V pouhých čtyřiadvaceti letech zemřel v bojích o ukrajinské město Kupjansk a jeho tvář teď mohli spatřit i Češi. Stejně jako obličeje dalších ukrajinských vojáků, kteří zahynuli v bojích s ruskou okupační armádou. „Ve statistikách padlých, které přicházejí z fronty, jsou to jen čísla. V konfrontaci s jejich fotografickými portréty najednou prožíváme utrpení konkrétních lidí. Mnohé ty snímky, na nichž vidím oči dosud živých vojáků, které planou láskou, mi asi ještě dlouho zůstanou v paměti,“ říká polská konzulka v České republice Izabella Wołłejko-Chwastowicz. Generální konzulát Polské republiky v Ostravě totiž Čechy seznámil s dvanácti padlými obránci Ukrajiny. A na téměř dětské tváře mnohých z nich opravdu nelze hned tak zapomenout...
Zemřel v bojích o město Kupjansk v Charkovské oblasti, 13. září 2022 ho zabil úlomek ruské rakety, který mu zasáhl šíji. Bylo mu pouhých 24 let, na fotografiích má mladickou, skoro klukovskou tvář. Armádní stejnokroj navlékl 1. května téhož roku, necelé tři měsíce po začátku ruské invaze. „Uměl čtyři řeči, hrál na kytaru, psal básně a také miloval šachy,“ vypráví o padlém synovi jeho matka.
Místo obhajoby diplomky samopal v ruce
Ukrajinu bránil v obávaném elitním praporu Kraken, který přijímal i zahraniční bojovníky. Tenhle mladík byl ovšem ukrajinským občanem, i když v rodném městě Berdyčiv nedaleko Žitomiru patřil k početné polské menšině. Jmenoval se Volodymyr Galeckyj, často ale používal i polský přepis svého jména Włodzimierz Gałecki.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rekordní ztráty Rusů. Ukrajinci kosí hlavně „mobíky“ a naverbované vězně, ukazuje analýza
Patřil k četným padlým Ukrajincům, kteří se hlásili k polské národnosti. Národnost ale v době všeobecné mobilizace a válečného stavu nehraje žádnou roli, rozhodující je státní občanství. A každý muž s ukrajinským občanstvím ve věku od 18 do 60 let může být kdykoliv povolán na frontu.
Włodzimierz Gałecki se do armády přihlásil dobrovolně, přitom se mohl válce úplně vyhnout. Když vypukla, zrovna studoval v polské Varšavě vyšší zdravotní školu a dokončoval diplomovou práci. Cítil však, že ho zoufale volá rodná vlast.
„Studoval v Polsku, přesto se vrátil a dobrovolně se přihlásil do ukrajinské armády. Rodičům o tom napřed vůbec neřekl a své dívce napsal, že když se ruským nájezdníkům nepostaví na odpor, dojdou nakonec až do Varšavy,“ zaznělo na pohřbu Włodzimierza Gałeckého v ukrajinském Berdyčivu, obřad je zaznamenán i v působivém dokumentu na kanálu YouTube.
Ukrajinský voják Wodzimierz Gaecki zemřel v bojích o město Kupjansk v Charkovské oblasti. Fotografie z jeho dětství a dospívání. Zdroj: Ivan Motýl
Z očí do očí, živí a mrtví
„Výstava je symbolickým poděkováním za to nejcennější, co mohli dát vlasti, za oběť života,“ přemítá pro CNN Prima NEWS polská konzulka Izabella Wołłejko-Chwastowicz. Putovní projekt byl poprvé představen v Centru polské kultury a evropského dialogu v ukrajinském Ivano-Frankivsku, následně v polském parlamentu (Sejmu) a nyní cestuje po polských městech a krátce zavítal i do Ostravy. Název této „putovní tryzny“ je příznačný: Byl jsem Polákem – Občanem Ukrajiny. Я був Поляком – Громадянином України. Byłem Polakiem – Obywatelem Ukrainy.
„Tyhle fotky a příběhy ukazují, že láska k vlasti a ochota přinést pro ni nejvyšší oběť nemusí mít národnostní zabarvení,“ dodá konzulka. Životní příběhy padlých vojáků, které byly doplněny bohatou fotodokumentací z osobních archivů, se staly na pár týdnů součástí ohradní zdi budovy polského konzulátu v Ostravě. Aby se kolem procházející Češi mohli tváří v tvář setkat s mrtvými obránci Ukrajiny.
