Umělé oplodnění spustilo závažné onemocnění kloubů. Jana se nemohla ani sama obléct

Umělé oplodnění představuje obrovskou zátěž pro tělo. „Vysoké dávky hormonů pravděpodobně spustily artritidu,“ vypráví Jana. Tehdy si všimla prvních příznaků, kterými bylo otékání prstů. Nemoc se velmi rychle zhoršovala a už po dvou týdnech zasáhla všechny klouby v těle. Jana nemohla chodit a kvůli bolesti pro ni bylo doslova utrpení i česání vlasů nebo oblékání. „Nebyla jsem schopná ani základních úkonů, jako je dojít si na toaletu. Musel mi pomoci manžel,“ pokračuje Jana, která místo vytouženého miminka bojovala s nepříjemnými projevy nemoci.

Praktická lékařka ji odeslala na odborné vyšetření na revmatologii. Jana se ale nechtěla vzdát možnosti počít dítě a byla rozhodnutá zkusit ještě poslední pokus se zamraženým embryem. „Zvolila jsem tedy léčbu pouze kortikoidy namísto léků na potlačení imunity, které se neslučují s těhotenstvím,“ vysvětluje. Poslední pokus umělého oplodnění byl konečně úspěšný a Jana se těšila s manželem na miminko.

Těhotenství bylo zatěžkávací zkouškou. Hrozila mi preeklampsie, musela jsem užívat léky na vysoký tlak, na který normálně netrpím.

„Těhotenství pro mě bylo zatěžkávací zkouškou, protože jsem byla celou dobu na kortikoidech, které mi ale zánět nedokázaly úplně ztlumit, takže jsem jím vlastně trpěla celé těhotenství. Od 14. týdne jsem musela brát léky kvůli hrozící preeklampsii, měla jsem vysoký tlak, na který normálně netrpím,“ vzpomíná Jana.

Protože hrozil předčasný porod, lékaři jí ve 32. týdnu píchli kortikoidy na dozrání plic miminka, které se mohlo kdykoliv předčasně narodit. „Nakonec jsem syna donosila aspoň do 35. týdne, kdy u mě opravdu vypukla preeklampsie a syn musel ven. Narodil se s váhou pod dvě kila, ale naprosto zdravý,“ doplňuje Jana s úlevou.

Po porodu lékaři Janě předepsali léky na potlačení imunity, které konečně mohla začít bez obav užívat. Bohužel nezafungovaly tak, jak se očekávalo, a Janiny potíže s revmatoidní artritidou byly stále horší. „Naštěstí přišla možnost zúčastnit se studie biologické léčby, která mi velice pomohla hned po první dávce a mohla jsem konečně vysadit kortikoidy,“ pokračuje Jana, která je šťastná za syna Ondřeje.

Syn je pro mě obrovský dar. Bohužel už ale vím, že druhé dítě mít nemůžu. A to nejen z důvodu artritidy, ale také kvůli gynekologickým problémům.

„Miminko byl pro nás obrovský dar, ale další dítě už mít bohužel nemohu,“ dodává Jana, která kromě artritidy trpí ještě nejhorší formou endometriózy. Přirozené početí tedy u ní nepřichází v úvahu a hormonální léčbu už riskovat nechce. „Je lepší být zdravá máma pro svého úžasného syna než být nemohoucí matka dvou dětí,“ říká.

V současné době se cítí trochu hůře, protože na podzim a v zimě se onemocnění zhoršuje. „Takže jsem opět v mírném zánětu a ráno se budím se ztuhlými a bolavými klouby. Ale naštěstí se to prozatím dá zvládnout. Podle mě je důležité nelitovat a nehroutit se, protože vždycky může být hůř,“ dodává s úsměvem Jana, která je vděčná za každý nový den.

Bolesti lze tlumit vhodně zvolenou léčbou

Revmatoidní artritida je plíživé onemocnění, které způsobuje obrovské bolesti a diskomfort. Jak toto onemocnění poznat, jaké jsou možnosti léčby a jak ženy s touto diagnózou mohou zvládnout těhotenství? Redakce CNN Prima NEWS se zeptala revmatoložky Leony Procházkové.

Jaké jsou první příznaky revmatu, jak může člověk poznat, že se jedná o toto onemocnění? Nebo alespoň pojmout podezření?
Revmatoidní artritida začíná u většiny pacientů pozvolna bolestmi a otoky kloubů, často symetricky na obou končetinách. Klouby bolí při pohybu i v klidu a obtíže bývají nejvýznamnější ráno. Pacienti obvykle trpí ranní ztuhlostí, která u revmatoidní artritidy na rozdíl od nezánětlivých onemocnění kloubů, trvá většinou déle než hodinu. Typickým projevem revmatoidní artritidy je postižení drobných kloubů, nicméně artritida může postihnout i velké klouby, jako je například koleno nebo ramena, což vídáme kupříkladu u starších pacientů. Ne všechny bolesti a otoky kloubů jsou ale způsobeny revmatoidní artritidou, takže ideálním postupem je konzultace obtíží s praktickým lékařem, který pacienta v případě podezření na revmatismus odešle k revmatologovi.

