Tři čtvrtě roku utrpení. Invaze zdevastovala nejen Ukrajinu, ale hlavně ruskou armádu

Když Rusové zahájili svoji invazi na Ukrajinu v brzkých ranních hodinách 24. února, zrak celého světa se upnul právě na toto místo. Očekávalo se, že Ukrajina brzy padne, protože ruskému náporu zkrátka nemůže odolat. Vojáci věrní Kyjevu však ukázali až neuvěřitelnou houževnatost při své veleúspěšné obraně. Moskva si malovala, že její „speciální vojenská operace“ bude trvat pouhé tři dny, místo toho se válka táhne už tři čtvrtě roku. A aktuálně útočí převážně Ukrajinci. Podívejte se na nejdůležitější milníky války na Ukrajině.

Když Rusové zahájili svoji invazi, Ukrajinci již nějaký čas měli svá podezření, že k útoku může dojít. Síly Moskvy začaly s ostřelováním největších měst jako Kyjev a Charkov, pozemní vojska vstoupila na půdu Ukrajiny a okamžitě mířila na metropole. V ohrožení bylo i hlavní město, které bylo po několik týdnů obléháno. Jeho obyvatelé museli žít pod palbou a starosta Vitalij Kličko jim dokonce vzkázal, aby se zásobili zápalnými láhvemi, které následně házeli po ruských jednotkách.

Plánem Ruska mělo být rychlé obsazení Kyjeva a zadržení prezidenta Volodymyra Zelenského. Jak víme, ani jedno se jim nepodařilo a válka se stále táhne. A rozhodně to nevypadá, že by se její konec blížil. Velmi důležitou událostí se během prvního dne války stal boj o Hadí ostrov uprostřed Černého moře. Ruské námořnictvo nabídlo ukrajinské posádce možnost se vzdát. Ukrajinský velitel jim dal dnes už slavnou odpověď: „Ruská válečná lodi, jdi do p*dele.“ Citát v podstatě zlidověl a stal se symbolem ukrajinského odporu.

Oči celého světa se rázem zaměřily jen na Ukrajinu. Média začala přinášet záběry rozbombardovaných ukrajinských měst, politické špičky byly v pravidelné komunikaci se Zelenským, který začal postupně na dálku vystupovat v řadě různých parlamentů, včetně europarlamentu či amerického Kongresu. A posléze došlo i k tomu, že západní politici začali mířit na Ukrajinu. Průkopníkem byl v tomto ohledu český premiér Petr Fiala (ODS) společně s polským předsedou vlády Mateuszem Morawieckim a bývalým lídrem slovinské vlády Janezem Janžou. Trio politiků bylo v ostřelovaném Kyjevě již v polovině března. Následně sem začaly proudit další skupiny státníků.

Evropská unie a státy Severoatlantické aliance (NATO) v čele s USA se předháněly v tom, kdo Ukrajině nabídne co nejvíce výzbroje. Zprvu šlo zejména o zbraně sovětské výroby, které Ukrajinci znají a umí je ovládat. Později však dostávali i zásoby moderních západních zbraní. Proslulým se stal například raketomet HIMARS, který se později změnil doslova v noční můru ruských okupantů.

Jak svět poznal Buču a Mariupol

Svět se kvůli válce neblahým způsobem dozvěděl i o osudu různých ukrajinských měst. V Buči a Izjumu poblíž Kyjeva byly po osvobození Ukrajinci nalezena ruská zvěrstva. Okupanti zde vraždili civilisty a jejich těla mnohdy nechali ležet na ulicích i několik týdnů. Jiné „pohřbili“ do narychlo vykopaných masových hrobů. Některá z těl na sobě měla známky po mučení. Ukrajinci v této oblasti nalezli stovky mrtvých. Šlo o další věc, která šokovala Západ.

Němci preferovali rozpad Ukrajiny, Paříž invazi nevěřila. Johnson popsal postoje v úvodu války

Britský expremiér Boris Johnson v rozhovoru pro CNN Portugal významně poodhalil průběh zahraniční spolupráce evropských států na začátku ruské invaze na Ukrajinu. Bývalý šéf Downing Street prohlásil, že Němci spíše než dlouhý konflikt chtěli, aby Kyjev rychle prohrál. Francie zase vůbec nevěřila, že Moskva invazi skutečně spustí.

Zraky se po několik měsíců upínaly rovněž k Mariupolu. Město na východě Ukrajiny bylo obklíčené a ostřelované Rusy, ale ukrajinští obránci v čele s praporem Azov se řadu dní odmítali vzdát – a to i přes značné ztráty, nedostatek potravin či munice a také tíživé podmínky, ve kterých přežívali. Nakonec dostali obránci města v květnu pokyn od prezidenta Zelenského, aby si zachránili životy tím, že se Rusům vzdají. Záběry z Mariupolu ukazují, že z města příliš nezbylo.

