Tvrdili, že musím na operaci dělohy, místo toho mě sterilizovali, říká oběť eugeniky
Lékař Šindler a primář Schnirch. Ta jména si sedmdesátiletá Olga Kováčiková pamatuje dodnes. „Tvrdili, že musím na operaci dělohy, jenže místo operace mě nedobrovolně sterilizovali,“ vypráví o události z roku 1974. Tento týden podepsal prezident Zeman zákon o odškodnění „osob sterilizovaných v rozporu s právem“ a Kováčiková dostane 300 tisíc korun. „Určité zadostiučinění to je, sterilizace mi však zničila život. A konkrétní viníci nebyli potrestáni,“ říká.
K velkým hříchům socialistického zdravotnictví patřil tajný eugenický program, který se rozvinul především za normalizace. Nedobrovolnou sterilizaci tehdy absolvovaly stovky žen, a to nejen romských. „Měla jsem teprve čtyřiadvacet roků, když jsem přišla s nějakými problémy za mým ošetřujícím gynekologem, doktorem Šindlerem, do ostravské městské nemocnice na Fifejdách,“ vypráví Olga Kováčiková, příští měsíc jí bude jednasedmdesát let.
Podraz ve špitále
Porodník Šindler ženě namluvil, že má zvětšenou dělohu a musí se nutně podrobit operaci. „Pan doktor mě strašil, že bez té operace už bych nemusela mít další děti, že je to vážné. Proto jsem se zákrokem hned souhlasila.“ Lékaři ovšem paní Olze provedli úplně jinou operaci. Ženu sterilizovali podvázáním vaječníků, takže ji nadosmrti připravili o možnost znova otěhotnět.
Čtěte také
Po návratu ze špitálu začala Olga Kováčiková zjišťovat, že se její tělo podezřele mění. „Ani po několika měsících po operaci jsem neměla vůbec chuť na manžela, přitom před zákrokem jsme spolu vedli spokojený sexuální život. Najednou jsem k němu cítila chlad, dokonce až odcizení,“ vzpomíná. Trvalo to několik let, než zjistila skutečnou příčinu.
„Jednou jsem kvůli nové práci musela na lékařskou kontrolu a tehdy se to provalilo. Dozvěděla jsem se, že mám podvázané vaječníky a už v životě nebudu mít děti,“ vypráví oběť takzvané eugeniky, kterou na romských ženách prováděl poprvé nacistický režim. A podobně se snažil porodnost této menšiny snížit i totalitní režim v Československu.
Primář s nacistickými metodami
Olga Kováčiková se narodila ve smíšeném česko-romském manželství, má pomněnkové oči a světlou tvář, přesto v roce 1974 skončila v hledáčku „ostravského Mengeleho“. Tak postižené ženy někdy nazývají tehdejšího primáře gynekologicko-porodnického oddělení MUDr. Schnircha z ostravské městské nemocnice. V očích primáře paní Olze asi nejvíce přitížilo, že si ve čtyřiadvaceti letech dovolila porodit už čtvrté dítě, celkem tři dcery a jednoho syna.
„Teprve časem mi došly všechny ty narážky a řeči primáře Schnircha, když jsem chodila rodit na jeho oddělení,“ vzpomíná násilně sterilizovaná žena. „Na vizitách se strašně podivoval, jak jsem si mohla dovolit mít další dítě.“ Paní Olze v paměti uvízla především tato věta: „Něco s tím musíme udělat.“ V tom výroku se skrývalo děsivé rozhodnutí lékaře, který podobně jako nacisté určoval, kdo může a nemůže rodit děti.
Zničená manželství
Podobně smýšlející lékaři v celém Československu, kteří plnili zvrhlá eugenická doporučení z vyšších míst, ale zničili stovky funkčních rodin. „Když jsem se dověděla, že mě sterilizovali, nějaký čas jsem to ještě před manželem tajila. Ale nechtěla jsem dál lhát, tak jsem mu to nakonec řekla. Psychicky to nezvládl, chtěl ještě nejméně dva kluky, tak jsme se rozvedli,“ vypráví Olga Kováčiková. Na čtyři malé děti zůstala úplně sama.
Tehdy ještě neměla třicet let, a když se jí dvořil nový nápadník, skončilo to druhou veselkou. „Před svatbou jsem se mu bála říct, co mi udělali doktoři,“ vzpomíná. A také trochu čekala na zázrak, vždyť třeba velká láska spojená s modlitbami k Bohu může způsobit další těhotenství. Zázrak se nekonal. „A když se druhý manžel dozvěděl, že jsem neplodná, také mě opustil. Toužil po velké rodině.“
Na zákroky upozornila Charta 77
„Na nedobrovolnou sterilizaci romských i některých neromských žen poprvé upozornilo hnutí Charta 77,“ připomíná ostravský proromský aktivista Kumar Vishwanathan.
Čtěte také
Husákův režim hlas disentu ignoroval, někteří lékaři pak dokonce ženám tajně podvazovali vaječníky i první roky po sametové revoluci. Aktivista Kumar potkal první oběti sterilizace kolem roku 2000 a záhy se začal zajímat o jejich morální i finanční odškodnění.
Šokovalo ho, že Husákův režim prováděl nenápadnou genocidu romského etnika podobným způsobem jako nacisté ve Třetí říši. V roce 2003 se aktivista společně s některými postiženými ženami obrátil na ombudsmana Otakara Motejla. Ten vydal stanovisko, že většina případů sterilizací, které zkoumal, byly protizákonné. A že stát až do roku 1991 praktikoval eugeniku, tedy snahu „vylepšit“ genetické složení populace.
Odškodnění po půlstoletí
O reálnou satisfakci však ženy marně bojovaly až do letošního června, kdy Poslanecká sněmovna konečně odhlasovala odškodnění žen, jež byly v letech 1966 až 2012 nezákonně sterilizovány československými a následně českými orgány. Normu přijal i Senát a na začátku srpna zákon podepsal prezident Miloš Zeman.
Pouze ženy si dovedou představit ten bezmocný pocit, když jim lékař oznámí, že již nepřivedou na svět žádné další dítě. Že byly sterilizovány, aniž by k tomu daly souhlas. Spolku žen poškozených protiprávní sterilizací se zatím přihlásilo přes 300 postižených, ale jsou jich zřejmě tisíce. Žádost o kompenzaci mohou podat v následujících třech letech. Olga Kováčiková čekala na satisfakci téměř půlstoletí, další oběti už zesnuly.
Oslava s výhradami
„Je mi moc líto, že některé z postižených žen už zemřely. Sama jsem ráda, že jsem se toho dočkala, vždyť budu mít jednasedmdesát,“ uvažuje Kováčiková. A na malé slavnosti, kterou v pátek 6. srpna uspořádal v Ostravě Kumar Vishwanathan, si dopřeje dort i skleničku šampaňského.
Přišlo asi dvacet obětí. Souhlas parlamentu a prezidenta republiky s odškodněním sice vítají, ale mají i výhrady. „Podle mě by měli být potrestáni také doktoři, kteří rozhodli o naší sterilizaci,“ myslí si paní Olga. A pokrčí rameny. „Primář Schnirch a lékař Šindler, kteří mě sterilizovali, už jsou po smrti. Připravili mě o další děti a manžela, takže kde je spravedlnost?“ ptá se reportéra CNN Prima NEWS. Chabě vysvětlujeme, že spravedlnost holt není nikdy dokonalá. „Dobře, beru to jako určité vítězství, ale mohlo by být ještě větší,“ dodá Olga Kováčiková.
Čtěte také
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