Jací lidé nejčastěji onemocní? Lze říct, která věková skupina a zda jím trpí více ženy, nebo muži?
Revmatoidní artritidou trpí určitě více ženy, udává se, že onemocní třikrát častěji než muži. Nejtypičtějším obdobím rozvoje nemoci je věk mezi 35 a 50 lety, často také vidíme nakupení této nemoci v rodinách, což ukazuje na určitý genetický podklad revmatoidní artritidy.

Komunikace mezi pacientem a lékařem je velmi důležité, přesto ne vždy to tak funguje. Proč se pacienti obávají se svými problémy svěřit lékaři?
Těch důvodů je asi víc, vybudování důvěry mezi pacientem a lékařem samozřejmě chvíli trvá. Někteří pacienti jsou zejména na počátku onemocnění po sdělení diagnózy zaskočeni informací o doživotní chorobě, někdy se v záplavě informací neorientují nebo se ani nestihnou zeptat. Je velmi důležité, aby nemocnému byly vysvětleny všechny postupy a aby mu lékař nastínil, jak ho chce léčit. Někdy však lékaři bohužel nemají dostatek času na patřičnou komunikaci s pacientem. Myslím, že všudypřítomný spěch je jedním z důvodů, proč se ne vždy pacienti svěří se svými problémy nebo dotazy. Přitom právě komunikace s pacientem je součástí všech aktuálních doporučení pro terapii revmatoidní artritidy – říká se tomu sdílené rozhodnutí a jednoznačně se ukazuje, že takováto „spolupráce“ mezi pacientem a lékařem vede k lepším výsledkům léčby.

Jsou ještě jiné možnosti, jak mohou pacienti získat informace o možnostech léčby než jen od lékaře?
Ano, další možnosti představují pacientské organizace a jejich webové stránky. Ty totiž na rozdíl od různých nekontrolovaných zdrojů nabízí věcně popsané a podložené informace k danému onemocnění. Takovým příkladem je třeba web mluvmeora.cz.

Jsou lidé s revmatem více ohroženi onemocněním COVID-19?
Informací o riziku COVID-19 pro pacienty s revmatoidní artritidou je stále ještě nemnoho. Víme ale, že revmatoidní artritida a její terapie jsou obecně spojeny s poněkud vyšším rizikem infekčních onemocnění, což se týká i infekce nového typu koronaviru. I proto je také pacientům s RA doporučeno očkování proti onemocnění COVID-19.

Jak lze revma léčit?
Základem léčby revmatoidní artritidy jsou takzvané chorobu modifikující léky, které různým mechanismem potlačují zánětlivou aktivitu. Nejtypičtějším představitelem je metotrexát. Nástup účinku těchto léků není příliš rychlý, takže se někdy v počátku léčby používají kortikoidy, které přinesou rychlou úlevu. Pokud tato terapie není dostatečně úspěšná, přichází na řadu takzvaná cílená léčba. Pod tímto pojmem si můžeme představit léky, které míří na projevy zánětu a procesy rozvoje revmatoidní artritidy ještě přesněji. Dnes máme k dispozici dvě velké skupiny – tzv. biologické léky, které se podávají v injekcích, a novější skupinu cílených léků, které už mají podobu tablet. Při bolesti je možné pacientům podávat léky ze skupiny takzvaných nesteroidních antirevmatik (jako je například Ibalgin), ty však neovlivní vlastní podstatu nemoci.

Jaké komplikace mohou nastat v těhotenství?
Dříve se udávalo, že těhotenství revmatoidní artritidu zklidní. Ale není tomu tak zcela a u všech pacientek. V průběhu gravidity nebo po porodu může dojít i ke zhoršení choroby. Naplánování těhotenství na dobu, kdy je aktivita revmatoidní artritidy co nejnižší, je velice důležité. Jednak je otěhotnění ve stavu vysokého zánětu podstatně méně pravděpodobné a vysoká aktivita nemoci během těhotenství je také nepříznivá pro správný vývoj plodu. Toto je například velmi důležitou otázkou k diskusi s pacientkou. Aby pochopila, že bezpečná léčba léky, které plodu neublíží, je lepší variantou než vysazení veškeré medikace, které by mohlo způsobit vzplanutí revmatoidní artritidy. Dnes máme léky, které lze bezpečně používat jak v těhotenství, tak i při kojení a pacientky tedy mají podstatně větší šanci na úspěšné založení rodiny.

Je revma dědičné?
Revma není přímo dědičná choroba, ale pokud máte v rodině blízkého příbuzného s tímto onemocněním, je u vás riziko onemocnění vyšší.