Mezinárodní olympijský výbor odebral v souvislosti s vyšetřováním kauzy sprinterky Krysciny Cimanouské akreditaci dvěma členům běloruské výpravy. Olympijskou vesnici v Tokiu musí opustit reprezentační trenér Jurij Mojsevič a funkcionář Artur Šumak, kteří údajně atletku proti její vůli nutili k návratu do vlasti.
„V zájmu běloruských sportovců, kteří ještě zůstávají v Tokiu, odebral ve čtvrtek večer MOV v rámci předběžného opatření akreditaci oběma funkcionářům,“ oznámil v pátek MOV. Mojsevič a Šumak už olympijskou vesnici opustili, mají ale možnost se proti rozhodnutí odvolat.
Zimní olympiáda 2022
Čtyřiadvacetiletá Cimanouská se dostala do konfliktu s vedením výpravy kvůli kritickým vyjádřením na adresu funkcionářů. Na letišti v Tokiu, kam ji dopravili, se atletka obrátila na japonskou policii a požádala o ochranu. V dějišti olympijských her pak na polské ambasádě úspěšně požádala o humanitární vízum a ve středu přes Vídeň odcestovala do Varšavy.
Není ale jedinou běloruskou atletkou, která se odmítá vrátit zpět do své domoviny. Jejího příkladu nyní následují i stříbrný medailista z olympijských her v čínském Pekingu z roku 2008 Andrej Kravčenko a jeho manželka, bývalá sedmibojařka Jana Maximovová.
Desetibojař patří mezi kritiky běloruského vládce Lukašenka, který bývá označován jako „poslední evropský diktátor“. Sportovec se dokonce účastnil protirežimních protestů, kvůli čemuž strávil několik dní ve vězení. Navíc jej loni v listopadu, přestože ve 35 letech ještě nepatří do starého železa, běloruský národní tým kvůli jeho postojům vyřadil.
Rodiče jsou v pořádku, jen trochu nervózní
Na rozdíl od Kravčenka a Maximovové sprinterka hlásí, že k rozhodnutí ji nevedly politické důvody. „Miluji svoji zemi a nezradila jsem ji,“ řekla Cimanouská v rozhovoru pro BBC. Podle jejích slov jsou za jejím krokem chyby, kterých se měli dopustit běloruští funkcionáři na probíhajících olympijských hrách.
Ze země utekl i její manžel, který stejně jako sprinterka dostal polské vízum. Ostatní příbuzní však v Bělorusku zůstali. „Rodiče jsou v pořádku, jen trochu nervózní. Snaží se vyhýbat sledování televize a informacím o mně. Znají mě a ví, co se stalo,“ doplnila Cimanouská. Vlna podpory z celého světa jí nyní pomáhá vše zvládnout. Na dotaz, co by si pro Bělorusko přála, odpověděla jasně: „Chtěla bych, aby se lidé v mé zemi už nebáli.“