamení další spousty telefonátů na dvě témata: Za prvé naši staroušci 70+, tedy často téměř osmdesátiletí, nezřídka hodně nemocní, s dotazem, kdy začneme očkovat a jestli mají počkat na nás, nebo se mají registrovat do center. Odpověď prostě není, v jakém případě na ně vyjde řada dříve, neví nikdo. Za druhé z podniků, jestli jim pomůžeme s testováním. No rádi bychom, ale leda v nějaké časoprostorové bublině. Odpovídat na tyhle dotazy, to je úplně jiný pocit, než dělat normální práci, pomáhat, léčit, ordinovat. To je zoufalství. Vakcíny jsou v zemi od konce prosince a 79letý chronicky nemocný v březnu nemá tušení, kdy na něj přijde řada a který ze složitých způsobů registrace je lepší. Novinka je, že nám od pondělí stále zvoní telefony od lidí, že jim zaměstnavatelé nařídili, že si povinné testy mají zařídit sami u svého praktického lékaře a zaměstnavateli o tom donést potvrzení. Takže ještě třetí druh telefonátu. Samozřejmě to dělat nebudeme. Přišlo by všech 2000 našich pacientů.

V naší zemi je strojvůdce šílený a všichni, komu nejde jen o své zájmy, už z mašiny vyskočili, nebo byli vystrčeni jako pan Blahut, Vladimír Valenta či Marian Hajdúch.

Vnímáte v lékařském prostředí nějaké světlo na konci tunelu?
No nevím, jak pro jiné kolegy, pro mne to světlo existuje. Ale český tunel k němu vede takovými oklikami přes tolik překážek, že to už teď bude stát spousty promarněných životů. Tím světlem je samozřejmě očkování. I kdyby se kvůli mutacím viru mělo očkovat znovu každý rok, ba i půlrok, dobře prokopaný a organizovaný tunel s příčetným strojvůdcem by ke světlu vedl vždy obstojně. Ovšem v naší zemi je strojvůdce šílený a všichni, komu nejde jen o své zájmy, už z mašiny vyskočili, nebo byli vystrčeni – jako pan Blahut, Vladimír Valenta či Marian Hajdúch. V tomhle smyslu by mohly být světlem nějaké brzké volby, po kterých by mohli vládnout ti, kterým jde o lidské životy a mají zodpovědnost. Ale nedělám si iluze o zhruba čtyřiceti procentech občanů a jejich volebním rozhodování. Komu jednou srdce zahořelo pro toho charismatického pána, co tak strašně maká a za nic nemůže, ten si ho konfirmačním zkreslením vždycky zobrazí jako nevinnou oběť.

Tatínek zemřel. Prosím, ať maminka přežije. Lékařka z JIP popsala příběhy z nemocnice

Příběhy z první linie

Lékaři i zdravotní sestřičky jsou fyzicky i psychicky velice unavení. Pro CNN Prima NEWS o tom promluvila lékařka Renata Černá Pařízková, která pracuje na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové a stará se o pacienty s nejtěžšími průběhy nemoci. „Každý z pacientů má svůj příběh a svoji rodinu,“ začíná vyprávět.

Co se pro vás změnilo minulé pondělí, kdy se mohli začít registrovat sedmdesátníci či pedagogičtí pacienti?
Jediné, co skvěle zafungovalo, je bohužel co do priority ta nejméně žádoucí větev, a to očkování pedagogů. V uplynulém týdnu byli v očkovacím centru naší nemocnice očkováni zaměstnanci škol a školek, zdaleka ne jen pedagogové. Ředitelé zřejmě rozdali kódy většině nebo všem zaměstnancům a v určitém smyslu jim to nelze mít za zlé. Vzít si na triko, že měl možnost, ale nedal ji, zachránit svému zaměstnanci život, kdo by to dokázal? Očkovací centrum v naší nemocnici, když ještě probíhalo očkování 80+, mělo vždycky dost vakcín. Proto když nám tento týden volali naši pacienti 70+, jak je to s očkováním u nás jako praktických lékařů, radila jsem jim, ať se raději zaregistrují na stránkách ministerstva a vyberou si naše centrum, že by snad mohli přijít na řadu dřív, než do ordinace dostaneme AstraZenecu. Některým z nich jsem tu registraci udělala já přes telefon nebo v ordinaci, protože by si s tím neporadili. No a bohužel se nakonec dozvěděli, že vakcíny v tomto centru nyní k dispozici nejsou. Kamarádka mi řekla, že ona pro maminku zvolila jiné centrum, na malé poliklinice ve městě, a vakcínu dostali během pár dní. Ovšem to měla pouze štěstí, že si vytáhla lepší kartu.