A byla to až drásavá setkání, z očí do očí. Třeba právě s očima již zmiňovaného Włodzimierza Gałeckého, který už je na „druhém břehu“ jen proto, že si Vladimir Putin a kremelští jestřábi usmysleli vojensky pokořit Ukrajinu. Włodzimierza vidíme nejen v uniformě, ale dojemné jsou i snímky, když byl ještě dítětem anebo dospíval. U klavíru, v dětském folklorním sboru, s rodinou u vánočního stromku...
Maksyma zabila mina již v roce 2016
Výstava nepřipomíná jen vojáky padlé po oficiálním vypuknutí války, tedy po 24. únoru 2022. Válka o Donbas se vede od roku 2014, a po celou dobu proruským povstalcům vydatně pomáhal Kreml – zbraněmi i vojáky. V Evropské unie jsme to vnímali pouze jako lokální konflikt, ale byla to už rusko-ukrajinská válka, ve které padlo nejméně 30 tisíc ukrajinských vojáků, a někteří z nich i polské národnosti.
Maksym Słomczyński se samopalem v ruce působí na fotografiích až nepatřičně. Ze snímků se dívá téměř dětská tvář, jenže tenhle kluk z ukrajinské Bile Cerkve doopravdy válčil. Po vypuknutí konfliktu na Donbase bránil hranice Ukrajiny u Avdijivky, o kterou se dodnes vedou těžké boje. Bylo mu pouhých 22 let, když ho 29. listopadu 2016 zabila nášlapná mina nastražená nepřítelem na cestě. Toužil se stát právníkem a založit rodinu, nic z toho už nestihl. Byl jedináček, jeho matka musela po Maksymově smrti strašně trpět.
Julii zákeřně zavraždil ostřelovač
Ukrajinskou vojačku Julii Pasternakovou zastřelil ruský ostřelovač, zůstaly po ní dvě nezletilé děti. Zdroj: Ivan Motýl
Mezi fotkami válečných hrdinů lze najít i jednu ženu. Jmenovala se Julia Pasternaková, narodila se v roce 1982 v Čerkaské oblasti na středním Dněpru a vystudovalo zdravotní školu. Zahynula už krátce po začátku oficiální ruské invaze, když ji 23. května 2022 zastřelil ruský ostřelovač. Na frontě v Charkovské oblasti se zrovna snažila ošetřit těžce zraněného ukrajinského vojáka, uniformu měla označenou výrazným červeným křížem, výsostným znakem lékařů ve vojenských konfliktech kdekoliv na světě. Ostřelovač červený kříž ignoroval a Julii střelil do hlavy.
„Oficiálně dosud není na seznamu obětí,“ uvádí se v doprovodném textu k jejím fotografiím. Zahynula totiž na katastru městečka Kozača Lopaň, které se během osudné bitvy stalo ruskou kořistí. Ukrajinci území dobyli nazpět až v září 2022, ostatky zdravotnice už se poté nepodařilo najít. Po ženě zůstaly dvě děti, dcera Daryna (2004) a syn Oleksij (2013).
Ukrajinskou vojačku Julii Pasternakovou zastřelil ruský ostřelovač, zůstaly po ní dvě nezletilé děti. Zdroj: Ivan Motýl
Padli za lepší svět
„Válka rozpoutaná zlem a nenávistí ruských okupantů si už vyžádala tisíce lidských životů. A tohle je symbolická poklona všem hrdinům v ukrajinských uniformách, byť jen na příkladu dvanácti obětí polské národnosti. Na fotografiích je vidím ještě živé a musím se bezděky klanět jejich odvaze bojovat za svobodu Ukrajiny. A nejen Ukrajiny, ale celého civilizovaného světa,“ říká konzulka Izabella Wołłejko-Chwastowiczová.
Dovětek autora tohoto textu. Tváří v tvář smrti dostává každá válka obludné rozměry. Sympatickou zdravotnici Julii s červeným křížem na uniformě zavraždil ruský ostřelovač a dvě její nezletilé dcery tak připravil o matku. Julie se z fotek dívá až nezvykle upřímným pohledem a má krásné oči, z nichž zároveň sálá i nezměrná odvaha. Anebo Maksym Słomczyński: doslova andělská tvář dítěte, kterou peklo války poslalo do věčných lovišť. Válka je vůl, ale vojenské invazi se národ buď odevzdaně poddá, anebo musí zlu čelit se zbraní v ruce. A kdo ví, kdyby těchto dvanáct hrdinů nebránilo Ukrajinu, možná by Rusové nakonec zkusili dojít až do Varšavy anebo dokonce do Prahy.
