Tajemství WC v letadle: Jak fungují toalety ve výšce 12 kilometrů a může na vás něco spadnout?

Nejrafinovanějšími otázkami bývají většinou ty, které na první pohled vypadají docela banálně. CNN to ve své reportáži dokládá na příkladu letecké dopravy. V souvislosti s létáním se totiž možná až příliš často zajímáme o to, jak se osmdesátitunový stroj vůbec dostane do vzduchu. Přitom by nás zaskočily i odpovědi na jevy, které se zdají nepoměrně banálnější.

ČTĚTE TAKÉ: Nejen kufry, evropská aerolinka váží i cestující. Je to nechutné, zlobí se lidé kvůli novince

Třeba: Jak se cestující ve 12 kilometrech nad zemí může připojit k internetu?

Nebo: Jak v takové výšce funguje toaleta?

„Když po tom začnete pátrat, určitě vás to zaujme,“ řekl pro CNN Al St. Germain, který coby konzultant pracoval pro různé aerolinky včetně společností Delta a United. „Téměř u všeho v letadle vás bouchne do očí, jak moc jsme závislí na technice. Dokonce i u toho, abychom na palubě dostali jídlo. V letadle je technologicky všechno dvakrát náročnější než na zemi.“

Zde je jen několik příkladů.

Toalety v mracích

Pokud vás v letadle přepadne velká či malá potřeba, přesvědčíte se sami. Toaleta ve strojích přepravujících pasažéry vysoko nad zemským povrchem rozhodně není ta samá, jakou máte doma.

Nemůže být.

Používání vody ke splachování je totiž kvůli omezené hmotnosti letadla vyloučeno.

Rozhodně to však neznamená, že tím pádem musíte vydržet až do finální destinace. Problém v roce 1975 vyřešil Američan James Kemper, když vodu nahradil mazaným nápadem s podtlakem.

Vlastně je to docela jednoduché: po stisknutí tlačítka splachování se na dně mísy otevře ventil. Potrubí pod ním vede k odpadním nádržím, umístěným obvykle v zadní části letadla. A protože je v těchto nádržích tlak nižší než v kabině, obsah mísy se za hlasitého zvuku prostě vysaje; a to rychlostí až 200 kilometrů za hodinu.

Důležité je, že letadlové záchodové mísy bývají potaženy teflonem, takže se na ně nic nelepí. Podtlak vše vyčistí.

A že má obvykle dost napilno! Třeba na dálkovém letu Boeing 747 mohou cestující spláchnout záchody asi tisíckrát, vznikne tím zhruba 870 litrů odpadních vod.

Modrý led

Spousta „zaručených“ historek popisuje, že stolice a moč pasažérů jsou z letadla běžně vypouštěny do vzduchu, takže vám klidně mohou spadnout na hlavu.

Tak to ale není.

Tedy – většinou.

Odpadní nádrže jsou totiž sice spojeny se šachtou k jejich vyprázdnění, palubní systémy ji ovšem dovolují otevřít pouze v případě, že stroj spočívá v klidu na zemi, připojený ke speciálnímu servisnímu vozidlu.

Přesto se podobný incident – byť velmi výjimečně – přihodit může.

Došlo k němu třeba v roce 2021, kdy byl lidskými výkaly potřísněn muž žijící nedaleko londýnského letiště Heathrow. Exkrementy tehdy neušpinily jen nešťastníka z Windsoru, ale i jeho zahradu a slunečníky.

Podobně vzácné nehody se opravdu sem tam stávají, vždy za to může netěsnost ve vypouštěcím potrubí.

Zmíněný Brit byl každopádně opravdovou raritou. Měl smůlu (anebo štěstí, záleží na úhlu pohledu), že na něj výkaly spadly z letadla pohybujícího se ještě nízko nad zemí. Proto měl tento nevítaný dárek tekutou podobu. Obyčejně na zem dopadá spíš tzv. modrý led, a to z logického důvodu – teplota v nejčastějších letových hladinách bývá hluboko pod bodem mrazu.

Ať už se však budeme bavit o jakémkoliv skupenství, stejná věc se vám velmi pravděpodobně nikdy nestane. Záměrné vypouštění odpadních vod je za letu zakázáno. A letadla s netěsnícím toaletním systémem nesmí do vzduchu. Stačí tedy jediné – na tuhle poruchu včas přijít.

Trouba vedle trouby

Jídlo podávané v letadlech obyčejně nepatří k nejvybranějším pochoutkám. Pravdou však je, že naservírovat cestujícím něco dobrého je ve 12 kilometrech nad zemí nepoměrně složitější než v běžné restauraci.

Příprava takového pokrmu představuje komplikovaný proces, který musí splňovat řadu přísných hygienických podmínek.

