Není pravda, že tresty ve výchově fungují, pouze dítě v některých případech zastaví. Otázka je, za jakou cenu. Myslí si to psycholožka Šárka Miková. Zdůrazňuje, že tresty mají dlouhodobě negativní dopad na sebeovládání, sebehodnotu a vztahy s druhými lidmi. „Vytváří totiž přesvědčení, že mohu ubližovat druhým, když mám nad nimi moc, nebo si agresi druhých nechat líbit,“ vzkazuje.
Výzkumná agentura STEM/MARK ve spolupráci s Centrem LOCIKA připravila v březnu 2024 bleskovou sondu o tělesných trestech z pohledu rodičů.
ČTĚTE TAKÉ: Učitel potrestal studentku za zapomenutý úbor. Fackou jí vykloubil čelist, kopal ji do hýždí
Velká většina rodičů považuje za nepřijatelné trestat děti vyhrožováním dětským domovem (73 procent), klečením na podlaze (71 procent), izolací (68 procent). Na prvním místě se umístila hrozba ostříhání vlasů (74 procent).
Pouze 26 procent rodičů však odmítá trestat dítě pohlavkem, jen 17 procent plácnutím přes hýždě a pouhých 12 procent plesknutím přes ruce. Takové tresty jsou tak u většiny rodičů v Česku přijatelné.
V situaci, kdy si rodiče neví s dítětem rady, 58 procent z nich čerpá radu nejčastěji u vlastních rodičů, v širší rodině nebo u přátel. „Je otázka, jestli u blízkých osob nehledají spíš potvrzení svého přístupu k výchově a do jaké míry se do toho, jak dnes vychovávají své děti, promítají jejich osobní zkušenosti z dětství,“ uvádí Miková.
Jak na tresty vzpomínáme?
Trest však nemusí být pouze fyzický, ale i psychický. Jedná se například o citové vydírání nebo moralizování. Miková uvedla příklad otce, který byl v dětství psychicky trestán, více si však přál facku.
„Znamená tento příklad, že jsou fyzické tresty v pořádku? V žádném případě. Jen mohou být v dané chvíli pro dítě přijatelnější než citové vydírání a moralizování. Ty totiž mnohdy za trest nepovažujeme, ale trest to rozhodně je,“ zdůrazňuje Miková.
Jaké jsou časté psychické tresty ve výchově?
- Rodič se tváří pohoršeně, zklamaně.
- Rodič moralizuje: „Takhle se správný kluk nebo hodná holčička nechová. Když ubližuješ druhým, nikdo tě nebude mít rád.“
- Rodič zahrne dítě spoustou výčitek, vyhrožuje, žaluje: „Však počkej, on ti to táta vytmaví.“
- Rodič s dítětem nemluví, posílá ho do vedlejšího pokoje, aby se uklidnilo.
- Rodič dítě citově vydírá a manipuluje: „Měl bys mě mít rád a ne mě tak trápit.“
- Rodič mluví o sebevraždě nebo že si nějak ublíží.
Zkušenosti z dětství si idealizujeme
„Když vzpomínáme na své dětství, zpětně bychom sice volili ‚menší zlo‘, což ale fyzické tresty v žádném případě neospravedlňuje. Je třeba si uvědomit, že vzpomínky na dětství nezobrazují reálně to, co se nám ve skutečnosti dělo,“ uvádí psycholožka.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Svléknout dítě na fotografii je otázkou pár sekund. Odbornice popsala možná rizika AI
Doplnila, že rodiče mnohdy zpětně omlouváme, protože si nechceme připustit, že by se k nám někdo, kdo měl být zdrojem bezpodmínečné lásky, péče a důvěry, mohl chovat násilnicky.
„Také si reálné dopady fyzických trestů nedáváme do souvislosti s našimi dnešními ‚problémy‘ ve vztazích, práci či v roli rodiče,“ pokračuje Miková.
Jak je to tedy s fyzickými tresty?
Někteří odborníci doporučují občasný pohlavek či pár na zadek i dnes s tím, že „fungují lépe než vysvětlování“. Jak však připomíná 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, studie opakovaně dokládají, že výchovné metody zahrnující fyzické tresty mají negativní dopad na vývoj člověka.
„Všechny formy násilí bez ohledu na povahu nebo intenzitu jsou škodlivé a způsobují dětem zcela zbytečná zranění, bolest, podkopávají u nich pocit vlastní hodnoty a brání jim v optimálním psychickém vývoji,“ uvádí.
Jak připomíná Miková, je pravda, že fyzický trest dítě zastaví a možná si i uvědomí překročení hranice. Možná jej tresty také odradí od dalšího nevhodného chování. „Dlouhodobě ale mají tresty zhoubné dopady na vztahy, sebehodnotu i sebeovládání,“ zdůrazňuje psycholožka.
V případě trestů za nedodržení pravidel se rodiče mnohdy domnívají, že když dítěti udělají něco nepříjemného, jeho utrpení pomůže tomu, aby si pravidlo lépe zapamatovalo. „Ve skutečnosti se ale dítě spíš učí pohlídat si, aby ho při porušování pravidel nikdo neviděl,“ vysvětluje Miková.
„V případě porušení morálních principů – neubližovat druhým, chovat se ohleduplně, nebýt sobecký – si rodiče asi myslí, že když dělají dítěti něco nepříjemného, tak si díky vlastnímu utrpení lépe uvědomí, co druhému způsobilo. Ve skutečnosti ale potrestané dítě řeší své nepříjemné pocity, ne člověka, kterému ublížilo,“ pokračuje.
ČTĚTE TAKÉ: Děti potřebují tužit stresem. Babička mě jako malého řezala, popsal Dvořák z kapely Lucie
Připomíná výzkumy, z nichž jasně plyne, že tresty narušují vztahy mezi dětmi a tělesné tresty přímo zvyšují agresivitu dětí: „Když mám nad někým navrch, mohu mu způsobit bolest a dosáhnout, čeho chci.“
„Tresty tedy rozhodně nejsou způsobem, jak se naučit fungovat v rámci hranic. Naopak vedou děti k tomu, aby hranice porušovaly a měly pro to ospravedlnění,“ doplňuje Miková.
Co když nám někdy „ujede ruka“?
To, že se někdy rodič neudrží a v afektu dítě plácne po zadku, podle psycholožky rozhodně neomlouvá tělesné tresty. „Měli bychom pracovat na tom, abychom dokázali mít své emoce pod kontrolou. Potřebujeme-li s dítětem řešit náročnou situaci, měli bychom se nejdřív sami uklidnit. Třeba několika pomalými nádechy a dlouhými výdechy, při kterých se díváme z okna,“ radí.
Pokud rodičovi přeci jen ujede ruka, velmi záleží na tom, co bude následovat. „Pokud si řekneme, že se nic tak hrozného nestalo a dítě aspoň udělá, co potřebujeme, hrozí všechna výše uvedená rizika. Pokud si však přiznáme, že jsme nezvládli své emoce, můžeme se dítěti omluvit a vysvětlit důvod naší reakce. Neměli bychom však v žádném případě z naší reakce dítě obviňovat. Je to opravdu náš problém, že jsme byli unavení z práce a neudrželi na uzdě své emoce,“ zdůrazňuje psycholožka.
