Uvedení velkoobjemového naftového motoru se v dnešní době rovná prvotřídní senzaci. V japonské Mazdě si ale nikdy s plaváním v hlavním proudu moc hlavu nelámali, díky čemuž mohla vzniknout celá plejáda zajímavých modelů a technických řešení v čele s tvrdošíjným užíváním Wankelova motoru. SUV CX-60 v zásadě není nijak revoluční, jeho motor však musí na tvářích konzervativců nutně budit úsměv.
Třílitrový diesel pod kapotou luxusního „esúvéčka“ není žádná vzácnost – má jej v nabídce každá německá automobilka. Jenže. Všechny tyto jednotky se vyrábí už nějaký ten pátek a kolem jejich výrobců obchází strašidlo elektromobility jako řeznický pes okolo špalku. Mazda ale není z těch automobilek, které by se trápily s aktuálními trendy. Snad proto vysochala pro svoje CX-60 zbrusu nový 3,3 litrový řadový šestiválec pálící naftu. V kombinaci s pokročilou mild-hybridní technologií pohon snů v opticky nijak převratných výkonových variantách 200 a 254 koní, resp. 450 a 550 Nm., který z relativně tuctového prémiového SUV dělá neprogresivnější auto v kategorii – minimálně, pokud jde o pohon.
Řadový šestiválec si žádá pořádnou délku kapoty. Zdroj: Michal Borský
Řadový šestiválec si žádá pořádnou délku kapoty. Zdroj: Michal Borský
Patří do rodiny
Navenek je jasné, do které rodiny CX-60 patří, a to by ani nemuselo mít typickou mazdí červenou barvu jako testovaný kousek. Na proporcích SUV toho není moc co vymýšlet, u velké mazdy se ale přece jen setkáte s markanty, které nejsou úplně obvyklé. CX-60 je velmi dlouhé, široké, ale ne zase tak vysoké auto. Nápadný je krátký přední převis a naopak hodně místa mezi předním kolem a předními dveřmi. Ano, je to proto, že pod dlouhou kapotou spokojeně vrčí podélně uložený řadový šestiválec, což je věc, kterou dnes najdete jen pod kapotou velkých Mercedesů a BMW.
K TÉMATU: Jako by Mazda zaspala dobu. Velké SUV CX-60 dostalo velký dieselový šestiválec
Všimněte si kraťounkého předního převisu. Zdroj: Michal Borský
Všimněte si kraťounkého předního převisu. Zdroj: Michal Borský
Do nejvyšší ligy
Tím se dostávám k tomu, že Mazda vidí svoji novou vlajkovou loď právě ve společnosti německých „prémiovek“. Pokud jde o kompletní pohonné ústrojí, nelze proti takovému názoru říct ani popel. U motoru se podařilo dosáhnout vyšší účinnosti ve srovnání se starším 2,2litrovým turbodieselem díky vstřikovačům s vyšším tlakem a upraveným tvarem spalovací komory. K tomu se přidává ještě 48V mild-hybridní systém s elektromotorem vloženým do převodovky, který má výkon 12,4 kW a miniaturní 0,33kWh baterii. Je to tedy takový mild-hybrid, jenž má mírně nakročeno k full-hybridu.
Motoru je pod kapotou plno. Zdroj: Michal Borský
Motoru je pod kapotou plno. Zdroj: Michal Borský
V provozu je totiž auto schopno příležitostného jemného pohybu pouze na elektřinu, což má blahodárný vliv na spotřebu. Dieselová CX-60 umí také jako první mazda „plachtit“, tj. vypínat motor i ve vyšších rychlostech, když jeho výkonu není třeba. S hodně syrovým autem (nájezd při začátku testu asi 100 km) jsem bez větších problémů dosáhl během 1 000 km spotřeby 6,4 l nafty, a to za zcela běžných provozních podmínek kombinujících hustý městský provoz, dálnice a v malém měřítku i venkovské cesty s občasným využitím plného výkonu. Kolegové, kteří se trochu snažili, tj. jezdili s autem „na spotřebu“ mi zvěstovali i fantastickou hodnotu 5,2 litru. To jsou v obou případech, při vědomí hmotnosti auta přes dvě tuny a velkém motoru s 254 koni, snová čísla.
Snad ještě lepší je ale projev řadového šestiválce. Po většinu času jej osmistupňová převodovka nechává jen ležérně převalovat blízko nad hranicí volnoběhu, typický naftový rachot je velmi dobře utlumený a ozve se až při přišlápnutí plynu k podlaze. Přesně jako v BMW nebo Mercedesu, jen tady je motor ještě o tři deci objemnější. Výkonu je v každém jízdním režimu dostatek, a i když charakter vozu vybízí k pohodové jízdě, koně pod kapotou o sobě umí dát vědět velmi přesvědčivě. Když se k tomu přidá precizní řazení a díky mild-hybridu i hbité reakce na plyn. K dispozici je i sportovní mód.