Veškerá nebeská menu připravují cateringové společnosti sídlící většinou přímo na letišti. V letadle pak už stačí jediné: ohřát je. V čem tedy spočívá problém? Že jich musí být připraveny až stovky najednou. Většina letadel proto používá horkovzdušné či konvekční trouby, do nichž se může naráz vejít třeba i padesát jídel.

„Ve velkých strojích máte až dvanáct trub,“ popsal letecký expert Nigel Jones z londýnské Kingston University.

I k těmto troubám přitom patří několik železných pravidel. Jedním z nich je, že všechny musí být bezpodmínečně vypnuté ve chvíli vzletu.

„Aby letadlo mohlo vzlétnout, potřebuje veškerý výkon motorů. Kvůli zatížení elektrického systému se tedy trouby zapínají až ve vzduchu,“ vysvětloval Jones.

Chladicí a mrazicí zařízení běží na jiném okruhu, oproti troubám tedy fungují non-stop.

Nebeská Wi-Fi

Mnoho z nás si už navyklo žít nepřetržitě online. Být bez Wi-Fi je pro některé jedince nepředstavitelné.

A to i v letadle.

Zamýšleli jste se ale někdy nad tím, díky čemu můžete být připojeni, když si to svištíte po obloze rychlostí 800 km/h?

„Poděkovat za to můžete anténě, která je umístěna na střeše letadla. Neustále míří na satelity na geostacionární dráze,“ řekl Don Buchman, generální ředitel a viceprezident pro komerční letectví společnosti Viasat, která poskytuje Wi-Fi pro téměř 10 000 letů denně s rychlostí až 100 MB za sekundu.

Buchman popisuje, že například transkontinentální let do USA může využívat jeden nebo všech pět satelitů Viasat umístěných nejblíže kontinentu. Vždy záleží na okolnostech – na počasí i na konkrétní trase. Zatímco z Londýna do New Yorku můžeme tímto způsobem využít jen jeden satelit, při cestě z Madridu do Rio de Janeira klidně i tři – jde o to, že let míří ze severní polokoule na jižní, k tomu je nutné překonat Atlantik.

Technologicky jsme každopádně už tak daleko, že jakmile se anténa odpojí od jednoho satelitu a připojí k jinému, cestující to v drtivé většině nezaregistrují.

„Je to téměř nepostřehnutelné. V nejhorším případě budete pár vteřin offline,“ poznamenal Buchman.

Anténa pro Wi-Fi za letu nenarušuje základní komunikaci letadla. Obvykle se nachází v takzvané „paprskové kopuli“ na horní straně stroje, podle Buchmana připomíná hrb. Piloti mohou Wi-Fi využívat také, pro provozní komunikaci však mají k dispozici zcela jiný systém.

Čerstvý vzduch

Pandemie covidu přinesla lidstvu mnoho zlého, ale jako každý dějinný zlom se postarala i o několik dlouhodobě přínosných změn. Právě v nejtemnějších koronavirových časech se letecké společnosti třeba zamýšlely nad tím, jak by měly otupit strach lidí z přenosu nemoci během cestování po obloze. Přišly na to, že řešením by mohly být tzv. HEPA filtry.

Co umí? Dokáží ze vzduchu odstranit nejméně 99,97 % prachu, pylu, plísní, bakterií a všech částic o velikosti až 0,3 mikronu.

Je to hodně důkladný pomocník. Momentálně se s ním setkáte především na dvou místech – vedle letadel ještě v nemocnicích. I to naznačuje, o jak velký krok vpřed se jedná.

Pokud létáte třicetkrát, čtyřicetkrát ročně, už vám záleží i na detailech. Letecké společnosti to v posledním desetiletí začaly více chápat.

Za starých časů letadla odebírala vzduch z motorů, takže se musel ochlazovat přes klimatizační paket. Novější stroje typu Boeingu 787 místo toho používají palubní kompresory, odebírají vzduch z externího zdroje. Vzduch v kabině cirkuluje díky systému ECS, filtry HEPA jej pak pomáhají upravit tak, aby se eliminovala možná zdravotní rizika.

Nejde však jen o ně. Současná podoba cirkulace vzduchu má vliv i na to, jak se cestující cítí; zejména na dálkových letech.

„V Boeingu 787 se vzduch mění každé tři minuty, v Airbusu A350 každé dvě až tři minuty. Teplota a vlhkost vzduchu jsou přesně řízeny, abyste se cítili svěží, až dorazíte do cíle,“ řekl Jones. „Může to hrát velkou roli. Pokud létáte třicetkrát, čtyřicetkrát ročně, už vám záleží i na detailech. Letecké společnosti to v posledním desetiletí začaly více chápat. Snaží se nabízet lepší produkt než dřív.“

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ze Súdánu byli kvůli válce už loni evakuováni všichni Češi