Stíháte očkovat druhou dávku osmdesátníkům?
Osmdesátníci dostali své první dávky v očkovacím centru, v naší nemocnici centrum využilo toho, že má i nás, ambulanci praktického lékaře, k tomu, abychom jim dodali seznam náhradníků těch, kterým je také 80+, ale nejsou registrováni, technicky to nezvládli a nemají členy rodiny, kteří by jim v tom pomohli. Některé dny, kdy zbyla na konci pracovního dne v centru dávka, mohla pro ni sestřička zajít, zavolali jsme šťastlivci, který sedl do taxíku a přijel se k nám naočkovat. V těchto chvílích jsme měly se sestřičkou slavnostní pocit – být koncovým předavatelem dobra, vítězství lidského rozumu, vědy, umu a práce. Nejradši bychom dělaly jenom to.

Hygieničky nám říkaly, ať používáme zdravý rozum, nikdo nás, a to nám slibují, nikdy nebude sankcionovat za to, že jsme někoho neposlali na test. Můžeme jim naopak vysvětlit, proč ty lidi na test vůbec posíláme?

Jakou máte zkušenost s hygienou a trasováním?
Počátkem září jsme byli my, praktičtí lékaři, pozváni na školení zorganizované krajskou hygienickou stanicí. Několik hlavních pracovnic KHS nám tam kladlo na srdce, ať proboha zbytečně neposíláme lidi na testy, covid je „běžná respirační infekce“, která díky médiím dostala podobu strašáka, který děsí lidi. Že jim jen přitížíme, když zjistíme a prozradíme, že jejich nachlazení je covid. Dělaly si prý vlastní analýzu úmrtí z jarní vlny v nejbližší fakultní nemocnici, a všichni, kdo zemřeli, byli těžce nemocní a hodně staří. Ať používáme zdravý rozum, nikdo nás, a to nám slibují, nikdy nebude sankcionovat za to, že jsme někoho neposlali na test. Naopak můžeme jim vysvětlit, proč ty lidi na test vůbec posíláme? Ony pak zažívají při telefonickém trasování to, že když člověku oznámí, že mu test vyšel pozitivně, dojde u něj k takovému rozrušení, že začne být silně dušný a velmi se mu přitíží. Jen mu prý ublížíme! Navíc všichni přece máme děti, a chceme, aby měly výuku, ne aby jejich třída byla zavřena do karantény.

Rasistka? Fero si vykradl byt, pracujte z domova jako on, radila nová hlavní hygienička

Politika

„Fero Lakatoš dnes vykradl svůj vlastní byt. Fero dodržuje karanténu a pracuje z domova, buď jako Fero,“ poslala po svém Facebooku v říjnu budoucí hlavní hygienička Pavla Svrčinová. Ta dosud pracuje jako ředitelka moravskoslezské krajské hygienické stanice a podle premiéra Andreje Babiše (ANO) by měla být tváří, které lidé během epidemie uvěří. Mnozí ale v komentářích její výstup na sociální síti označili za „nechutný rasismus“. Ve čtvrtek odpoledne Svrčinová svůj celý účet z Facebooku odstranila, máme ale její status zachycen na fotografii.

To je neuvěřitelné...
Takže takovýmhle školením jsme jako praktičtí lékaři prošli v září a řada ze zúčastněných lékařů těm slovům nadšeně přikyvovala. Nechci to mít těm dámám za zlé, a vůbec to nebude něco lokalizovaného jen na tu jednu naši KHS. Zkušenost naší země s jarní vlnou byla jiná než zkušenost lékařů v Itálii. Někdo tedy v létě stále bral i tu Itálii jako hrozbu vážně, ale pro jiného, jako například pro dámy hygieničky, byly důležitější vlastní zkušenosti, vyděšení pacienti, kterým se přitížilo po slyšení výsledku testu. Dámy z KHS měly do dob epidemie zcela jinou agendu. Papírovací administrativu a kontroly dodržování předpisů na pracovištích. Na těchto osobách teď měla stát klíčová funkce zvládání epidemie. Bez charismatického hlavního hygienika, který by dokázal silou své osobnosti na své pracovníky přenést vědomí klíčové úlohy trasování. Ke zvládání trasování vše připravit, hygienickou službu reformovat, personálně posílit či často asi i obměnit, spolupracovat víc i s těmi nadšenci programátory, kteří se k softwarovému zlepšení trasování sami nabídli a nějakou dobu se mu nonstop i po nocích věnovali. Získat zaměstnance, kteří jsou dost pružní na to, aby s novým softwarem vůbec uměli pracovat.