Adaptivní tlumiče k CX-60 nedostanete ani za příplatek, popravdě řečeno jich ale ani není třeba. Zdroj: Michal Borský
Adaptivní tlumiče k CX-60 nedostanete ani za příplatek, popravdě řečeno jich ale ani není třeba. Zdroj: Michal Borský
Jízda nepřekvapí
Mazda CX-60 jinak jezdí podobně jako jiná podobně velká „esúvéčka,“ tedy nikterak sportovně, ale na „jistotu.“ Prostě na závodění si kupte normální auto, ne SUV. Mazda je vyhlášená tím, že staví auta s dobře vyváženými podvozky, které mají ideální poměr mezi sportovností a komfortem. Do vkusu se prostě obvykle strefí takřka každému řidiči a totéž se dá říci o CX-60, jakkoliv jde o velké a těžké SUV, kde je nalezení kompromisu vždycky těžší. Mazda navíc na rozdíl od konkurence nenabízí adaptivní tlumiče, takže se všechny požadavky na jízdu musí vměstnat do jedné jediné konfigurace.
Obecně je podvozek CX-60 spíš tvrdší v zájmu jistoty v zatáčkách, osobně bych přece jen preferoval trochu více pohodlí. Jezdil jsem jen s provedením s pohonem všech kol, ale preference zadního pohonu je v zatáčkách příjemně patrná, auto se navíc takřka nenaklání. Malým bonusem podélně uloženého motoru se jeví nečekaně malý poloměr otáčení, což notně usnadňuje parkování. Řízení je trochu odtažitější, ale přesné. A není problém usadit auto do zatáčky.
Pracoviště řidiče je uklidňujícím místem k životu, škoda otravných zvuků proaktivních bezpečnostních asistentů. Zdroj: Michal Borský
Pracoviště řidiče je uklidňujícím místem k životu, škoda otravných zvuků proaktivních bezpečnostních asistentů. Zdroj: Michal Borský
Výbava na výši doby
Za volantem se sedí tak akorát vysoko (v nejnižší poloze) s dobrým přehledem o tom, co se děje v okolí. Kdo kdy řídil mazdu, bude v interiéru okamžitě jako doma. Uvnitř CX-60 představuje umírněnou evoluci přístrojové desky menší Mazdy CX-5 jen mírný posun. Nová palubní deska působí vzdušně, řidiče a spolujezdce i kvůli podélné zástavbě motoru a pohonu zadních kol rozděluje masivní středový tunel. I když je tu řada nových prvků, pořád víte, že sedíte v mazdě, ať už díky volantu, známým tlačítkům, nebo kruhovém ovladači multimédií.
Jejich nová generace má o poznání lepší grafiku než u starších modelů, přehlednější menu a rychlejší ovládání. Zajímavostí je, že se inženýři nerozhodli pro dotykovou obrazovku, systém se ovládá stále jen otočným voličem. To je dobře, displej je stejně daleko pro dotyk, řidič si ho neohmatá a navíc může hledat funkce za jízdy intuitivněji. CX-60 je také první mazdou s plně digitálním přístrojovým štítem, zobrazení provozních údajů ale zůstává ve zcela konzervativní formě, což je jen dobře.
Také vzadu je místa habaděj. Zdroj: Michal Borský
Také vzadu je místa habaděj. Zdroj: Michal Borský
Až si budete CX-60 konfigurovat, zkuste jiný než úplně černý interiér, který působí zbytečně fádně. Mazda může mít i světlou, hnědou nebo červenou přístrojovou desku. To samé platí o čalounění. Pokud jde o prostor na palubě, je jich v obou řadách dost, dozadu se navíc skvěle nastupuje do široka otevíranými dveřmi. Kufr je vzorně přístupný a rozhodně dost velký. Praktické je na tři části dělené zadní sklápěcí opěradlo.
Závěr
Takže nebe bez mráčku? To zase ne. Mazda CX-60 chce patřit do nejvyšší ligy a na některých detailech by proto výrobce mohl ještě popracovat. Zadní cestující by si mohli stěžovat na nemožnost individuálního nastavení topení (klimatizace je jen dvouzónová, nezávislé topení není ani za příplatek), dveře se dovírají se zvukem auta o dvě až tři třídy levnějšího a vypnout asistenta udržování jízdního pruhu je zábavou na dlouhý zimní večer. Také materiál čalounění kufru není z nejhodnotnějších. Přesto jsem toho názoru, že všechny tyto drobné mrzutosti převáží výtečná motorová technika a celková povaha auta, lze-li o jeho charakteru tak mluvit. A ještě něco, při volbě pohonu CX-60 berte jednoznačně diesel, silnější plug-in-hybrid vedle něj nemá šanci. Kompletní ceník Mazdy CX-60 najdete v katalogu nebo pod tímto odkazem, srovnání konkurenčním BMW X5 a Mercedesem-Benz GLE zde.