Moskvě se každopádně příliš nedařilo a vyjma dobytého území na východě či jihu Ukrajiny ani moc nezískala. Kyjev se ovšem později přesunul do protiofenzivy a začal ruské síly z okupovaného území postupně vyhánět. Boje pokračovaly po následující měsíce, ale skutečně zlomovým se ukázalo být září, kdy Ukrajinci převzali iniciativu a jejich údery začaly citelně ničit ruskou armádu.

Přichází mobilizace

Ztráty Moskvy se ukázaly být tak značné, že prezident Vladimir Putin 21. září oznámil mobilizaci ruských mužů. Akce se oficiálně měla týkat těch, kteří měli vojenskou zkušenost nebo byli členy aktivních záloh. Řada videí a zpráv však ukazují, že ruští verbíři na mnoha místech, zejména v asijské části Ruska, odvedli do armády prakticky každého muže, na kterého narazili. Došlo i na řadu zmatků, při nichž povolávací rozkaz dostali i invalidé či nevidomí.

Mobilizace, která se podle ruského ministra obrany Sergeje Šojgua měla týkat až 300 tisíc mužů, vyvolala v tamní společnosti odpor. Někteří Rusové vyšli do ulic protestovat, ale tyto demonstrace byly rychle násilně potlačeny policií. Mnoho ruských občanů se také rozhodlo, že před mobilizací raději uteče do zahraničí. Hodiny po Putinově projevu de facto vykoupili letenky do zemí, které pro Rusko stále neuzavřely svůj vzdušný prostor. Další pak zamířili auty k hranicím. Odhaduje se, že tímto způsobem z Ruska odešly sta tisíce lidí.

Sami mobilizovaní rekruti navíc do světa posílali svá videa z výcvikových středisek, kde často ukazovali žalostné podmínky, ve kterých musí přežívat. Stejně tak nahrávali armádní důstojníky, kterak jim například říkají, že si valnou většinu věcí musí pořídit sami a za své. Velkou proslulost získalo například video, v němž vojačka rekrutům říká, ať si od svých matek či přítelkyň seženou „tampóny“, které podle ní dobře fungují vražené do střelných ran.

Ukrajinci osvobozují svá území, Rusové cílí na energie

Boje na frontě se mezitím vyvrbily tak, že Ukrajinci začali osvobozovat svá území a nic na tom nezměnila ani oznámení Moskvy, že po referendech ke svému území připojuje dobytou Doněckou, Luhanskou, Chersonskou a Záporožskou oblast. Ruské síly se na mnoha místech nedokázaly ukrajinské protiofenzivě ubránit a začaly houfně utíkat. Výsledkem bylo například to, že Ukrajina dobyla zpět město Cherson – jediné oblastní město, které během války obsadili Rusové. Doněck a Luhansk má Moskva sice také ve svém držení, ale proruští separatisté je ovládají již od roku 2014.

Rusko se proto aktuálně očividně odhodlalo k jiné taktice. K útokům na ukrajinské ozbrojené síly masivně přidalo i raketové údery na civilní oblasti velkých měst, a to i těch, které se nacházejí daleko za frontovou linií. Rakety dopadaly i na Kyjev či na západ Ukrajiny. Důležitým a smutným okamžikem byl pád rakety na území východního Polska, kde zabila dva Poláky. Původně se mělo za to, že šlo o ruskou střelu, ale později přišli Poláci a Američané s informací, že nejspíš zabíjela ukrajinská protiletecká střela, která mířila na ruskou raketu dopadající na ukrajinské území.

Moskva každopádně cílí hlavně na infrastrukturu Ukrajiny. Útoky se týkají stanic potřebných pro chod energie do měst a obcí, na zásobníky důležitých surovin a pod palbou několikrát byla i Záporožská jaderná elektrárna, největší zařízení svého druhu v Evropě. S blížící se zimou Ukrajina zažívá energetické výpadky a hrozí, že její obyvatelé nebudou mít teplo, aby mráz přečkali. Zdá se, že právě to je nyní ruským záměrem. Když svého nepřítele nemohou porazit, zkouší jej vykrvácet.

Dnes je jisté, že válka na Ukrajině se Moskvě rozhodně nevyplatila. Nejen, že nedokázala splnit své cíle, ale především se ukázalo, že pověsti o moci a síle ruské armády byly přehnané. Rusové i přes své počty mužů ve zbrani i množství vojenské techniky nedokáží porazit znatelně menší a méně početnou zemi. Ukrajina sice dostává moderní zbraně ze Západu, ale to nic nemění na faktu, že kdysi mocné Rusko si nedokáže poradit s (naoko) slabším soupeřem. Čerstvý odhad Velké Británie navíc uvádí, že na Ukrajině kvůli válce padlo přes 25 tisíc Rusů a desítky tisíc dalších utrpělo zranění. Počty mrtvých Ukrajinců přitom Londýn uvádí jako poloviční oproti ruským ztrátám.