Takže jako jeden z hlavních důvodů, proč se u nás epidemie takhle rozjela, vnímáte testování a trasování?
Druhým důvodem je fakt, že lidé jsou za karanténu a izolaci trestáni snížením platu, jít na šedesát procent je prostě pro obrovské množství lidí existenčně nemožné. Já mluvím s mnoha lidmi z příjmově slabších vrstev v ordinaci i mimo ni. Pokud přežíváte od výplaty k výplatě či s dluhy, to, že jste ztratil čich, opravdu nepovede k tomu, že zavoláte svému praktikovi, ten vám sdělí, že na vás uvaluje karanténu a posílá vás na test, na který je ale volné místo v testovacím místě až za týden, někdy i víc, a pak vás čeká dalších deset dní nemocenské. Váš partner ze společné domácnosti zahájí karanténu v den vašeho pozitivního testu, na test půjde za dalších 7–10 dní a ode dne své pozitivity bude dalších deset dní doma. Čili každý z vás dvacetidenní omezení příjmů často při mizivých příznacích, které navíc po pár dnech odezněly. Kolik lidí se takhle altruisticky obětuje ve prospěch zvládání pandemie? Kolik lidí nahlásí své kontakty hygieně, aby ty kontakty taky potkalo tohle? Já můžu vyjmenovat možná i desítky lidí, o kterých vím, že to pochopitelně nedělají, ví to každý. Když ale paní Maláčová nedávno řekla, že vláda schválila stoprocentní nemocenskou, následoval jediný den v mé ordinaci, kdy mi nově nemocní v telefonu říkali: A ještě vám předám manžela, co má dělat on, když já jsem nemocná. Najednou tu existoval manžel, a byl svolný ke karanténní neschopence.

Vracet se domů opakovaně místo ve čtyři v šest, to už z rodinných důvodů nešlo, mám čtyři děti na domácí výuce.

Dotklo se vás nějak testování v podniků?
My to teď tím obecně bohulibým a kýženým testováním podniků odnášíme. Ovšem podniky, aby testovaly, si buď mají sehnat nedostatkové podpultové antigenní testy z nosní dutiny, ke kterým nepotřebují zdravotníka, nebo mají to štěstí, že se jim podaří zajistit si testování svým závodním lékařem, který ale tím pádem bude ještě víc padat na hubu, otestovat dvě ze tří směn menšího podniku, tedy sto padesát lidí, nám se sestřičkou zabere pět hodin práce na místě a následující den další tři hodiny práce se zadáváním těch 150 výsledků do dvou informačních systémů, nemocničního pro pojišťovnu a do centrálního ISIN, což je obojí nutné, aby pojišťovny test uhradily, plus zařídit PCR test těm, kteří byli pozitivní. To nestíháme a za minulý týden nám to částečně zůstalo na ten další, protože vracet se domů opakovaně místo ve čtyři v šest, to už z rodinných důvodů nešlo, mám čtyři děti na domácí výuce.

Kolik jste při testování v podnicích zachytili pozitivních?
Testujeme jednou týdně, první týden mělo alespoň slabou druhou čárku na antigenním testu 38 lidí ze 150. To nám přišlo podezřelé, ale ta druhá čárka tam prostě byla. Druhý den jsme ty lidi nahnali na PCR a potvrdil se jen ten člověk, který měl na antigenním testu čárku opravdu silnou. Druhý týden jsme se tedy poučili, jednak vzali jinou sadu testů, jednak jsme osoby s velmi slabou druhou čárkou označili, že budou přetestováni druhý den znovu na náklady podniku mimo pojišťovnu. Osob s jednoznačně silnou druhou čárkou na testu bylo tentokrát 11, z toho dvě měly i příznaky. Zbylých devět jsme rovnou na místě vytřeli znovu na PCR stěr, měli jsme na to s sebou přenosnou lednici se zkumavkami s nutným médiem, a to jen díky tomu, že máme zázemí nemocnice, to si běžný praktik nezařídí. Z PCR jich vyšlo pozitivních 7. Plus teda ti dva, kteří měli i příznaky, takže nepotřebovali PCR. Tudíž 9 lidí ze 150.